Dohodlo se to, že tam má být dvoustátní řešení, včetně férového rozdělení Jeruzaléma a je prostě, je to v rezolucích OSN, že Izrael okupuje část území, které náleží Palestině, že vystěhovává ty osady salámovou metodou.
Izrael a Palestina souhlasily s dvoustátním řešením konfliktu v rámci mírových dohod z Osla. Rezoluce OSN skutečně uvádí, že Izrael okupuje část palestinského území, čímž podle OSN porušuje mezinárodní právo.
Z výroku není zcela zřejmé, co konkrétně má být podle poslance Františka Kopřivy obsahem rezolucí OSN. Předpokládáme, že zde hovoří o tom, že některá z rezolucí OSN uvádí, že Izrael okupuje část palestinského území. Taková usnesení skutečně existují. Jedná se například o rezoluci Rady bezpečnosti OSN z prosince 2016 (.pdf). V ní je také kromě jiného obsažen požadavek, aby Izrael „okamžitě a zcela ukončil veškeré osídlování na okupovaných palestinských územích, včetně východního Jeruzaléma“ (.pdf, str. 2).
Výstavbu židovských osad na tomto území považuje OSN za zjevné porušení mezinárodního práva (.pdf, str. 2), které ohrožuje možnost dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu (.pdf, str. 1). Podobná vyjádření poté obsahují například i rezoluce Valného shromáždění OSN z roku 2017 (.pdf str. 1–3) či z roku 2020 (.pdf, str. 3).
Postupné rozšiřování židovských osad na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě Palestinci označují za tzv. salámovou metodu.
Dále uveďme, že Rada bezpečnosti OSN v rezoluci z roku 2016 (.pdf, str. 1) kromě výstavby a rozšiřování izraelských osad odsoudila například také „vystěhovávání palestinských civilistů“, které ve výroku František Kopřiva zmiňuje.
Co se týče dvoustátního řešení, zmínka o vzniku samostatného arabského státu je obsažena v rezoluci č. 181 Valného shromáždění OSN z roku 1947. Podle této rezoluce měl být na bývalém mandátním území OSN, které bylo pod správou Velké Británie, v Palestině ustaven arabský a židovský stát. Město Jeruzalém pak mělo mít zvláštní status a spadat pod správu OSN.
Nejzazší termín vzniku obou států byl určen na 1. srpna 1948 (.pdf, str. 2). V souladu s rezolucí vyhlásil 14. května 1948 svou nezávislost stát Izrael. Následkem vyhlášení izraelské nezávislosti bylo vypuknutí první arabsko-izraelské války, v níž Izrael uhájil svou existenci.
Obyvatelé Palestiny o vytvoření samostatného arabského státu usilovali například v 60. letech (.pdf, str. 2). V roce 1964 Palestinská národní rada přijala Palestinskou národní chartu, která je ústředním dokumentem (.pdf, str. 3) Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Charta obsahovala ustanovení o nedělitelnosti Palestiny v územním rozsahu Britské mandátní správy (článek 2). Palestinská národní rada následně Chartu upravila a rozšířila v roce 1968.
Na konci 80. let poté Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci, v níž potvrdilo dřívější vyhlášení samostatného Palestinského státu ze strany OOP (.pdf, str. 3). V letech 1993 a 1995 došlo k podpisům mírových dohod z Osla. Izrael uznal OOP jako představitele Palestiny a OOP uznala právo Izraele na existenci. Izrael také souhlasil s vytvořením palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Tyto dohody následně vedly ke změně Palestinské národní charty a měly sloužit jako základ pro budoucí vyjednávání.
Doplňme, že nutnost dvoustátního řešení konfliktu, tzn. nutnost vzniku palestinského státu, OSN zdůrazňuje např. také v rezoluci (.pdf, str. 5) přijaté Valným shromážděním OSN v roce 2011.
