Pro lepší pochopení kontextu výroku Andreje Babiše se nejprve stručně zaměřme na to, jak funguje financování českého zdravotnictví, kdo zdravotníkům vyplácí platy a mzdy a odkud tyto peníze přitékají.

Na financování zdravotnictví se podílejí (.pdf, str. 8) 3 sektory. Jasně nejsilnějším je sektor veřejný, tedy zdravotní pojišťovny a státní, krajské i obecní rozpočty. Z veřejných peněz jde do zdravotnictví zhruba 83 %. Soukromý sektor, tedy například soukromé pojištění, závodní preventivní péče a neziskové organizace, pak tvoří jen 3,8 %. Posledním přispěvatelem jsou domácnosti, které do rozpočtu přinášejí zhruba 13,3 %. Zmiňme, že tato procenta vycházejí z čísel Českého statistického úřadu, přesněji z dokumentu Výsledky (.pdf) zdravotnických účtů ČR 2010–2019.

Klíčovým hráčem jsou v případě financování zdravotnictví zdravotní pojišťovny. Ty získávají od všech účastníků veřejného zdravotního pojištění peníze, z nichž pak proplácí poskytovatelům zdravotní péče jejich úkony. Platy a mzdy zdravotníků jsou tedy tvořeny především penězi od zdravotních pojišťoven.

Zdravotní pojištění nicméně neplatí jen pojištěnci (fyzické osoby), ale částečně také jejich zaměstnavatelé a v určitých případech stát. Ten platí (.pdf, str. 49) pojistné za tzv. státní pojištěnce, tedy za děti, studenty, osoby na mateřské či rodičovské dovolené, za uchazeče o zaměstnání, důchodce apod.

Stát tedy výši platů zdravotníků může ovlivnit především nastavením plateb za státní pojištěnce. V současné době pojistné za státního pojištěnce za kalendářní měsíc odpovídá 1 767 Kč. Celková částka, se kterou státní rozpočet na tento rok počítá, dosáhla výše 127,3 mld. Kč. Jedná se však jen o odhad. Na následujícím grafu můžeme vidět vývoj této celkové částky od roku 1993. Na příští rok byl schválen další nárůst, konkrétně o 200 Kč na osobu měsíčně, celkově pak o 14,35 mld. Kč.

Zdroj dat v grafu: 1993–2014 (.xlsx), 2015–2021.

Z grafu je vidět, že k 90miliardovému meziročnímu nárůstu nedošlo. Nejvyšší meziroční nárůst plateb za státní pojištěnce nastal mezi lety 2020 a 2021, kdy celková suma vzrostla o 30 miliard Kč.

Doplňme, že ani prostřednictvím rozpočtu Ministerstva zdravotnictví nemohlo dojít k takto výraznému nárůstu. Celkový rozpočet Ministerstva totiž zdaleka této částky nedosahuje, natož aby o ni byl meziročně navýšen. Například na rok 2022 vláda plánuje nárůst o 6 miliard korun.

Zdroj dat v grafu: 1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021.

Pro objasnění toho, jakým způsobem měla vláda na platech přidat zdravotníkům 90 miliard, jsme se obrátili na Úřad vlády, zatím jsme však nedostali odpověď.

Zaměřme se nicméně na samotnou částku 90 miliard Kč a zasaďme ji do kontextu celkových výdajů na platy ve zdravotnictví. V roce 2019 pracovalo (.pdf, str. 16) ve zdravotnictví v přepočtu na celé úvazky 218 842 lidí. Jejich průměrný plat/mzda činil 41 031 Kč (str. 26). Celkem tedy všichni pracovníci ve zdravotnictví v roce 2019 dostali na odměnách za práci přibližně 108 miliard Kč.

Meziroční navýšení platů a mezd ve zdravotnictví o 90 miliard by tedy představovalo nárůst o zhruba 80 %. Lékaři by například dostávali v průměru přibližně o 70 tisíc měsíčně navíc. Částka 90 miliard korun tak zjevně neodpovídá realitě. Přestože nedokážeme s jistotou říct, jestli nedošlo k určitému navýšení platů, například ve státem zřizovaných nemocnicích, ani vzhledem k chybějícím aktuálním datům nemůžeme vyloučit, že došlo k nárůstu celkových výdajů (.pdf, str. 1) na zdravotní péči (všechny výdaje ve zdravotnictví, nejen odměny za práci) o 90 miliard Kč.

Můžeme však konstatovat, že nic nenasvědčuje tomu, že někdy došlo k takto výraznému – a vzhledem k objemu peněz v českém zdravotnictví bezprecedentnímu – navýšení platů. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako nepravdivý.