Jan Hrnčíř ve svém výroku kritizuje postup při projednávání novely pandemického zákona ve Sněmovně. Předešleme, že nehodnotíme, jestli tento postup byl „nonsens“, pouze zda odpovídal jednacímu řádu a zvyklostem Sněmovny a zda jej poslanec Hrnčíř popisuje věcně správně.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura při schvalování programu 9. schůze Poslanecké sněmovny, na níž se 15. února měla projednávat novela pandemického zákona, vystoupil s projevem, který trval skoro šest hodin. Slovo tehdy dostal jako poslanec s tzv. přednostním právem, které podle jednacího řádu Sněmovny přísluší například členům vlády, předsedům poslaneckých klubů a předsedům sněmovních stran.

Během proslovu Tomia Okamury kolem 20. hodiny vyhlásil místopředseda Sněmovny Jan Skopeček přestávku. Důvodem bylo, že v dolní komoře nebyl v tu chvíli žádný z členů vlády. Alespoň jeden z ministrů či premiér totiž podle platných sněmovních pravidel (.pdf, str. 5) musí být na schůzi přítomen.

Po skončení desetiminutové přestávky Jan Skopeček nejdříve přečetl omluvy některých poslanců z účasti na jednání. Zmiňme, že jednací řád Sněmovny k omluvenkám uvádí jen, že předsedající oznámí jména omluvených poslanců „po zahájení schůze Sněmovny“. V praxi ale není výjimkou, že předsedající oznamují jména omluvených v průběhu schůze, někdy i v době, kdy již dostal slovo některý z poslanců.

Po přečtení omluvenek následně Jan Skopeček přednesl procedurální návrh poslaneckých klubů vládní koalice, aby Sněmovna jednala i po 21. a 24. hodině. O návrhu Sněmovna následně hlasovala a přijala jej. Po hlasování už Tomio Okamura ve svém původním projevu pokračovat nemohl, protože od místopředsedy Sněmovny nedostal slovo zpět. Poté už v rozpravě pokračovali další řečníci.

Jednací řád Sněmovny v § 61 uvádí: „Řečník nesmí být nikým přerušován, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 59 odst. 4 a § 60 odst. 3.“ Mezi tyto výjimky patří například situace, kdy řečník nemluví k projednávané věci nebo vybočuje z mezí slušnosti. Za tyto možné prohřešky však Tomio Okamura napomenut nebyl.

Jednací řád nicméně neobsahuje ustanovení, která by se týkala přímo toho, komu má být po přerušení schůze slovo přiděleno a kdy může proběhnout procedurální hlasování. Na to upozorňuje například i ústavní právník Jan Wintr, který za problém považuje především to, že se po hlasování slovo nevrátilo předsedovi SPD, ale vystoupili další poslanci. „V tomto případě nedošlo k odebrání slova, ale byla vyhlášena přestávka. Ve Sněmovně mohou nastat různé situace, kdy je potřeba vyhlásit přestávku, a v takovém případě je řečník přerušen, ale pak se mu musí vrátit slovo. Proto se Okamurovi mělo vrátit slovo bezprostředně, bez toho, aby ve Sněmovně nejdříve vystoupili jiní lidé,“ uvedl k tomu pro server Aktuálně.cz Wintr.

Co se týče přímo hlasování, které po přestávce proběhlo, pro ČTK Jan Wintr řekl, že podle něj bylo „v mezích možného výkladu jednacího řádu“. Podle politologa Lukáše Jelínka tento postup v souladu s jednacím řádem nebyl. Za problematický ho považuje také ústavní právník Jan Kysela.

Uveďme, že Jan Hrnčíř svým výrokem poukazuje na fakt, že Tomio Okamura slovo nedostal zpět. Kritizuje tak především postup místopředsedy Sněmovny Jana Skopečka po skončení přestávky, nikoli například její samotné vyhlášení. 

Na závěr tedy shrňme, že jednací řád Sněmovny skutečně vyjmenovává případy, kdy může dojít k přerušení řečníka, jak ve výroku uvádí Jan Hrnčíř. Tomio Okamura při svém projevu nedostal napomenutí, které by podle sněmovního řádu mělo vést k odnětí slova. Skutečnost, že mu nebylo slovo vráceno po skončení přestávky, tak lze s ohledem na znění jednacího řádu označit za nestandardní. Námi dohledaná vyjádření ústavních právníků se shodují v tom, že došlo k porušení jednacího řádu. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Dodejme, že názory odborníků na to, zda následující procedurální hlasování odpovídalo jednacímu řádu, se liší.