Obstrukce ve Sněmovně

Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (SPR-RSČ) byla, co se týče velmi dlouhých až obstrukčních vystoupení, v 90. letech sněmovních velmi aktivní. Poslanec Juchelka však naráží přímo na situaci z února 1997. Tehdy v rámci druhého čtení návrhu zákona o všeobecném zdravotním pojištění vystoupil poslanec SPR-RSČ Jan Vik a začal (následován svými spolustraníky Jaroslavem Novákem a Milanem Loukotou) předčítat seznam léků.

Deník Právo tehdejší republikánské obstrukce popsal (8. února 1997) takto: „Z plánovaných 88 bodů se podařilo za uplynulé čtyři dny projednat jen necelou čtvrtinu. Vinou republikánských obstrukcí, které provázejí schůzi od úterý, ztrácí mnoho poslanců a členů vlády nervy. Zvažují proto novelu zákona o jednacím řádu. Sněmovní šílenství vyvrcholilo v pátek, když pět hodin tři republikáni předčítali prázdnému sálu seznam stovek léků.“

Poslanci SPR-RSČ předčítali léky z pozměňovacího návrhu, který předložil poslanec ODS Zvěřina. Jan Vik svůj monolog začal slovy: „Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolím si reagovat na slova pana předsedy Špidly a opravdu vidíme jako nezbytně nutné, aby pozměňovací návrhy zazněly na mikrofon, a proto si dovolím je přečíst.“

Dalším příkladem velmi dlouhých monologů poslanců této strany je například vystoupení Josefa Krejsy jen o několik dní později, přesněji 15. února 1997. Poslanec Krejsa četl dlouhý seznam pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona o odpadech. 

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože republikánští poslanci v rámci obstrukcí ve Sněmovně mj. skutečně předčítali seznam léků.

Poslanec Jan Hrnčíř z SPD svým výrokem reagoval na dotaz, zda není nutné novelizovat jednací řád Poslanecké sněmovny. Moderátor debaty položil tuto otázku v souvislosti s nedávnými obstrukcemi ve Sněmovně u projednávání pandemického zákona, kterých se účastnili zejména opoziční poslanci hnutí SPD. Hrnčíř v debatě poukazoval na to, že Sněmovna dlouhodobě funguje. V současném jednacím řádu nevidí zásadní problém. Jako jeden ze svých argumentů použil i to, že současný jednací řád platí zhruba od roku 1995. Pojďme se nyní podívat, zda tomu tak skutečně je.

Současný zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny schválili poslanci v dubnu roku 1995. Pro návrh zvedlo ruku celkem 99 poslanců ze 173 přítomných, nepodpořili ho pak zejména poslanci z řad sociálních demokratů, komunistů a Levého bloku a republikánů. Sociální demokracie a Levý blok zákon kritizovali, protože neuváděl poměrné zastoupení ve vedení a orgánech Sněmovny.

Nový zákon o jednacím řádu připravila dočasná komise, ve které byly zastoupeny všechny tehdejší parlamentní strany. V jejím čele stál (.pdf, str. 40) místopředseda Sněmovny Jan Kasal, pozdější předseda lidovců.

Do přijetí současného jednacího řádu se Sněmovna řídila zákonem o jednacím řádu České národní rady z roku 1989 a jeho čtyřmi novelami. Nový jednací řád zavedl kupříkladu přijímání zákonů ve trojím čtení, možnost pořádkového opatření proti poslanci či nový způsob volení funkcionářů Poslanecké sněmovny. 

Upravily se i podmínky pro faktické poznámky, které mohou podle nového zákona trvat maximálně dvě minuty. Zaveden byl rovněž stav legislativní nouze, v rámci něhož může Poslanecká sněmovna za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení.

Platnost nového zákona, tedy vyhlášení ve Sbírce zákonů, započala 5. června roku 1995. Účinným se pak stal od 1. srpna téhož roku. Účinnost zákona v praxi znamená, že je možné ho začít aplikovat. Pro úplnost dodejme, že zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se v průběhu let celkem 25krát novelizoval. Část zákona, která upravuje pravidla jednání na schůzích Sněmovny, se nicméně od roku 1995 téměř nezměnila. Drobné změny se týkají např. časového harmonogramu konání interpelací, upravování pořadu schůze v jejím průběhu či rozšíření přednostního práva i na předsedy sněmovních stran a hnutí.

Vzhledem k tomu, že současný zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je skutečně platný a účinný od roku 1995, hodnotíme výrok poslance Hrnčíře jako pravdivý.

Dle § 59 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se Sněmovna může „k projednávanému bodu usnést (…) na omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než deset minut“. 

V souladu s jednacím řádem pak ve středu 16. února během projednávání novely pandemického zákona předložil poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL) návrh, aby poslanci mohli v rozpravě vystoupit vždy jen jednou, a to na maximálně 10 minut. Pro návrh hlasovali jen vládní poslanci ODS, Pirátů, KDU-ČSL, STAN a TOP 09. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na závěr nicméně doplňme, že se omezení netýkalo poslanců s přednostním právem, tedy členů vlády, předsedů poslaneckých klubů nebo předsedů sněmovních stran. Vystoupit tak následně mohl například předseda hnutí SPD Tomio Okamura se svým 1,5 hodinovým projevem.

Jednání o novele pandemického zákona, kterou Senát vrátil poslancům, začalo v úterý 15. února a skončilo v pátek 18. února schválením dané novely, kdy pro návrh hlasovalo 104 poslanců vládnoucí koalice.

Poslankyně Alena Schillerová (ANO) během prvního dne tohoto jednání zažádala o svolání tzv. grémia (.pdf, str. 40), tedy neformálního jednání vedení Poslanecké sněmovny a poslaneckých klubů. Žádosti bylo vyhověno, porada však nedospěla ke konsenzu.

Následující den Alena Schillerová opět navrhla svolání grémia. S předsedy poslaneckých klubů chtěla jednat o přednostním projednání státního rozpočtu na rok 2022 v rámci programu schůze. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Předně uveďme, že Aleš Juchelka (ANO) zde mluví o vystoupeních poslanců na 9. schůzi Sněmovny, která začala 15. února. Již před tímto datem bylo avizováno, že hlavním bodem schůze bude především projednávání návrhu novely tzv. pandemického zákona. Aby samotné jednání o novele mohlo začít, musela Sněmovna nejdříve schválit program schůze. Tomu se však obstrukcemi snažilo zabránit hnutí SPD, které s návrhem na změnu zákona dlouhodobě nesouhlasí. Předseda SPD Tomio Okamura měl například ve Sněmovně téměř šestihodinový projev.

Upřesněme, že Aleš Juchelka pronesl námi ověřovaný výrok v rámci své odpovědi (video, 12:13) na otázku, zda by vláda a opozice mohly jednat o změně jednacího řádu Sněmovny, aby už k obstrukcím nedocházelo. Ve své odpovědi pak Juchelka mluvil o jednání ve dnech 15. a 16. února či o dvou svoláních tzv. grémia (.pdf, str. 40), k nimž došlo během projednávání pořadu schůze. V našem odůvodnění se proto zaměříme jak na dobu jednání o novele pandemického zákona, tak na schvalování programu schůze, které tomuto projednávání předcházelo.

Samotné schvalování programu schůze poslancům zabralo přibližně 31 hodin, konkrétně probíhalo od 14:00 15. února do zhruba 20:40 následujícího dne. Poté již začalo přímo projednávání novely pandemického zákona. V době námi ověřované debaty byla schůze přerušena, a to až do 12:45 18. února. V tento den odpoledne pak celé jednání také skončilo, poté co poslanci přehlasovali senátní veto. K přijetí novely zákona došlo po dlouhých 37 hodinách rokování.

Co týče projevů poslanců hnutí ANO, během projednávání pořadu schůze 15. února vystoupila dvakrát u řečnického pultu Alena Schillerová s krátkými několikaminutovými vyjádřeními k dění a hlasování na schůzi. V rámci toho prvního například požádala o vyhlášení dvouhodinové přestávky v jednání.

16. února pak vystoupilo se svými připomínkami a návrhy k programu schůze celkem 21 poslanců hnutí ANO. Konkrétně to byli poslanci Peštová, Pastuchová, Brabec, Pražák, Schillerová, Fialová, Ožanová, Janulík, Brázdil, Petrtýl, Farhan, Kubíček, Kolovratník, Brož, Dostálová, Kott, Králíček, Nacher, Rais, Vondráček a Adámková. Jak lze vyčíst i z následující tabulky, která zobrazuje délku jednotlivých vystoupení, některé projevy poslanců byly krátké a stručné. Jako příklad lze uvést poslance Lubomíra Brože, Roberta Králíčka či Kláru Dostálovou. Jiní však již mluvili o poznání déle – například Richard Brabec, Martin Kolovratník nebo Radek Vondráček.

Přímo při jednání o návrhu novely pandemického zákona se pak u řečnického pultu vystřídalo 8 poslanců z hnutí ANO, jmenovitě poslanci Schillerová, Mračková Vildumetzová, Kasal (4x), Mašek (2x), Nacher, Špičák, Mádlová a Novák. Nejdelší projev měl tehdy Patrik Nacher. Pro úplnost doplňme, že v té době bylo už vystoupení poslanců, kteří nedisponují přednostním právem, omezeno na maximálně 10 minut.

Vraťme se tedy k výroku Aleše Juchelky. Při projednávání novely pandemického zákona v Poslanecké sněmovně vystoupilo celkem 8 poslanců hnutí ANO s dohromady 12 vystoupeními. Juchelkových „10 vystoupení“ je tedy se zaokrouhlením přibližně správná hodnota.

Celkem se ale při jednání, jenž vedlo k přijetí pandemického zákona, u řečnického pultu vystřídalo nejméně 27 poslanců za hnutí ANO. Někteří z nich na plénu mluvili víckrát – dohromady se tak jednalo o minimálně 33 vystoupení. Většina z těchto poslanců hovořila ještě v době schvalování programu schůze, jejich vystoupení však schválení zákona oddalovala úplně stejně jako projevy přímo při jednání o novele.

Zda lze postup hnutí ANO vykládat za obstrukční, je subjektivní otázka. Aktivitu poslanců hnutí ANO ve Sněmovně za obstrukce označila například některá média, projevy těchto řečníků byly nicméně stručnější než projevy SPD. Připomeňme, že jeden z proslovů Tomia Okamury měl téměř 6 hodin. Poslanci hnutí ANO tedy bezpochyby neobstruovali stejně jako zástupci SPD a při samotném schvalování novely jich vystoupilo méně než deset. Aleš Juchelka zde nicméně zavádí tím, že pomíjí vystoupení svých kolegů během předcházjícího jednání o pořadu schůze.

Podle poslance Juchelky se v minulém volebním období vždy před každou schůzí hlasovalo o pokračování stavu legislativní nouze. Připomeňme, že tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny byl jeho kolega z hnutí ANO Radek Vondráček.

Pro kontext uveďme, že stav legislativní nouze umožňuje Poslanecké sněmovně za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení. Stav legislativní nouze konkrétně vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády, a to vždy na určitou dobu. Podle jednacího řádu má pak vždy před projednáváním návrhu programu schůze Sněmovna posoudit, zda situace stále vyžaduje, aby stav legislativní nouze trval. Podobně pak má dolní komora postupovat i před projednáváním vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání. Vzhledem k tomu, že poslanec Juchelka hovořil pouze o hlasování na začátku schůze, nebudeme se v naší analýze zabývat potvrzením o stavu legislativní nouze před projednáváním návrhů zákona.

V minulém volebním období, tedy mezi lety 2017 až 2021, předseda Sněmovny vyhlásil stav legislativní nouze několikrát:

• poprvé nastal (.pdf) 19. března 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19 a trval (.pdf) až do konce nouzového stavu, tedy do 17. května;
• mezi 26. květnem a 30. červnem 2020 (.pdf) (k ukončení došlo 23. června);
• mezi 18. a 25. srpnem 2020 (.pdf);
• mezi 25. zářím a 31. říjnem 2020 (.pdf) (k ukončení došlo 30. září);
• mezi 9. říjnem a 30. listopadem 2020 (.pdf);
• mezi 1. a 18. prosincem 2020 (.pdf);
• v roce 2021 došlo k vyhlášení od 6. ledna do 31. března (.pdf);
• dále od 1. do 30. dubna 2021 (.pdf);
• od 1. do 31. května 2021 (.pdf);
• od 1. do 30. června 2021 (.pdf) (vyhlášení Sněmovna nepotvrdila 25. května);
• znovu od 1. do 30. června 2021 (.pdf) (vyhlášení Sněmovna nepotvrdila 9. června);
• od 14. června do 16. července 2021 (.pdf), přičemž se prodloužil (.pdf) až do 31. července.

Sněmovna v minulém volebním období hlasovala o potvrzení stavu legislativní nouze na začátku 42., 44., 45., 48., 49., 52., 57., 60., 62., 72., 73., 74., 76., 77., 79., 83., 86., 87., 88.,104.,109. a 111. schůze. S výjimkou 52., 60., 104. a 109. schůze poslanci vždy legislativní nouzi schválili. Dále k hlasování došlo i v průběhu 98. schůze, kdy po jejím začátku vláda předložila v dolní komoře jednu ze svých novel se žádostí o zkrácené projednání. Na začátku ostatních schůzí v daném období se nestalo, že by se o pokračování legislativní nouze nehlasovalo, když se v tomto režimu následně projednával návrh zákona nebo když návrh pořadu schůze obsahoval návrh zákona v legislativní nouzi. 

Na závěr tedy shrňme, že v minulém volebním období, kdy stál v čele Sněmovny Juchelkův kolega z hnutí ANO Radek Vondráček, proběhlo vždy hlasování o trvání stavu legislativní nouze, když v jejím režimu následně došlo k projednávání návrhu zákona. Výrok Aleše Juchelky proto hodnotíme jako pravdivý. 

Předně uveďme, že Aleš Juchelka hovoří o 9. schůzi Poslanecké sněmovny, na níž poslanci ve dnech 16. až 18. února projednávali novelu pandemického zákona v režimu tzv. legislativní nouze.

Upřesněme, že stav legislativní nouze umožňuje Poslanecké sněmovně za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení. Stav legislativní nouze konkrétně vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády, a to vždy na určitou dobu. Podle jednacího řádu pak má Sněmovna vždy před projednáváním návrhu programu schůze posoudit, zda situace stále vyžaduje, aby stav legislativní nouze nadále trval. Podobně má pak dolní komora postupovat i před projednáváním vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání.

V tomto volebním období vyhlásila (.pdf) předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová Adamová stav legislativní nouze od 25. listopadu 2021 do 7. ledna 2022. Později postupně došlo (.pdf) k jeho prodloužení až do 18. února (.pdf).

Současná Poslanecká sněmovna hlasovala o potvrzení stavu legislativní nouze na své 3., 6. a 8. schůzi. Na 9. schůzi, která začala 15. února, se projednával pandemický zákon. Ten již dříve zamítl Senát. O pandemickém zákonu se hlasovalo v legislativní nouzi, na začátku schůze ale poslanci nehlasovali o pokračování stavu legislativní nouze. Během druhého jednacího dne pak vystoupil bývalý předseda dolní komory Radek Vondráček (ANO) s kritikou, že Sněmovna vůbec nerozhodla o trvání stavu legislativní nouze. Zároveň navrhl jeho zrušení.

Po konci Vondráčkova projevu následovala krátká diskuze s Janem Skopečkem (ODS), který v danou chvíli řídil schůzi, o tom, jak se s Vondráčkovým návrhem procedurálně vypořádat. Místopředseda Sněmovny Skopeček ho chtěl zařadit jako první bod programu, zatímco Vondráček tvrdil, že by se o něm mělo hlasovat ještě před projednáváním programu schůze. Jan Skopeček na závěr řekl, že před hlasováním o programu schůze vyhlásí přestávku, aby se o tom se svými kolegy poradil.

Když se pak tentýž den začalo hlasovat o pořadu schůze, označil řídící schůze Jan Bartošek (KDU-ČSL) návrh poslance Vondráčka za nehlasovatelný. Své počínání zdůvodnil diskuzí v rámci grémia a stanoviskem legislativního odboru. Dodejme, že předsedkyně klubu ANO Alena Schillerová podala proti postupu předsedajícího námitku, ale poslanci ji při hlasování zamítli. Z uvedených důvodů proto výrok Aleše Juchelky hodnotíme jako pravdivý.

Jan Hrnčíř ve svém výroku kritizuje postup při projednávání novely pandemického zákona ve Sněmovně. Předešleme, že nehodnotíme, jestli tento postup byl „nonsens“, pouze zda odpovídal jednacímu řádu a zvyklostem Sněmovny a zda jej poslanec Hrnčíř popisuje věcně správně.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura při schvalování programu 9. schůze Poslanecké sněmovny, na níž se 15. února měla projednávat novela pandemického zákona, vystoupil s projevem, který trval skoro šest hodin. Slovo tehdy dostal jako poslanec s tzv. přednostním právem, které podle jednacího řádu Sněmovny přísluší například členům vlády, předsedům poslaneckých klubů a předsedům sněmovních stran.

Během proslovu Tomia Okamury kolem 20. hodiny vyhlásil místopředseda Sněmovny Jan Skopeček přestávku. Důvodem bylo, že v dolní komoře nebyl v tu chvíli žádný z členů vlády. Alespoň jeden z ministrů či premiér totiž podle platných sněmovních pravidel (.pdf, str. 5) musí být na schůzi přítomen.

Po skončení desetiminutové přestávky Jan Skopeček nejdříve přečetl omluvy některých poslanců z účasti na jednání. Zmiňme, že jednací řád Sněmovny k omluvenkám uvádí jen, že předsedající oznámí jména omluvených poslanců „po zahájení schůze Sněmovny“. V praxi ale není výjimkou, že předsedající oznamují jména omluvených v průběhu schůze, někdy i v době, kdy již dostal slovo některý z poslanců.

Po přečtení omluvenek následně Jan Skopeček přednesl procedurální návrh poslaneckých klubů vládní koalice, aby Sněmovna jednala i po 21. a 24. hodině. O návrhu Sněmovna následně hlasovala a přijala jej. Po hlasování už Tomio Okamura ve svém původním projevu pokračovat nemohl, protože od místopředsedy Sněmovny nedostal slovo zpět. Poté už v rozpravě pokračovali další řečníci.

Jednací řád Sněmovny v § 61 uvádí: „Řečník nesmí být nikým přerušován, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 59 odst. 4 a § 60 odst. 3.“ Mezi tyto výjimky patří například situace, kdy řečník nemluví k projednávané věci nebo vybočuje z mezí slušnosti. Za tyto možné prohřešky však Tomio Okamura napomenut nebyl.

Jednací řád nicméně neobsahuje ustanovení, která by se týkala přímo toho, komu má být po přerušení schůze slovo přiděleno a kdy může proběhnout procedurální hlasování. Na to upozorňuje například i ústavní právník Jan Wintr, který za problém považuje především to, že se po hlasování slovo nevrátilo předsedovi SPD, ale vystoupili další poslanci. „V tomto případě nedošlo k odebrání slova, ale byla vyhlášena přestávka. Ve Sněmovně mohou nastat různé situace, kdy je potřeba vyhlásit přestávku, a v takovém případě je řečník přerušen, ale pak se mu musí vrátit slovo. Proto se Okamurovi mělo vrátit slovo bezprostředně, bez toho, aby ve Sněmovně nejdříve vystoupili jiní lidé,“ uvedl k tomu pro server Aktuálně.cz Wintr.

Co se týče přímo hlasování, které po přestávce proběhlo, pro ČTK Jan Wintr řekl, že podle něj bylo „v mezích možného výkladu jednacího řádu“. Podle politologa Lukáše Jelínka tento postup v souladu s jednacím řádem nebyl. Za problematický ho považuje také ústavní právník Jan Kysela.

Uveďme, že Jan Hrnčíř svým výrokem poukazuje na fakt, že Tomio Okamura slovo nedostal zpět. Kritizuje tak především postup místopředsedy Sněmovny Jana Skopečka po skončení přestávky, nikoli například její samotné vyhlášení. 

Na závěr tedy shrňme, že jednací řád Sněmovny skutečně vyjmenovává případy, kdy může dojít k přerušení řečníka, jak ve výroku uvádí Jan Hrnčíř. Tomio Okamura při svém projevu nedostal napomenutí, které by podle sněmovního řádu mělo vést k odnětí slova. Skutečnost, že mu nebylo slovo vráceno po skončení přestávky, tak lze s ohledem na znění jednacího řádu označit za nestandardní. Námi dohledaná vyjádření ústavních právníků se shodují v tom, že došlo k porušení jednacího řádu. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Dodejme, že názory odborníků na to, zda následující procedurální hlasování odpovídalo jednacímu řádu, se liší.

Předně uveďme, že Aleš Juchelka hovoří o situaci, která nastala v úterý 15. února na 9. schůzi Poslanecké Sněmovny, jejímž hlavním bodem bylo projednávání novely pandemického zákona. Poslanci se sešli ve dvě hodiny odpoledne a hned na začátku projednávali návrh pořadu schůze. 

Jako první se s přednostním právem přihlásil ke slovu předseda SPD Tomio Okamura, který následně svým projevem blokoval projednání novely pandemického zákona až do osmé hodiny večer. Tehdy jeho proslov přerušil místopředseda Sněmovny Jan Skopeček, který vyhlásil 10minutovou přestávku, protože v jednacím sále nebyl přítomný ani jeden ministr. Podle platných sněmovních pravidel (.pdf, str. 5) totiž na schůzi alespoň jeden člen vlády přítomný být musí. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro úplnost doplňme, že po přestávce byl načten písemný procedurální návrh o prodloužení jednání po 21. i 24. hodině. Standardní jednací den Sněmovny přitom trvá do 21. hodiny. Poslanci tento návrh odsouhlasili a schůze pokračovala. A to i přesto, že jednací řád Sněmovny říká, že hlasování o změně doby jednání musí proběhnout nejpozději v sedm hodin večer.

Uveďme také, že Tomio Okamura už poté ve svém projevu pokračovat nemohl, protože v rozporu s obvyklou praxí nedostal zpět slovo, což silně kritizoval. Nesouhlasil také s hlasováním o prodloužení jednacího dne. Hnutí SPD následně uvedlo, že na postup vládní koalice hodlá podat žalobu.

Ve dnech od 15. do 18. února projednávala poslanecká Sněmovna novelu pandemického zákona, kterou ve čtvrtek 10. února zamítl Senát. Pro kontext uveďme, že celé jednání se neslo v duchu obstrukcí opozičního hnutí SPD, jehož předseda Tomio Okamura hovořil celých 6 hodin. Poslancům tak jen schválení programu schůze trvalo 31 hodin, dalších 6 hodin se projednávala samotná novela zákona. 18. února pak poslanci senátní veto po 37 hodinách přehlasovali.

Za hnutí ANO se k novele pandemického zákona vyjádřilo (1, 2, 3) celkem 8 poslanců, jednalo se o Alenu Schillerovou, Davida Kasala, Jiřího Maška, Patrika Nachera, Julia Špičáka, Ivanu Mádlovou, Marka Nováka a Janu Mračkovou Vildumetzovou.

Julius Špičák a David Kasal jsou vystudování lékaři. Julius Špičák se mimo jiné věnuje především gastroenterologii, v roce 2007 získal profesorský titul v oblasti vnitřního lékařství. David Kasal je primářem Dětského a novorozeneckého oddělení nemocnice v Chrudimi. Oba zmiňovaní jsou navíc členy sněmovního výboru pro zdravotnictví. Lze tedy oba poslance označit za odborníky, byť se ani jeden z nich v rámci lékařství nezabývá epidemiologií či virologií.

Ve zdravotnictví pracují také Ivana Mádlová a Jiří Mašek a jsou rovněž členy výboru pro zdravotnictví. Ivana Mádlová vykonávala (.pdf, str. 44–48) profesi zdravotní sestry a nyní je ředitelkou pražského alzheimer centra. Jiří Mašek je vystudovaný lékař a působil jako ředitel záchranné služby Královéhradeckého kraje.

Zbývající čtyři poslanci, kteří se k návrhu novely pandemického zákona za hnutí ANO vyjádřili, lékařskou ani jinou formální odbornost týkající se zdravotní problematiky, či přímo epidemie covidu-19, nemají. Bývalá ministryně financí Alena Schillerová má právní vzdělání a je členkou ústavně-právního výboru. Marek Novák je členem výboru hospodářského a také několika podvýborů (např. pro ICT, telekomunikace a digitální ekonomiku, pro vězeňství, pro dopravu). Před vstupem do politiky působil např. jako manažer prodeje nebo šéf zákaznického centra. Patrik Nacher je uváděn mezi členy stínové vlády ANO jako zmocněnec pro ochranu spotřebitelů, v Poslanecké sněmovně je členem hospodářského a rozpočtového výboru. A místopředsedkyně Sněmovny a bývalá hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová je ve stínové vládě ANO uváděna jako stínová ministryně vnitra.

Aleš Juchelka hovoří ve svém výroku o tom, že při projednávání pandemického zákona vystupovali za hnutí ANO v rozpravě odborníci, lékaři a profesoři. Za lékaře či odborníky na zdravotnickou problematiku mohou být považováni 4 z 8 vystoupivších poslanců. Profesorem je pouze 1 z 8 vystupujících. Pandemii lze nepochybně považovat za celospolečenský problém a lze k ní odborně přistupovat i z nelékařského hlediska. Zaměříme-li se však na obsah vystoupení zbývajících 4 poslanců, je nutno dodat, že po významnou většinu jejich projevů nekritizovali pandemický zákon z hlediska své odbornosti. Například Alena Schillerová ve svém vystoupení nejdříve citovala předsedu Senátu Miloše Vystrčila, poté napadla vládu, že údajně ignoruje diskusi a snaží se zákony protlačit silou. Následně hovořila o údajném rozporu mezi slovy a činy vlády a kritizovala koalici za schválený program schůze Sněmovny. Výhrady legislativního či ekonomického typu ve svém vystoupení uvedla jen zcela okrajově.

Aleš Juchelka během rozhovoru argumentuje tím, že poslanci za hnutí ANO se během rozpravy vyjadřovali k pandemickému zákonu z odborného hlediska a že tedy svými vystoupeními Sněmovnu nezdržovali. Významnou část těchto vyjádření ale jako odbornou považovat nelze. Největší část vystoupení zejména 4 poslanců, kteří nejsou členy zdravotnického výboru, tvořila obecná kritika vlády, upozorňování na údajnou aroganci vlády, na údajnou nedůvěryhodnost ministra zdravotnictví, na údajný rozpor mezi slovy a činy vlády a podobně. Daný výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Na začátek uveďme, že se zabýváme pouze tím, zda hnutí SPD odsoudilo aktivitu iniciativy Chcípl PES. Nikoliv tím, jestli to poslanec Bartošek slyšel, či neslyšel.

Iniciativa Chcípl PES dne 16. února 2022 zveřejnila na svých facebookových stránkách adresy trvalých bydlišť (viz historii úprav) poslanců. Dohromady šlo o 70 ulic s konkrétními čísly popisnými. Zároveň vyzvala lidi, aby vytvořili „malá protestní shromáždění u trvalých bydlišť 70 poslanců, kteří hlasovali pro novelu pandemickeho zákona“. Později tento příspěvek smazala. 

Týž den vystoupil na schůzi Poslanecké sněmovny v reakci na toto zveřejnění ministr vnitra Vít Rakušan. Počínaní iniciativy odsoudil a vyzval k témuž i ostatní poslance. Zároveň zmínil, že se nejedná pouze o ohrožení bezpečnosti samotných poslanců, ale především jejich rodin. Na vystoupení Víta Rakušana poté reagoval předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala. Ten vyjádřil souhlas s případnými kroky ministra vnitra, které by „ochránily poslance před nějakou perzekucí, násilím (…) nejenom poslance, ale všechny lidi v České republice“. Následně uvedl, že „SPD je proti jakémukoli násilí a proti válce, proti šibenicím, proti jakýmkoli perzekucím“.

Ačkoliv Radim Fiala, stejně jako Vít Rakušan, explicitně nezmínil iniciativu Chcípl PES, podpořil ministrova slova, která se jednoznačně týkala právě zveřejnění adres poslanců. SPD tak jednání Chcípl PES skrze svého předsedu klubu odsoudilo. Výrok Jana Bartoška tedy hodnotíme jako nepravdivý. 

Pro kontext nejprve uveďme, že iniciativa Chcípl PES zveřejnila dne 16. února 2022 na svých facebookových stránkách adresy trvalých bydlišť poslanců (viz historie úprav). Dohromady šlo o 70 ulic s konkrétními čísly popisnými. Zároveň vyzvala lidi, aby vytvořili „malá protestní shromáždění u trvalých bydlišť 70 poslanců, kteří hlasovali pro novelu pandemickeho zákona“. Později tento příspěvek smazala.

V ten samý den vystoupil na schůzi Poslanecké sněmovny v reakci na toto zveřejnění ministr vnitra Vít Rakušan. Toto počínaní odsoudil a vyzval k témuž i ostatní poslance.

Radim Fiala poté vyjádřil souhlas s případnými kroky ministra vnitra, které by ochránily „poslance před nějakou perzekucí, násilím“. Následně uvedl, že „SPD je proti jakémukoli násilí a proti válce, proti šibenicím, proti jakýmkoli perzekucím“. Upozornil také na tweet Martina Straky, který s podporou TOP 09 kandidoval do zastupitelstva města Dobřany. Ten podle Radima Fialy „vyzývá lidi, aby panu Okamurovi do vody, kterou tady pije při projevech, nalili kyanid“.

Na projev Radima Fialy poté znovu reagoval Vít Rakušan. Řekl, že tweetem Martina Straky se případně bude zabývat policie a následně znovu odsoudil jakékoliv politické násilí. S tímto vyjádřením pak projevil souhlas i Jan Hrnčíř. Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala se takto vyjádřil na Twitteru 15. února v reakci na problematickou situaci v Poslanecké sněmovně. Ta nastala při schvalování vládního návrhu pandemického zákona v rámci 9. schůze Sněmovny.

Pro kontext uveďme, že poslanci se sešli ve dvě hodiny odpoledne a hned na začátku projednávali návrh pořadu schůze. Jako první se s přednostním právem přihlásil ke slovu předseda SPD Tomio Okamura, který následně svým projevem blokoval další postup schůze až do osmé hodiny večer.

Právě k tomuto téměř šestihodinovému projevu Tomia Okamury zjevně premiér Fiala směřoval svůj twitterový příspěvek, v němž mimo jiné uvedl: „Extremisté nás stojí spoustu peněz a blokují parlament.“

Výrok Jana Hrnčíře tedy vzhledem ke kontextu událostí hodnotíme jako pravdivý, nicméně je nutné doplnit, že tweet Petra Fialy nebyl výslovně adresný.