Již v první polovině února 2022 ruské námořnictvo provádělo u jižního pobřeží Ukrajiny v Azovském a částečně Černém moři údajná vojenská cvičení a de facto převzalo nad těmito částmi kontrolu. O několik dní později poté došlo k přímému napadení ukrajinského území Ruskem.

Ovládnutím námořního prostoru v Černém moři začala ruská blokace ukrajinských přístavů, které byly naplněné obilím. Pro kontext zmiňme, že v roce 2021 byla Ukrajina 4. největším exportérem obilí na světě a například Světový potravinový program, který pod záštitou OSN poskytuje humanitární pomoc, odebírá 40 % pšenice právě z Ukrajiny. Kvůli blokádě přístavů by tak mohl mj. podle generálního tajemníka OSN Guterrese hrozit hladomor v některých zemích afrického kontinentu.

Po dobu blokády se objevovaly zprávy, že Rusko nejenže blokuje přístavy, ve kterých je obilí uloženo, ale že také samotné obilí pocházející od místních farmářů krade a převáží na poloostrov Krym, který Rusko protiprávně anektovalo již v roce 2014.

22. července 2022 došla ukrajinská a ruská strana k dohodě o obnovení vývozu obilí z ukrajinských černomořských přístavů. Dohoda byla zprostředkována Tureckem a OSN, podepsána byla v Istanbulu.

V rámci této dohody by měly lodě s obilím pod kontrolou ukrajinských lodivodů bezpečně proplouvat Černým mořem a dále přes průliv Bospor na severozápadě Turecka, čímž by měly získat přístup na světový trh. Lodě, které plují zpět na Ukrajinu by měly být před příjezdem kontrolovány ukrajinskými, ruskými a tureckými úřady, aby se ujistily, že se do země nepašují zbraně. Doplňme, že dohoda se vztahuje např. i na vývoz olejnatých semen.

Turecko se tedy stalo jakýmsi mediátorem při jednáních o částečném uvolnění blokády a pomohlo dostat ukrajinské obilí na globální trhy. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.