Pavel Žáček

Předně uveďme, že podle vyjádření (video) ministryně obrany Jany Černochové ze začátku října hodnota vojenského materiálu, který byl letos vyvezen z Česka na Ukrajinu, přesáhla již 47 mld. Kč. Přímo stát Ukrajině poskytl techniku a vojenský materiál v hodnotě 4,2 mld. Kč.

Výši této pomoci Ukrajině ze strany státu nicméně kritizuje opozice, například expremiér Andrej Babiš, který na toto téma již v červnu prohlásil: „Buďme solidární, pomáhejme, ale nesmíme ohrozit obranyschopnost naší země. Humanitární pomoc ve všech formách je samozřejmě na místě. Do dodávek zbraní na Ukrajinu už ale český stát investoval 3,5 miliardy a ministryně chce vládu požádat o dalších 700 milionů.“

Ministerstvo obrany však dlouhodobě zastává postoj, že je nutné v pomoci Ukrajině pokračovat. Již v květnu však zároveň představitelé ministerstva dodávali, že tomu tak ale nesmí být „za cenu ztráty obranyschopnosti České republiky“. Podobně se vyjadřovala i samotná Jana Černochová například v září, kdy uvedla, že pomoc Ukrajině ze strany státu nijak neohrožuje bezpečnost a obranyschopnost republiky.

To, že státní pomoc Ukrajině „nijak nesnižuje“ schopnost české armády bránit zemi, pak v září zmiňoval také náčelník generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka na oficiálním twitterovém účtu Armády ČR:

Poslední schůze sněmovního výboru pro obranu, která proběhla před námi ověřovaným rozhovorem, je 16. schůze z 4. října. Mezi účastníky tehdy byla i ministryně obrany Jana Černochová a náčelník generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka (.pdf, str. 1–2). Zmiňme, že Pavel Žáček (ODS) patří mezi členy obranného výboru a schůze se také účastnil (.mp3, čas 35:49).

Jedním z bodů, který výbor tehdy probíral, byly i „informace k vývoji i na Ukrajině“ (.pdf, str. 2). Jednání o tomto tématu však bylo uzavřené, a mezi dokumenty na webu Poslanecké sněmovny tak nejsou k dispozici podrobné informace o jeho průběhu. Podobně tomu bylo i v případě předcházející schůze ze 13. září (.pdf, str. 3). 

Vyjádření ministryně obrany či Armády ČR, o nichž ve výroku mluví Pavel Žáček, se nám nepodařilo nalézt ani ve zvukových záznamech, které zachycují průběh veřejných částí schůze ze 4. října (.mp3; .mp3). Doplňme však, že o tom, že vojenská pomoc Ukrajině neohrožuje vlastní obranyschopnost Česka, v minulosti veřejně mluvila jak ministryně Černochová, tak i náčelník generálního štábu Řehka.

Pavel Žáček v rozhovoru zmiňuje ukrajinskou žádost o vstup do NATO ve spojitosti s hypotetickým koncem války. Podle jeho názoru bychom neměli dopustit, aby po konci války zůstala Ukrajina „neutrální“. Zdůrazňuje, že by tím Západ mohl ukázat slabost a Ruská federace by mohla po nějaké době znovu na Ukrajinu zaútočit. V tomto kontextu poté právě zmiňuje fakt, že Ukrajina už žádost o vstup do NATO podala.

Ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj oznámil podepsání a podání žádosti o vstupu do NATO 30. září 2022. Stalo se tak v reakci na vyjádření ruského prezidenta Vladimira Putina, který ve stejný den podepsal dokumenty o připojení čtyř území na východě Ukrajiny (přesněji Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti) k Ruské federaci.

Ukrajinská prezidentská kancelář následně vydala oficiální prohlášení, ve kterém zveřejnila i video, v němž prezident Zelenskyj podepisuje (čas 1:15) právě již zmíněnou žádost. Dodejme, že žádost podepsali také předseda Nejvyšší rady Ruslan Stefančuk a premiér Denys Šmyhal. Ukrajina podle Zelenského slov žádost podala takzvaném „urychleném“ procesu.

Doplňme, že o urychleném procesu se mluvilo již ve spojitosti s žádostí o přistoupení Finska a Švédska, formálně však není nijak definován. Jedná se pravděpodobně o snahu zkrátit dobu, po kterou se členské státy NATO rozhodují, zda daný stát přizvou k přístupovým rozhovorům. Samotné přijetí daného státu do Severoatlantické aliance poté ještě musí vždy schválit parlamenty všech členských států NATO.

Jeden z bojů, který se na ukrajinském území odehrál, byla bitva o Mariupol, která trvala od začátku války 24. února 2022 až do 20. května. Kvůli ruskému ostřelování bylo dle ukrajinských úřadů zničeno asi 95 % všech budov. Nejdéle odolávajícím místem byla oblast oceláren Azovstal, odpor vedl ukrajinský pluk Azov, spolu s dalšími ukrajinskými silami. I tito vojáci se nakonec po týdnech odporu na rozkaz ukrajinského velení také vzdali. Přibližně 2,5 tisíce ukrajinských vojáků, včetně zhruba 900 přímo z pluku Azov, tak padlo do zajetí Rusů. Dle dostupných informací měli být tito vojáci drženi na území samozvané Doněcké republiky a čekal je soud.

21. září ukrajinské úřady oznámily, že Rusko osvobodilo 215 ukrajinských zajatců, kteří bojovali o Mariupol, včetně členů pluku Azov. Kyjev výměnou za ně propustil 55 ruských zajatců a Viktora Medvedčuka, prorusky orientovaného ukrajinského politika. Součástí dohody bylo i to, že pět vojenských velitelů, včetně velitele pluku Azov Denyse Prokopenka a jeho zástupce Svjatoslava Palamara, bude až do konce války pobývat v Turecku.

Šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak uvedl, že v případě propuštění ukrajinských velitelů šlo o výsledek osobní dohody mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. O tom, že Turecko pomohlo dojednat výměnu zajatců mezi Ruskem a Ukrajinou, tehdy informovala například agentura Reuters, ale i turecké zpravodajské servery. Sám prezident Zelenskyj poté tureckému prezidentovi Erdoganovi poděkoval na svém twitteru „za jeho vedoucí roli v osvobození našich lidí“. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Dne 14. února 2022 ruský ministr obrany Sergej Šojgu o vojenských cvičeních ruské a běloruské armády, která se konají v blízkosti ukrajinských hranic, uvedl: „Chci ještě jednou zopakovat, že cvičení proběhnou, některá z nich byla dokončena, některá se dokončují, něco zbývá udělat (…).“

Podle vyjádření mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova z 15. února ruské jednotky Jižního a Západního vojenského okruhu splnily své úkoly a začaly se vracet na svá původní stanoviště. Uveďme, že oba vojenské okruhy sousedí s Ukrajinou. Dále však Konašenkov upozornil na to, že cvičení ruských a běloruských jednotek v Bělorusku a další cvičení, do kterých jsou zapojeny „prakticky všechny vojenské okruhy, flotily vojenského námořnictva a výsadková vojska“, nekončí.

Pro úplnost doplňme, že média a politici spekulují, co je Putinovým záměrem. Po tom, co bylo oznámeno stažení části jednotek, například stoupla hodnota rublu a zlepšila se situace na ruském trhu. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg zmínil, že vidí důvod k mírnému optimismu, zároveň ovšem poukázal na to, že velká část ruských vojenských jednotek zůstává v blízkosti hranic s Ukrajinou. Americký prezident Joe Biden pak ruský útok stále nevylučuje.

Samotný Pavel Žáček svým výrokem upozorňuje na to, že by zprávy o ukončení cvičení mohly být falešným signálem a že by Rusko mohlo mít zcela opačné plány.

V prosinci 2020 přišel kurýrem z Kanceláře prezidenta republiky (KPR) dopis adresovaný členům sněmovní Stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby (BIS). Tento dokument obsahoval právní analýzu, podle které má prezident právo na podrobné informace o činnosti BIS.

Dopis zaslal Hrad sněmovní komisi v souvislosti s žádostí, pomocí níž chtěl Miloš Zeman od BIS získat detaily o ruských zpravodajských operacích v České republice či jména ruských špionů na českém území. Dle informací serveru iRozhlas.cz členové komise také obdrželi soupis údajných manažerských selhání Michala Koudelky ve funkci, který rovněž nechal vypracovat Hrad.

Ve svém usnesení (.pdf) z 3. prosince 2020 komise apelovala, aby při informování ústavních činitelů BIS důsledně postupovala v intencích zákona o zpravodajských službách a zákona o Bezpečnostní informační službě. Dále se komise také usnesla, že ředitel BIS Koudelka neselhal (.pdf).

Pavel Bělobrádek, předseda Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS, uvedl, že komise dostala právní stanovisko od KPR, jak se má BIS chovat vůči hlavě státu. „Já bych si přál, aby BIS odpověděla v intencích zákona a pan prezident byl spokojen, aby nedošlo k dalším takovým situacím. Ale ne vždy se přání člověka plní,“ doplnil tehdy Bělobrádek. 

Předně uveďme, že poslanec Žáček zde odpovídá (video, čas 15:50) na otázku moderátora, zda v přístupu SPD k pozici ředitele BIS Michala Koudelky může hrát roli i fakt, že dle zástupců SPD je tato strana ve zprávách BIS označována za extremistickou. Pavel Žáček pak odpovídá ověřovaným výrokem, který v rozšířeném znění zní: „Je to naprostá lež. Tomio Okamura a zřejmě i předseda výboru Koten si pletou zpávy BIS se zprávami Ministerstva vnitra. O extremismu zprávy zpracovává Ministerstvo vnitra. BIS žádnou takovouto informaci o předsedovi SPD, případně SPD (že se jedná o extremistickou stranu, pozn. Demagog.cz), do svých zpráv nedala. To není pravda.“ Poslanec Žáček tedy kategoricky odmítá spojitost mezi BIS a označováním SPD jako extremistického uskupení.

Ministerstvo vnitra České republiky vydává každoročně Zprávu o projevech extremismu a předsudečné nenávisti na území České republiky. Dále pak Ministerstvo vnitra vydává (.pdf, str. 4) Vyhodnocení plnění Koncepce boje proti extremismu a předsudečné nenávisti pro daný rok, Koncepci boje proti extremismu a předsudečné nenávisti a Akční plán boje proti extremismu a předsudečné nenávisti.

V úvodu (.pdf, str. 4) Zprávy o projevech extremismu, kterou vláda vzala na vědomí v červnu 2021, je zmíněno, že ačkoli je zpracovatelem Ministerstvo vnitra, podkladovými materiály přispěli mj. zástupci Policie ČR a Bezpečnostní informační služby (BIS), a to převážně v pasážích, které se týkají tuzemské scény.

Jak je zmíněno v další pasáži (.pdf, str. 5), BIS se zabývá aktivitami, „které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko-ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem nedemokratickým (totalitním nebo autoritářským režimem, diktaturou, anarchií)“. Tento typ aktivit velmi často vychází z extremistických postojů. Dokument Ministerstva vnitra pak vychází z tohoto pojetí extremismu.

Zmínky o hnutí SPD se ve zprávě Ministerstva vnitra (MV) poprvé objevily již po založení hnutí v roce 2015 (.pdf, str. 11). Ve zprávě o extremismu v roce 2017 (.pdf, str. 14) pak MV ve své zprávě uvedlo, že nepovažuje hnutí SPD za extremistický subjekt, nicméně nepopřelo vliv SPD na extremistickou scénu v České republice.

Ve zprávách za roky 2018 (.pdf, str. 10), 2019 (.pdf, str. 9) a 2020 (.pdf, str. 11) bylo hnutí SPD označováno za hlavního aktéra na poli etnické či náboženské nesnášenlivosti. Zpráva za rok 2020 pak např. uvádí (str. 8), že „nejvýznamnějším uskupením s dominujícími xenofobními a vyhroceně nacionalistickými prvky zůstalo nadále hnutí Svoboda a přímá demokracie“.

BIS sice vydávala čtvrtletní zprávy o extremismu, ale pouze mezi lety 2010 a 2013. Od té doby BIS zprávy o extremismu nevydává. Ve svých výročních zprávách se BIS o hnutí SPD vůbec nezmiňuje.

Celkově výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť je sice pravdou, že BIS jako taková zprávy o extremismu nevydává, je však jedním z hlavních zdrojů pro příslušné zprávy Ministerstva vnitra.

Stanovisko Ruské federace k událostem ze srpna 1968 bylo zformulováno v roce 1993, kdy tehdejší prezident Boris Jelcin při návštěvě Prahy odsoudil okupaci Československa. Zároveň však podotkl, že „nové demokratické Rusko nenese za tuto akci žádnou odpovědnost. Je za ni zodpovědné bývalé vedení SSSR a KSSS“.

V roce 1993 došlo k podpisu Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, ve které Česko a Rusko vyjádřily přání „definitivně skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968.“

V roce 2006 navštívil prezident Vladimír Putin Českou republiku, kde se vyjádřil následovně k událostem roku 1968: „Když prezident Jelcin v roce 1993 navštívil Českou republiku, nemluvil jen za sebe, mluvil za Ruskou federaci a za ruský národ. Dnes nejenže respektujeme všechny dříve podepsané dohody – sdílíme také všechna rozhodnutí, která byla učiněna na začátku 90. let… Musím vám říci s naprostou upřímností – neneseme samozřejmě žádnou právní odpovědnost za tyto události. Ale morální odpovědnost tam samozřejmě je.“ I Oldřich Tůma, tehdejší ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v souvislosti s filmem upozornil, že „od intervence se ve své době jasně distancovali Michail Gorbačov, Boris Jelcin i Vladimír Putin“. 

I přes to se v médiích objevují zmínky, které okupaci podporují nebo ji alespoň obhajují. Podle rusisty Štěpána Černouška se takové mediální články a televizní dokumenty objevují na ruské mediální scéně čím dál častěji a jejich výskyt tedy není ojedinělý.

V listopadu 2017 vyšel na ruském armádním serveru TV Zvezda článek, který oslavoval sovětskou okupaci Československa. Tehdejší ruský premiér Dmitrij Medveděv se v průběhu návštěvy prezidenta Miloše Zemana v Moskvě od článku distancoval. Televize se za článek omluvila a následně ho odstranila. Znovu můžeme citovat rusistu Štěpána Černouška: „Z oficiálních dokumentů si ruský stát reálně nic moc nedělá. Naopak v posledních letech vidíme jasnou snahu překrucovat historická fakta a vybírat si z nich údajné ruské, respektive sovětské úspěchy v zájmu posílení vlasteneckých nálad obyvatel.“

Jako podklad svého tvrzení pak uvedl televizní snímky Pražský zlom a Varšavská smlouva. Odtajněné stránky. Druhý snímek byl vysílán v roce 2015 na státním kanále Rossija 1 a vyobrazil invazi jako nutný a preventivní krok, který měl sloužit k ochraně Československa před pučem, který podporovalo NATO.

Dochází tedy k jakési schizofrenní situaci, ve které se oficiální postoj Ruska od invaze distancuje, prakticky jsou však např. na státních kanálech ovládaných Kremlem tiše podporovány pořady, které události srpna 1968 interpretují jako bratrskou výpomoc. Právě druhé zmíněné, tedy pořady vysílané na státní televizi, lze do určité míry označit za „propagandu“, na kterou svým výrokem poslanec Žáček mířil. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Proces jmenování ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) upravuje zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách. Ten v § 4 odst. 2 stanovuje, že „ředitele Bezpečnostní informační služby jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, vláda. Z výkonu své funkce je ředitel Bezpečnostní informační služby odpovědný vládě, která ho též odvolává“.

Z výše citovaného zákona tak vyplývá, že vláda o samotném jmenování rozhoduje jako celek. Není tak jen na Andreji Babišovi, koho ředitelem BIS jmenuje. Andrej Babiš však jako předseda vlády dle čl. 77 Ústavy „organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony“.

Z povahy funkce předsedy vlády je tak skutečně na Andreji Babišovi, aby inicioval projednání konkrétní nominace v příslušném výboru Poslanecké sněmovny. Doplňme však, že samotné jmenování poté činí až vláda jako celek, a to pomocí usnesení, k jehož přijetí je dle čl. 76 Ústavy nutný souhlas nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Pro ilustraci uveďme, že například v roce 2016 návrh na jmenování Michala Koudelky do funkce ředitele BIS nejdříve výboru pro bezpečnost představil (.pdf) někdejší premiér Bohuslav Sobotka. Výbor poté tento návrh projednal (.pdf), a následně tak mohlo proběhnout jednání vlády, na němž kabinet přijal usnesení (.pdf) o Koudelkově jmenování do funkce. 

Uveďme, že Michal Koudelka do čela BIS nastoupil 15. srpna 2016. Jeho pětileté funkční období tedy dle zákona končí ke dni 15. srpna 2021. V době rozhovoru, tedy 6. srpna, tak měla vláda Andreje Babiše na jmenování nového ředitele skutečně zhruba týden. 

Pro úplnost dodejme, že vláda následně 9. srpna 2021 rozhodla (.pdf) o pověření Michala Koudelky „zastupováním“ na služebním postu ředitele BIS, a to od 16. srpna do doby jmenování nového ředitele dle standardního postupu. Jak však upozorňuje například zpravodajský server Aktuálně.cz, zákon „takové řešení nepředpokládá“.

Poslanec Žáček zde výrokem reaguje na otázku, proč by měl poslanecký výbor jméno kandidáta ředitele BIS projednávat. Proces jmenování ředitele je upraven v zákoně o zpravodajských službách. V § 4 odst. 2 je doslova stanoveno: „Ředitele Bezpečnostní informační služby jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, vláda. Z výkonu své funkce je ředitel Bezpečnostní informační služby odpovědný vládě, která ho též odvolává.“

Je tedy pravdou, že nejdříve musí jméno kandidáta na ředitele BIS projednat bezpečnostní výbor. Až následně jej může premiér či jiný pověřený člen vlády předložit přímo vládě, která rozhodne o jeho jmenování. 

Pro ilustraci uveďme, že v minulém volebním období návrh na jmenování Michala Koudelky představil výboru pro bezpečnost někdejší premiér Bohuslav Sobotka dne 14. července 2016 (.pdf). Výbor tehdy na své schůzi tento návrh projednal (.pdf), a 27. července 2016 (.pdf) tak mohlo proběhnout jednání vlády, na němž kabinet jmenování Michala Koudelky do funkce ředitele BIS odsouhlasil.