Přehled ověřených výroků

16+1

Skupina 16+1 vznikla v roce 2012 z iniciativy Číny jako platforma pro spolupráci Čínské lidové republiky s 16 státy střední a východní Evropy. Minulý rok ze skupiny odstoupila Litva a v srpnu letošního roku i Lotyšsko a Estonsko. Česká republika je součástí iniciativy a účastnila se všech dosavadních summitů. Ten poslední nicméně proběhl v online podobě v únoru 2021, tedy ještě předtím, než vláda Petra Fialy v prosinci 2021 nastoupila do funkce.

Na zmíněné videokonferenci, kterou pořádal Peking, prezident Miloš Zeman například přednesl řeč, v níž mimo jiné prohlásil, že české firmy jsou připraveny se podílet na projektu nové Hedvábné stezky. V době konference došlo i k uzavření Memoranda o porozumění mezi Ministerstvem obchodu ČLR a českým Ministerstvem průmyslu a obchodu, na jehož základě by měla vzniknout stálá pracovní skupina věnující se podpoře obchodní spolupráce. Další konkrétní kroky České republiky v rámci platformy 16+1 zahrnují například uspořádání prvního Fóra pro civilní letectví v roce 2019. V témže roce se český velvyslanec v Číně Vladimír Tomšík sešel s ostatními velvyslanci zemí střední a východní Evropy v čínském Harbinu, kde proběhlo jednání o možnostech další vzájemné spolupráce s jedním z čínských regionů. V roce 2018 se také česká delegace účastnila jednání ministrů dopravy 16+1 v Bělehradě.

16+1 v době Fialovy vlády

Petr Fiala v rozhovoru poukazuje také na to, že podle něj platforma 16+1 „nefunguje“. Podobně se dříve vyjádřil například i náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák (.pdf, str. 4), který mj. uvedl, že „hlavní iniciativy 16+1, ekonomická diplomacie a příslib mohutných investic a vzájemně výhodného obchodu se ani po deseti letech nerealizují“. 

Doplňme, že se vláda Petra Fialy v lednu 2022 ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 25) zavázala, že bude „prohlubovat spolupráci s demokratickými partnery v indo‑pacifické oblasti”, například s Tchaj‑wanem, a naopak provede revizi vztahů s Čínskou lidovou republikou.

V dubnu letošního roku Česko a některé další evropské země navštívila čínská delegace v čele s Chuo Jü‑čen, tehdejší zvláštní představitelkou čínského Ministerstva zahraničí v oblasti spolupráce 16+1. Hlavním cílem její návštěvy byla podle čínských diplomatů právě diskuze o budoucnosti fungování formátu 16+1. Chuo Jü‑čen se tehdy sešla s ředitelem zahraničního odboru české prezidentské kanceláře Rudolfem Jindrákem a také se zástupci Ministerstva zahraničních věcí ČR. „Česká strana využila jednání mimo jiné k tomu, aby čínským partnerům opět tlumočila naše výhrady k současné spolupráci mezi ČLR a Ruskem na pozadí války na Ukrajině,” řekla tehdy pro ČTK mluvčí ministerstva Lenka Do.

19. května zahraniční výbor Sněmovny vyzval vládu, aby v rámci revize vztahů s Čínou, ke které se zavázala v programovém prohlášení, „zvážila možnost utlumení aktivit v rámci platformy 16+1 a jejího opuštění” (.pdf, str. 5). Na konci května ministr zahraničních věcí Jan Lipavský uvedl, že vláda odchod z 16+1 zvažuje. Konečné rozhodnutí o této otázce nicméně vláda dosud nezveřejnila.

Od schůzky, která proběhla v dubnu, se nám v českých veřejně dostupných zdrojích žádné informace o dalších jednáních mezi českou vládou a Čínou najít nepodařilo. Oficiální čínský web platformy 16+1 zveřejnil 14. října informaci, že Českou republiku (a dalších šest evropských států) v září navštívila nová zvláštní představitelka čínského Ministerstva zahraničí Ťiang Jü. Nepodařilo se nám však dohledat, s kým přesně se během své návštěvy Česka sešla. Na jedné ze zveřejněných fotografií je ale Ťiang Jü např. s Františkem Chaloupeckým, viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR. Svaz nicméně na svém webu ani na svých sociálních sítích podrobnosti o průběhu či závěrech setkání nezveřejnil.

O zářijové návštěvě čínské delegace a jednáních na úrovni skupiny 16+1 neinformovala česká vláda, Ministerstvo zahraničí ani např. prezident Zeman. Žádné zmínky o zářijovém jednání neobsahuje ani mediální databáze Newton.

Na závěr shrňme, že čínští zástupci platformy 16+1 navštívili Česko v dubnu 2022, kdy jednali například s českou prezidentskou kanceláří nebo Ministerstvem zahraničí. Hlavním cílem schůzky přitom byla podle čínské strany budoucnost fungování formátu 16+1. Zahraniční výbor Sněmovny poté českou vládu vyzval, aby z platformy vystoupila, Ministerstvo zahraničí uvedlo, že o této možnosti uvažuje. O následující zářijové návštěvě čínské delegace v ČR informovala pouze čínská strana. V českých veřejně dostupných zdrojích nelze dohledat, s kým přesně se čínští představitelé sešli – a zda například proběhla jednání s českým ministerstvem, či nikoli. Ani v jednom případě také nedokážeme posoudit, do jaké míry se česká strana jednání účastnila aktivně. Tvrzení, že se nyní Česko na vládní úrovni jednání v rámci 16+1 „vůbec neúčastní“, tedy nemůžeme potvrdit ani vyvrátit. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako neověřitelný. 

Rozhovor s premiérem Fialou publikoval italský deník La Stampa 22. října 2022. Spolupráci mezi Českem, Itálií a Polskem na úrovni Evropské unie v něm Fiala nenazval ani osou, ani projektem. Slovo projekt můžeme do italštiny přeložit jako progetto (případně piano), a to se v celém rozhovoru vůbec nevyskytuje. Slovo osa, které italsky zní v základním tvaru asse, se v článku objevuje dvakrát, nikoliv ale přímo z úst Petra Fialy. Dodejme, že i Fašistická osa se italsky označuje právě výrazem asse.

Slovo osa se ve zmíněném rozhovoru nachází poprvé v podnadpisu, kde stojí: „Český premiér buduje osu s Římem a Varšavou“. V úvodním perexu se poté objevuje: „Český premiér Petr Fiala chce zahájit nový formát politického dialogu s Giorgií Meloniovou a Mateuszem Morawieckim. Kladou si za cíl posílit na zasedáních Evropské rady své společné zájmy, ‚koordinovat postoje a kroky‘ a vytvořit osu zahrnující vlády Itálie, Polska a České republiky.“

Rozhovor v italském tisku dále obsahuje celkem šest otázek, na které Petr Fiala odpovídal, a pouze jedna z nich se přitom týká česko-italsko-polské koordinace. Český premiér na ni reaguje slovy, že doufá v začátek politické koordinace mezi zmíněnými třemi zeměmi, a to v souvislosti s unijními jednáními, protože politická frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) má nyní v evropské sedmadvacítce tři premiéry.

Frakce v Evropském parlamentu ECR, jejíž součástí je Fialova ODS, skutečně zahrnuje i polskou stranu Právo a spravedlnost, ze které pochází polský premiér Mateusz Morawiecki, a italskou stranu Bratři Itálie, kde je šéfkou nedávno zvolená italská premiérka Giorgia Meloniová.

Pro kontext ještě uveďme, jak o slovech Petra Fialy referovala česká média. O rozhovoru českého premiéra pro deník La Stampa informovala hned 22. října Česká tisková kancelář, která ale slova osa a projekt v žádném kontextu nezmiňuje. Přirovnání spolupráce Česka, Itálie a Polska k ose jsme nalezli v článku deníku Echo24 ze stejného dne, a to v nadpisu „Osa Řím – Praha – Varšava. Fiala se chce v EU koordinovat s novou italskou vládou“. Deník Echo24 nicméně autorství tohoto přirovnání Fialovi nepřisuzuje.

V Respektu, z nějž rovněž pochází námi ověřený výrok, vyšel 30. října článek „OSA VARŠAVA − PRAHA − ŘÍM: Český premiér ohlásil zrod nového euroskeptického projektu v EU. Co to v praxi bude znamenat?“. Označení spolupráce jako osy je v textu správně přisouzeno deníku La Stampa, narážka na fašistickou Osu se v něm ale objevuje. „Petr Fiala asi spoustu lidí překvapil, když před několika dny ohlásil nové spojenectví mezi českou, polskou a italskou vládou. Novinku oznámil na stránkách italského deníku La Stampa, který linku Varšava – Praha – Řím nazval ‚osou‘. Reminiscence na druhoválečnou Osu, fašistický blok Berlín – Řím – Tokio, a fakt, že do čela Itálie právě usedla žena, která se v mládí hlásila k odkazu fašismu, vyvolaly rozruch a rychlý odsudek nápadu,“ píše hned v úvodu novinářka Respektu Kateřina Šafaříková.

Vladimir Putin již od roku 2005 upozorňuje na to, že podle něj byl rozpad Sovětského svazu největší geopolitickou katastrofou 20. století. O zániku SSSR jako o katastrofě mluvil například i v roce 2015 či v prosinci 2021, kdy ve vysílání ruské státní televize Rossija 1 mj. označil rozpad Sovětského svazu za „rozpad historického Ruska“.

Upřesněme, že Putin ve svých projevech přímo nezmiňoval, že by Rusko mělo Sovětský svaz obnovit. „Kdo nelituje rozpadu SSSR, nemá srdce. A kdo jej chce vrátit do původní podoby, nemá mozek,“ řekl například v roce 2010. V červnu 2021 mluvil o obnově Sovětského svazu jako o „nesmyslné“, „nemožné“ a „nepraktické“.

Zároveň ale v minulosti často uváděl, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ. V červenci 2021 pak oficiální web Kremlu zveřejnil Putinovu esej s názvem „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“, v níž ruský prezident moderní Ukrajinu popisoval jako „produkt sovětské éry“. V textu tehdy zmiňoval, že „skutečná suverenita Ukrajiny je možná jen prostřednictvím partnerství s Ruskem“. Podobnou rétoriku použil i ve svém projevu 21. února 2022 (tj. jen několik dní před zahájením invaze na Ukrajinu), kdy o Ukrajině mluvil jako o historické součásti Ruska. 

Mezi požadavky Ruska před vpádem na Ukrajinu také patřilo navrácení hranic NATO do stavu před rokem 1997. Tj. do stavu, než do Severoatlantické aliance vstoupila většina států východní Evropy, které v minulosti spadaly do sféry vlivu Sovětského svazu. „Jde o stažení zahraničních vojáků, techniky a výzbroje a dalších kroků s cílem vrátit konfiguraci z roku 1997 v zemích, které k tomuto datu nebyly členy NATO,“ uvedl k tomu v lednu 2022 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Doplňme, že ruská strana Alianci dlouhodobě kritizuje za to, že porušuje svůj údajný slib z roku 1990, že se NATO již nebude dále rozšiřovat. Písemná smlouva, která by NATO k takovému slibu zavázala, však neexistuje.

Podle informací České televize měly v březnu 2018 ruská ambasáda a její konzuláty v České republice 140 zaměstnanců, z toho 53 diplomatů.

Na tiskové konferenci v dubnu 2021 tehdejší premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček oznámili, že podle zjištění českých bezpečnostních složek byli do výbuchů muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014 zapleteni agenti ruské tajné služby. Z toho důvodu se rozhodli pro vyhoštění 18 pracovníků ruské ambasády, které české tajné služby identifikovaly jako důstojníky ruských tajných služeb. Na opuštění České republiky dostali 48 hodin.

Na tento počin zareagovala Ruská federace vyhoštěním 20 pracovníků velvyslanectví ČR v Moskvě. České Ministerstvo zahraničí požadovalo návrat těchto zaměstnanců zpět na velvyslanectví, na tuto výzvu nicméně ruská vláda nereagovala. Česko se proto rozhodlo snížit a zastropovat počet zaměstnanců ruské ambasády v Praze. Jak následně oznámil tehdejší ministr zahraničí Jakub Kulhánek: „Česká republika 22. dubna 2021 podle článku 11 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích upravila počet pracovníků Velvyslanectví Ruské federace v ČR na paritní princip a stanovila tento počet na stejné úrovni, jaký byl k 22. dubnu na české ambasádě v Moskvě, tj. na 7 členů diplomatického personálu a 25 členů administrativního a technického personálu.“

Po mimořádném jednání Bezpečnostní rady státu 24. února 2022, která se sešla kvůli ruskému útoku na Ukrajinu, kabinet Petra Fialy informoval, že došlo k odvolání souhlasu s provozem obou dvou generálních konzulátů Ruské federace v ČR – v Karlových Varech a v Brně (.pdf, str. 63). Vláda později upřesnila, že „tyto konzuláty musí neprodleně ukončit činnost a jejich zaměstnanci jsou vyhoštěni z České republiky“. Pro ruskou stranu to znamenalo odchod dalších 18 pracovníků.

Podle dokumentů Ministerstva zahraničí v současné době působí na ruském velvyslanectví (.pdf, str. 167-168) šest diplomatů. Dalších přibližně dvacet zaměstnanců, jak v říjnu uvedl ředitel BIS Michal Koudelka, pracuje na administrativních pozicích.

K výraznému ochlazení diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Ruskem došlo již v loňském roce. Kvůli zjištění českých bezpečnostních složek, že do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích byli zapojeni ruští agenti, Česká republika v polovině dubna 2021 vyhostila 18 pracovníků ruské ambasády, kteří podle Ministerstva zahraničních věcí prokazatelně pracovali pro ruské tajné služby. Jednalo se o nejvyšší počet vykázaných ruských diplomatů z ČR od roku 2003, kdy byli z Česka najednou vykázáni čtyři. 

Rusko v dubnu 2021 odpovědělo vyhoštěním 20 pracovníků velvyslanectví ČR v Moskvě. Česká republika požadovala návrat zaměstnanců na české velvyslanectví, na což ale Ruská federace nereagovala. Česko se tedy rozhodlo snížit a zastropovat počet zaměstnanců ruské ambasády v Praze „na 7 členů diplomatického personálu a 25 členů administrativního a technického personálu“. Republiku tak muselo opustit dalších 63 diplomatů a zaměstnanců ruského velvyslanectví.

Nadprůměrný počet je to i ve srovnání s jinými zeměmi, což lze demonstrovat na reakci jednotlivých států na případ otravy Julije a Sergeje Skripalových ve Velké Británii v březnu 2018. Země Evropské unie a některé další státy tehdy vyhostily celkem více než 100 ruských diplomatů, naprostá většina z nich nicméně vyhostila nejvýše čtyři pracovníky. Výjimek bylo jen několik, mezi nimi i Velká Británie, které se kauza bezprostředně týkala a která jich vyhostila 23. Spojené státy tehdy vyhostily 60 lidí.

Dodejme, že ruská vláda v květnu 2021 schválila seznam nepřátelských zemí, na který zařadila pouze Českou republiku a Spojené státy. 

Velký počet ruských diplomatů a pracovníků ruského velvyslanectví Česká republika vyhostila i poté, co Rusko 24. února 2022 zahájilo invazi na Ukrajinu. Kabinet Petra Fialy ještě v první den invaze informoval, že stát rozhodl o ukončení provozu obou generálních konzulátů Ruské federace v ČR – v Karlových Varech a v Brně (.pdf, str. 63). „Tyto konzuláty musí neprodleně ukončit činnost a jejich zaměstnanci jsou vyhoštěni z České republiky,“ uvedl tehdy web vlády. Pro ruskou stranu to v důsledku znamenalo odchod dalších 18 pracovníků.

Česko také zároveň pozastavilo provoz svých konzulátů v Petrohradě a Jekatěrinburgu. Na protest proti krokům Ruska Ministerstvo zahraničí rozhodlo také o povolání českých velvyslanců v Rusku „na konzultace do vlasti“, což například podle České televize představuje„jednu z nejráznějších reakcí při zhoršení bilaterálních styků“.

Web americké zpravodajské stanice ABC News 26. února o českém uzavření ruských konzulátů a vyhoštění diplomatů napsal, že Česká republika v tomto ohledu „vytvořila precedent“. 

Ještě 24. února vyhostily Spojené státy jednoho diplomata, dalších dvanáct pak o čtyři dny později. Na začátku března rozhodlo o vyhoštění dvou diplomatů kvůli podezření ze špionáže Bulharsko. Postupně začaly ze stejných důvodů vyhošťovat diplomaty i další státy. Například Slovensko rozhodlo o odchodu tří ruských diplomatů 15. března, Polsko 23. března informovalo dokonce o vyhoštění 45 lidí. České Ministerstvo zahraničí prohlásilo dalšího diplomata za nežádoucí osobu 29. března. Stejného dne vyhostilo 17 zaměstnanců ruské ambasády Nizozemsko a 21 Belgie.

Shrňme, že Česká republika tedy vysoký počet pracovníků ruské ambasády vyhostila již v dubnu 2021 kvůli zjištění, že za výbuchem ve Vrběticích stáli ruští agenti. V kontextu invaze na Ukrajinu pak Česko skutečně bylo jednou z prvních zemí, která přistoupila k vyhoštění ruských diplomatů a k uzavření konzulátů na svém území. Výrok premiéra Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Fiala v souvislosti s prezidentskou kandidaturou Andreje Babiše označuje výjezdy v „obytňáku“ bývalého premiéra do regionů jako hybridní, tedy nepřiznanou prezidentskou kampaň. Současně tvrdí, že tuto hybridní prezidentskou kampaň vydával Babiš na podporu politiků ANO v zářijových komunálních volbách.

Andrej Babiš skutečně označoval své turné po ČR jako kampaň na podporu komunálních politiků. O tom, že mohlo jít o skrytou prezidentskou kampaň, pak hovoří například data Deníku N. Podle jeho přehledu z 11. srpna 2022 totiž Andrej Babiš v létě vyjel i do řady obcí, kde hnutí ANO nesestavilo kandidátku. Mezi města, která Babiš se svým karavanem navštívil, ale lidé v nich neměli možnost hnutí ANO volit, patří mimo jiné jihočeský Vimperk či Zlaté hory v Olomouckém kraji. Lidé z těchto zmíněných měst nemohli zástupce hnutí ANO volit například ani v senátních volbách, protože v příslušných obvodech letos volby do horní komory neprobíhaly.

Dva měsíce před komunálními volbami, v červenci 2022, Andrej Babiš přelepil nápis na kapotě svého obytného vozu ze „Zase bude líp“ na „Ať je zase líp. Volte naše. Komunální volby.“ Na jeho karavanu stále zůstal slogan„Za Babiše bylo líp“, který se objevuje také na billboardech po celé České republice.

Babišův mluvčí Vladimír Vořechovský v červenci uvedl, že „hnutí ANO aktuálně vede kampaň do podzimních voleb a cesty pana předsedy a jeho místopředsedů po Česku jsou její součástí.“ Zároveň popřel, že by se tím Andrej Babiš chtěl vyhnout započítání turné do nákladů na prezidentskou kampaň. „Na prezidenta pan Babiš nekandiduje, kdyby se tak rozhodl a oznámil to, vše zpětně doúčtujeme podle všech zákonných požadavků.“ 

Doplňme, že Vořechovský svým vyjádřením reagoval také na skutečnost, že Babišovy výjezdy do regionů začal sledovat Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, a to v souvislosti s Babišovou možnou (tehdy ještě neohlášenou) prezidentskou kandidaturou. Termín voleb hlavy státu byl totiž vyhlášen na začátku července, kdy také oficiálně začalo období, od něhož politici podle zákona musí započítávat prostředky na prezidentskou kampaň do výdajů. Ty nesmí u žádného z kandidátů (v případě prvního kola volby) přesáhnout 40 milionů Kč. U kandidátů, kteří se dostanou do druhého kola, je limit o 10 milionů vyšší.

Člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSPH) František Sivera, který má na starosti volbu prezidenta, pro názorový deník Echo24 uvedl: „Od chvíle vyhlášení volební kampaně se do výdajového limitu kandidáta na kampaň započítávají veškeré výdaje, které uhradil za propagací, či volební agitací. Pokud takové výdaje učinili podporovatelé kandidáta, musí je kandidát rovněž zahrnout do svého přehledu výdajů.“ Sám Andrej Babiš serveru Seznam Zprávy řekl, že „vedení hnutí (ANO, pozn. Demagog.cz) musí vyhodnotit, jaká částka z té komunální kampaně a kampaně do senátních voleb připadne na teď už prezidentskou kampaň.“

Andrej Babiš se stal premiérem po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017, ve kterých ANO získalo takřka 30 % hlasů. Podle výzkumu (.pdf) agentury Median přešla od voleb roku 2013 k hnutí ANO velká část voličů tradičních levicových stran. 34 % lidí, kteří dali v roce 2017 svůj hlas hnutí ANO, podpořilo v předchozích sněmovních volbách ČSSD (.pdf, str. 21). Ve stejném období získalo hnutí ANO 20 % voličů Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) z roku 2013. Podle odhadů analytika Michala Škopa přešlo v tomto období k ANO přibližně 360 tisíc původních voličů ČSSD a 200 tisíc voličů KSČM.

Sociolog Daniel Kunštát vysvětloval změnu elektorátu hnutí ANO mezi lety 2013 a 2017 následovně: „On (Andrej Babiš, pozn. Demagog.cz) do české politiky přišel s liberální rétorikou určenou spíše pro pravicové voliče a ve chvíli, kdy je získal, a značnou část z nich se mu podařilo udržet, začal luxovat levicový elektorát. Protože když si sečteme hlasy ČSSD a KSČM v minulých volbách, tak tohle je pro ně děsivý propad. Do velké míry se jejich voliči rozptýlili k Andreji Babišovi (…).“

Sociologická výzkumná organizace PAQ Research po sněmovních volbách, které se konaly v říjnu 2021, provedla analýzu elektorátu a přelivu voličů mezi jednotlivými koalicemi a stranami od září 2020 až do voleb. Hnutí ANO získalo v závěru období 200 tisíc voličů od ČSSD a KSČM, ale také od SPD či Přísahy (.pdf, str. 32–33).

Doplňme, že hnutí ANO ve sněmovních volbách poprvé kandidovalo v roce 2013. Nové hnutí k sobě tehdy podle výzkumné skupiny PolCoRe při FSV UK přitáhlo 27 % voličů, kteří dali ve volbách v roce 2010 hlas ČSSD (.pdf, str. 4). Podobné množství voličů ANO se rekrutovalo také z pravicových stran jako ODS a TOP 09 (str. 4). Podle dalších průzkumů získávalo ANO také bývalé voliče Věcí veřejných (.pdf, str. 80).

Hnutí ANO tedy v posledních dvou volbách do Poslanecké sněmovny přilákalo velké množství voličů, kteří v minulosti hlasovali pro tradiční levicové strany ČSSD a KSČM. Podle odhadů přešlo ve volbách v roce 2013 k hnutí ANO více než 500 tisíc voličů těchto dvou stran. Ve volbách v říjnu 2021, do kterých šel Andrej Babiš jako úřadující premiér, pak hnutí ANO získalo 200 tisíc voličů mj. z řad ČSSD a KSČM, kteří jen několik měsíců před volbami neplánovali hnutí ANO volit.

Pavel Fischer v rozhovoru zmiňuje, že ohlásil kandidaturu na prezidenta ještě před senátními volbami v říjnu 2018, kterými následně úspěšně prošel. Poukazuje přitom na to, že „není lepší test pro politika, než jsou volby“.

Ve volbách do Senátu v roce 2018 kandidoval jako nestraník za obvod Praha 12. V prvním kole, které probíhalo 5. a 6. října, se tehdy umístil na 1. místě. Ve druhém kole o týden později následně s přehledem porazil Evu Tylovou kandidující za Piráty. Jeho vítězství bylo oznámeno 13. října 2018.

Fischer o svém záměru kandidovat na prezidenta republiky mluvil například právě 13. října. Po získání mandátu senátora uvedl: „Počítám s tím, že za čtyři roky bude ČR v jiném světle a bude mít možná úplně jinou agendu než dnes. Sám za sebe se ale chci připravit, aby voliči se mnou mohli počítat.“

Podobně se vyjadřoval už i v únoru 2018, tedy krátce po lednových prezidentských volbách, kterých se také účastnil a v nichž skončil na třetím místě. Na otázku, zda uvažuje o kandidatuře v prezidentských volbách v roce 2023, tehdy uvedl (video, 9:40): „Já mám pocit, že se nám podařilo něco nebývalého, během tří měsíců jsme získali obrovskou podporu a fantastický výsledek. Zároveň mám ale pocit, že nám chyběl čas, že jsme něco nedokončili, že tady zůstala nedodělaná práce. Proto jsem připraven, budou-li k tomu podmínky příhodné, znovu kandidovat a ucházet se o přízeň a o důvěru občanů.“

Pavel Fischer tedy mluvil o svém úmyslu kandidovat v nadcházejících prezidentských volbách skutečně i v době před svým zvolením na post senátora. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost však doplňme, že oficiálně kandidaturu na Hrad oznámil letos 18. října.

Pavel Fischer v kontextu výroku uvádí, že si váží práce analytiků, kteří zpracovávají předvolební průzkumy, a že těmto průzkumům důvěřuje. Své tvrzení podtrhuje vlastní profesní zkušeností v této oblasti.

Senátor a kandidát na prezidenta Fischer byl ředitelem organizace STEM, která provádí veřejné průzkumy. Na pozici ředitele této společnosti působil od 4. listopadu 2015 do 20. října 2017. Na tento post rezignoval kvůli své kandidatuře v prezidentských volbách 2018. Novým ředitelem STEM se stal v dubnu 2018 sociolog Martin Buchtík. 

Doplňme, že historie tohoto výzkumného střediska sahá do roku 1990. V roce 1994 se pak z organizace vyčlenila sesterská společnost STEM/MARK, která se zaměřuje na výzkum trhu, spotřebního chování a médií.

Senátor Pavel Fischer ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách 2018 později než většina jeho soupeřů, přesněji až na začátku října 2017. První kolo voleb se tehdy konalo 12. a 13. ledna 2018 a tento termín byl vypsán již v srpnu 2017.

V prvních průzkumech v listopadu, přesněji zmiňme ten od agentur Kantar TNS a Median pro Českou televizi, byl Pavlu Fischerovi ve volbách připisován zisk pouze 2,5 % hlasů. Výrazně tedy zaostával za první trojicí kandidátů: Milošem Zemanem s 42 %, Jiřím Drahošem se 30 % a Michalem Horáčkem se 16,5 %. V průzkumu se umístil také za bývalým premiérem Mirkem Topolánkem, který by podle tohoto volebního modelu získal 4,5 % hlasů.

Tentýž volební průzkum Fischerovi zároveň připisoval volební potenciál (tedy podíl respondentů, kteří jeho volbu zvažovali) ve výši 11,5 %. To nakonec nebylo daleko od reálného zisku v prvním kole prezidentských voleb, ve kterém se umístil na celkovém třetím místě s 10,23 % hlasů. Jiří Drahoš, který se umístil o jednu příčku výše a postoupil tak do druhého kola, tehdy obdržel 26,6 % hlasů. Podpořilo jej o zhruba 840 tisíc voličů více než Pavla Fischera.

V průběhu předvolební kampaně Fischerův zisk ve volebních průzkumech stoupal. Průzkum agentur Kantar TNS a Median, který Česká televize zveřejnila 17. prosince 2017, například přisuzoval Pavlu Fischerovi zisk 5 % hlasů a celkové 5. místo. Jeho volební potenciál dokonce přesáhl hranici 20 %. Podle posledního průzkumu těchto agentur před prvním kolem prezidentských voleb, který vyšel 8. ledna 2018, by Pavla Fischera volilo 7 % respondentů, a podle volebního modelu by tak skončil na 4. místě.

Jak hodnotí sociolog Daniel Prokop, za velmi výrazným nárůstem Fischerova zisku mohla stát například jeho kampaň na sociálních sítích: „Byl relativně vidět na sociálních sítích, dostal podporu některých osobností. Možná mu také pomáhalo, že se začal umisťovat v průzkumech v první pětici.“