Přehled ověřených výroků

Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK) je akciová společnost, ve které drží majoritní podíl (50,13 %) soukromá společnost Suez International, dalším velkým akcionářem s podílem 40,6 % je statutární město Ostrava. Společnost primárně zajišťuje dodávku pitné vody a zabezpečuje odkanalizování a následné čištění odpadních vod.

Dle účetní rozvahy obsažené ve výroční zprávě z roku 2021 (.pdf, str. 11–12) měla společnost OVAK majetek v hodnotě 882,1 milionu korun, což představovalo meziroční navýšení zhruba o 80 milionů korun. Jedná se o tzv. netto hodnotu (tj. po odečtení odpisů a opravných položek) všech aktiv, která OVAK vlastní. Více než polovinu majetku (458 mil. Kč) OVAKu tvoří krátkodobé pohledávky, hodnotu více než 260 mil. Kč pak má dlouhodobý hmotný majetek společnosti (zejména stavby). OVAK měl na konci roku také téměř 140 milionů korun na bankovních účtech.

Jelikož je celkový majetek OVAKu 882 milionů, což je jen přibližně o 10 % více, než uvádí Peter Harvánek, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Nadační fond Pravda o vodě na základě výročních zpráv a webů jednotlivých vodáren vypracoval přehled o cenách vody v letošním roce ve více než 300 městech. Do konečné ceny vody se započítává cena vodného a stočného.

Z krajských měst je voda nejlevnější v Českých Budějovicích (87,02 Kč/m³). Druhá nejlevnější cena vody je v Brně (87,11 Kč/m³) a třetí v Ostravě (88,46 Kč/m³).

Společnost Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK), která v Ostravě zajišťuje provoz vodohospodářské infrastruktury, má ohledně ztráty vody data k dispozici od roku 1996. V tiskové zprávě firmy stojí, že v roce 1996 úroveň ztráty vody dosáhla výše 36 %, což odpovídalo 16 milionům m³. Podle Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) ztráty vody v Ostravě loni dosáhla 1,246 milionu m³, tedy 7,4 procent, což činí historické minimum. 

Nízká cena vody v Ostravě také částečně souvisí právě s nízkou ztrátovostí vody. Jak totiž uvádí například Deník veřejné správy, mezi faktory ovlivňující cenu vodného a stočného patří i ztráty vody v potrubní síti.

Nejlevnější vodu z krajských měst mají České Budějovice, následované Brnem. Ostrava se nachází na třetím místě. Na ceně vody v Ostravě se projevila také nízká ztrátovost vody, která je výrazně pod českým průměrem. Tomáš Macura z výčtu měst s nejlevnější vodou opomenul České Budějovice, ostatní údaje ovšem uvádí správně. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Nejdříve uveďme, že Petr Kajnar (ČSSD) byl primátorem Ostravy v letech 2006 až 2014. Po volbách pořádaných v říjnu 2014 ho na tomto postu vystřídal Tomáš Macura (hnutí ANO), který funkci primátora moravskoslezské metropole zastává doposud.

Tzv. umořovací fond, jejž ve výroku Petr Kajnar zmiňuje, má spojitost s emisí dluhopisů ve výši 100 milionů eur, které Ostrava v roce 2004 vydala, aby získala přibližně tři miliardy korun na investice do rozvoje města. Popisovaný fond městu konkrétně sloužil ke střádání finančních prostředků, z nichž mělo na konci doby splatnosti dojít k jednorázovému vyplacení dluhopisů. 

Upřesněme, že majitelé dluhopisů každý rok dostávali určitý výnos z toho, že cenný papír vlastnili. V roce 2014 jim poté Ostrava měla dluhopisy plně vyplatit, na což potřebovala 2,5 mld. Kč (.docx, str. 11). Do umořovacího fondu proto město každý rok odkládalo více než 300 milionů korun. V roce 2009 v tomto fondu bylo např. již 1,8 mld. Kč, na konci roku 2013 poté více než 2,4 mld. Kč (.pdf, str. 3).

Ke splacení dluhopisů (.pdf, str. 16) a využití 2,5 mld. Kč nastřádaných v umořovacím fondu došlo 28. července 2014 (.docx, str. 11), tedy ještě před komunálními volbami v říjnu téhož roku. V době, kdy vedení města přebíral Tomáš Macura tak tyto prostředky ve fondu již nebyly.

Dále zmiňme, že v roce 2013 dosahovala zadluženost města Ostravy k 6,7 mld. Kč. V prosinci roku 2014, tedy až po vyplacení dluhopisů, poté zadluženost výrazně klesla na 3,8 mld. Kč. Dluh Ostravy se tak na tuto úroveň snížil především díky použití umořovacího fondu. 

Město Ostrava tedy v roce 2014 nebylo v tak dobré finanční kondici, že by dlužilo necelé 4 mld. Kč a k tomu disponovalo téměř 3 miliardami ve fondu, jak uvádí Petr Kajnar. Z uvedených důvodů proto jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Petr Kajnar byl primátorem Ostravy mezi lety 2006 a 2014, ve funkci tedy skutečně zažil ekonomickou krizi po roce 2008. V rámci ověření jeho výroku se zaměříme na klíčové roky 2009 a 2010, kdy se v Česku recese výrazněji projevila. Rozpočty z těchto let bohužel nelze dohledat na oficiálních webových stránkách Ostravy ani v jiných veřejně přístupných zdrojích, a tak budeme vycházet z mediálních a jiných zmínek.

Na úvod zmiňme, že příjmy měst a obcí v Česku do značné míry dlouhodobě závisí na daňových příjmech z výnosů daně z přidané hodnoty, daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob. Celostátní výnos ze zmíněných daní se přerozděluje mezi více úrovní veřejných rozpočtů. Obcím se dle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-243#f2061845">zákona o rozpočtovém určení daní uděluje 25,84 % z celostátního hrubého výnosu zmíněných daní. Tento zákon o rozpočtovém určení daní také https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-243#p4-5">popisuje algoritmus, kterým se určuje procentní podíl jednotlivých měst a obcí na celkovém daňovém výnosu.

Vzhledem k tomu, že v roce 2009 meziročně poklesly daňové příjmy (.xls) u zmíněných daní, logicky musely klesnout i příjmy obcí včetně statutárního města Ostravy.

V listopadu 2009 (25. listopadu, 13:08) Český rozhlas uvedl, že „hospodářská krize stále více doléhá na obecní rozpočty. Rozpočtové schodky se prohlubují, protože daňové příjmy letos klesají o 15 %. (…) Příští rok to může být ještě horší. Očekává se až 20% výpadek." O hospodaření Ostravy za rok 2009 pak v červenci 2010 psal s odkazem na ČTK Deník. „Město muselo snížit rozpočet a potýkalo se, stejně jako celá Česká republika, s poklesem daňových příjmů, které byly o 874 milionů korun nižší než v roce 2008,“ řekl ČTK finanční náměstek primátora Lukáš Ženatý. Pro rok 2010 Ženatý plánoval přibližně o dvě miliardy nižší rozpočet než v roce 2009: „Letošní snížení rozpočtu je vyvoláno opět především předpokládanými nižšími příjmy z daní, a to zhruba o 600 milionů korun.“

Právě za rok 2010 již jsou dostupná data v Monitoru státní pokladny provozovaném Ministerstvem financí. Z nich vyplývá, že i v tom roce došlo k dodatečné úpravě rozpočtu, skutečné daňové příjmy na konci roku ale za rozpočtem zaostaly „jen“ cca o 350 milionů Kč. Vícero dodatečných změn rozpočtu ale proběhlo již v roce 2009. Moravskoslezský deník např. 11. srpna popisoval (str. 2) dvojité snížení některých položek městského rozpočtu.

Byť nemáme k dispozici detailní rozpočty či výsledky hospodaření ani zápisy z jednání rady či zastupitelstva, na základě mediálních zmínek můžeme hodnotit výrok Petra Kajnara jako pravdivý. Během jeho času v křesle premiéra skutečně Ostrava vícekrát upravovala svůj rozpočet v důsledku 15–20% výpadku daňových příjmů od státu.

Náklady na výstavbu ostravské koncertní síně architekta Stevena Holla jsou podle projektu odhadovány na 3,2 miliardy korun. Financování by měla zajistit spolupráce statutárního města Ostrava, Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury. Některé odhady pak hovoří i o 3,5 miliardy Kč (.pdf, str. 20).

Doplňme, že prvotní odhadovaná cena koncertní síně činila 1,5 miliardy korun. Později se částka za stavbu vyšplhala na 2,9 miliard korun. 

Vláda v tomto roce rozhodla o prodloužení těžby v OKD minimálně do konce roku 2023, původně ale mělo dojít k ukončení těžby již v prvním pololetí letošního roku.

Uveďme, že společnost OKD je jediným producentem černého uhlí v České republice, které se těží na Karvinsku. Stoprocentním vlastníkem těžařské firmy je od dubna 2018 stát prostřednictvím Ministerstva financí (konkrétně přes společnost Prisko). Ministrem resortu je právě zmiňovaný Zbyněk Stanjura.

Mezi důvody prodloužení těžby podle ministerstva patří zajištění dostatku uhlí pro následující topné sezóny a snaha vlády pokrýt zvýšenou poptávku po uhlí ze strany českých zákazníků, „kterou vyvolaly výpadky dodávek černého uhlí z východu kvůli ruské agresi na Ukrajině”.

Největším odběratelem uhlí OKD je společnost ČEZ, uhlí ale odebírá také společnost Veolia, kterou Jan Dohnal v této souvislosti zmiňuje. Ta zajišťuje dodávky tepla pro více než 325 tisíc domácností v Moravskoslezském, Olomouckém, Středočeském a Karlovarském kraji a v Praze.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela na svém Twitteru v červnu napsal, že se státu ve spolupráci se skupinou ČEZ podařilo zajistit kapacitu v nizozemském terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG). Bližší podrobnosti tehdy Síkela neuvedl.

Na začátku července pak nizozemský velvyslanec v České republice oznámil, že Česko by mělo získat přibližně 3 miliardy metrů krychlových zemního plynu, což představuje přibližně třetinu naší roční spotřeby. Na tiskové konferenci, která proběhla 19. července 2022 ministr průmyslu a obchodu oznámil detaily uzavřené dohody.

Plovoucí terminál u nizozemského Eemshavenu se otevřel 8. září 2022 a ČEZ v něm má podle Síkely a generálního ředitele ČEZu Daniela Beneše pronajatou kapacitu na zpětné zplyňování LNG ze 30 tankerů. Kapacita terminálu je zakoupena na 5 let od září 2022 do září 2027. Daniel Beneš také uvedl, že první loď se zkapalněným zemním plynem určeným pro Českou republiku dorazí z USA do Nizozemska v pondělí 19. září. Zároveň doplnil, že do konce roku připluje celkem 8 lodí s plynem a každá má podle něj přivézt 100 milionů metrů krychlových plynu.

Kontrakt pokrývající zhruba třetinu české roční spotřeby podle nizozemského velvyslance v ČR významně sníží naši závislost na ruském plynu. Později pak na Twitteru psal o úzké česko-nizozemské spolupráci při dojednání kapacity v terminálu.

Doplňme, že Jan Dohnal poněkud nepřesně mluví o „plynu v holandských terminálech“, přičemž v současné době má Česko zajištěnou pouze kapacitu, nikoli plyn samotný. Dále však dodává, že plyn máme pouze „vyjednaný“, a proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Macura ve svém vyjádření zřejmě odkazuje na období let 2012–2013, kdy se zadluženost Ostravy vyšplhala z 5,8 mld. Kč v prosinci 2012 až na 6,7 mld. Kč o rok později. V současné době se podle údajů Ministerstva financí z prosince 2021 zadluženost města pohybuje kolem 2,7 mld. Kč, což je skutečně méně než polovina dluhu z let 2012–2013.

Na konci roku 2014, kdy se Tomáš Macura (ANO 2011) stal poprvé primátorem Ostravy, činil dluh města 3,8 miliardy korun. Ten k 31. prosinci loňského roku dle dat Monitoru státní pokladny, který provozuje Ministerstvo financí, klesl přibližně o miliardu na 2,8 mld. Kč.

Stav financí na běžných účtech města v tomto období naopak rostl, z 2,8 mld. Kč na konci roku 2014 až na 5,2 mld. Kč v roce 2021. Jak dluh, tak stav na účtech zobrazuje následující graf.

Pokud bychom do hospodaření města zahrnuli také městské příspěvkové organizace, vypadal by vývoj sledovaných ukazatelů následovně:

Z porovnání obou grafů vyplývá, že příspěvkové organizace Ostravy mají konstantně nízké zadlužení a ani výše jejich prostředků na běžných účtech se v posledních několika letech příliš neměnila.

Tomáš Macura tedy správně popisuje trend, ke kterému v Ostravě došlo. Od roku 2014 se daří snižovat dluh a zvyšovat objem financí na běžných účtech. Téměř přesně uvádí i některé částky: v roce 2014 činil dluh Ostravy 3,8 mld. Kč, tedy téměř ve výroku zmiňovaných 3,9 mld. Kč. Dle nejnovějších dostupných dat z konce minulého roku měla Ostrava na účtech 5,2 mld. Kč, a i v tomto případě je tak odchylka od Tomášem Macurou uváděných 5,5 mld. Kč minimální.

Od skutečného stavu na účtech v roce 2014 se ale Tomáš Macura odchýlil více. Na konci roku 2014 totiž měla Ostrava 2,8 mld. Kč, nikoliv 2 mld. Zadlužení na konci roku 2021 pak nedosahovalo 3,2 mld. Kč, ale jen 2,8 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že vždy pracujeme s údaji platnými ke konci roku a nikoli s přesnými údaji pro danou část roku a Tomáš Macura zároveň správně popisuje trend, viditelný i v meziročním vývoji, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Tomáš Macura se stal primátorem Ostravy na konci roku 2014, pozici primátora obhájil i v roce 2018. Hodnocení výroku jsme tedy posuzovali na datech z let 2014–2021. Pro úplnost dodejme, že Macura se stal primátorem až v listopadu roku 2014 a na přispívání do fondů v tomto roce měli vliv převážně jeho předchůdci. 

Tomáš Macura mluví o odkládání v „časech dobrých“. To je poměrně neurčité označení, pokud se ale podíváme na ekonomický výkon Česka optikou růstu HDP, tak za „dobré“ roky lze označit celé období od roku 2014 s výjimkou roku 2020.

Abychom zjistili, kolik si město Ostrava odkládá do „fondů a do různých dalších rezerv“, musíme se podívat do výkazů účetní závěrky města za jednotlivé roky, respektive do jejich příloh. Tam můžeme pod písmenem F a označením „Doplňující informace k fondům účetní jednotky“ nalézt přehled toho, jaký byl stav městských fondů na začátku a na konci roku, a kolik město z fondu vyčerpalo a kolik do něj vložilo. Stejná data pak nabízí také Monitor státní pokladny, aplikace Ministerstva financí.

Následující graf zachycuje nárůsty či poklesy stavu na městských fondech v jednotlivých letech. Můžeme vidět, že kromě roků 2014 a 2015 docházelo každoročně k nárůstu uložených prostředků. Nejvíce se fondy zvětšily v letech 2017 a 2021.

Naopak výrazný pokles proběhl v roce 2014, to bylo způsobené vyplacením peněz z tzv. umořovacího fondu v celkové výši 2,5 mld. Kč, kterými město splatilo dluhopisy vydané v roce 2004. Pokles pokračoval i v roce 2015, tentokrát ale již jen o 27 milionů oproti roku 2014. To bylo způsobeno ukončením příspěvků do umořovacího fondu. V roce 2017, kdy došlo k nejvyššímu nárůstu, pak došlo mj. k navýšení Fondu pro rozvoj Městské nemocnice Ostrava o 420 mil. Kč. Město si také v posledních letech ukládá peníze do Fondu pro výstavbu nového koncertního sálu.

Město Ostrava si tedy v letech, kdy byl primátorem Tomáš Macura, skutečně ukládalo peníze do různých fondů a zároveň se mu dařilo celkový objem prostředků ve fondech navyšovat, a to včetně ekonomicky „nedobrého“ roku 2020. Doplňme, že městu se ve stejném období také dařilo snižovat celkový dluh – navyšování fondů tedy nebylo na úkor zadlužování Ostravy.