Přehled ověřených výroků

Pro začátek upřesněme, že Hana Kordová Marvanová uvedla, že se zasadila o převody pozemků pod družstevními domy v letech 1999–2002 jako politička. Z kontextu debaty pak vyplývá, že by se mohlo jednat o pozemky na Praze 11. Kordová Marvanová této době nicméně vykonávala funkci zastupitelky v městské části Praha 2. Uveďme, že Hana Kordová Marvanová v této době nebyla poslankyní – ve Sněmovně působila nepřetržitě od roku 1990 do roku 1998 a poté znovu od června 2002 do září 2003.

Informace o tom, že by se Hana Kordová Marvanová ze své funkce zastupitelky městské části Prahy 2 či jinak zasadila o převody pozemků pod družstevními domy na Praze 11, se nám nepodařilo dohledat.

Uveďme, že například zastupitelstvo hlavního města Prahy (jehož součástí Kordová Marvanová nebyla) přijalo v září 2002 usnesení (.pdf) o prodeji městských pozemků pod družstevními domy za zvýhodněnou cenu. Nepodařilo se nám nicméně dohledat dokumenty, které by poukazovaly na roli Hany Kordové Marvanové. 

Vzhledem k její tehdejší funkci zastupitelky na Praze 2 jsme se zaměřili i na tamní situaci. Archiv usnesení zastupitelstva městské části Praha 2 z volebního období 1998–2002 nicméně není veřejně dostupný, nemůžeme proto ověřit, zda k podobnému kroku nepřistoupila i tato část Prahy. Z uvedených důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Hana Kordová Marvanová je v současné době bez stranické příslušnosti. V minulosti však byla členkou hned několika politických stran či hnutí. Hlídač státu uvádí, že kromě Občanského fóra byla v devadesátých letech i členkou ODS a mezi lety 1998 a 2004 působila v Unii Svobody, která se v lednu 2002 přejmenovala na „Unie svobody – Demokratická unie“ (informaci lze po vypsání názvu politického subjektu dohledat v rejstříku Ministerstva vnitra v sekci Historie). Od roku 2018 až do letošního září byla členkou hnutí STAN.

V uplynulých komunálních volbách a v současných senátních volbách kandidovala jako nestraník za koalici SPOLU, na kandidátku ji navrhla ODS.

Pro upřesnění zmiňme, že Občanská demokratická strana vzešla v roce 1991 z Občanského fóra, které se tehdy rozdělilo na ODS a Občanské hnutí (OH). Unie svobody zase vznikla v roce 1998 rozštěpením ODS po tzv. sarajevském atentátu. (Někdejší premiér a předseda ODS Václav Klaus tehdy nedokázal vysvětlit nejasné financování ODS. Zatímco byl na jednání v Sarajevu, vlivní členové strany před novináři přečetli předem připravené prohlášení, v němž jej vyzvali k odstoupení z čela ODS).

Pro kontext také uveďme, jaké politické funkce Hana Kordová Marvanová zastávala. V roce 1990 se stala poslankyní České národní rady, která se v roce 1993 přetransformovala v Poslaneckou sněmovnu. V poslaneckých lavicích usedala až do roku 1998 a poté krátce v letech 2002 a 2003. Mezi lety 1998 až 2002 zastávala funkci zastupitelky městské části Praha 2.

V roce 2014 pak krátce působila jako náměstkyně ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO). O čtyři roky později se vrátila do pražské komunální politiky, když kandidovala do zastupitelstva hlavního města. Ve stejném roce se stala pražskou radní pro oblast legislativy, veřejné správy a podpory bydlení.

Závěrem shrňme, že Hana Kordová Marvanová vystřídala během svého působení v politice čtyři politická uskupení a nyní kandiduje jako nestraník za koalici SPOLU. Ladislav Kos uvedl, že Kordová Marvanová střídá strany „každé čtyři roky“, což není úplně přesné. Senátor Kos však správně poukazuje na to, že Kordová Marvanová několikrát změnila svou stranickou příslušnost, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Hnutí pro Prahu 11 vzniklo v srpnu roku 2006. V komunálních volbách v roce 2006 hnutí nekandidovalo, o zastupitelské místo se ale ucházel např. nynější předseda hnutí Jiří Štyler za Chodovské hnutí pro Prahu.

Komunální volby v roce 2010 pak byly prvními volbami, kde Hnutí pro Prahu 11 sestavilo kandidátku. Volební program z tohoto roku zmiňuje „snahy o bezkoncepční zahuštění zástavby“ na Jižním Městě. Právě proti nadměrné zástavbě se hnutí vymezilo – v programu konkrétně stojí: „Jsme pro zrušení stávajících megalomanských projektů: např. Porto Háje, Litochlebské nám., projekt Vibratio v okolí Chilské ul., projekt Velké Roztyly, projekt Tři věže na Hájích, výstavba nad Hostivařskou přehradou.“

Hnutí pro Prahu 11 také kritizovalo dopravní zátěž, která by dle jejich názoru nastala jako důsledek rozsáhlých stavebních projektů. Hnutí pak namísto toho chtělo rozšiřovat plochy zeleně, utvářet rekreační zóny v okolí metra Roztyly, nad Hostivařskou přehradou či u Košíkovského potoka. Dodejme, že proti nadměrné zástavbě v oblasti Jižního Města se hnutí vymezilo i v programu pro letošní komunální volby.

Uveďme, že například plánovanou zástavbu oblasti od stanice metra Roztyly až k sídlišti Horní Roztyly už v roce 2010 provázely spory mezi místní radnicí a občany. Zatímco radnice podepsala smlouvu s investorem a požádala pražský magistrát o povolení stavby ve zrychleném řízení, místní se proti jejím krokům postavili např. v občanském sdružení Zelené Roztyly.

Server iDNES.cz pak v říjnu 2010 napsal, že „na základě nesouhlasu s postupem radnice v kauze Roztyly a dalších změn na Jižním Městě vzniklo před letošními volbami Hnutí pro Prahu 11“. V souvislosti s touto kauzou tehdy Jiří Štyler uvedl, že hnutí chce „rozumné zastavování Roztyl“ a že „s nynějším návrhem jednoznačně nesouhlasí“.

Hnutí pro Prahu 11 tedy představilo svůj první program před komunálními volbami v roce 2010. V programu se vymezilo proti nadměrné zástavbě v oblasti Jižního Města. Uskupení naopak podporovalo vznik rekreačních oblastí a rozšíření ploch zeleně a jeho předseda Jiří Štyler tehdy kritizoval plán místní radnice ohledně zástavby v okolí stanice metra Roztyly. Výrok Ladislava Kosa tedy hodnotíme jako pravdivý.

Návrh nového stavebního zákona tehdejší Babišova vláda představila v listopadu 2019 a po připomínkovém řízení, během něhož se k němu vyjadřovala řada institucí, ho předložila Poslanecké sněmovně v září 2020. Sněmovna následně na konci května 2021 návrh zákona (.pdf), upravený některými pozměňovacími návrhy, ve třetím čtení schválila (.pdf). Uveďme, že pro zákon hlasovalo hnutí ANO, SPD a tři poslanci z ČSSD. Senát poté jednomyslně tento návrh zamítl, v červenci 2021 však senátory přehlasovala Poslanecká sněmovna, a celý návrh nového stavebního zákona tak byl schválen.

Senátor Ladislav Kos stavební zákon kritizoval již v květnu 2020, kdy v časopise Senát uvedl (.pdf, str. 29), že změny zákona „hrají do karet developerům, startují ohromná korupční rizika, rezignují na ochranu zájmů ochrany přírody a krajiny, památek, kvality bydlení i zdraví obyvatel. Povyšují betonování krajiny a měst na nejvyšší veřejný zájem, nad všechny ostatní veřejné zájmy“.

Ladislav Kos se proti stavebnímu zákonu vymezil (video) i při projednávání na senátní schůzi, během které v červenci 2021 horní komora návrh nakonec zamítla. Konkrétně senátor Kos kritizoval, že hnutí ANO prostřednictvím svého poslance Martina Kolovratníka předložilo ve Sněmovně rozsáhlý pozměňovací návrh, jenž „smazal veškeré do té doby vyjednané dohody a kompromisy se Svazem měst a obcí, primátory a starosty“. Podle Kose se tak jednalo o návrat k původní podobě návrhu zákona před připomínkovým řízením, kterou připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s Hospodářskou komorou. Ladislav Kos tehdy také řekl, že „naprosto falešná je rovněž masivní kampaň, že nový stavební zákon zrychlí výstavbu bytů a sníží jejich ceny“. Dodejme, že Ladislav Kos kritizoval stavební zákon, včetně jeho dopadů na krajinu, i poté, co Poslanecká sněmovna Senát přehlasovala.

Zmíněný zákon měl také řadu dalších kritiků. Svaz měst a obcí po schválení zákona například varoval, že se státní správa občanům vzdálí, a uvedl, že zákon rezignoval na ochranu veřejných zájmů. Nesouhlasný názor zaujala také asociace ekologických organizací Zelený kruh, podle které norma „upřednostňuje rychlost rozhodování před kvalitou projektů a omezuje pravomoci ministerstva životního prostředí“.

Proti stavebnímu zákonu se vyslovila i Rada Asociace krajů. „Stavební zákon by přinášel vznik úřadu, který by z našeho pohledu nezrychloval řízení a ještě by byl drahý a neefektivní,“ uvedl tehdy předseda rady Martin Kuba (ODS). Podobný názor má i právník Roman Kočí, který pro server epravo.cz napsal, že „je také iluzorní představa, že nový stavební zákon přinese zlevnění staveb, zejména zlevnění bytů. Ceny bytů stanoví jejich investor (developer) a ten těžko sníží jejich cenu jen proto, že je zde nový stavební zákon a povolovací procesy se zrychlily“.

Senátor Ladislav Kos tedy opakovaně kritizoval schválený návrh stavebního zákona. Podle jeho dřívějších vyjádření nová norma vylepšuje pozici developerů, rezignuje na ochranu přírody a zhorší kvalitu bydlení i zdraví obyvatel. Doplňme, že proti zákonu se vyslovila například také asociace ekologických organizací Zelený kruh, která tvrdila, že zákon omezuje pravomoci Ministerstva životního prostředí. Podle Rady Asociace krajů by pak nově vzniklý stavební úřad byl drahý a neefektivní.

Existují různé způsoby, jak zachytit závislost Česka na ruském plynu. První možností je podívat se na původní destinaci, ze které se k nám plyn dostal, a to včetně plynu nakoupeného na evropských burzách. Některé statistiky berou v potaz pouze podíl přímo dovezeného plynu a neurčují, odkud pochází plyn z evropských burz.

Závislost Česka na ruském plynu z hlediska původního producenta uvádí statistický úřad Evropské unie Eurostat, podle kterého dováželo Česko v roce 2018 99 % veškerého importovaného plynu z Ruska, zbývající necelé procento z Norska. V následujících dvou letech se podíl ruského plynu ještě zvýšil, v roce 2020 dosáhl dokonce 100 %. Mezi země, u nichž tvoří plyn z Ruska 75–100 % importovaného zemního plynu, řadí Eurostat Českou republiku i v roce 2021.

Nižší podíly importů plynu z Ruska pak uvádí např. Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER). V roce 2020 nakoupilo Česko podle ACER 66 % svého plynu z Ruska, 30 % z Německa a 3 % ze Slovenska. Rozdíl je zde daný tím, že agentura nezohledňuje původ plynu nakoupeného na evropských burzách. I plyn z burzy ale může pocházet z Ruska, jak v dubnu pro Aktuálně.cz popsal analytik společnosti ENA Jiří Gavor. Právě ten dodávaný do Česka ve zkoumaném období (roku 2020) byl z Ruska, přestože k nám doputoval z jiných zemí.

Vhodnější je tedy pracovat s údaji z hlediska původního producenta plynu, podle kterých v době vlády Andreje Babiše téměř veškerý plyn do ČR putoval původně z Ruské Federace.

Petr Fiala v debatě uvedl, že zástupci vlády s producenty/výrobci elektřiny prodej volné kapacity do rukou státu domluvili a domlouvají. Podle Fialy tedy proces zatím není u konce, my jsme se nicméně zaměřili na faktickou část výroku („domluvili“): tedy na to, zda již existuje nějaká dohoda státu a výrobců elektřiny na jejím odkupu.

Nákup elektřiny přímo od výrobců by měl mít podle plánů vlády na starost nově vytvořený statní obchodník s energiemi. Tímto státním obchodníkem by měla být prozatím státní firma Prisko, která by dle ministra financí Zbyňka Stanjury měla zajistit elektřinu a plyn pro veřejnou sféru na nejbližší období. Mezitím vznikne samostatná firma či agentura, která pak úkoly převezme.

Dle vyjádření analytika Michala Kocůrka pro server iRozhlas.cz „to zatím vypadá tak, že v případě elektřiny nebude státní obchodník nakupovat na trhu, ale přímo od předem domluvených velkých výrobců – ČEZ, E.ON a EPH“. Kocůrek dále uvedl, že „není zatím jasné, kolik energie bude třeba takto zajistit a jak vyřešit problém s tím, že většina elektřiny od těchto výrobců je na příští rok již prodaná“. Potom by bylo možné, že by státní obchodník musel kupovat elektřinu na trhu, čímž by podle Kocůrka ztratil jakoukoliv výhodnost, a stát by musel nákupy elektřiny dotovat mnohem výrazněji.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, jestli už vláda došla k nějaké konkrétní dohodě s některým z českých výrobců elektřiny. Obrátili jsme se proto s dotazem na české výrobce elektřiny ČEZ, Sev.en energy, EPH a Sokolovskou uhelnou. Zatím jsme dostali odpověď pouze od tiskové mluvčí skupiny Sev.en energy Gabriely Sáričkové Benešové, která uvedla, že „zástupci vlády aktuálně jednají se všemi významnými výrobci v ČR o podmínkách dodávek elektřiny státnímu obchodníkovi“. Bližší informace ale v tuto chvíli údajně Sev.en energy nemůže zveřejnit.

Vzhledem k tomu, že nedokážeme potvrdit, ani vyloučit, že již došlo k nějaké konkrétní dohodě s některým z českých producentů, hodnotíme výrok Petra Fialy jako neověřitelný.

Pro začátek uveďme, že Richard Sulík je zakladatel a předseda slovenské strany Svoboda a Solidarita (Sas), ve vládě Eduarda Hegera byl také od dubna 2021 do srpna roku 2022 ministrem hospodářství Slovenské republiky.

Ministerstva hospodářství a financí Slovenské republiky podepsala 16. února tohoto roku memorandum (.pdf) se společností Slovak Power Holding (SPH). Ta je majoritním akcionářem (66 %) společnosti Slovenské elektrárny (SE), které jsou největším producentem elektrické energie na Slovensku. V roce 2021 vyrobily téměř dvě třetiny veškeré zde vyprodukované elektřiny. Doplňme, že zbývající 34% podíl akcií v SE vlastní přímo Slovenská republika, jejímž jménem jedná Ministerstvo hospodářství SR.

Vzniklá dohoda mezi ministerstvy a SPH se konkrétně týká zavedení mimořádných opatření, jejichž cílem je zmírnit dopady „nárůstu cen elektrické energie na vybrané skupiny obyvatel“ (.pdf, str. 1). Slovenské elektrárny by podle memoranda (.str. 2) měly v letech 2023 a 2024 prodávat elektrickou energii, určenou pro domácnosti, za výrazně nižší ceny, než byly únorové ceny na trhu. 

Konkrétně by velkoobchodní cena silové elektřiny v případě Slovenských elektráren měla odpovídat 61 eurům (cca 1500 Kč) za MWh. Za tuto cenu by měly SE dodat elektřinu o objemu 6,15 TWh ročně. Ministr financí Igor Matovič tehdy uváděl, že spotřeba slovenských domácností je cca 5,6 TWh ročně, což přibližně odpovídá posledním dostupným datům Statistického úřadu SR za roky 2019 (.pdf, str. 139) a 2020 (.zip; .pdf, str. 139).

Upřesněme, že zmíněná cena silové elektřiny (tj. cena za vlastní odebranou elektřinu) na Slovensku tvoří zhruba 47 % z koncové ceny elektřiny, zbytek pak představují např. cena za distribuci. Právě velkoobchodní ceny elektřiny nicméně v roce 2021 a 2022 výrazně narostly a slovenská vláda se tak memorandem snažila tyto ceny stabilizovat.

Výměnou za toto dohodnuté zafixování cen silové elektřiny slovenská vláda v memorandu (.pdf, str. 3) ustoupila od dřívějšího plánu zdanit zisky z prodeje elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách, který schválila 9. února 2022. Uveďme, že jediným výrobcem elektřiny z jádra na Slovensku je právě společnost SE. „Ministerstvo financí a ministerstvo hospodářství se zavázaly, že v letech 2022 až 2025 nebudou vyvíjet iniciativu směřující k zavedení, zvýšení nebo zpřísnění jakékoliv nové daně, odvodu, poplatku, specifické platby nebo regulace, která by mohla finančně ohrozit Slovenské elektrárny,“ popisuje obsah memoranda tisková zprávy SE.

Zmiňme, že mezi schválením plánu, který počítal se zdaněním zisku z elektřiny z jaderných zdrojů, a oznámením o dohodě o regulaci cen elektřiny uběhlo jen několik dní.

Na závěr tedy shrňme, že slovenské Ministerstvo hospodářství v čele s Richardem Sulíkem a Ministerstvo financí skutečně se Slovenskými elektrárnami 16. února uzavřely memorandum, podle něhož by mělo dojít k zastropování cen silové elektřiny. Výměnou za to ministerstva přislíbila odstoupit od plánů na zdanění zisků SE. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý. Uveďme nicméně, že k 22. září ještě žádné opatření vycházející z uváděného memoranda, které není právně závazné (.pdf, str. 3), nebylo uzákoněno. Podle slovenského Úřadu pro regulaci síťových odvětví tak není znám právně závazný způsob, jak bude elektřina na základě memoranda zpřístupněná dodavatelům a cílovým skupinám odběratelů.

Francouzská vláda zareagovala na zvyšující se ceny za energie už na konci září 2021, kdy představila plán na zavedení tzv. tarifního štítu. Podle prvotních vyjádření tehdejšího francouzského premiéra Jeana Castexe měl být nárůst cen elektřiny omezen tak, aby činil nejvýše 4 %. Tento limit se přitom vztahoval na tzv. regulované tarify cen elektřiny, které odběratelům nabízí vybrané místní distribuční společnosti a společnost EDF, v níž má francouzský stát takřka 84% podíl. Upřesněme, že výši těchto tarifů stanovuje vláda a využívá je přibližně 70 % odběratelů elektřiny. Castex tehdy také uváděl, že k zastavení růstu cen by mělo dojít prostřednictvím snížení daně z konečné spotřeby elektřiny.

Zavedení zmíněného limitu poté Francie schválila ještě na konci roku 2021. Zvýšení ceny elektřiny včetně daně tak podle zákona v případě regulovaných tarifů nesmí v letošním roce překročit hranici 4 % při srovnání ceny na začátku ledna 2022 s cenou platnou v srpnu 2021. Doplňme, že francouzská Energetická regulační komise původně předpokládala, že dojde k navýšení cen elektřiny o přibližně 45 %. Společnost EDF nyní nabízí např. základní regulovaný tarif pro fyzické osoby s cenou 174 €/MWh.

V lednu 2022 pak francouzská vláda rozhodla, že dojde k rozšíření tarifního štítu o další opatření, jehož prostřednictvím chce zmírnit růst cen elektřiny i u vládou přímo neregulovaných tarifů. 

Uveďme, že Francie již v roce 2010 zavedla tzv. mechanismus ARENH (Accès Régulé à l'Électricité Nucléaire Historique), podle něhož musí EDF každý rok nabízet 100 TWh elektřiny vyrobené z jaderných zdrojů alternativním (konkurenčním) dodavatelům energií za sníženou cenu 42 €/MWh. Upřesněme, že EDF jako největší producent elektřiny v zemi např. v roce 2021 ve Francii vyrobila celkem 418 TWh elektrické energie (.pdf, str. 63), a pod ARENH tak spadá zhruba čtvrtina její produkce. 

Na začátku roku 2022 francouzská vláda oznámila, že objem elektřiny, kterou musí EDF nabízet v rámci mechanismu ARENH, bude pro letošní rok navýšen o dalších 20 TWh. Vládní nařízení z března následně u tohoto dodatečného objemu elektřiny stanovilo cenu na 46,2 eur za megawatthodinu.

Výše tohoto zastropování na 46,2 € v přepočtu odpovídá přibližně 1 150 Kč, které ve výroku zmiňuje Andrej Babiš (a to ať už budeme vycházet z březnového, nebo ze zářijového kurzu eura).

Doplňme, že EDF s tímto navýšením o dalších 20 TWh nesouhlasí a francouzský stát kvůli nucenému prodeji elektřiny za částky, které jsou výrazně nižší než ceny na trhu s elektřinou, zažalovala u nejvyššího francouzského správního soudu. Ztráty EDF konkrétně vyčíslila na 8,34 miliardy eur.

Předseda hnutí ANO 2011 Andrej Babiš hovoří o Francii jako o zemi s nejnižší mírou inflace v Evropě za srpen 2022. Ve druhé části výroku dodává, že v České republice dosáhla míra inflace za stejný měsíc 17,1 %. Vzhledem k tomu, že je Česko členem Evropské unie, budeme se zabývat srovnáním ČR a ostatních zemí EU.

Pro měření inflace v eurozóně se používá tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Eurostat (Statistický úřad Evropské unie) v půlce září publikoval (.pdf) hodnoty inflace ve členských státech EU za předešlý měsíc.

Podle těchto dat dosáhla míra inflace ve Francii v srpnu 6,6 % (.pdf, str. 2). Jak je vidět na grafu níže, jedná se o nejnižší inflaci v zemích EU. Inflace České republiky pak dle Eurostatu činila 17,1 %.

Pro úplnost dodejme, že pro vyjádření inflace v České republice se také často používá metodika Českého statistického úřadu (ČSÚ), který uvádí trochu jiné údaje než Eurostat. Podle ČSÚ vzrostly v srpnu 2022 ceny meziročně o 17,2 %. Tento rozdíl je způsobený použitím odlišného ukazatele s jinou metodikou (HICP u Eurostatu a index spotřebitelských cen u ČSÚ). Vzhledem k tomu, že porovnáváme Českou republiku s ostatními státy Evropské unie, vycházeli jsme pouze ze statistik Eurostatu.

Andrej Babiš tedy správně uvádí míru inflace ve Francii i v České republice. Zároveň pravdivě uvádí, že Francie má nejnižší inflaci ze všech členských států EU. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Kvůli rostoucím cenám potravin se maďarská vláda rozhodla od 1. února 2022 zastropovat ceny šesti vybraných potravin, konkrétně mouky, cukru, slunečnicového oleje, mléka, vepřové kýty a kuřecích prsou. Zastropování cen potravin bylo několikrát prodlouženo. Naposledy se tak stalo v půlce září, kdy maďarská vláda opatření znovu prodloužila, tentokrát do konce letošního roku.

Cenový strop byl v Maďarsku zaveden např. také na úrokové sazby hypoték či na pohonné hmoty. Zastropování cen hypoték bylo v září prodlouženo o šest měsíců.

Uveďme, že kromě výše zmíněného platí v Maďarsku dvě snížené sazby DPH na potraviny. První je 18 %, která se podle maďarského zákona vztahuje například na jídlo s sebou, výrobky z mouky, obilovin, mléka či škrobu nebo na mléčné produkty (§ 82 a příloha 3/A). Druhá je 5 %, ta platí pro některé druhy potravin, zejména pro maso, ryby, vejce a mléko

Doplňme také, že Viktor Orbán v lednu letošního roku prohlásil, že zavedení opatření v podobě cenového zastropování potravin by mělo zmírnit inflaci. Ta v Maďarsku v lednu činila 7,9 % (.pdf, str. 2), v srpnu pak meziroční nárůst cen činil 18,6 % (.pdf, str. 2).

Andrej Babiš tedy správně vyjmenovává potraviny, jejichž cena je v Maďarsku zastropovaná. Nepřesně však uvádí jejích počet – cenový strop se týká šesti potravin, nikoliv sedmi. Jelikož se jedná pouze o mírnou nepřesnost a zbytek je uveden správně, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.