Přehled ověřených výroků

Pro začátek uveďme, že Richard Sulík je zakladatel a předseda slovenské strany Svoboda a Solidarita (Sas), ve vládě Eduarda Hegera byl také od dubna 2021 do srpna roku 2022 ministrem hospodářství Slovenské republiky.

Ministerstva hospodářství a financí Slovenské republiky podepsala 16. února tohoto roku memorandum (.pdf) se společností Slovak Power Holding (SPH). Ta je majoritním akcionářem (66 %) společnosti Slovenské elektrárny (SE), které jsou největším producentem elektrické energie na Slovensku. V roce 2021 vyrobily téměř dvě třetiny veškeré zde vyprodukované elektřiny. Doplňme, že zbývající 34% podíl akcií v SE vlastní přímo Slovenská republika, jejímž jménem jedná Ministerstvo hospodářství SR.

Vzniklá dohoda mezi ministerstvy a SPH se konkrétně týká zavedení mimořádných opatření, jejichž cílem je zmírnit dopady „nárůstu cen elektrické energie na vybrané skupiny obyvatel“ (.pdf, str. 1). Slovenské elektrárny by podle memoranda (.str. 2) měly v letech 2023 a 2024 prodávat elektrickou energii, určenou pro domácnosti, za výrazně nižší ceny, než byly únorové ceny na trhu. 

Konkrétně by velkoobchodní cena silové elektřiny v případě Slovenských elektráren měla odpovídat 61 eurům (cca 1500 Kč) za MWh. Za tuto cenu by měly SE dodat elektřinu o objemu 6,15 TWh ročně. Ministr financí Igor Matovič tehdy uváděl, že spotřeba slovenských domácností je cca 5,6 TWh ročně, což přibližně odpovídá posledním dostupným datům Statistického úřadu SR za roky 2019 (.pdf, str. 139) a 2020 (.zip; .pdf, str. 139).

Upřesněme, že zmíněná cena silové elektřiny (tj. cena za vlastní odebranou elektřinu) na Slovensku tvoří zhruba 47 % z koncové ceny elektřiny, zbytek pak představují např. cena za distribuci. Právě velkoobchodní ceny elektřiny nicméně v roce 2021 a 2022 výrazně narostly a slovenská vláda se tak memorandem snažila tyto ceny stabilizovat.

Výměnou za toto dohodnuté zafixování cen silové elektřiny slovenská vláda v memorandu (.pdf, str. 3) ustoupila od dřívějšího plánu zdanit zisky z prodeje elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách, který schválila 9. února 2022. Uveďme, že jediným výrobcem elektřiny z jádra na Slovensku je právě společnost SE. „Ministerstvo financí a ministerstvo hospodářství se zavázaly, že v letech 2022 až 2025 nebudou vyvíjet iniciativu směřující k zavedení, zvýšení nebo zpřísnění jakékoliv nové daně, odvodu, poplatku, specifické platby nebo regulace, která by mohla finančně ohrozit Slovenské elektrárny,“ popisuje obsah memoranda tisková zprávy SE.

Zmiňme, že mezi schválením plánu, který počítal se zdaněním zisku z elektřiny z jaderných zdrojů, a oznámením o dohodě o regulaci cen elektřiny uběhlo jen několik dní.

Na závěr tedy shrňme, že slovenské Ministerstvo hospodářství v čele s Richardem Sulíkem a Ministerstvo financí skutečně se Slovenskými elektrárnami 16. února uzavřely memorandum, podle něhož by mělo dojít k zastropování cen silové elektřiny. Výměnou za to ministerstva přislíbila odstoupit od plánů na zdanění zisků SE. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý. Uveďme nicméně, že k 22. září ještě žádné opatření vycházející z uváděného memoranda, které není právně závazné (.pdf, str. 3), nebylo uzákoněno. Podle slovenského Úřadu pro regulaci síťových odvětví tak není znám právně závazný způsob, jak bude elektřina na základě memoranda zpřístupněná dodavatelům a cílovým skupinám odběratelů.

Petr Fiala v debatě uvedl, že zástupci vlády s producenty/výrobci elektřiny prodej volné kapacity do rukou státu domluvili a domlouvají. Podle Fialy tedy proces zatím není u konce, my jsme se nicméně zaměřili na faktickou část výroku („domluvili“): tedy na to, zda již existuje nějaká dohoda státu a výrobců elektřiny na jejím odkupu.

Nákup elektřiny přímo od výrobců by měl mít podle plánů vlády na starost nově vytvořený statní obchodník s energiemi. Tímto státním obchodníkem by měla být prozatím státní firma Prisko, která by dle ministra financí Zbyňka Stanjury měla zajistit elektřinu a plyn pro veřejnou sféru na nejbližší období. Mezitím vznikne samostatná firma či agentura, která pak úkoly převezme.

Dle vyjádření analytika Michala Kocůrka pro server iRozhlas.cz „to zatím vypadá tak, že v případě elektřiny nebude státní obchodník nakupovat na trhu, ale přímo od předem domluvených velkých výrobců – ČEZ, E.ON a EPH“. Kocůrek dále uvedl, že „není zatím jasné, kolik energie bude třeba takto zajistit a jak vyřešit problém s tím, že většina elektřiny od těchto výrobců je na příští rok již prodaná“. Potom by bylo možné, že by státní obchodník musel kupovat elektřinu na trhu, čímž by podle Kocůrka ztratil jakoukoliv výhodnost, a stát by musel nákupy elektřiny dotovat mnohem výrazněji.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, jestli už vláda došla k nějaké konkrétní dohodě s některým z českých výrobců elektřiny. Obrátili jsme se proto s dotazem na české výrobce elektřiny ČEZ, Sev.en energy, EPH a Sokolovskou uhelnou. Zatím jsme dostali odpověď pouze od tiskové mluvčí skupiny Sev.en energy Gabriely Sáričkové Benešové, která uvedla, že „zástupci vlády aktuálně jednají se všemi významnými výrobci v ČR o podmínkách dodávek elektřiny státnímu obchodníkovi“. Bližší informace ale v tuto chvíli údajně Sev.en energy nemůže zveřejnit.

Vzhledem k tomu, že nedokážeme potvrdit, ani vyloučit, že již došlo k nějaké konkrétní dohodě s některým z českých producentů, hodnotíme výrok Petra Fialy jako neověřitelný.

Existují různé způsoby, jak zachytit závislost Česka na ruském plynu. První možností je podívat se na původní destinaci, ze které se k nám plyn dostal, a to včetně plynu nakoupeného na evropských burzách. Některé statistiky berou v potaz pouze podíl přímo dovezeného plynu a neurčují, odkud pochází plyn z evropských burz.

Závislost Česka na ruském plynu z hlediska původního producenta uvádí statistický úřad Evropské unie Eurostat, podle kterého dováželo Česko v roce 2018 99 % veškerého importovaného plynu z Ruska, zbývající necelé procento z Norska. V následujících dvou letech se podíl ruského plynu ještě zvýšil, v roce 2020 dosáhl dokonce 100 %. Mezi země, u nichž tvoří plyn z Ruska 75–100 % importovaného zemního plynu, řadí Eurostat Českou republiku i v roce 2021.

Nižší podíly importů plynu z Ruska pak uvádí např. Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER). V roce 2020 nakoupilo Česko podle ACER 66 % svého plynu z Ruska, 30 % z Německa a 3 % ze Slovenska. Rozdíl je zde daný tím, že agentura nezohledňuje původ plynu nakoupeného na evropských burzách. I plyn z burzy ale může pocházet z Ruska, jak v dubnu pro Aktuálně.cz popsal analytik společnosti ENA Jiří Gavor. Právě ten dodávaný do Česka ve zkoumaném období (roku 2020) byl z Ruska, přestože k nám doputoval z jiných zemí.

Vhodnější je tedy pracovat s údaji z hlediska původního producenta plynu, podle kterých v době vlády Andreje Babiše téměř veškerý plyn do ČR putoval původně z Ruské Federace.

V rozhovoru pro Blesk.cz z 29. srpna 2022 komentoval premiér Fiala návrhy opozice na zastropování cen energií tak, že zastropovat ceny na národní úrovni nelze. V rámci rozhovoru premiér také zkritizoval rétoriku opozice, která dle jeho slov „radikalizuje veřejnost“. Dále dodal, že „je to nejenom SPD, ale bohužel i hnutí ANO. Ti svými výroky nepřispívají k tomu, abychom jako společnost, jako stát si s touto těžkou situací poradili“.

Na dotaz, jak lze uklidnit situaci ve společnosti, Fiala odpověděl: „Vyřešení problému má být v zájmu všech politických i veřejných aktérů. Jedna věc je přicházet s alternativními řešeními a mít jiný názor na postup státu. Druhá věc je ale rozeštvávat společnost a využívat toho neklidu, který prostě u části lidí i z oprávněných důvodů je. Toto není můj styl politiky, a nikdy nebude. Naše vláda se bude snažit všemi silami hledat taková řešení, která povedou i k sociálnímu smíru, protože sociální smír je velká hodnota, o kterou musíme usilovat.“

V Andrejem Babišem zmíněném rozhovoru pro Blesk tedy Petr Fiala návrhy opozice za populistické či extremistické neoznačil. Zaměřme se nicméně i na další veřejné výstupy premiéra Fialy.

Při zahájení kampaně do obecních a senátních voleb, shodou okolností také 29. srpna, Petr Fiala v souvislosti s řešením vysokých cen energií hájil kroky vlády a mj. řekl (video, čas 17:50): „Není z toho (energetické krize, pozn. Demagog.cz) žádná rychlá a jednoduchá cesta, na tom se shoduje naprostá většina expertů, kteří té problematice opravdu rozumí. Neshodují se na tom ale všichni čeští politici. Zejména ne ti z populistického a extremistického tábora, kteří tvrdí a slibují pravý opak. Říkají, že stačí, aby vláda jednoduše rozhodla a ceny zastropovala.“ Dále ve svém projevu dodal (video, čas 27:30), že „žádné rychlé a jednoduché řešení opravdu neexistuje, jenom v rétorice populistů a extrémistů“.

Ve svém projevu tedy přímo neřekl, že by se mělo jednat o rétoriku hnutí ANO. Nicméně vzhledem k tomu, že opozice, včetně hnutí ANO, již před tímto projevem hovořila o zastropování cen energií jako o jediném možném řešení, lze z premiérových slov dovodit, že mluvil i o hnutí ANO.

Pár dní poté, 1. září 2022, pak Petr Fiala mluvil v kontextu možnosti zastropování cen energií o „populistických receptech“. Jeho projev ve Sněmovně přímo navazoval na vystoupení Andreje Babiše, který vládu vyzval k zastropování cen energií. Lze tedy předpokládat, že Fialova slova mířila právě na Babiše.

Petr Fiala tedy v rozhovoru pro Blesk.cz ze dne 29. srpna hnutí ANO za extremisty či populisty neoznačil, nepřímo tak nicméně učinil ve stejný den v rámci projevu k zahájení volební kampaně. O tři dny později pak Babišův návrh na zastropování cen elektřiny označil za populistický. Vzhledem k tomu, že premiér tato označení směrem k opozici skutečně použil, jen tak neučinil v rozhovoru pro Blesk.cz, hodnotíme výrok Andreje Babiše jako pravdivý s výhradou.

Petr Fiala reaguje na slova Andreje Babiše, který v debatě porovnával slovenské memorandum ohledně zmrazení cen energií s českým zastropováním cen elektřiny a plynu.

Právě Andrej Babiš (a také například Alena Schillerová) často uvádí sousední Slovensko jako příklad zastropování cen energií. Většinou se tak děje v souvislosti s porovnáváním cenové hladiny, na které k zastropování mělo dojít. Konkrétně pak politici mluví o tom, že úroveň, na které se česká vláda rozhodla ceny zastropovat, je příliš vysoká.

Uveďme, že v České republice byla novela energetického zákona, která vládě umožní stanovit maximální cenu energií, Poslaneckou sněmovnou schválena 16. září 2022. O pět dní později ji podepsal prezident Miloš Zeman.

Česká vláda schválila omezení ceny elektřiny na šesti korunách za kilowatthodinu, v přepočtu jde tedy o šest tisíc korun za jednu megawatthodinu, včetně regulované složky tedy zákazníci zaplatí sedm až devět tisíc korun za MWh.

Na Slovensku však v současné době žádné právně závazné opatření ohledně zastropování cen energií neplatí. Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík a ministr financí Ivo Matovič v únoru letošního roku sice oznámili, že s výrobcem energií Slovenské elektrárne (SE) uzavřeli memorandum, které stanovuje cenu energií na tři roky dopředu. Toto memorandum (.pdf) ovšem není právně závazným dokumentem. Podle memoranda má elektřina pro slovenské domácnosti stát zhruba 1 500 korun za megawatthodinu (MWh), a to až do roku 2024.

Slovenská vláda pak návrh zákona, který by měl zastropování cen elektřiny umožnit, schválila až 21. září 2022. Návrh zákona však musí ještě projít celým legislativním procesem. Lze tedy říci, že na Slovensku stále neplatí žádná nařízení upravující ceny elektřiny nebo plynu pro domácnosti.

Zpravodajský portál iDNES.cz, který stejně jako Mladou frontu DNES vlastní mediální skupina Mafra, se k situaci na Slovensku vyjádřil v článku z 19. září, ve kterém stojí: „Slovensku se zatím stále nepodařilo najít definitivní podobu řešení energetické krize pro příští rok. Ačkoliv se často hovoří o zastropování cen energií, platná legislativní úprava stále chybí. Slovenští odborníci pro iDNES.cz ale uvedli, že nového slovenského ministra hospodářství Karla Hirmana zaujalo české řešení.“

Předně uveďme, že Babišova vláda stála v čele země mezi roky 2017 až 2021. Premiérem se přitom Andrej Babiš stal až na konci roku 2017, a tento rok proto není pro naše hodnocení relevantní. Informace o tom, s jakým přebytkem hospodařily územní rozpočty, kam spadají obce (tedy i města), kraje a dobrovolné svazky obcí, zveřejňuje Ministerstvo financí.

Zdroje k grafu: 2011 (.pdf, str. 3), 2012 (.pdf, str. 4), 2013–2021

Ze statistik ministerstva tedy vyplývá, že obce a kraje hospodařily s přebytkem od roku 2012, včetně celého období Babišovy vlády. Pro kontext dodejme, že například v souhrnném účtu pro rok 2020 Ministerstvo financí uvádí (.pdf, str. 1), že hlavní město Praha se na celkovém přebytku územních rozpočtů podílelo z více než poloviny.

Andrej Babiš dále uvedl, že obce a kraje měly na účtech „obrovské zůstatky“. I tato čísla zveřejňuje (.pdf, str. 6) Ministerstvo financí jako „stavy peněžních prostředků na bankovních účtech“ a jejich vývoj v posledních letech zachycuje následující graf.

Nepřísluší nám, abychom hodnotili, zda jsou stavy na účtech „obrovské“, jak tvrdí bývalý premiér. Je nicméně prokazatelné, že v letech 2018, 2019 a 2020 (tedy v době vlády Babišova kabinetu) byly stavy na účtech vyšší než v předchozích letech. Údaje pro rok 2021 ještě nejsou na ministerstvu dostupné, vydané jsou pouze pro obce a kraje, nikoliv pro dobrovolné svazky obcí. Jen samotný stav za obce a kraje ale převyšuje celkový stav peněz na účtech všech územních rozpočtů v roce 2020.

Andrej Babiš vystoupil 18. února ve Sněmovně při prvním čtení návrhu zákona o státním rozpočtu. V tomto projevu kritizoval vládu za přístup k rostoucím cenám energií a situaci s inflací. Ve své řeči (čas 1:50) také prohlásil: „Zastropování? Tak nechť pan Síkela zařídí, (...) zastropujte tu elektřinu.“ Následně se odvolával na zastropování elektřiny na Slovensku, kde podle jeho slov „zmrazili ceny na 3 roky“ (čas 1:58). 

Doplňme, že 16. února 2022 slovenská vláda oznámila, že ceny skutečně plánuje pro domácnosti zastropovat po dobu tří let, k zavedení tohoto opatření nicméně ještě nedošlo.

Zdeněk Hřib mluví o tom, že pražský magistrát nemá s firmou podnikatele Pavla Dovhomilji údajně uzavřenou žádnou smlouvu. Podle Hřiba došlo k vypovězení dříve uzavřené smlouvy s Dovhomiljovou firmou, a ta se teď s městem soudí.

Předně uveďme, že podnikatel Pavel Dovhomilja patří mezi obviněné v kauze Dozimetr. V souvislosti s ní v červnu vyšetřovatelé Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) obvinili skupinu politiků, lobbistů a podnikatelů z ovlivňování veřejných zakázek a chodu veřejných firem, především pražského dopravního podniku (DPP). Pavla Dovhomilju policie viní z toho, že „domlouval pro celou skupinu úplatek za konkrétní IT zakázku dopravního podniku“.

Podle obchodního rejstříku, který spravuje Ministerstvo spravedlnosti, je Dovhomilja napojený na více než desítku firem. Z Registru smluv, v němž musí hl. m. Praha uveřejňovat všechny uzavřené smlouvy s plněním nad 50 tisíc korun, vyplývá, že magistrát v minulosti podepsal několik smluv se společností Advice.cz Solutions, s.r.o. (nyní Digicode, s. r. o.). V ní je Pavel Dovhomilja nejen jednatelem, ale prostřednictvím své další společnosti BERODIO Group také jediným majitelem.

Zmíněné dohody mezi Prahou a Advice.cz Solutions se konkrétně týkají rozvoje informačního systému GINIS. Primární smlouvou mezi hl. m. Praha a Advice.cz Solutions byla „Rámcová dohoda o poskytování služeb rozvoje systému GINIS Eneterprise+ vč. elektronické spisové služby“ (.pdf). Kromě Advice.cz Solutions ve smlouvě figurují firmy NESS Czech a PragoData. Dohoda byla uzavřena v červenci roku 2018, tedy v době, kdy byla primátorkou Adriana Krnáčová za ANO. 

Na základě (.pdf, str. 5) této rámcové smlouvy poté byly uzavírány dílčí smlouvy ve spojitosti s realizací konkrétních rozvojových projektů. Jak nicméně vyplývá z jejich znění, termíny realizace smluv nepřesahují do roku 2022. Předpokládaný termín dokončení plnění na základě rámcové smlouvy je konec ledna 2022 (dokument Zadávací dokumentace, .pdf, str. 5).

Dvě dílčí smlouvy ze září a prosince roku 2019 se poté hlavní město rozhodlo vypovědět, na což také poukazuje Zdeněk Hřib. V únoru 2021 si magistrát najal advokátní společnost Rowan Legal na „právní poradenství a stanovení právní strategie“ při odstupování od dvou zmíněných dílčích smluv, které Praha uzavřela se společností Advice.cz Solutions (Digicode). Ta totiž přišla o certifikát, který k plnění smluv musela mít. Magistrát tehdy uváděl, že se vypovězení smluv s vysokou pravděpodobností stane předmětem soudního či smírčího řízení.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nicméně nepodařilo dohledat, že by se Advice.cz Solutions či jiná z firem Pavla Dovhomilji v současnosti opravdu soudila s hlavním městem. S dotazem jsme se proto obrátili na pražský magistrát, zatím jsme ale nedostali konkrétní odpověď, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Petr Hladík mluví o brněnské rozvojové lokalitě Západní brána ve Starém Lískovci, kde by měla vzniknout nová bytová zástavba. Skrze rozvojovou lokalitu již vede nová, 900 m dlouhá tramvajová trať spojující zastávky Osová a Nemocnice Bohunice. Trať je momentálně v testovací fázi provozu, Dopravní podnik města Brna plánuje spustit ostrý provoz v prosinci tohoto roku. Po této trati by měla jezdit linka č. 8, ta bude jezdit část své trasy tak, jako tomu bylo doposud, tedy ze stanice Líšeň - Mifkova, přes několik zastávek včetně Hlavního nádraží, nicméně u zastávky Osová odbočí na nově vystavěný úsek trati a bude pokračovat přes nově vybudovanou zastávku Nová Jihlavská až k nové konečné - Nemocnici Bohunice. Právě zastávka Nová Jihlavská se nachází v těsné blízkosti plánované výstavby na Západní bráně.

Petr Hladík uvedl, že se lidé ze Západní brány dostanou na Hlavní nádraží za 8 minut, vzhledem ke kontextu jeho tvrzení, má zjevně na mysli právě cestu tramvají. Aktuálně platí, že trasu mezi zastávkami Osová a Hlavní nádraží ujede tramvaj za 13 minut (první ranní spoj dokonce za 12). Vzhledem k tomu, že Nová Jihlavská se (směrem od Hlavního nádraží) nachází ještě stanici za Osovou, bude čas jízdy ještě o něco delší. Podle magazínu Šalina vydávaného brněnským dopravním podnikem, by měla linka č. 8 urazit trasu z Hlavního nádraží až na konečnou Nemocnice Bohunice za 15 minut, z nové zastávky uprostřed Západní brány tedy bude cesta na Hlavní nádraží trvat mezi 13 a 15 minutami.

Čas jízdy tramvaje ze Západní brány na Hlavní nádraží tedy Petr Hladík neuvedl správně, jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Milan Urban svým výrokem poukazuje na podle něj příliš vysokou cenu výstavby metra D. To ilustruje na srovnání dvou odhadů, přičemž podle něj jsou nynější náklady vyšší, než se dřív odhadovalo, navíc jen za kratší úsek.

O čtvrté lince metra D se začalo mluvit již v 90. letech, kdy mělo propojovat linky A, B, a C a stanic mělo být dohromady 12. Od té doby příprava její výstavby prošla vývojem a mnoha změnami.

Odhadované náklady

Během prvního desetiletí 21. století se prováděly studie a porovnávání alternativních možností dopravního systému a rozhodovalo se o jejím financování. V roce 2009 se hovořilo o trase dlouhé 11 kilometrů, kdy náklady byly odhadnuty na 30–35 mld. korun. První etapa trasy měla zahrnovat 10 stanic z Písnice až na Náměstí Republiky. Stavba nového metra byla ale odložena kvůli upřednostnění prodloužení trasy linky A.

V prosinci 2012 přijala Rada hl. m. Prahy usnesení (.pdf), kterým schválila cíl vybudovat první etapu trasy metra D (I.D) ze stanice Pankrác až Depo Písnice.

Záměr vybudovat I.D v rozsahu Depo Písnice – Náměstí Míru byl radou schválen o rok později, přičemž v tehdejší důvodové zprávě stojí, že cena za celou trasu se pohybuje na základě různých variant v rozmezí 42,8–46,8 mld. korun (.pdf, str. 5). Jako nejvýhodnější byla označena (str. 13) varianta 3, tj. „odbočení“ z linky C. Z této alternativy ale nakonec sešlo. Důvodová zpráva také uvádí, že pro trasu I.D má být využita rezerva stávající soupravy M1 a nemají být pořizovány nové vozy (str. 4).

V roce 2015 rada souhlasila s realizací I.D s novým vozovým parkem (.pdf, str. 1) a propojením dvou etap (Pankrác – Depo Písnice), které mělo mít 8 stanic (.pdf, str. 10). Cena za tuto stavbu měla tehdy vyjít na 33 miliard a celá trasa z Náměstí Míru na 45 miliard (obojí bez DHP).

V roce 2018 bylo oznámeno, že se na výstavbě metra D bude podílet soukromá společnost Penta Investments, která měla pomoct vykoupit pozemky. Penta vyhrála tendr pražského dopravního podniku na vytvoření společné firmy. Ta měla podle deníku E15 zajistit výkupy pozemků pro výstavbu trasy metra D a následně stavět nad stanicemi. Tehdejší náklady na úsek Pankrác – Depo Písnice, právě díky snadnějšímu výkupu pozemků, byly odhadnuty na 39,7 miliard korun (.pdf, str. 31). Finance měly pokrýt 8 stanic, tunely, vestibuly, ale i vlaky a depo. Spolupráce byla však pod velkou kritikou kvůli netransparentnosti, a tak z ní nakonec sešlo.

V dalších letech nicméně odhadované náklady na stavbu metra D opakovaně stouply. Dle usnesení Rady města z roku 2021 měla výstavba stát 98 miliard (.pdf, str. 3), z toho 52 miliard je určeno pouze pro úsek metra Pankrác – Nové Dvory (.pdf, str. 3), tj. celkem 5 stanic. Tato částka zahrnuje (str. 5) i finance určené pro nové vlaky: 5,35 mld. Kč včetně zabezpečovacího systému a nástupištních stěn. Doplňme, že stavba první části trasy byla zahájena 21. dubna 2022.

Zpět k výroku

Milan Urban ve svém výroku zmiňuje více parametrů plánované výstavby metra. Nejprve uvádí, že trasa D měla původně vést až na Náměstí Míru. S vedením metra až na Náměstí Míru se pracovalo již od 90. let a počítá (.pdf, str. 4) s ním i současná verze plánované výstavby. Část trasy Pakrác – Náměstí Míru je nicméně zařazena až do čtvrté, poslední etapy výstavby, jako první by měla být dokončena trasa Depo Písnice – Pankrác, respektive její část Olbrachtova – Pankrác.

Milan Urban také zmiňuje vysoutěžených „8 stanic včetně depa, včetně vlaků za 39 miliard“. Tím se zřejmě odkazuje na tendr, který v roce 2018 vyhrála společnost Penta Investments. Tehdy skutečně měla stát dostavba úseku Depo Písnice – Pankrác, včetně 8 stanic, tunelů, vestibulů, ale i vlaků a depa 39,7 mld. Kč. Aktuální odhad pak skutečně počítá s náklady 52 miliard Kč na kratší trasu Nové Dvory – Pankrác, není ale pravda, že by tato částka neobsahovala náklady na pořízení vlaků.

Až na tuto skutečnost tak Milan Urban popisuje okolnosti výstavby metra správně. Z kontextu výroku vyplývá, že Urban kritizuje především navýšení odhadované ceny výstavby metra D, které ilustruje právě na vyšší ceně za kratší úsek. Jeho výrok tedy nevede k nepravdivému závěru, že by reálně došlo ke zkrácení plánované trasy metra. Jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou, vzhledem ke zmiňovaným nákladům na pořízení vlaků.