Přehled ověřených výroků

V květnu 2021 představila tehdejší ministryně financí Alena Schillerová vládě materiál k přípravě státního rozpočtu na rok 2022. Tento předběžný návrh byl vládou 7. června schválen. Návrh mimo jiné počítal se schodkem 390 mld. Kč. Výše investic byla odhadnuta na 189 mld. Kč. 

28. srpna po schůzi s premiérem Babišem a ministryní financí Schillerovou uvedl mluvčí prezidenta na svém twitterovém účtu následující:

Dodal také, že: 

22. září se ministryně financí znovu setkala s prezidentem Zemanem na schůzi v Lánech. Hlavním tématem této schůze byl návrh státního rozpočtu. Ministryně podle svých slov seznámila prezidenta s přepracovaným návrhem rozpočtu, který mimo jiné počítal se schodkem 376,6 mld. Kč, tedy o 13,4 mld. Kč méně než návrh původní. Navíc také o 29 mld. navyšoval plánovaný rozpočet investic. Ministryně také uvedla (video, čas 4:06), že si prezident Zeman chce její návrh podrobně nastudovat a že o případném vetu nebo větších výhradách z prezidentovy strany nebyla řeč.

27. září vláda přepracovaný návrh státního rozpočtu na rok 2022 schválila (.pdf).

20. října vláda přepracovaný návrh státního rozpočtu schválila znovu, protože jej bylo nutné znovu schválit a opětovně předložit do Poslanecké sněmovny z důvodu proběhlých sněmovních voleb.

Prezident se k tomuto přepracovanému návrhu nijak veřejně nevyjádřil. Jeho srpnové vyjádření prostřednictvím mluvčího se vztahovalo k původnímu předběžnému návrhu Ministerstva financí z května, který se ale od zářijového přepracovaného návrhu, předloženého Poslanecké sněmovně, liší jak nižším schodkem, tak vyššími investicemi.

Miloš Zeman tedy správně uvádí, že k předloženému návrhu státního rozpočtu, respektive výši jeho schodku a plánovaných investic, měl výhrady. Tyto výhrady měl nicméně k návrhu rozpočtu, který od té doby Ministerstvo financí právě v těchto oblastech přepracovalo. K aktuálnímu návrhu rozpočtu se prezident nijak nevyjádřil. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

O potřebě zrušení daňových výjimek mluvil Miloš Zeman v Poslanecké sněmovně v roce 2019, o rok později pak ve svém projevu k rozpočtu na 62. schůzi Poslanecké sněmovny uvedl: „Spočítali jsme s paní ministryní Schillerovou, že zrušení daňových výjimek a úlev by představovalo 380 miliard korun.“ Není však jisté, jak těchto 380 miliard spočítali, protože sama bývalá ministryně financí Alena Schillerová později v rozhovoru v České televizi zmiňovala 300 miliard, v druhém rozhovoru mluvila naopak o 330 miliardách.

Kromě slov ministryně máme poslední oficiální vyčíslení daňových úlev až z roku 2018, kdy mělo jít podle odhadů Ministerstva financí (MF) o celkovou hodnotu přes 500 miliard korun. Souhrn daňových úlev je vypočítán z daňových úlev daně z příjmů fyzických osob, daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty. Podle dokumentu (.pdf, str. 1) Kvantifikace daňových úlev v České republice za rok 2018, který byl vydán jako příloha Fiskálního výhledu Ministerstva financí, činily souhrnné daňové úlevy v roce 2018 520 miliard Kč (.pdf, str. 5).

Zároveň nicméně neexistuje (.pdf, str. 1) jednotná metodika pro výpočet těchto úlev a nejsou dána ani žádná jiná omezující pravidla podoby analýzy daňových úlev. Rozdíl odhadu MF a Aleny Schillerové tak může být způsoben právě jinou metodikou.

Deficit státního rozpočtu by měl v letošním roce podle zákona o státním rozpočtu činit 500 miliard korun, tento plán se však pravděpodobně nenaplní. Hospodaření státního rozpočtu totiž na konci listopadu skončilo deficitem ve výši 401,5 miliard korun, a lze tak předpokládat, že výsledný deficit za rok 2021 nebude o mnoho vyšší. Zmiňovaných 380 miliard tedy skutečně téměř dosahuje odhadovaného letošního schodku.

Miloš Zeman tedy správně uvádí, že o daňových výjimkách v minulosti v Poslanecké sněmovně mluvil a dokonce tehdy zmiňoval částku 380 miliard korun. Tato suma neodpovídá odhadům bývalé ministryně financí ani odhadům MF z roku 2018. Ty se sice výrazně liší, Miloš Zeman se ale se svými 380 mld. pohybuje mezi těmito odhady, které navíc nemají jednotnou metodiku. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Pro kontext doplňme, že daňová úleva představuje opatření (.pdf, str. 5), které je pro poplatníka výhodou ve formě nižší či později zaplacené daně ve srovnání se stavem, kdy by takové opatření v zákoně zahrnuto nebylo. Důvodem pro zavedení daňové úlevy může být podpora jiných veřejných politik (například snížení daně poplatníkům, jejichž ekonomickou aktivitu chce stát podpořit), dosažení vyšší efektivity daňového systému (například osvobození poplatníků s relativně nízkými či nulovými příjmy) či kombinace obojího.

Mezi daňové úlevy patří například osvobození od daně, položky snižující základ daně, položky snižující daň, snížená sazba daně aj. Konkrétněji u daně z příjmů fyzických osob patří mezi položky osvobozené od daně například příjem v podobě ocenění v oblasti kultury, příjem v podobě stipendia ze státního rozpočtu či z prostředků vysoké školy.

Daňová úleva představuje opatření (.pdf, str. 5), které je pro poplatníka výhodou ve formě nižší či později zaplacené daně ve srovnání se stavem, kdy by takové opatření v zákoně zahrnuto nebylo. Důvodem pro zavedení daňové úlevy může být podpora jiných veřejných politik (například snížení daně poplatníkům, jejichž ekonomickou aktivitu chce stát podpořit), dosažení vyšší efektivity daňového systému (například osvobození poplatníků s relativně nízkými či nulovými příjmy), či kombinace obojího.

Mezi daňové úlevy patří například osvobození od daně, položky snižující základ daně, položky snižující daň, snížená sazba daně aj. Konkrétněji u daně z příjmů fyzických osob patří mezi položky osvobozené od daně například příjem v podobě ocenění v oblasti kultury, příjem v podobě stipendia ze státního rozpočtu či z prostředků vysoké školy.

K ověření tohoto výroku budeme využívat dokument (.pdf) s názvem Kvantifikace daňových úlev v České republice za rok 2018 (dále jen Kvantifikace daňových úlev). Ten byl vydán jako příloha Fiskálního výhledu Ministerstva financí a obsahuje údaje, podle kterých činily souhrnné daňové úlevy v roce 2018 520 miliard Kč (.pdf, str. 5). Z toho více než tři čtvrtiny tvořily „položky snižující daň“ u daně z příjmů fyzických osob (DPFO), osvobození od daně u stejné daně, a také osvobození od daně u DPH.

Položek snižujících daň u DPFO (.pdf, str. 2) je celá řada (daňové zvýhodnění dětí, sleva na manžela/manželku nebo sleva na studenta. Výše všech těchto základních slev na poplatníka DPFO v roce 2018 činila přibližně 120 miliard Kč. Nejvýraznější (str. 3) z nich, co se týče dopadu na rozpočet, je základní sleva na dani pro poplatníka. 

To je jen o 14 miliard (.pdf, str. 5) méně než souhrnná hodnota jednotlivých osvobození u DPH. Jejich rozložení není k dispozici (str. 4), jedná se ale o osvobození nájmu z nemovitých věcí, finančních a pojišťovacích činností a několik dalších druhů úlev. Lze tak předpokládat, že celková suma slev na poplatníka je vyšší než jednotlivá osvobození od DPH.

Sleva na poplatníka tedy v českém daňovém systému podle nejnovějších dostupných údajů činila přibližně 120 miliard korun, a jednalo se tak v souhrnu o největší daňovou úlevu. Výrok prezidenta Zemana tak hodnotíme jako pravdivý.

Dodejme ještě, že v roce 2021 došlo ke zvýšení základní slevy na poplatníka o 3 000 Kč oproti roku 2020, další zvýšení o stejnou částku je pak schváleno také na rok 2022, kdy bude tato sleva činit 30 840 Kč.

Alois Rašín byl českým politikem a ekonomem, jedním z odsouzených v procesu s Omladinou, později také účastníkem prvního odboje a funkcionářem Československé národní demokracie. V roce 1918 se stal prvním československým ministrem financí.

Prezident Zeman zmiňuje jeden z jeho nejslavnějších citátů, v němž Rašín uvedl (.pdf, str. 367): „Blaho republiky je nejvyšším zákonem!“ Rašínův citát Miloš Zeman nezmiňuje poprvé. Mluvil o něm například v Poslanecké sněmovně v letech 2000 a 2013.

Doplňme, že heslo obdobné tomu Rašínovu převzala (.pdf, str. 19) v roce 1926 také Národní obec fašistická.

John Fitzgerald Kennedy vyhrál prezidentské volby v roce 1960. Větu, kterou ve svém výroku uvádí Miloš Zeman, Kennedy pronesl při inauguraci, která se konala 20. ledna 1961. Do češtiny se dá přeložit následovně: „Neptejte se, co může vaše země udělat pro vás. Ptejte se, co můžete vy udělat pro vaši zemi.“

Ke konci (video, čas 13:57) inauguračního projevu John F. Kennedy konkrétně prohlásil: „Ask not what your country can do for you — ask what you can do for your country.“ 

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) došlo v listopadu 2021 k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se jedná o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. ČSÚ také uvádí, že: „[t]ento pokles spotřebitelských cen byl důsledkem prominutí DPH u cen elektřiny a zemního plynu“.

Rozhodnutí (.pdf) o mimořádném prominutí daně z přidané hodnoty za elektřinu a zemní plyn za listopad a prosinec 2021 vydala 20. října dnes již bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Toto rozhodnutí je reakcí na zvyšující se ceny energií. 

Ministerstvo financí zároveň předložilo vládě návrh novely zákona o DPH, díky kterému by dodávky elektřiny a zemního plynu byly osvobozeny od DPH po dobu celého roku 2022. Vláda tuto novelu schválila a předložila sněmovně k projednání. Nová vláda Petra Fialy nicméně toto plošné řešení odmítá a navrhuje spíše adresnou pomoc těm, kterým zdražování může způsobit existenční problémy.

V Evropské unii existuje tzv. taxonomie. Jedná se o seznam, v rámci něhož se má jasně určit, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv. Rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že Evropská komise ji musí ještě konkretizovat. S prvním konkrétním seznamem přišla v dubnu letošního roku a plyn (stejně jako jádro) mezi udržitelné zdroje energie nezařadila.

Druhá část výroku Andreje Babiše zmiňuje návrh Evropské komise, který má od roku 2040 zakázat vytápění budov plynem a dalšími fosilními palivy. O tomto návrhu budou v příštím roce jednat členské státy EU s Evropským parlamentem.

Uveďme, že všechna tato opatření sledují klimatické cíle, které si Evropská unie předsevzala v souvislosti se Zelenou dohodou pro Evropu (tzv. Green Deal), která byla Evropskou radou přijata na konci roku 2019. V jejím rámci byl navýšen klimatický cíl Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Právě „udržitelné zdroje energie“ pak mají mít pro splnění těchto cílů zásadní roli (bod 2.1.2).

Posledním průzkumem publikovaným na toto téma Českým statistickým úřadem bylo ENERGO 2015. Data, která v odůvodnění používáme, vychází z něj. V současné době probíhá výběrové šetření ENERGO 2021, které skončí až v roce 2022. 

Z výsledných zpráv z roku 2015 je zřejmé, že k vytápění používá (.pdf) tuhá paliva (.pdf, str. 13) – tedy černé a hnědé uhlí, koks nebo uhelné brikety – 544 231 domácností. Tento počet činí (.pdf) 12,6 % všech domácností. 40,4 % domácností pak teplo nakupuje, 36,2 % používá k vytápění zemní plyn.

Zaměřme se ještě na zmiňovaných zhruba 40 % domácností, které teplo nakupují a berou (.pdf, str. 13) jej tedy ze systému centrálního zásobování teplem, blokových kotelen, případně domovních kotelen. Podle Zprávy o vývoji energetiky v oblasti tepla za rok 2019, kterou připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, se uhlí v roce 2019 na prodaném teple podílelo z 54,7 % (.pdf, str. 11). Zde se však jedná o podíl na celkové tepelné energii, který nemusí odpovídat podílu domácností – část tepla jde také do nebytových objektů.

Tento hrubý odhad nicméně použijme k výpočtu celkového množství domácností využívajících teplo z uhlí. Celkový počet domácností, které teplo nakupují, je 1 740 841 a za použití 54,7% podílu uhlí na výrobě prodaného tepla tak můžeme získat přibližný počet domácností, které zprostředkovaně uhlím vytápějí. Teplo vyrobené z uhlí tedy v Česku nakupuje dle velmi hrubého odhadu 950 tisíc domácností.

Obdobně můžeme zjistit také počet domácností, které topí elektřinou vyrobenou z uhlí. Podíl hnědého a černého uhlí na českém energetickém mixu činil v roce 2020 42,66 %. Teoreticky tak z celkového počtu 408 603 (.pdf) domácností, 174 tisíc domácností používá k vytápění elektřinu vyrobenou z uhlí. Opět se však jedná o hrubý odhad.

Za použití těchto orientačních výpočtů pak přímo či zprostředkovaně využívalo spalování uhlí k vytápění 1,67 milionu českých domácností. 

Tento výpočet tedy vychází z výzkumu za rok 2015, podíl uhlí na prodaném teple z údajů z roku 2019 a podíl elektřiny z uhlí je za rok 2020. Jedná se tedy pouze o orientační hodnotu, lze ale předpokládat, že skutečný počet domácností pro rok 2021 bude ještě nižší. Podíl uhlí na prodaném teple (.pdf, str. 11) i na vyrobené elektřině se totiž dlouhodobě snižuje.

Dalším omezením je to, že v rámci šetření ENERGO jsou domácnosti využívající na vytápění více paliv zahrnuty (.pdf) vícekrát, takže celkový součet přesahuje 100 %. V případě domácností využívajících uhlí jen přibližně polovina (.pdf, str. 3) z nich používá uhlí jako hlavní palivo.

Náš odhad celkového počtu domácností vytápějících uhlím je tedy nižší než Andrejem Babišem uvedené 2 miliony, nicméně metoda výpočtu i vstupní data mají mnohá omezení, která výrazně snižují vypovídací hodnotu výsledku. Nepodařilo se nám tedy s jistotou ověřit, že celkový počet je výrazně nižší než 2 miliony, a tak výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný.

V rozhovoru pro Radio Z bývalý premiér Andrej Babiš hovoří o způsobu přijímání závěrů v Evropské radě. V následujících odstavcích si proto tento orgán stručně představíme a zaměříme se na systém jeho fungování. 

Evropská rada (ER) je jedním z vrcholných orgánů Evropské unie. Její hlavní úlohou je určovat obecné politické směřování a priority EU. Můžeme tedy říct, že de facto stanovuje politickou agendu EU. ER sdružuje vedoucí představitele EU (premiéry nebo prezidenty), tento orgán tak představuje nejvyšší úroveň politické spolupráce mezi členskými zeměmi. ER není legislativním orgánem.

Závěry ER jsou přijímány na konci každého jejího zasedání. Účelem těchto závěrů je určit konkrétní otázky, které jsou pro Evropskou unii důležité, a nastínit tak zvláštní opatření nebo cíle, kterých je třeba dosáhnout. Závěry ER také mohou stanovit lhůtu pro dosažení dohody o určité záležitosti nebo pro předložení legislativního návrhu.

Nyní se již zaměříme na samotný schvalovací proces. Předseda Evropské rady před každým zasedáním vypracuje návrh hlavních směrů pro závěry. Návrhem se nejdříve zabývá Rada pro obecné záležitosti, až poté jej na svém zasedání přijme ER. Závěry se většinou přijímají na základě konsensu. V některých specifických případech je však vyžadována jednomyslnost nebo kvalifikovaná většina, podle toho, co stanoví Smlouva o Evropské unii (SEU).

Byť se v námi uvedeném zdroji ohledně kvalifikované většiny mluví v souvislosti s Radou EU, nikoliv Evropskou radou, podle SEU (čl. 235 odst. 1) jsou pravidla pro užití těchto způsobů hlasování stejná i pro Evropskou radu.

Podle SEU (čl. 236) ER přijímá kvalifikovanou většinou taková rozhodnutí, která stanovují „seznam jiných složení Rady než složení pro obecné záležitosti a složení pro zahraniční věci“, a také o svém předsednictví. Kvalifikovanou většinou tedy ER rozhoduje o formátu svého složení. V procedurálních otázkách ER rozhoduje (čl. 235 odst. 3) prostou většinou.

Rozhodování prostou a kvalifikovanou většinou se tedy týká procesních a formálních otázek. Zaměřme se ale na rozhodování věcné, o kterém dle kontextu výroku mluví Andrej Babiš.

Evropská rada ke svým závěrům dochází formou konsensu, který se od jednomyslného rozhodnutí liší tím, že se o návrhu nehlasuje. Konsensus předpokládá pouze dohodu jednotlivých členů Evropské rady, aniž by došlo k hlasování.

Jednomyslně (tedy hlasováním) se Evropská rada musí shodnout na otázkách výslovně uvedených v SEU. ER například může rozhodnout (čl. 7 odst. 2), že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot EU ze strany členského státu, o změně počtu členů Evropské komise (čl. 17 odst. 5) či o změně lhůty, po kterou je z Unie vystupující stát vázán Smlouvami (čl. 50 odst. 3).

Evropská rada tedy ve všech případech, kdy rozhoduje věcně, vyžaduje pro přijetí závěru či rozhodnutí souhlas všech svých členů – ať už vyjádřený hlasováním či nikoliv. Vzhledem k tomu, že bývalý premiér Andrej Babiš svým výrokem poukazuje na to, že v zásadních otázkách je nutné přesvědčit všechny ostatní členy ER, a rozhodování konsensem či jednomyslností je v tomto ohledu zaměnitelné, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Cena emisních povolenek skutečně ještě na začátku ledna činila v průměru okolo 33 € za tunu CO₂. V průběhu roku pak postupně rostla a ve středu 8. prosince 2021 v denním maximu překročila hranici 90 €. Od té doby se její hodnota pohybovala v rozmezí 80–90 €. Ke dni 16. prosince 2021 (v době rozhovoru s Andrejem Babišem) byla cena emisní povolenky zhruba 85 €.

Pro úplnost doplňme, že v rámci unijního Systému pro obchodování s emisemi (EU ETS) musí společnosti na pokrytí svých emisí získat povolenky na každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Tyto emisní povolenky pak vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. V oběhu je tak rok od roku méně povolenek, jejichž cena postupně roste. Poměrně výrazný nárůst ceny za poslední rok je dle expertů kromě dalších faktorů, jako jsou vysoké ceny zemního plynu, zapříčiněn také novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou pro Evropu. Svou roli hraje ale i vysoká poptávka investorů.