Je tady mnoho zahraničních investorů, kteří investovali své peníze v České republice, dneska je vyvážejí v podobě dividend.
Jsou tady například antidumpingová opatření, které může Evropská unie přijímat.
Pan předseda Senátu, jak tvrdí, jde hájit demokracii na Tchaj-wan.
Když se podíváte do těch čísel, komu všemu jsme na světě zajistili politický azyl u nás v době, kdy mu skutečně hrozilo, že bude perzekvován, že může třeba skončit ve vězení, nebo ještě hůř, může přijít o život, tak jsou to stovky, možná tisíce lidí ze států východní Evropy, Asie, ale i jiných.
A ta výzva, která zaznívá z mezinárodního společenství, nejen od Velké Británie, Česko se také připojilo k ostatním státům Evropské unie ve společném prohlášení, že Čína by měla respektovat princip „jedna země, dva systémy“.
Čína udělala v devadesátých letech závazky (týkající se respektování principu „jedna země, dva systémy“, pozn. Demagog.cz) ve chvíli, kdy se jednalo o předání Hongkongu.
Pořád je zde jedna politika České republiky vůči Číně, jedna Čína nedělitelná, ať už se jedná o Hongkong, o Macao, o Tchaj-wan, o Tibet, prostě jakékoliv provincie, jedna Čína.
(...) Velká Británie jako bývalá koloniální mocnost, které patřil Hongkong (...)
Tady mohu potvrdit to, že skutečně cesta druhého nejvyšší ústavního činitele na Tchaj-wan není z pozice členských států Evropské unie úplně běžná.
Zahraniční politika jasně říká, uznáváme jednotu Číny, součástí jíž je Tchaj-wan, a vrcholní představitelé Číny říkají, nejezděte na ten Tchaj-wan, a přesto tam pan předseda Senátu jede, tak se de facto zaplétá do vnitročínských vztahů.
