Přehled ověřených výroků

Podle nejnovějších údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem byla míra nezaměstnanosti ve třetím čtvrtletí 2019 skutečně 2,1 %.

Zdroj: ČSÚ

Stejná čísla nalezneme i v datech Eurostatu za 3. čtvrtletí roku 2019. Míra nezaměstnanosti 2,1 % je zároveň skutečně nejnižší v celé EU.

V roce 2018 21,9 procentům obyvatel Evropské unie (110 milionů) hrozilo sociální vyloučení a chudoba. Česká republika byla v roce 2018 státem, ve kterém hrozila chudoba nejméně, konkrétně 12,2 % obyvatel.

V riziku chudoby a sociálního vyloučení (zkr. AROPE) jsou lidé, kteří jsou v riziku chudoby, tedy lidé, kteří mají pod 60 % národní mediánové mzdy. Dále to zahrnuje občany, kteří jsou v takzvaném materiálovém nedostatku, tedy že nejsou schopni zaplatit neočekávané výdaje, týdenní dovolenou mimo domov, jídlo obsahující maso nebo rybu každý druhý den, adekvátní vytápění domácnosti a další. Podrobnosti výpočtu tohoto indexu jsou dostupné na stránkách Eurostatu.

A nakonec AROPE zahrnuje lidi, kteří žijí v domácnostech s nízkou pracovní intenzitou. To jsou domácnosti, kde její členové v pracovním věku pracovali méně než 20 % z jejich celkového potenciálu během posledních dvanácti měsíců. Další detaily jsou opět k nalezení na stránkách Eurostatu. Do rizika chudoby a sociálního vyloučení jsou pak započítáni i ti lidé, kteří jsou přítomni ve více subkategoriích.

Riziko chudoby a sociálního vyloučení je jedním z hlavních indikátorů EU 2020 strategie, jejíž součástí je snížení množství obyvatel EU v této kategorii o 20 milionů. K tomu se váže i cíl České republiky, a to o 380 tisíc méně lidí vůči roku 2008. V roce 2018 bylo o 302 tisíc lidí méně v riziku chudoby a sociálního vyloučení než v roce 2008.

Rozdíl mezi příjmy bohatých a chudých můžeme měřit pomocí takzvaného Giniho koeficientu, který nabývá hodnot v intervalu 0–100, kde nula znamená dokonale rozdělené příjmy a sto znamená, že vydělává pouze jedna osoba a ostatní mají nulový příjem. Nejnovější data Giniho koeficientu pro Evropskou unii poskytuje Eurostat, a to pro rok 2018. Tehdy měla Česká republika hodnotu koeficientu 24 a pouze dvě země na tom byly lépe, a to Slovinsko (23,4) a Slovensko (20,9). Celoevropský průměr byl 30,9.

Další metoda měření rozdílu mezi příjmy bohatých a chudých je porovnání kvantilového podílu, který se vypočítá jako podíl mezi příjmem pětiny nejbohatších a pětiny nejchudších osob. I zde Česká republika patří mezi země s nejnižším rozdílem příjmů. Eurostat poskytuje data opět pouze k roku 2018. V roce 2018 pak nejmenší kvantilový podíl vykazovalo Slovensko (3,03), zatímco Česká republika byla na druhém místě s podílem 3,3 (což znamená, že nejbohatších 20 % mělo 3,3krát větší příjmy než nejchudších 20 %). Celoevropský průměr byl 5,17.

Nízký rozdíl mezi bohatými a chudými je v Česku stabilní už od roku 2005 (.pdf, str. 9).

Je důležité dodat, že ačkoliv si Česká republika vede dobře co se rozdílu mezi bohatými a chudými týče, tak podle zprávy (.pdf, str. 3) Evropské komise: „Obecně relativně nízká nerovnost a pokračující zvyšování životní úrovně zastírá prohlubující se regionální rozdíly“. Například HDP (.pdf, str. 9) na obyvatele je na severozápadě České republiky okolo 63 % průměru EU, zatímco v Praze je to 182 %.

Dle statistiky pocházející ze Světové banky je tento výrok pravdivý, jelikož se Česká republika v roce 2018 nacházela nad všemi zmíněnými zeměmi, přičemž novější data zatím nejsou dostupná. Ovšem našli jsme i jiné statistiky, které ukazují jiná čísla a přisuzují nám místo za Španělskem či na stejné úrovni.

Údaje ohledně hrubého domácího produktu na obyvatele v kupní paritě pocházejí ze statistiky OECD. Česká republika se v roce 2018 nacházela před Portugalskem i Řeckem s 40 442 USD. Španělsko je pak těsně nad námi s 40 542 USD. Data za rok 2019 zatím nejsou k dispozici.

Podle dat dostupných z Eurostatu z 1. prosince 2019 pak české HDP na obyvatele dosahuje 91 % průměru EU. Stejnou výši má i Španělsko. V případě Portugalska je to pak 77 a Řecka 68. Opět se jedná o údaje za rok 2018.

Moody’s je mezinárodní ratingová agentura, která hodnotí úvěrovou spolehlivost zemí. Její hodnotící zpráva z října 2019 chválí v Česku vládní reformy podporující ekonomiku a poukazuje na zlepšující se rozpočtové ukazatele. Také je momentálně výhled ratingu Moody’s stabilní, což znamená, že v dohledné době nepředpokládá změnu ratingové známky. Aktuální úroveň úvěrové spolehlivosti v České republice je Aa3 stabilní (došlo ke zvýšení z A1 pozitivní), stejně jako v případě zmiňované Belgie.

Česká republika byla od listopadu 2002 hodnocena na úrovni A1, na kterou si polepšila z Baa1. Je tedy pravda, že agentura zvedla své hodnocení po 17 letech a stávající rating je také i nejvyšší v historii České republiky.

Svůj třetí novoroční prezidentský projev přednesl Václav Havel 1. ledna 1992 na Pražském hradě. Řeč začínala následujícími slovy: „Milí spoluobčané, už delší dobu si kladu tuto základní otázku: proč v době, kdy nás neohrožuje, ani do našich věcí nezasahuje žádná cizí moc a my máme – jako stát i jako občané – svůj osud poprvé po staletích skutečně ve vlastních rukách, máme tak málo důvodů k radostné spokojenosti?“

Tento výrok je vyňat se samotného závěru vánočního projevu prezidenta, kdy prezident Zeman kromě zdraví, štěstí a dlouhých let přeje také bolest.

„(...) trochu vás překvapím. Chtěl bych vám popřát bolest. Ale víte jakou bolest? Takovou bolest, o které mluvil Tomáš Masaryk, když řekl: Myšlení bolí.“

Citát je obsažen ve spisu Hovory s T. G. Masarykem, který v letech 1928–1935 sepsal Karel Čapek, a to na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem. V kapitole Myšlení a život (str. 184) Masaryk mj. hovoří o tom, jak těžké je dospět k poznání:

„Myšlení jasné bolí – bolí ztráta mýtu, bolí často poznávat věci nové; je i noetická xenofobie – odvozuji nejen z xenos, cizinec, nýbrž i to xenon, věc cizí a neznámá; i v myšlení je člověk bytostí zvykovou. Pravá moudrost, pravé poznání je věčně mladé, věčně hybné a nové – tedy i zkušenost je nám věčně nová: herrlich wie am ersten Tag, řekl bych s Goethem. – Spokojen?“

Podle dat zveřejněných ve zprávě Evropské komise z roku 2019 se na celkové produkci emisí oxidu uhličitého, které vznikly spalováním fosilních paliv, podílela nejvíce Čína. V roce 2018 Čína vyprodukovala 11,26 Gt oxidu uhličitého z celkového množství 37,89 Gt vyprodukovaných celosvětově. Na druhé pozici se umístily Spojené státy, jejichž emise oxidu uhličitého dosáhly 5,28 Gt. Emise vyprodukované všemi státy Evropské unie v roce 2018 dohromady dosáhly hodnoty 3,46 Gt. EU by se tedy v tomto srovnání zařadila hned za Čínu a USA.

Podíl států Evropské unie na celkových emisích oxidu uhličitého činil v roce 2018 9,13 %. Pro srovnání, emise Číny tvořily 29,71 % celkových emisí, Spojeným státům připadá z celku 13,92 %.

Vzhledem k různé velikosti ekonomik a populace jednotlivých zemí je však nutné zohlednit také ukazatel emisí per capita. V přepočtu na obyvatele se Spojené státy v roce 2018 umístily na 13. místě (16,14 tun CO2/ob.), Česká republika je v tomto žebříčku již na 22. místě (10,44 tun CO2/ob.) a Čína na 37. místě (7,95 tun CO2/ob.). Všechny země EU jsou na 50. místě s 6,78 tun CO2/ob.

Podle údajů ze zprávy (.pdf, str. 5) ERÚ byl za první tři čtvrtletí roku 2019 podíl fotovoltaických elektráren na výrobě elektrické energie brutto 3,18 % a netto 3,38 %.

Vzhledem k tomu, že nemáme k dispozici data za čtvrté čtvrtletí, nejedná se zatím o plnohodnotné meziroční srovnání. Protože však 3 %, která uvádí Miloš Zeman, odpovídají v rámci naší tolerance prozatímním hodnotám pro rok 2019, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Procentuální zastoupení elektřiny vyrobené v ČR solárními elektrárnami se za posledních pět let pohybuje nad hranicí 2,5 %.

Zdroje dat ke grafu: 2015, 2016, 2017, 2018. Tabulka s hodnotami vždy v souboru pdf na straně 5.

Podle dat Operátora trhu s elektřinou (OTE) se roční výdaje na obnovitelné zdroje (OZE) pohybují okolo 40 mld. Kč, v roce 2018 to bylo 43,69 mld. Kč. Největší obnos je vydáván na sluneční zdroje. V roce 2018 se jednalo o 29,2 mld. Kč. Následuje bioplyn, v roce 2018 podpořený 7,7 mld. Kč. Na větrnou energetiku putuje ročně z obnovitelných zdrojů nejméně peněz, přibližně 1 mld. Kč. V roce 2018 to bylo necelých 1,3 mld.

Samotné Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vyčlenilo v roce 2019 na obnovitelné zdroje 26,6 mld. Kč. Rok před tím šlo o 25,9 mil. (skutečně však bylo vyčerpáno pouze 24,2 mld. korun) a v roce 2017 to bylo 25,3 mil Kč. Výdaje MPO na obnovitelné zdroje ročně stoupají a pohybují se v řádech desítek miliard Kč.

Rozdíl mezi čísly MPO a OTE je dán tím, že OTE do svých statistik započítává i podporu z jiných zdrojů, např. z rozpočtu EU.

Jelikož alokace dotací MPO, respektive ze státního rozpočtu, na jednotlivé typy obnovitelných zdrojů nejsou k dispozici, nemůžeme s jistotou určit, jaká výše dotací z rozpočtu ČR plyne na prezidentem Zemanem zmíněnou solární a větrnou energetiku. V souhrnu však MPO opravdu vyplácí z rozpočtu ČR podporu OZE ve výši několika desítek mld. Kč, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Je však nutné upozornit na to, že prezident Zeman svým výrokem naznačuje, že větrné zdroje získávají stejně jako solární zdroje ze státního rozpočtu (rozpočtu MPO) vyšší podporu než ostatní zdroje obnovitelné energie. Z dat OTE však vyplývá, že větrné zdroje samy o sobě jsou nejméně významnou položkou v rozpočtu podpory obnovitelných zdrojů.