Přehled ověřených výroků

Ekonomická krize (tzv. Velká recese), kterou ve svém výroku zmiňuje Miroslav Kalousek, probíhala v České republice přibližně mezi lety 2009 a 2013 (.xlsx). Z toho v letech 2011–2013 dávala vláda na vývoj, výzkum a inovace v porovnání s HDP vyšší částku, než má aktuální vláda pro rok 2020 v úmyslu.

Podle ministerstva financí má vláda v plánu dát ze státního rozpočtu v roce 2020 na vývoj, výzkum a inovace 37 mld. korun. To je zhruba o jednu mld. více než v roce 2019 (.pdf, str. 30). V letech 2011–2014 se dle Českého statistického úřadu jednalo o částky 25,8 mld., 26,2 mld. a 26,7 mld. Částka určená na vývoj, výzkum a inovace se každoročně zvyšuje (.pdf, str. 30). V porovnání s rostoucím HDP se však jedná o menší podíl než v letech 2011–2013.

Zdroj: ČSÚ, Ministerstvo financí

Miroslav Kalousek v rozhovoru bohužel blíže nespecifikuje, o jakém materiálu mluví. Předpokládáme, že jde o Konvergenční program (z dubna 2019) České republiky, který každoročně zpracovává Ministerstvo financí. Tento dokument má za úkol informovat Evropskou komisi o záměrech a cílech hospodářské politiky státu.

Kapitola č. 5 Udržitelnost veřejných financí (.pdf, str. 26–28) se mimo jiné zabývá také fiskálními dopady stárnutí populace. Podle populačních projekcí Eurostatu, ale i Českého statistického úřadu můžeme do roku 2060 očekávat pokles počtu osob v produktivním věku a zároveň zvyšování průměrné doby dožití. Zároveň by do roku 2030 měly být výdaje na důchody v poměru k HDP stabilní, pak se ale do důchodového věku dostanou silné ročníky ze 70. let 20. století. To povede k poměrně dramatickému narůstání výdajů až na 11,7 % HDP.

Zdroj: Konvergenční program ČR (.pdf, str. 27)

Velmi podobné informace podává i zpráva o stavu důchodového systému, kterou zpracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dokument obsahuje analýzu růstu výdajů na důchody v poměru k HDP a předpokládá prudký nárůst (.pdf, str. 72) těchto výdajů právě po roce 2030. O nutnosti důchodové reformy na základě této zprávy hovořila na začátku září 2019 ministryně financí Alena Schillerová v Interview ČT24.

Z výše zmíněných dat můžeme vyčíst, že zhruba za deset let začnou do důchodu odcházet silné ročníky a dramaticky porostou státní výdaje. Takový stav není dlouhodobě udržitelný, na což upozornila i Evropská komise v květnu 2018. Zmíněný dokument neobsahuje žádný konkrétní termín, po kterém by se situace měla stát neřešitelnou, jde tedy o interpretaci Miroslava Kalouska, založenou na zmíněných datech.

Výrok však hodnotíme jako zavádějící, jelikož ve zprávě zmiňovaný rok 2030 nelze interpretovat jako termín, po kterém by se důchodový systém dostal do neřešitelné situace, ale spíše jako termín, který je pro důchodový systém zlomový, kdy po tomto roce dojde k postupnému významnému navyšování výdajů na důchody. Nejhorší však má být situace až po dalších asi 30 letech, kolem roku 2060.

Miroslav Kalousek ve svém výroku odkazuje na pokus o reformu důchodového systému provedený za Nečasova kabinetu, přičemž tvrdí, že všechny kroky směřující k reformě byly až na zvýšenou sazbu DPH zrušeny ANO a ČSSD (nespecifikuje ovšem konkrétní vládu). Inkaso je pak podle něj navíc využito pro účely netýkající se důchodové reformy. Právě neschopnost či liknavost vlády v řešení důchodové reformy je důvodem jeho kritiky návrhu státního rozpočtu.

Historie důchodové reformy v ČR a ve světovém kontextu je zpracována v dokumentu Penzijní reformy vypracovaným Úřadem vlády, ze kterého budeme při ověřování výroku vycházet i my.

Za vlády premiéra Nečase se hovoří o dvou hlavních krocích směřující k reformě důchodového systému, je jím malá a velká důchodová reforma:

„Reforma byla odůvodňována mimo jiné také argumentem, že stávající průběžně financovaný systém je neudržitelný, neboť počet důchodců strmě poroste a naopak počet lidí v produktivním věku bude ubývat. Tehdejší premiér Petr Nečas na mezinárodním fóru prohlásil, že bez (tzv. Velké) penzijní reformy by ‚dnešní čtyřicátníci byli chudými důchodci‘.“ (.pdf, str. 101)

Tedy, že první pilíř – veřejné důchodové pojištění – je nedostatečný.

V rámci malé důchodové reformy (.pdf, str. 99–100) došlo především k navýšení věku vstupu do důchodu pro občany narozené v roce 1977, pro mladší ročníky věk nástupu do důchodu nebyl nijak zastropován a rovněž v rámci ní došlo k dočasné změně výpočtu důchodů zákonem č. 220/2011, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.

Velká důchodová reforma se snažila o aktivnější zapojení obyvatel na důchodovém systému prostřednictvím vytvoření takzvaného druhého pilíře důchodového systému, který počítal s vytvořením soukromých fondů dotovaných státem, do nichž si lidé dobrovolně mohli převést část důchodového spoření. Součástí je rovněž zpřísnění třetího pilíře penzijního připojištění. Druhý pilíř měl postupně nahradit první pilíř. Aby se nahradil výpadek příjmů prvního piliře, byly navýšeny sazby DPH, což mělo zajistit dostatek prostředků na vyplácení důchodů z veřejného důchodového systému (1. pilíře):

„k 1. lednu 2012 vzrostla spodní sazba DPH z 10 % na 14 %, posléze od 1. ledna 2013 se tato sazba zvýšila o 1 p.b. na 15 % a současně se o 1 p.b. zvýšila na 21 % i základní sazba DPH“ (.pdf, 104–105).

Nečasova vláda rovněž prosadila dočasné zpomalení valorizace důchodů (str. 102).

Dle zmiňovaného dokumentu vypracovaného Úřadem vlády byly prvky důchodové reformy přijímány negativně jak laiky, tak odborníky, protože rozsah reformy byl nedostatečný a první pilíř počítal stále s velkým finančním deficitem, ač právě jemu měla reforma zabránit (.pdf, str. 100–101). Druhý pilíř pak byl neúspěšný, protože byl ze strany veřejnosti téměř ignorován (zapojilo se do něj pouze něco okolo 85 000 lidí). Uvádí se, že výhodný byl především pro lidi s vyšším a středním příjmem.

Nástup vlády Bohuslava Sobotky (2014–2017) složené z ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL znamenal zrušení těchto reforem. Nová vláda odstranila kritizovaný druhý pilíř, posílila pilíř třetí a slíbila vypracování nové reformy důchodového pojištění. V analýze penzijních reforem provedené úřadem vlády se uvádí:

„První pozornost středo-levicové vlády se zaměřila na demontáž potenciálně destruktivního 2. penzijního pilíře (resp. jeho sloučení s dobrovolným 3. pilířem), které z důvodů dopadu tohoto pilíře na penzijní systém náleželo mezi stěžejní programové priority vlády (Programové prohlášení 2014: 36). Pilíř byl odstraněn dvěma zákony, č. 376/2015, Sb. o ukončení důchodového spoření a č. 377/2015, Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření. V polovině května 2015 je schválila vláda a po ní i Parlament na základě zrychleného legislativního procesu projednávání, aby mohly vstoupit v účinnost od 1. ledna 2016.“ (.pdf, str. 105).

Sobotkova vláda kromě zmíněného prosadila reformu valorizaci penzí (.pdf, str. 106). Navíc její kroky rušily i hlavní prvky tzv. „malé důchodové reformy“:

„V rámci už zmíněné novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění schválené v polovině dubna 2017 vláda nastavila také nový věk odchodu do důchodu, který míří proti jedné ze stěžejních zásad tzv. Malé důchodové reformy“; dále se uvádí, že, „tímto rozhodnutím byl obnoven strop odchodu do penze, konkrétně na úrovni 65 let, s tím, že uvedený věk se bude moci každých pět let (poprvé v roce 2019) měnit na základě vyhodnocení zprávy o aktuálním demografickém vývoji populace.“ (.pdf, str. 106)

Zvýšené DPH pak skutečně bylo z větší části https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-235#p47">ponecháno. Vytvořena byla pouze 2. snížená sazba DPH ve výši 10 %. Tou se daní např. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-235#f6347884">hromadná doprava, kojenecká výživa či knihy.

Saldo důchodového pojištění se momentálně díky velice dobré ekonomické situaci nachází v mírném přebytku (i přes faktický růst výdajů). Dobrá ekonomická situace při zachování zvýšené sazby DPH (viz sazby daně) vládě v dnešní době umožňuje rozsáhlou sociální politiku (viz kritika státního rozpočtu 2019), na níž zřejmě naráží Kalousek ve svém výroku.

V současnosti reforma důchodového systému stále není vypracována, přičemž vláda se snaží najít přijatelný koncept i pro opozici. Na jejím návrhu pracuje například důchodová komise – Komise pro spravedlivé důchody. Ta například navrhuje po svém jednání 11. řijna 2019 (.pdf, str. 14–16) rozdělit první průběžný pilíř na solidární (pevná garantovaná částka od státu) a zásluhový (dle odvedení pojistného). Shoda však zatím nebyla dosažena. Možnost zvýšit datum odchodu do důchodu současná vláda odmítla, a to minimálně do roku 2024, kdy by mělo dojít k znovuvyhodnocení demografických trendů.

Výrok Miroslava Kalouska má přímou návaznost na aktuální debatu a rovněž hlasování o podobě státního rozpočtu (sněmovní tisk č. 605) na následující rok. Ten byl diskutován v Poslanecké sněmovně 23. října 2019 a s podporou rovných sto hlasů úspěšně prošel prvním čtením. Podpořili ho poslanci ANO, ČSSD a KSČM.

Problematickým v roce 2018 ve své zprávě NKÚ shledával snižování odolnosti státního rozpočtu proti budoucímu ekonomickému ochlazení. Zásadní nedostatky viděl jednak v příjmech státu, které jsou čím dál více závislé na přímých daních včetně sociálního pojištění, což může být v případě ochlazení ekonomiky rizikové. Podobně negativně hodnotí i růst mandatorních stálých výdajů. Ve svém stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu za rok 2018 (.pdf., str. 9-12.) „zdraví" rozpočtu NKÚ shrnul takto:

„V důsledku stále se zvyšujících mandatorních a kvazimandatorních výdajů a vlivem silné závislosti na plnění daňových příjmů, které reagují velmi citlivě na případné zpomalení ekonomického růstu, je státní rozpočet na případnou recesi připraven ještě hůře, než tomu bylo před deseti lety.“

Podobně se NKÚ vyjádřil (.pdf, str. 19) již ke státnímu závěrečnému účtu pro rok 2014. Můžeme tedy skutečně říci, že daná situace trvá již šest let.

„V roce 2014 tvořily mandatorní výdaje 60,4 % celkových příjmů a 56,5 % celkových výdajů SR. Spolu s quasi mandatorními výdaji čerpají tyto rostoucí výdaje převážnou část SR, čímž se snižuje prostor pro opatření vlády na stabilizaci a podporu ekonomiky."

Dalším rizikovým trendem, na který NKÚ již řadu let upozorňuje, činí ale i například nároky z nespotřebovaných výdajů.

„Nároky z nespotřebovaných výdajů vznikají, když organizační složky státu nevyčerpají svůj rozpočet na daný rok a hypotetickou úsporu evidují právě jako nárok z nespotřebovaných výdajů. Tyto nároky nejsou finančně kryty, a pokud je chce daná organizační složka státu (OSS) uplatnit, musí na ně Ministerstvo financí (MF) zajistit prostředky. (...) Hlavní problém spojený s kumulací nároků z nespotřebovaných výdajů NKÚ spatřuje v riziku růstu státního dluhu a problémů spojených s likviditou státní pokladny.“ uvádí NKÚ v tiskové zprávě ke kontrolní akci č. 16/09.

NKÚ také dlouhodobě upozorňuje na nedostatečné investiční plnění. V roce 2013 činily kapitálové výdaje státu 8,7 % (tj. 102,3 mil., .pdf, str. 21, tabulka č. 5). V roce 2014 představovaly dle NKÚ 9,2 % (.pdf, str. 21). Přestože v následujících letech zaznamenalo investiční plnění mírný nárůst, např. v roce 2017 opět klesly kapitálové výdaje až k hranici 6,4 % (.pdf str. 9), což – jak ostatně konstatuje ve svém stanovisku i NKÚ (.pdf, str. 18) – byly nižší hodnoty než v dobách ekonomické krize v roce 2009.

Z dlouhodobého hlediska NKÚ v zásadě neshledává státní rozpočet vyrovnaným, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Britské úřady na svém informačním webu tvrdí, že v případě odchodu Velké Británie z Evropské unie bez dohody se pro občany EU v rámci krátkodobých cest nic nezmění. Zůstane tudíž možnost cestovat do země pouze s občanským průkazem. Tuto informaci rozvádí naše velvyslanectví v Londýně na stránkách Ministerstva zahraničí ČR, které uvádí, že cestovat pouze s občanským průkazem bude možné do 31. prosince 2020. Stejnou informaci jako naše velvyslanectví pak podává i dokument (.pdf, str. 1) Evropské komise k cestování do Velké Británie pro případ brexitu bez dohody.

Přes všechny tyto záruky Ministerstvo zahraničí ČR prostřednictvím svého náměstka Martina Smoleka doporučuje brát si na cestu do Velké Británie i pas. Odkazuje na problémy s imigrační policií na britských letištích. Ostatně své pochybnosti vyjádřil i sám ministr Petříček v tomto rozhovoru (čas 27:55).

V únoru roku 2019 ministr Petříček uvedl, že odchod Velké Británie z EU bez dohody by poškodil ekonomiku České republiky. Konkrétně se mělo jednat o ztrátu 0,5 až 1% HDP. Nutno dodat, že v této době ještě platil termín 29. března 2019 pro odchod Velké Británie z Evropské Unie. Termín brexitu však byl z 29. března odložen nejprve na 12. duben, později na 31. října.

Ministr Petříček prohlásil, že s nástupem Borise Johnsona do funkce britského premiéra se šance na odchod Velké Británie z EU s dohodou snížila. Boris Johnson ve své volební kampani nevylučoval ani tvrdý odchod Velké Británie bez dohody. EU pak podle Petříčka trvá na dříve dojednané dohodě s Velkou Británií. Pokud by však odložení brexitu mělo znamenat větší šanci pro uzavření dojednané dohody, měla by se tato možnost zvážit.

Andrej Babiš po jednání s irským vicepremiérem uvedl, že jak pro Českou republiku, tak pro Irsko by byl brexit bez dohody problém. České firmy by podle ředitele sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy Lukáše Martina v takovém případě mohly přijít i o 30 miliard korun. V září pak premiér uvedl: „Ono to vypadá zase asi na prodloužení a vypadá to asi zase na nějaký mimořádný summit.“ Další odklad by přitom musely schválit všechny členské státy EU včetně Česka.

Dříve Andrej Babiš podporoval i roční odklad Brexitu (do 30. března 2020). Tuto variantu navrhl Donald Tusk s tím, že pokud by britský parlament schválil dohodu před tímto termínem, vystoupí Velká Británie z EU k prvnímu dni následujícího měsíce. Státy EU se nakonec na tomto jednání shodly na odložení brexitu na 31. říjen 2019.

Konfliktním bodem dohody je tzv. irská pojistka. Jedná se o bod, podle kterého by Severní Irsko mělo zůstat součástí celní unie s EU, dokud se v navazující dohodě nevyřeší celní uspořádání mezi Británií a EU. Pojistka má zaručit, že na hranici mezi Irskem a Severním Irskem nevznikne klasická pevná hranice, ani její infrastruktura. Dohodu obsahující irskou pojistku vyjednala bývalá britská premiérka Theresa Mayová. Britský parlament však nesouhlasí s tím, aby Severní Irsko zůstalo součástí celní unie s EU. Boris Johnson navrhl odstranění irské pojistky z dohody o brexitu, což Donald Tusk odmítl. Podle posledního návrhu, který premiér Johnson poslal do Bruselu, by vznikly celnice pouze v přístavech Severního Irska a mimo jeho hranici. Rozhodující má být summit EU 17. a 18. října 2019.

23. června 2016 proběhlo na územích Spojeného království referendum o vystoupení z Evropské unie. Volební účast čítala 72,2% platných hlasů, z čehož se 51,9 % zúčastněných občanů Anglie, Walesu, Skotska a Severního Irska vyjádřilo souhlas s opuštěním Evropské unie, 48,1 % pak bylo proti. Podrobné výsledky zde.

Oficiální začátek jednání v čele s Michelem Barnierem za unijní vyjednávací tým a Davidem Davisem za VB se datuje k 19. červnu 2017. Speciální summit k článku 50 (str. 31) o výstupu z EU, na němž byla představena finální verze dohody, se konal 25. listopadu 2018. V rámci vyjednávání se diskutovalo především o řešení hranic mezi Irskou republikou a britským Severním Irskem. Mezi další diskutované otázky patřilo finanční vyrovnání nebo práva občanů EU na území Velké Británie. Vyjednávání dohody o brexitu mezi Velkou Británií a Evropskou unií tak trvalo skutečně déle než jeden rok, konkrétně se jednalo o 17 měsíců a 6 dní.

Dohoda posléze na půdě britského parlamentu utrpěla několik porážek a v konečném výsledku vedla k rezignaci Theresy Mayové na post premiérky. V době ověřování výroku zbývá 15 dní do sjednaného termínu, který rozhodne o tom, zda Spojené království opustí EU s dohodou, nebo tzv. tvrdým brexitem.

Velká Británie je pro Českou republiku významným obchodním partnerem a v rozhovoru ministr Petříček hovoří o dopadech tvrdého brexitu na české společnosti, potažmo jejich zaměstnance. Z tohoto kontextu poté vyvozujeme, že ministr Petříček směřoval svůj výrok spíše k vývozu z České republiky do Velké Británie než celkové obchodní bilanci (import, export) mezi zeměmi.

Data Ministerstva průmyslu a obchodu za roky 2017, 2018 a 1–4/2019 (vše jako .xlsx, list „země“) mu dávají za pravdu a potvrzují, že Velká Británie je stabilně pátým nejvýznamnějším trhem pro české vývozce. Za rok na něj v průměru české firmy dodají zboží a služby přesahující 200 mld. Kč a čísla za první čtyři měsíce roku 2019 předpovídají podobný výsledek i ke konci tohoto roku. Pro srovnání dodejme, že objem importu zboží a služeb z Velké Británie ve sledovaném období klesá; zatímco v roce 2017 dosáhl dovoz 98,9 mld. Kč, v roce 2018 to už bylo 82,8 mld. Kč a rok 2019 možná nedosáhne ani 70 mld. Kč, jak naznačují aktuální data (45 mld. Kč k 8/2019) Českého statistického úřadu.

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu

Konzulární služby Ministerstva zahraničních věcí mají za úkol především poskytovat pomoc českým občanům během jejich pobytu v zahraničí (pomoc v nouzi, při nehodách, závažných onemocněních, ztrátě dokladů či omezení osobní svobody). Dále například plní úkoly veřejné správy (obecní úřad s rozšířenou působností v České republice).

Generální konzulát v Manchesteru otevřel Tomáš Petříček 19. března 2019. Cílem bylo ulevit přetíženému velvyslanectví v Londýně a pomoci Čechům v souvislosti s blížícím se brexitem. Pro veřejnost se konzulát otevřel o dva dny později, tedy 21. března 2019.

Ačkoliv má Česká republika ve Velké Británii šest institucí, které plní některé z úloh konzulárních služeb, generální konzulát v Manchesteru je teprve druhou institucí (po Velvyslanectví ČR v Londýně), která může vykonávat veškerou konzulární agendu.

Přesný počet občanů ČR žijících ve Velké Británii není znám. Dle odhadů (.pdf, str. 2) konzulárního úseku Velvyslanectví ČR v Londýně na území Velké Británie žije přes 100 000 občanů ČR. Tento údaj můžeme nalézt v řadě českých medií (např. Euractiv.cz či Rozhlas.cz).

Statistika z ledna až prosince 2018 vedená (.xls – list 2.3) Britským statistickým úřadem (ONS, Office for National Statistics) hovoří o 46 tis. občanech ČR (odchylka +/- 10 tis.). Nejpočetnější skupinou státních příslušníků cizí země žijících na území Velké Británie jsou Poláci (905 tis.), které následují Rumuni (415 tis.) a Indové (355 tis.). Samotné ONS však přiznává, že jeho údaje jsou značně nepřesné, přičemž i další (.pdf, str. 2) státy EU ve svých statistikách vykazují oproti údajům ONS přibližně dvojnásobný počet svých občanů ve Velké Británii.