Přehled ověřených výroků

Politici ODS dlouhodobě hovoří o tom, že Spojené království hraje důležitou roli v evropské politice i evropské bezpečnosti. ODS má blízko zejména k britské Konzervativní straně (jsou ve stejné politické frakci Evropských konzervativců a reformistů), což v posledních letech také určovalo vztah ODS ke Spojenému království.

Bývalý předseda britských konzervativců David Cameron, toho času budoucí premiér, přijel před evropskými volbami v roce 2009 do Prahy, „aby pomohl ODS v kampani.“ Premiér Topolánek tehdy uvedl, že s Cameronem mají „společnou vizi Evropy a EU. Evropu otevřenou, spolupracující, Evropu, která je pružná a dokáže reagovat na všechny výzvy globálního světa.“

Zdroj: idnes.cz

Rok poté se Cameron stal britským ministerským předsedou a dobrý vztah navázal i s dalším premiérem za ODS, Petrem Nečasem. Tito dva v roce 2012 dokonce společně vyrazili z Londýna vlakem na summit do Bruselu, aby tam hájili společnou pozici České republiky a Spojeného království.

Zdroj: novinky.cz

Kromě blízkého vztahu s britskými konzervativci hovoří často politici ODS o výjimečné pozici Spojeného království zejména ve vztahu k USA a také ve vztahu k evropské politice.

Předseda ODS Petr Fiala po referendu o brexitu uvedl, že „dochází nebo dojde ke změně geopolitické rovnováhy v rámci Evropské unie. Odchodem Velké Británie ztrácí Evropská unie něco, co bychom mohli nazvat atlantickou kotvou. A naším úkolem bude nastavit vztahy s Británií tak, aby byla i nadále mostem transatlantické vazby se Spojenými státy americkými, aby byla také naším spolehlivým a klíčovým partnerem nejenom v otázce obrany, ale i v otázce bezpečnosti a zpravodajské spolupráce.“

V roce 2017 uvedl europoslanec za ODS Jan Zahradil, že „transatlantická vazba, kde bude Spojené království i nadále figurovat jako most mezi Spojenými státy a Evropou,“ je pro nás „životně důležitá“.

Další europoslanec za ODS, Alexandr Vondra, v květnu letošního roku napsal: „S odchodem Velké Británie přichází EU o vnitřní rovnováhu, která ji drží pohromadě. Až dosud dominantně určovaly agendu i výsledky vyjednávání tři klíčové evropské mocnosti: Francie, Německo a Velká Británie. Vnitroevropská rovnováha byla výsledkem komplexního balancování uvnitř pomyslného trojúhelníku s vrcholy v Berlíně, Londýně a Paříži. [...] Díky Británii a jejím zvláštním vztahům s USA celý trojúhelník držel EU v gravitačním poli Západu. Vnitřní soudržnost a vzájemnou komunikaci posilovala angličtina jako unijní lingua franca.“

Anglie, potažmo od roku 1707 Velká Británie, byla v posledních tisíci letech vždy svázána s děním v kontinentální Evropě. Anglie nikdy nebyla v tomto období izolovaným ostrovem, po celé období více či méně ovlivňovala nebo byla ovlivňována zeměmi kontinentální Evropy.

Od doby Normanské invaze do Anglie v roce 1066 do roku 1475 se řešil nárok a feudální vztahy anglického krále k francouzské koruně. V době zámořských objevů a počátků kolonialismu poprvé musela Anglie řešit otázku kontinentální dominance, která vyvrcholila pokusem o španělskou invazi do Anglie v roce 1588. Od konce 17. století můžeme pozorovat vzestup Anglie jako obchodního centra světa a zastánce politiky mocenské rovnováhy v Evropě. Až do období první světové války se politika VB dala shrnout slovy: obchodovat globálně a blokovat vzestup dominantní kontinentální mocnosti.

I přes krátké období tzv. Splendid isolation na konci 19. století byla VB zapojena do dění v Evropě. V roce 1907 opět v rámci udržení kontinentální rovnováhy vstupuje do diplomatických spojenectví, v tomto případě na straně Francie a Ruska do tzv. Trojdohody. Narušení neutrality Belgie a neochota Německa ukončit boje vedly ke vstupu VB do 1. světové války 4. srpna 1914 (.pdf, str. 3-4).

Ani ve 2. světové válce nezůstala VB stranou, když těsně před válkou ztroskotala britská politika appeasementu obsazením Československa v březnu 1939. Následoval seznam kroků, který vedl k válce. VB se společně s Francií zavázala bránit Polsko, nejdříve poskytnutím garancí v březnu a pak spojeneckou smlouvou v srpnu 1939 . Po napadení Polska Německem vstupuje VB 3. září 1939 do války na straně Polska. Opět se nejednalo o nezištnou pomoc, Německo představovalo hrozbu britské bezpečnosti a VB proto musela vstoupit do války na ochranu velmocenské rovnováhy v Evropě a zachování pozice VB ve světě.

V moderních dějinách po druhé světové válce se musela Británie vypořádat nejen s rozpadem impéria, ale také balancovat svoje postavení v rámci transatlantických vztahů mezi Evropou a USA.

O britském impériu nelze hovořit jako o časově neomezené skutečnosti. První počátky lze položit do konce 17. století, kdy Anglie získala své první kolonie v Severní Americe, Karibiku a v Indii. Vrcholem pak bylo 19. století, kdy Velká Británie kontrolovala čtvrtinu zemského povrchu a tehdejší světové populace.

Je tedy zavádějící tvrdit, že by Anglie lavírovala na pozici v Evropě. Během posledních 1000 let byla její integrální součástí. Nelze také tvrdit, že by se v období od 16. do 19. století VB nějak zásadně odlišovala od trendů v Evropě. Pokud vezmeme například imperialismus, tak i mnohé další státy Evropy procházely svým obdobím kolonialismu a budováním imperií. Jediná zásadní faktická odlišnost je skutečnost, že Velká Británie je evropským ostrovem, respektive souostrovím.

Teď již bývalý slovenský prezident Kiska oficiálně oznámil založení nové politické strany v dubnu 2019, i když se v minulosti vyjádřil, že založení politické strany neplánuje. Nově vzniklou stranu Za ľudí pak bývalý slovenský prezident Kiska blíže představil dne 17. června 2019 v Banské Bystrici. Začátkem srpna 2019 odevzdal ministerstvu vnitra SR potřebné podpisy pro registraci strany. Na programu strany by mělo pracovat více než 16 pracovních skupin.

V rozhovoru, který poskytl Denníku N ještě v březnu 2019, na otázku, zda nebyl problém v jeho prezidentských pravomocích, uvedl: „Když jsem nastupoval, přesně jsem věděl, jaké jsou. Určitě bych je neposílil. Odcházím však s pocitem, že dnes toho vím podstatně víc. Proto chci pomoci této zemi mít novou, slušnou, kompetentní a spravedlivou vládu. Chci to udělat a přesně vím, co jdu udělat. Jdu do toho, proto neodcházím s žádným smutkem, spíše mnohem více nabitý energií.“

Dále v rozhovoru pro SME v dubnu 2019 uvedl (přibližně od 21:40): „Zase se udály věci, které změnily mé rozhodnutí. (...) To co se událo v 2018, kdy zavraždili Jana Kuciaka, Martinu Kušnírovou, kdy se vyplavila všechna ta arogance vládní moci, taková jejich představa, že tento stát vlastní mohou si dělat, co chtějí. Ta obrovská špína a ta arogance vyplula. Tak jsem si řekl, poslouchej, ale stále tě lidé asi mají rádi, neměl by si vyzkoušet této zemi ještě znovu pomoct? (..)“

Bývalý slovenský prezident Kiska skutečně zakládá novu politickou stranu. Podle jeho vyjádření je také pravdou, že si uvědomoval omezenost pravomocí, které měl jako prezident. Nikdy však nevyjádřil názor, že by strana mohla mít více vlivu nebo toho dělat více než prezident, z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Miloš Zeman se stal předsedou ČSSD na konci února 1993, když na sjezdu strany v Hradci Králové nahradil ve funkci Jiřího Horáka. Předsedou ČSSD byl až do roku 2001, kdy nepřijal kandidaturu na pokračování ve funkci. Novým předsedou byl v dubnu 2001 zvolen Vladimír Špidla.

Na 41. sjezdu ČSSD v březnu 2019, který se opět konal v Hradci Králové, uvedl Miloš Zeman, že v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu (které se konaly v květnu 2019) bude volit ČSSD. Své rozhodnutí potvrdil i po samotných volbách.

Nemůže být pochyb o tom, že lidé z ČSSD znají Miloše Zemana již dlouho. Zeman do strany vstoupil v roce 1992 (již předtím byl však poslancem Federálního shromáždění) a rok poté se stal předsedou strany. Po volebním úspěchu v roce 1996 se stal předsedou Poslanecké sněmovny a v roce 1998 předsedou vlády. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na prezidenta a následně odešel z politiky. Další etapa Zemanovy politické kariéry začala po roce 2009 ve spojení se Stranou práv občanů ZEMANOVCI a pokračovala dvojím zvolením do funkce prezidenta v letech 2013 a 2018. Přestože Zemanova kariéra po roce 2009 již není spojena s ČSSD, je zjevné, že vzhledem k funkci, kterou Miloš Zeman zastává, je dobře známý i mezi členy ČSSD.

Andrej Babiš poukazuje v souvislosti s kauzou (ne)odvolání ministra kultury Staňka na výhrady bývalých prezidentů k nominantům na ministry.

Je pravdou, že jak Václav Havel, tak Václav Klaus i Miloš Zeman v minulosti vyjádřili své výhrady k některým nominantům na vládní funkce. Lze uvést například Miroslava Grégra, k jehož jmenování vicepremiérem měl v květnu 2001 výhrady Václav Havel. Václav Klaus měl výhrady ke jmenování Milana Urbana, Davida Ratha, Karla Schwarzenberga a Karolíny Peake ministry. I Miloš Zeman měl výhrady k některým ministrům vlády Bohuslava Sobotky. Ve všech uvedených případech však ke jmenování ze strany prezidenta nakonec došlo (nejdelší prodlení bylo 27 dní v případě jmenování Miroslava Grégra vicepremiérem).

Miloš Zeman má jisté výhrady k osobě Michala Šmardy, který by měl na ministerstvu kultury vystřídat Antonína Staňka. V rozhovoru pro MF Dnes Zeman řekl, že má silné pochybnosti o tom, že Šmarda někdy bude ministrem kultury z toho důvodu, „že pan Staněk je vysokoškolský docent, zatímco pan Šmarda má maturitu. Důležitější důvod je, že jako primátor Olomouce se pan Staněk samozřejmě zabýval kulturou, protože Olomouc je kulturní město. Zatímco pan Šmarda se s kulturou nikdy neseznámil. Nu, teď přijde třetí, možná nejdůležitější důvod. Pan Hamáček pana Staňka podporoval až do doby, než pan Staněk vyhodil pana Fajta (bývalého šéfa Národní galerie Praha – pozn. red.) za to, že si pan Fajt sám se sebou podepsal smlouvu na jeden milion korun. To je taková běžná praxe, kdo by o tom pochyboval? V tomto okamžiku pan Hamáček změnil názor a snažil se pana Staňka zbavit.“

Je však důležité zmínit, že v kauze ministra kultury Staňka se nejedná pouze o výhradu prezidenta k nominantovi na ministra a z toho vyplývajícího nejmenování, ale i o nečinnost prezidenta při odvolání ministra Staňka na návrh předsedy vlády. Jmenování ministra se řídí článkem 62, písm. a) Ústavy a odvolání ministra článkem 74. V případě ministra Staňka se tak jedná o čl. 74 Ústavy, dle kterého platí, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ Je pravdou, že Ústava v tomto případě skutečně nezmiňuje žádnou exaktní lhůtu k odvolání člena vlády na žádost premiéra, nicméně ústavní právníci se shodují, že chybějící explicitně vyjádřená lhůta neznamená, že by prezident žádnou lhůtou vázán nebyl, naopak má jednat bez zbytečného odkladu.

Prezident Zeman nakonec ministra Staňka odvolal k 31. červenci 2019. O novém ministru podle Andreje Babiše rozhodne prezident přibližně v polovině srpna. Premiér Babiš odeslal na Pražský hrad návrh na odvolání ministra kultury Staňka a jmenování Michala Šmardy ministrem již 31. května 2019. Nečinnost prezidenta ve věci odvolání ministra tak trvala dva měsíce, nečinnost ve věci jmenování nominovaného Michala Šmardy bude pravděpodobně trvat ještě déle.

Co se týče prodlení bývalých prezidentů s odvoláním člena vlády, v roce 2011 došlo k vládní krizi, při které prezident Klaus odmítal přijmout návrh na odvolání dvou ministrů. V dubnu 2011, po aféře s údajným uplácením stranických kolegů a odposlechy, donesl premiér Nečas na Pražský hrad demisi ministra dopravy Víta Bárty a návrh na odvolání ministrů vnitra Radka Johna a školství Josefa Dobeše. Klaus poté oznámil, že demisi ani návrhy na odvolání zatím nepřijme a očekává od premiéra a vládních stran plán dalšího fungování vlády. Spory ukončila dohoda koaličních stran ODS, TOP 09 a VV o výměně dvou ministrů. Prezident následně (deset dní po přijetí návrhů na odvolání) odvolal ministry Bártu a Johna, ministr Dobeš ve funkci zůstal.

V současné době tvoří vládu členové hnutí ANO 2011 a ČSSD. Koaliční smlouvu podepsali zástupci ANO a ČSSD 10. července 2018. Vládě byla vyslovena důvěra 12. července 2018. Pro se vyslovilo 105 poslanců z přítomných 196. Smlouva byla porušena již při samotném hlasování o důvěře. K porušení ale nedošlo ze strany premiéra, nýbrž ze strany poslanců. V 3. bodě koaliční smlouvy je totiž psáno, že „smluvní strany zajistí, aby se všichni jejich poslankyně a poslanci zúčastnili schůze Poslanecké sněmovny, na které bude hlasováno o důvěře nově jmenované vládě, a dále zajistí, že tito dají vládě jmenované ve složení uvedeném v odstavci 1., důvěru.“ Dva poslanci tento bod porušili: Jiří Mašek za ANO, který se nepřihlásil, a Milan Chovanec za ČSSD, který se omluvil.

O možném porušení koaliční smlouvy ze strany premiéra Andreje Babiše se mluvilo v souvislosti s několika případy, nicméně k jejímu porušení podle dostupných informací nikdy nedošlo. První případ se týkal kauzy jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí, kde Jan Hamáček také mluvil o potenciálním porušení koaliční smlouvy. Vyšlo však najevo, že jeho jmenování prezidentu republiky navrhl a koaliční smlouvu tedy neporušil.

Druhý případ souvisel s odvoláním ministra kultury Antonína Staňka, který rezignoval k 31. květnu 2019 vzhledem ke kritice, které čelil po odvolání ředitelů Národní galerie a Muzea umění Olomouc. Prezident Zeman totiž zpočátku Staňkovu demisi odmítal přijmout a rovněž odmítl jmenovat jeho nástupce Michala Šmardu. Premiér Babiš sice uvedl, že Šmarda podle něj není ideálním kandidátem na post ministra kultury kvůli nedostatku zkušeností, nicméně také uvedl, že bude postupovat podle koaliční smlouvy a prezidentovi návrh na jmenování Šmardy zaslal. Premiéra Babiše se v tomto ohledu zastal i sám předseda ČSSD Jan Hamáček: „Postupuje přesně podle koaliční smlouvy, ale samozřejmě snaží se z toho nějakým způsobem vyvázat.  Ale to je jeho vlak, nemůže to delegovat na mě. Pan premiér by to nejraději vyřešil s nějakými nulovými náklady, ale to prostě nepůjde.“

O koaliční smlouvě jako o platném dokumentu se premiér Babiš veřejně vyjádřil i po koordinační schůzce s předsedou koaliční ČSSD Hamáčkem: „Můžu potvrdit, že určitě platí koaliční smlouva. Udělám maximum pro to, aby koalice pokračovala a fungovala. Stojí před námi mnoho úkolů.“

Dále se pak také premiér Babiš vyjadřoval o dosavadní vládní spolupráci povětšinou pozitivně. Například se 15. července dostavil na zasedání předsednictva ČSSD, kde během své návštěvy podpořil vládní projekt: „Chci jim říct, že naše vláda je úspěšná a že by byla škoda tento projekt opustit. Myslím, že máme jasný program, plníme ho, máme mnoho úkolů a není důvod ho teď zbourat.“ O tom, že je vládní spolupráce mezi ANO a ČSSD úspěšná, se dále také zmínil například v rozhovoru pro Deník.cz. V jednom případě však spolupráci s ČSSD kritizoval, a to konkrétně nahrazování náměstků na ministerstvu zahraničí členy pražské ČSSD.

Dále nikdo z řad ministrů za ČSSD podle dostupných zdrojů vládní projekt nekritizoval. Kandidát na post ministra zahraničí Miroslav Poche sice premiéra Babiše označil „za jednoho z nejslabších premiérů, které země měla“, nicméně Poche nebyl v té době ministrem zahraničí a ani se jím nestal.

Spory mezi ČSSD a ANO panují například na poli vyjednávání státního rozpočtu pro příští rok. Ministryně Maláčová (ČSSD) uvedla, že rozpočet v dané fázi rozhodně nemůže podpořit a že je čeká ještě spousta vyjednávání. Naopak Alena Schillerová (ANO) označila požadavky sociální demokracie za nereálné. Dodejme ale, že při sestavování rozpočtu každoročně panují značné diskuze a vyjednávání; tento případ tak není přímo kritikou vládní koaliční spolupráce jako takové, pouze dílčím sporem.

Volby do Poslanecké sněmovny probíhají podle zásady poměrného zastoupení (Ústava ČR, čl. 18) a řídí se zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR. U poměrného systému v zásadě platí, že kandidující strana získá takový podíl mandátů, jaký podíl hlasů obdržela. Reálný převod hlasů na mandáty je však o něco složitější.

Druhým ze základních volebních systémů je volební systém většinový (.pdf., str. 3), jehož výhodou je především jednoduchost - vyhraje kandidát, který získá nejvíce hlasů. Většinový (ovšem dvoukolový) systém se u nás využívá např. u voleb do Senátu.

Andrej Babiš se pro podporu většinového systému vyslovil několikrát. Tento postoj prezentoval ještě před svými výraznějšími úspěchy v politice. V reakci na neúspěšné volby do Senátu (z pohledu hnutí ANO 2011) v roce 2012 se Babiš vyjádřil jasně pro většinový politický systém. Protože Babiš zmiňuje, že by vítěz voleb byl zodpovědný za celé čtyři roky vládnutí, má na mysli volby do Sněmovny. V srpnu 2013 uvedl, že podle jeho osobního názoru by pro ČR byl nejlepší většinový systém a vláda jedné strany, která bude odpovědná vůči občanům: „Osobně si myslím, že by pro ČR byl nejlepší většinový systém, aby vládla jedna strana a ta se také voličům odpovídala. Systém parlamentní demokracie by vůbec měl mít více prvků přímé demokracie, jako například přímou volbu starostů.“

V roce 2013 vstoupil Babiš na politickou scénu jako lídr hnutí ANO. Krátce po volbách do Poslanecké sněmovny (ve kterých hnutí ANO získalo 18,65 % a skončilo druhé za ČSSD), řekl na rádiu Impuls pro Václava Moravce: „My bychom rádi přesvědčili ostatní, že většinový systém je nejlepší, protože tam vládne jeden. Dneska vidíme, jak vládne pan Rusnok, velice akčně. To je de facto většinový systém. Nebo systém alá Fico, kde má zodpovědnost, má tu majoritu a tam se nikdo nemůže na nic vymlouvat. Oni vládnou, můžou vládnout a samozřejmě potom ta vláda je akční a může konečně pro ty lidi tady něco udělat a nemůže se vymlouvat na partnera.“

Své výtky ke stávajícímu poměrnému volebnímu systému vyjádřil Babiš také po krajských volbách v roce 2016. V rozhovoru pro Právo řekl: „Potíž je, že nemáme většinový systém jako v Británii nebo ve Spojených státech. Pokud by tady takový systém byl, tak by výsledky vlády byly diametrálně lepší – vítěz by nejen bral vše, ale měl by také zodpovědnost a po čtyřech letech by občanům skládal účty. Lidé to chtějí už dnes, bylo to vidět i na krajských volbách.“

V prosinci 2017, krátce po podzimních volbách do Poslanecké sněmovny, uvedl Babiš pro iRozhlas v reakci na sestavování vlády: „Vy dobře víte, že já jsem příznivcem většinového systému. To byla zásadní chyba, že pan prezident (Václav) Havel to nedovezl ze Spojených států.“

Babiš není jediným českým politikem, který volá po změně volebního systému, debata ohledně změny trvá dlouhodobě. Ještě v den voleb 20. října 2017 se předseda hnutí ANO vyjádřil: „My skutečně potřebujeme většinový volební systém, to koaliční vládnutí je problém všude v Evropě, můžeme se podívat do Německa. To já dneska považuju za největší problém efektivity fungování státu.“ (čas 1:17)

Babiš svoji podporu většinovému volebnímu systému vyjádřil i v říjnu 2018. V rozhovoru ke stoletému výročí samostatného Československa odpověděl na otázku moderátorky Witovské, co by si přál změnit v našem demokratickém systému: „Většinový parlamentní systém, přímá volba primátorů a starostů.“

Poprvé odmítl současný premiér Andrej Babiš spolupráci s SPD při sestavování druhého vládního kabinetu po volbách v říjnu roku 2017 poté, co jeho první kabinet nezískal důvěru. Část poslanců za hnutí ANO by totiž spolupráci s SPD nepodpořila a hrozilo tak, že by vláda opět nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Hnutí ANO proto začalo znovu vyjednávat s představiteli ČSSD a nakonec sestavilo společnou vládu. Spolupráci s SPD však vyjadřoval podporu prezident Zeman.

V druhém případě se tak stalo při pokusu o vyslovení nedůvěry současnému kabinetu v listopadu roku 2018. Hlasování vyvolala opozice kvůli kauze Čapí hnízdo a možnému únosu premiérova syna. Předseda SPD Tomio Okamura údajně jednal s Babišem jednak o možnosti sestavení společné vlády v případě, že by kabinet hlasování o nedůvěře neustál, a jednak o možnostech prosazovat jejich stranický program. Babiš toto tvrzení ale popřel a uvedl, že nemá v plánu sestavovat nový kabinet společně s členy SPD. Vláda nakonec hlasování o vyslovení nedůvěry ustála.

Ve třetím případě se premiér Babiš zmínil o nepřípustnosti spolupráce s SPD během současné vládní krize ohledně odvolání ministra kultury Antonína Staňka a jmenování jeho nástupce. Bývalý ministr kultury Antonín Staněk rezignoval k 31. květnu 2019 v důsledku odvolání ředitelů Národní galerie a Muzea umění Olomouc a následné kritice těchto kroků. Prezident Miloš Zeman ale zpočátku odmítal Staňkovu demisi přijmout. Důvodem nepřijetí demise bylo podle něj to, že Staněk odhalil na Ministerstvu kultury závažná pochybení, a neměl by být proto trestán tlakem na odchod z funkce. Sociální demokraté však trvali na jeho odvolání a kvůli blokování této výměny zvažovali i odchod z vlády. Babiš posléze uvedl, že si odchod ČSSD z vlády nepřeje a že ho nepředpokládá. V této souvislosti označil spekulace ohledně možného nahrazení ČSSD členy SPD za nesmyslné.

V červenci 2019 Sněmovna schválila zvýšení důchodů nad zákonnou valorizaci. Příští rok vzroste průměrný důchod o 900 Kč. Jednorázový doplatek tvoří 200 Kč, zbytek tvoří zákonná valorizace. K ní by došlo i bez zásahu vlády. „Důchody se podle zákona navyšují o polovinu růstu reálných mezd a o růst cen za sledované období. Průměrné navýšení ze zákona bude představovat příští rok kolem 700 korun. Příspěvkem, jak jej předpokládá vládní novela, vzroste průměrná penze o 900 korun. Příští rok by se tedy měla průměrná penze zvýšit na 14 358 korun, tedy o 6,7 procenta,“ uvádí Česká televize. Valorizace důchodů tak závisí na výši reálných mezd – tedy ekonomickém ukazateli, ve kterém vliv vládních opatření není zcela jednoznačný. Reálné mzdy rostou, protože roste ekonomika, a ekonomika je komplexní a poháněna mnoha faktory, z nichž je nemožné zcela izolovat roli vládních opatření.

Co se týká platů, ty může vláda svým rozhodnutím zvyšovat pouze ve sféře státních zaměstnanců, nikoli v soukromém sektoru. Andrej Babiš se odvolává přímo k růstu platů, nikoli mezd. Platy jsou definovány v zákoníku práce – plat je tak charakteristický tím, že zaměstnavatelem jsou veřejné instituce. Řídí se platovými tabulkami, ty jsou určeny zákonem a prováděcími předpisy. Celkové výdaje na platy zaměstnanců státu v roce 2018 vzrostly meziročně o více než 20 miliard. Tito státní zaměstnanci měsíčně dostali o 3 179 korun víc, toto navýšení je však podle vlády způsobeno vyšším vzděláním zaměstnanců či jejich delší praxí a nižší fluktuací. Platové tarify byly zvýšeny např. učitelům či vojákům. Od ledna 2019 se též zvýšily platové tarify, avšak opět nikoliv plošně – platové tarify zaměstnanců ve veřejných službách a správě o 5 %, v případě zdravotnických pracovníků vykonávajících nelékařská zdravotnická povolání (například sociální pracovníci a pracovníci sociální péče) o 7 %, u pedagogických pracovníků v regionálním školství o 10 %. Ministerstvo práce plánuje od ledna 2020 další zvýšení, tam však ještě není rozhodnuto.

Státní rozpočet pro rok 2019 skutečně počítá s investicemi ve výši 122 mld. Kč, což je o 32 mld. Kč více, než bylo rozpočtováno pro rok 2018. V absolutních číslech tak o pravdivosti výroku není pochyb. V absolutních číslech dochází k nárůstu investic pouze poslední tři roky, jak je vidět v tabulce (za poslední dva roky jde zatím jen o čísla ze schváleného rozpočtu). Investice jsou kapitálovými výdaji, můžeme tak sledovat jejich podíl na celkových výdajích státu. Zde můžeme od roku 2016 pozorovat stoupající tendenci, avšak předtím byly investiční výdaje v poměru k celkovým vyšší, vláda tedy relativně investovala více.

V oblasti řešení sucha zřídil stát komise pro sucho, které se budou zaobírat opatřeními v dobách sucha. Komise budou moci zakázat v době sucha povolené odběry vody nebo nařídit vlastníkovi vodohospodářského zařízení jeho zprovoznění. V červenci 2019 schválila tuto novelu vodního zákona vláda a dne 26. července předložila Poslanecké sněmovně. Lze tedy tvrdit, že vláda v této problematice podniká určité kroky, jejichž úspěšnost se ukáže až časem. Ministr životního prostředí rovněž uvolnil finanční prostředky ve výši 2,5 mld. korun pro boj se suchem. Tato opatření jsou však opakovaně kritizována jako nedostatečná či přímo chybná, a to jako opozicí, tak některými odborníky či komentátory.

Téma stavby dálnic je jedním z programových slibů této vlády, který máme zařazen v naší analýze vládních slibů. Z této analýzy také plyne, že V roce 2018 byly otevřeny čtyři kilometry nových dálnic a 26 km modernizované dálnice D1. Dále z mapové aplikace Ředitelství silnic a dálnic k 24. červnu 2019 vyplývá, že do roku 2021 je naplánováno zprovoznit celkem 114,5 km dálnic, z toho 51,9 km by měla být modernizace dálnice D1. V letech 2019–2021 by pak měla začít výstavba celkem 210,3 km dálnic, a z toho je v plánu zahájení modernizace 19,1 km dálnice D1. Kritiku v oblasti výstavby dálnic si vysloužil bývalý ministr Dan Ťok za své výroky během sněhové kalamity na dálnici D1 v prosinci 2018, za nedostatečnou výstavbu dálniční sítě nebo problémy ohledně tendru na provozovatele mýtného. 

Vláda také v květnu 2019 schválila zvýšení rodičovského příspěvku o 80 tisíc korun. V červenci 2019 vládní návrh podpořila Poslanecká sněmovna v prvním čtení. O konečném výsledku tak ještě není rozhodnuto.

Poslední položkou v Babišově výčtu úspěchů vlády je stimulace ekonomiky. Co se týká investic, zde vláda podniká rozdílné kroky – na jednu stranu přislíbila v rámci investičních pobídek rozdat přes 10 miliard korun, na druhou stranu bude vláda pravděpodobně schvalovat veškeré investiční pobídky do budoucna, což může přinést časové zdržení. Navíc na investiční nabídky nepanují stejné názory; podle některých subjektů se jedná o dotace, které křiví podnikatelské prostředí. Zároveň ekonomika funguje komplexně a přičítat tak úspěchy za dobrou hospodářskou situaci pouze vládě je přinejmenším problematické.

Premiér Babiš tímto výčtem proneseným v rozhovoru hodnotí úspěšnost současné vlády. Vláda zvýšila důchody o 200 Kč, zároveň dochází ke každoroční valorizaci. Ohledně sucha vláda podnikla zřízení komisí, výstavba dálnic pokračuje. Pokud měříme investice jako podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích, pak sice dochází k nárůstu ve výdajích plánovaných pro rok 2019, na konečný stav si však budeme muset ještě počkat. Rovněž se podíl investic jen pomalu dostává na úroveň, na které byl před krizí. Ohledně zvýšení rodičovských příspěvků není ještě definitivně rozhodnuto, prozatím však tento vládní návrh úspěšně prošel prvním čtením ve Sněmovně.

Druhá vláda Andreje Babiše byla jmenována 27. června 2018. Do dne vydání rozhovoru, tj. 26. července 2019, podala celkem 66 návrhů zákonů. Z těchto návrhů však prošlo celým legislativním procesem v Poslanecké sněmovně jen 21 z nich. Následně byly postoupeny Senátu, který hlasoval již o 17 návrzích. Čtyři zbývající mají být projednány na schůzi dne 14. srpna 2019.

Ze 17 zmíněných zákonů Senát 12 schválil a 5 vrátil s pozměňovacími návrhy, nezamítl žádný.

Zákony schválené Senátem:

Zdroj: psp.cz

Zákony, které Senát vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy

Zdroj: psp.cz