Přehled ověřených výroků

Autorství Miloše Zemana v případě programu Občanského fóra pro volby v roce 1990, je rozporováno jak tehdejšími účastníky a pamětníky, tak dokumenty. Dle svědectví Miloš Zeman pracoval maximálně na předmluvě/úvodu toho programu, na kterém se jako celku podílelo několik desítek osob spojených s OF.

V případě programu sociální demokracie můžeme mluvit o dvou úrovních „programu“ strany. V první řadě se jedná o obecné směřování ČSSD po roce 1993, kdy se jejím předsedou stal Miloš Zeman. Jeho vítězstvím dostala politika ČSSD radikálnější směr, a to především v ostrém vyhranění se vůči tehdejší vládě a její politice, a to s heslem: „Jít vládě po krku“. Představitelem toho radikálního křídla strany však nebyl samotný Miloš Zeman, ale například i další významní členové strany jako Jana Volfová či Vladimír Špidla.

A pak zde existuje i samotný volební program před volbami v roce 1996, které byly pro ČSSD výrazným úspěchem. Tento program podle dostupných informací byl opět spíše hromadným dílem, jak dokládá dokument Východiska volebního programu České strany sociálně demokratické (pdf.), jenž byl obsahovým základem schváleného volebního programu a jehož autorem byla tzv. programová komise ÚVV ČSSD. Bohužel členství v této komisi se nám nepodařilo dohledat.

Lze tedy mluvit o význačném postavení osoby Miloše Zemana na směřování ČSSD jako vedoucího představitele radikálního směru uvnitř strany. Také lze vyvozovat, že jeho politické myšlenky se zásadně projevily i ve formulaci volebního programu v roce 1996. Přesto ale není z dostupných materiálů dohledatelné, že by Miloš Zeman byl hlavním tvůrcem programu a že by se jednalo o dílo jednoho muže.

SPO vznikla z občanského sdružení Přátelé Miloše Zemana v roce 2009. Ustavující sjezd se konal v březnu 2010, kdy byl předsedou zvolen Zeman, a uskupení se pojmenovalo Strana práv občanů Zemanovci. Slovo Zemanovci strana vypustila z názvu v březnu 2014. Od roku 2018 se strana vrátila ke svému původnímu názvu Strana Práv Občanů – Zemanovci.

Strana je se Zemanem úzce spojena. Prezident se netají její podporou. Loni ve sněmovních volbách údajně volili společně s manželkou Františka Ringo Čecha, volebního lídra strany, což potvrdil sám prezident. SPO také sbírala podpisy pod petici za opětovnou kandidaturu Zemana.

V současné době je Miloš Zeman stále čestným předsedou politického uskupení Strana Práv Občanů Zemanovci.

Předseda vlády Andrej Babiš se nechal bezprostředně po schůzce s prezidentem republiky 4. července slyšet, že:

„Máme menšinovou koaliční vládu a já stále věřím, že budeme pokračovat ve stávající sestavě (...). My chceme najít řešení, aby sociální demokracie prosadila svého kandidáta.“

Ve svém tradičním facebookovém příspěvku, v němž bilancuje uplynulý týden, se předseda vlády ke schůzce vyjádřil takto:

„Ve čtvrtek jsme byli s panem vicepremiérem Hamáčkem u pana prezidenta. Ten kvůli nám přerušil dovolenou, za což jsem mu byl vděčný. Probrali jsme žádost o odvolání ministra kultury za ČSSD, pana Antonína Staňka, i jmenování pana Michala Šmardy. Pan prezident se zatím nevyjádřil, ale udělám všechny možné kroky k vyřešení problému a věřím, že do jednání vedení ČSSD se celý problém vyřeší.“

Andrej Babiš si vyžádal u prezidenta republiky samostatnou schůzku, a to ještě den před setkáním předsedy ČSSD Hamáčka a ministra kultury Staňka s prezidentem. Jak o této schůzce uvedl server Seznam Zprávy:

„Premiér Babiš míří ve čtvrtek na Hrad s plánem, jak zachránit vládu. Chce prezidentovi Zemanovi navrhnout kompromis: ministr kultury Antonín Staněk z ČSSD skončí sám. (...) Staněk už pochopil, že jeho pozice ve vládě je neudržitelná a že se s ním nepočítá. Jde o to, jestli ČSSD bude dál trvat na Šmardovi, který přes Zemana zřejmě neprojde, nebo navrhne někoho jiného. Pokud ano, tak by prezident Staňka dál nedržel.“ cituje deník Právo důvěryhodný zdroj z okolí premiéra.

Předseda vlády Babiš se k případné účasti Strany Práv Občanů Zemanovců ve vládě médiím nijak nevyjadřoval.

Předesíláme, že nehodnotíme, zda se prosadily dobré věci, neboť je to osobní úsudek místopředsedy Šmardy. 

Ve středu 10. července se na 33. schůzi Poslanecké sněmovny v prvním čtení projednaly návrhy novely zákona o státní sociální podpoře a novely insolvenčního zákona.

Rodičovský příspěvek byl v rámci novely zákona o státní sociální podpoře zvýšen z 220 tisíc korun ročně na 300 tisíc korun (.pdf, str. 2, bod 4). Novela byla přiřazena Výboru pro sociální politiku a Stálé komisi pro rodinu k projednání. Následovat bude druhé čtení.

Dluhy, které vznikly před dosažením osmnáctého roku života, řeší novela insolvenčního zákona. Nově dojde ke zjednodušení podmínek oddlužení pro osoby, jejichž dluhy vznikly alespoň ze dvou třetin před dosažením zletilosti (.pdf). K současné úpravě paragrafu 412a insolvenčního zákona se přijme nový odstavec ve znění:

„(6) Pokud pohledávky nezajištěných věřitelů vznikly alespoň ze dvou třetin jejich výše před dosažením 18 let věku dlužníka, je oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty splněno, jestliže nebylo zrušeno po dobu 3 let od schválení oddlužení. Za pohledávku vzniklou před dosažením 18 let věku dlužníka se dále považuje příslušenství takové pohledávky, smluvní pokuta vzniklá na základě stejné smlouvy jako taková pohledávka a pohledávka, která vznikla na základě smlouvy uzavřené při podnikatelské činnosti věřitele před uplynutím 3 let od dosažení 18 let věku dlužníka, jestliže obdržené plnění dlužník alespoň ze dvou třetin jeho výše využil k úhradě pohledávky podle věty první.“

Pokud se tedy mladý člověk vstupující do dospělosti ocitne v situaci platební neschopnosti, tj. že není schopen splácet své dluhy více věřitelům, bude moci dosáhnout plného oddlužení již po 3 letech splácení dluhů, a to bez dalšího. Na rozdíl od normálního oddlužení fyzické osoby tak mladý dospělý nebude muset splatit běžných 30 % výše dluhu do pěti let od schválení oddlužení.

Novela insolvenčního zákona byla přijata v rámci tzv. zkráceného projednávání, tj. byla přijata již v prvním čtení, a to bez dalších čtení či přiřazení sněmovním výborům.

Od 1. července skončila po deseti letech karenční doba. Nyní bude zaměstnavatel muset zaměstnanci proplácet i první tři dny nemoci. Na zrušení karenční doby se koalice ČSSD a ANO dohodla 24. září 2018.

Karenční doba byla zrušena novelou zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce. Konkrétně byla zrušena přijatou novelou vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod číslem 32/2019 Sb. Zrušená (.pdf, str. 2) část druhé věty v § 192 odst. 1., jejíž znění bylo (.pdf, str.1): „náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 hodin rozvržených směn.“ 

Ministr kultury Antonín Staněk oznámil dne 15. května 2019, že odejde z funkce ministra kultury do konce měsíce. 20. května 2019 pak předal premiérovi svou demisi. Staněk čelil kritice mimo jiné kvůli odvolání ředitelů Národní galerie a Muzea umění Olomouc. V den oznámení svého odchodu z funkce poskytl ministr kultury Antonín Staněk rozhovor pro MF DNES (dostupné na IDnes.cz), kde uvedl: „Nevyhrála pravda a spravedlnost. Sám od sebe bych neodešel, vyhověl jsem přání předsedy Jana Hamáčka.“

Prezident Miloš Zeman se dne 28. května 2019 setkal s ministrem kultury Antonínem Staňkem a nepřijal jeho demisi. Ve funkci ministra kultury ho měl nahradit místopředseda ČSSD a starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda. 12. července 2019 den po účasti Michala Šmardy ve Výzvě Seznamu, prezident Miloš Zeman slíbil, že odvolá ministra kultury Antonína Staňka k 31. červenci. Není však jasné, zda jmenuje Šmardu jeho nástupcem.

Od podání demise ministrem kultury Antonínem Staňkem v polovině května uběhlo přibližně osm týdnů. V den, kdy oznámil svůj záměr rezignovat na funkci ministra kultury, se však sám vyjádřil, že by z funkce neodešel, kdyby o to nebyl požádán předsedou ČSSD Janem Hamáčkem. Není tedy možné jednoznačně tvrdit, že svou rezignací dal jasně najevo, že už nechce být členem vlády. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Ministr kultury Antonín Staněk oznámil dne 15. května 2019, že odejde z funkce ministra kultury do konce měsíce. Dne 15. května 2019, tedy v den oznámení svého odchodu z funkce, poskytl ministr kultury Antonín Staněk rozhovor pro MF DNES (dostupné na iDnes.cz), kde uvedl: „Nevyhrála pravda a spravedlnost. Sám od sebe bych neodešel, vyhověl jsem přání předsedy Jana Hamáčka.“ Mimo jiné uvedl, že stanovisko Jana Hamáčka bude respektovat. Antonín Staněk zatím ovšem zůstává v úřadu a nadále pracuje.

Prezident Miloš Zeman se dne 28. května 2019 setkal s ministrem kultury Antonínem Staňkem a nepřijal jeho demisi. Ve funkci ministra kultury ho měl nahradit místopředseda ČSSD a starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda. 12. července 2019 den po účasti Michala Šmardy ve Výzvě Seznamu, prezident Miloš Zeman slíbil, že odvolá ministra kultury Antonína Staňka k 31. červenci. Není však jasné, zda jmenuje Šmardu jeho nástupcem.

Ministr kultury Antonín Staněk se v médiích nevyjádřil přímo, že by chtěl pokračovat jako ministr kultury. Avšak svou rezignaci komentoval jako nedobrovolnou. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Na přelomu června a července 2019 proběhlo mimořádné zasedání Evropské rady, na kterém se hlavy členských států EU dohodly na obsazení nejvyšších postů v Evropské unii. Výsledkem vyjednávání jsou nominace, které však ještě musí schválit Evropský parlament.

Lídři členských států vybrali německou ministryni obrany Ursulu von der Leyen na post předsedkyně Evropské komise, předsedou Evropské rady by měl být belgický premiér Charles Michel, Vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku by se měl stát španělský ministr zahraničí Josep Borrell a do čela Evropské centrální banky má nastoupit ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagarde.

Podle současného předsedy Evropské rady Donalda Tuska nikdo z 28 lídrů nebyl proti balíčku nominací, pouze Německo se zdrželo hlasování o kandidátce na předsedkyni Komise; ale celý balíček Angela Merkelová podpořila. Důvodem zdrženlivého postoje Německa k Ursule von der Leyen jsou podle dostupných vyjádření německých politiků spory uvnitř velké vládní koalice CDU/CSU a SPD. Proti nominaci von der Leyen vystoupila CSU, které vadí, že nebyl upřednostněn její spitzenkandidát (kandidát politické frakce na předsedu Evropské komise) do evropských voleb, Manfred Weber. Navíc podle vyjádření koaličního partnera SPD není možné, aby von der Leyen, která nekandidovala v Evropských volbách, byla předsedkyní Evropské komise.

Po dlouhých jednáních se 2. 7. 2019 lídři členských států EU usnesli na novém vedení EU v čele s novou předsedkyní Evropské komise, kterou by měla být německá ministryně obrany Ursula von der Leyen. Mezi lídry členských států se neřadí jen premiéři, jako je to běžné v případě ČR, ale i prezidenti (případ Francie - Emmanuel Macron).

Další tři klíčové pozice EU by měly být obsazeny následovně: Christine Lagarde byla zvolena do čela Evropské centrální banky, Vysokým představitelem Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku (VPUZBP) by měl být Josep Borrell a Evropskou radu bude řídit Charles Michel.

O potvrzení nové předsedkyně komise, společně se jmény nových komisařů a nového šéfa diplomacie (VPUZBP), rozhodne Evropský parlament. Ten bude také volit svého předsedu.

Ursula von der Leyen, německá ministryně obrany, byla na mimořádném zasedání Evropské rady nominována na pozici předsedkyně Evropské komise. Pro nominaci von der Leyen hlasovali lídři všech členských států EU (kromě Německa, které se zdrželo), ještě ji však musí schválit Evropský parlament.

Fakt, že byla Evropskou radou nominována právě von der Leyen, opravdu vykazuje znaky demokratického deficitu. Von der Leyen totiž v posledních volbách nekandidovala do Evropského parlamentu, tudíž pochopitelně nebyla ani spitzenkandidátkou (kandidát politické frakce v Evropském parlamentu na předsedu Evropské komise), a její nominace je tak prozatím pouze výsledkem jednání lídrů členských států, kteří systém spitzenkandidátů odmítli.

To bylo také důvodem sporů uvnitř německé vládní koalice CDU/CSU a SPD, které vedly k německému zdržení se při hlasování o nominaci von der Leyen na Evropské radě. Proti nominaci von der Leyen vystoupila CSU, které vadí, že nebyl upřednostněn její spitzenkandidát do evropských voleb, Manfred Weber. Navíc podle vyjádření koaličního partnera SPD není možné, aby von der Leyen, která nekandidovala v Evropských volbách, byla předsedkyní Evropské komise. Obě strany tak poukazují na nedemokratickou povahu nominace von der Leyen.