Přehled ověřených výroků

Socha maršála Koněva, jejíž autory jsou sochař Zdeněk Krybus a architekt Vratislav Růžička, byla v Praze 6 odhalena 9. května 1980.

Za období normalizace je označováno období let 1968/9 až 1989, tedy od potlačení pražského jara armádami Varšavské smlouvy po sametovou revoluci. Během těchto let docházelo k čistkám v komunistické straně, obnovení cenzury či rušení politických sdružení a organizací.

Co se pojmu nejhlubší normalizace týče, tak jeho definice není jednoznačná. Jan Bednář z Českého rozhlasu označuje za hlubokou normalizaci již období, kdy byl Dubček vyloučen z komunistické strany v roce 1970. Film Občanský průkaz Ondřeje Trojana se dle jeho slov odehrává v období nejtužší normalizace – v polovině 70. let, konkrétně v letech 73–77. Server myjsmetonevzdali.cz pak uvádí, že nejtužší normalizace skončila v první polovině 80. let, což znamenalo postupné odklánění od politického vedení a hledání cest k reformě společnosti. Politolog Daniel Kunštát pak uvádí, že situace byla v průběhu 70. a první poloviny 80. let stále stejná, společnost prý byla velmi důkladně „zkonsolidována“. Změny nastaly až v druhé polovině 80. let.

Je tedy pravda, že socha byla odhalena v období normalizace v roce 1980. Avšak nejhlubší normalizace není datově nijak ohraničena a její přesné určení tak záleží na úhlu pohledu.

Jiří Růžička mluví o hlasování, které se uskutečnilo 12. září 2019, kdy zastupitelé Prahy 6 hlasovali o osudu současné sochy maršála Koněva a jejího vyměnění za sochu novou.

Součástí hlasování (.doc, str. 1) byly čtyři hlavní body:

• vypsání otevřené výtvarné soutěže na památník osvobození Prahy na konci 2. světové války namísto současné sochy.
• vyhlášení soutěže o návrh s cílem úprav veřejného prostoru náměstí Interbrigády.
• nalezení důstojného uplatnění uměleckého díla sochy maršála I. S. Koněva.
• zajištění finančních prostředků pro naplnění předešlých bodů v rozpočtu MČ Prahy 6 v roce 2019 a v návrhu rozpočtu 2020.

Piráti také navrhovali uspořádání místního referenda (.docx, str 5), které by o osudu sochy rozhodlo, tento návrh byl ovšem zamítnut.

Při hlasování bylo přítomno 42 zastupitelů, přičemž 33 hlasovalo pro, 1 byl proti, 6 se zdrželo. Pětice zastupitelů nehlasovala. Jiří Růžička opravdu hlasoval pro jako většina zastupitelů a proti byla jako jediná Barbora Hrůzová za Piráty. Ve svém výroku však chybně uvedl, že přítomno bylo 43 zastupitelů, tato nepřesnost ale spadá do naší desetiprocentní tolerance, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Mezi orgány činné v trestním řízení řadíme podle trestního zákoníku soudy, státní zastupitelství a policejní orgán. Prvním stádiem trestního řízení je přípravné řízení. Jeho hlavním smyslem je prověřit podezření ze spáchání trestného činu a získat dostatek důkazů pro podání obžaloby k soudu. Vyšetřování trestných činů provádí policejní orgán za dozoru státního zástupce.

Tento dozor spočívá hlavně v kontrolní činnosti policejních orgánů v rámci celého trestního řízení. Státní zástupce je tak oprávněn například vydávat závazné pokyny pro vyšetřování, vyžadovat od policie různé materiály a osobně provádět určité úkony během vyšetřování. Pokud není spokojen s výsledky práce, může věc přidělit k řešení jiné osobě v rámci policejního orgánu, nebo i zcela jinému policejnímu orgánu.

Podle zákona o státním zastupitelství zde fungují vztahy nadřízenosti a podřízenosti jak horizontálně, tak vertikálně. Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství. Soustava je založena na systému nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých stupňů, kdy jsou nižší stupně přímo podřízeny vždy bezprostředně vyššímu stupni. V čele každého státního zastupitelství stojí vedoucí státní zástupce a ostatní státní zástupci jsou mu podřízeni.

Nejvyšší státní zastupitelství vykonává dohled nad celou soustavou státního zastupitelství. Všechny nižší stupně jsou povinny mu na jeho žádost poskytnout patřičnou součinnost. Zasahovat do samotného procesu vyřizování věcí smí ovšem pouze v případě vrchního státního zastupitelství. Nejvyšší státní zástupce však může, mimo jiné, provádět kontrolu již skončených věcí, a to napříč všemi stupni.

Kontrola skončené věci se může dotýkat kterékoliv trestní i mimotrestní oblasti. Předpokladem kontroly je skončení věci. Tedy vydání pravomocného rozhodnutí, proti kterému už nelze podat žádný opravný prostředek, nebo vyřízení věci jiným konečným způsobem. Hlavním smyslem kontroly je posouzení, zda nedošlo k pochybení a nemělo by dojít k obnovení řízení. Pokud nejvyšší státní zástupce pochybení odhalí, rozhodne o opatřeních vedoucích k nápravě.

Vznik Ostravsko-karvinských dolů datujeme krátce po skončení 2. světové války. Tehdy došlo k znárodnění šesti těžařských společností v Ostravsko-karvinském revíru a k jejich začlenění do státního podniku. K 31. prosinci 1990 byl státní podnik bez likvidace zrušen a jako jeho přímý nástupce byla zřízena akciová společnost Ostravsko-karvinské doly OKD. Až do privatizace byl vlastníkem stát.

Stát ztratil svůj většinový podíl v roce 2004, kdy od něj většinový podíl odkoupila společnost KARBON INVEST, a.s. Ve stejný rok získala ve firmě KARBON INVEST a.s. většinový podíl společnost RPG Industries Ltd. Vlastněná skupinou soukromých investorů v čele se Zdeňkem Bakalou. V prosinci 2005 došlo k rozdělení společnosti na nástupnickou OKD, a.s. s novým IČ a DIČ a další samostatné subjekty.

28. listopadu 2003 policie zadržela předsedu představenstva OKD a jednoho z majitelů firmy Karbon Invest Viktora Koláčka. Spolu s ním byli obviněni i předseda dozorčí rady OKD Petr Otava a člen představenstva OKD Jana Przybylu z tunelování dolů. Dozorující státní zástupce Karel Kalda odmítl stížnost obviněných a rozhodl, že je stíhání opodstatněné. 25. června 2009 soud vynesl osvobozující verdikt.

Opencard byla multifunkční čipová karta pro obyvatele a návštěvníky Prahy. Postupně začala být zaváděna od roku 2006 namísto papírových kuponů pro MHD. Projekt od jeho vzniku provázela celá řada kauz. Mezi ně patří například vysoké náklady na zavedení projektu (tehdy odhadované na 1 miliardu) nebo aféra s firmou Haguess.

Na podnět zastupitelky Jany Ryšlinkové se kauzou Opencard v únoru 2010 začala zabývat policie. Obviněno z porušení zákonných podmínek pro řádný průběh veřejných zakázek bylo celkem pět osob, které měly způsobit Magistrátu hl. m. Prahy škodu ve výši cca 70 milionů korun. Obviněno bylo i 10 pražských radních a další osoby.

Obviněni z porušení pravidel hospodářské soutěže v souvislosti s firmou Haguess byli také bývalý primátor Prahy Tomáš Hudeček a radní Eva Vorlíčková. V roce 2016 jej soud uznal vinnými. Rozsudek Městského soudu provázela kauza změněných výpovědí, které vyznívaly v neprospěch obžalovaných. Při opětovném projednávání v roce 2018 uložil soud oběma podmíněné tresty.

Podstatou kauzy Čapí hnízdo je podezření na účelové čerpání evropských dotací pro malé a středně velké podnikatele. Firma Čapí hnízdo měla být vyčleněna z holdingu Agrofert právě z důvodu, aby mohla výše zmíněné dotace získat.

Dozorujícím státním zástupcem je Jaroslav Šaroch, který aktivně v médiích komentoval až své rozhodnutí trestní stíhání zastavit. Do té doby se omezil pouze na běžné informování veřejnosti o průběhu vyšetřování a i zde byl poměrně zdrženlivý. Odmítl například komentovat svou řeč v Poslanecké sněmovně, zdrženlivý byl i k situaci kolem pobytu Andreje Babiše mladšího nebo postupu policie. Stejný postup uplatnil i ve chvíli kdy mu byl Policií ČR předložen konečný návrh obžaloby. „Obraťte se na tiskového mluvčího,“ uvedl pouze a situaci dále nekomentoval.

Můžeme říct, že všechny tři kauzy byly velmi kontroverzní a mediálně sledované. Nepodařilo se nám však dohledat, že by se dozorující státní zástupci v kauzách OKD a Opencard od počátku vyjadřovali nepatřičně nebo snad zaujatě. Státní zástupce Jaroslav Šaroch se však k celé kauze vyjadřoval od počátku velmi zdrženlivě. Ve veřejném prostoru neprezentoval žádné předběžné závěry, ani nijak nepředvídal, jak se bude případ dále vyvíjet. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

S žádostí o vysvětlení a případného doložení výroku jsme se obrátili přímo na 1. místopředsedu senátu Jiřího Růžičku. Odpověď jsme však zatím nedostali.

Během 8. volebního období se od ustavující schůze Sněmovny 20. listopadu 2017 až do dnešního dne o kauzách premiéra Andreje Babiše debatovalo několikrát:

19. ledna 2018 se rozhodovalo o vyslovení souhlasu Sněmovny k vydání poslance Andreje Babiše a poslance Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. K vydání jak Andreje Babiše, tak Jaroslava Faltýnka byl dán souhlas Sněmovny po několikahodinové debatě o kauze Čapí hnízdo, státním zastupitelství nebo průběhu vyšetřování. Babišův výrok „Žijeme v zemi, kde si můžete objednat stíhání a dostat pravděpodobně někoho do vězení,“ vyvolal u opozice silné reakce. „Jestliže říkáte, že v této zemi je možné objednat si trestní stíhání, už čtyři roky máte odpovědnost za policii a státní zastupitelství i za soudnictví. A co jste udělali pro to, aby to nebylo možné? Nic,“ řekl Pavel Blažek (ODS). Miroslav Kalousek (TOP 09) označil výrok za naprosto šokující: „To neřekl jen tak někdo u piva, ale šéf exekutivy. Předseda vlády členské země EU oznámil všem spojencům, že v České republice je možné objednat si trestní řízení, popřel rovnost před zákonem,“

Ke kauzám Andreje Babiše se poslanci dostali i během jednání o vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše, které se konalo 11. července 2018 a skončilo po půlnoci hlasováním, ve kterém vláda důvěru získala. K vyostření situace došlo mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem. Babiš Kalouskovi tykal a označil ho za „zloděje zlodějského“ a ožralu. Ministerský předseda reagoval na Kalouskova slova o tom, že Babiš v případu Čapí hnízdo křivě přísahal na životy svých dětí.

12. listopadu 2018 Televize Seznam zveřejnila video, které se týkalo únosu Babišova syna na Krym a jeho svědectví v kauze Čapí hnízdo. Opozice se hned po zveřejnění začala bavit o svolání mimořádné schůze a vyslovení nedůvěry vládě. Tato schůze následně proběhla 23. listopadu 2018 a trvala několik hodin. Ivan Bartoš (Piráti) se o premiérovi Babišovi vyjádřil následovně: „V čele vlády by měl stát etický, morální a slušný člověk, který má kredit i před svými politickými oponenty. Takového člověka v čele vlády nevidím." Jan Farský (STAN) se domnívá, že by „republika mohla fungovat mnohem lépe, kdyby se vláda nezmítala v problémech svého předsedy."

Poslanci ODS, Pirátů a Lidovců dále 18. dubna 2019 oznámili záměr vyvolání mimořádné schůze Sněmovny. Jedním z několika důvodů svolání schůze byl i návrh na žádost Evropské komisi o zveřejnění závěru šetření údajného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Návrh programu mimořádné schůze byl však zamítnut. Unijní audit o údajném střetu zájmů, který poslanci požadovali po Evropské komisi, byl zveřejněn až na konci května. Předseda ODS Petr Fiala pak ve Sněmovně uvedl, že „expresní výměna na postu ministra spravedlnosti v době, kdy se rozhoduje na státním zastupitelství o obžalobě premiéra a jeho rodiny, že tato výměna, to je krok, který zpochybňuje právní stát u velké většiny občanů České republiky a v očích zahraničí taky." Zmiňovanou výměnou na ministerstvu spravedlnosti Fiala poukazuje na odstoupení Jana Kněžínka z postu ministra a jeho nahrazení Marií Benešovou. Tento krok je kritizován kvůli svému načasování, kdy ten samý týden policie navrhla obžalovat premiéra Babiše.

K poslední větší debatě o kauzách Andreje Babiše došlo při dalším jednání o vyslovení nedůvěry vládě dne 26. června 2019. Opozice iniciovala jednání v reakci na návrhy unijních auditů, které poukazují na údajný střet zájmů při čerpání dotací z Evropské unie. Schůze skončila hlasováním, v němž vláda obstála a důvěru Sněmovny si udržela. Během více než sedmnáctihodinového jednání poslanci debatovali o dosavadním působení vlády i premiérových kauzách. Předseda STAN Vít Rakušan například upozornil, že ministři v evropských zemích i v Česku dříve odstupovali kvůli daleko méně závažným podezřením než těm, která provázejí Babiše. Kritizoval vládu, že řadu problémů včetně digitalizace nebo sucha zanedbává a Sněmovna je musí řešit poslaneckými návrhy.

Vláda Babišova ANO s ČSSD a tolerancí KSČM tak ustála dvě hlasování o vyslovení nedůvěry. Obě schůze byly svolány opozicí mimo jiné i v reakci na postup vyšetřování a průběh kauz premiéra Babiše.

Zlatá hvězda hrdiny Československé socialistické republiky bylo jedním z nejvýznamnějších ocenění tehdejšího státu. Bylo zřízeno v roce 1955 a za dobu své platnosti jím byli oceňováni (.pdf, str. 4) mj. Ludvík Svoboda, Gustáv Husák, G. M. Grečko či L. I. Brežněv. Někteří ho získali dokonce více než jednou.

Podle archivů (.pdf, str. 4) Pražského hradu maršál Koněv obdržel vyznamenání Zlaté hvězdy hrdiny ČSSR 30. dubna 1970. Není zde záznam o tom, že by ocenění odmítl. Podle historika a politologa Jiřího Fidlera ovšem nedorazil do Prahy, aby titul převzal, a byl mu tak předán (.pdf, str. 19) později v Moskvě premiérem Štrougalem.

Není tedy možné říct, že maršál Koněv vyznamenání prezidenta Husáka odmítl. O tom, co ho vedlo k neúčasti na ceremonii, existují dohady, např. že vyznamenání v Praze nepřevzal kvůli morálnímu prozření (.pdf, str. 19), pevná fakta však k dohledání nejsou.

V minulosti prezident Zeman mnohokrát mluvil o sociálních dávkách pro ty, kteří práci odmítnou. Ve velkém množství případů zmínil pouze snižování těchto dávek nebo výslovně neprosazoval jejich zrušení. Tímto způsobem se vyjádřil například v letech 2015, 2016 a 2018.

V květnu roku 2015 mluvila hlava státu o nezaměstnanosti v Olomouckém kraji: „Já se domnívám, že jediné rozumné řešení tohoto problému je snížit tyto sociální dávky a tím tyto lidi motivovat, aby konečně začali pracovat.“

Při návštěvě Velešína v roce 2015 také řekl (čas 7:20), že: „je potřeba podpořit lidi, kteří shánějí práci, ale lidé, kteří chtějí dobrovolně žít na sociálních dávkách, by neměli podle mého mínění mít tyto dávky tak vysoké, aby se jim nechtělo pracovat“.

O pouhém snížení sociálních dávek pro nepracující se Zeman vyjádřil také při návštěvě obce Větrní v květnu 2015.

Při návštěvě Olomouckého kraje 20. května 2016 řekl (video 7:50): „Kdo odmítne nabízenou práci, by měl dostávat jen minimální sociální dávky.“

Minulý rok v říjnu prezident Zeman prohlásil (video 6:50) v televizi Barrandov, že „úměrné zvyšování minimální mzdy bych pro ty, kdo odmítnou nabízenou práci, volil redukci sociálních dávek“.

Za zmínku stojí i případy, kdy se vyjádřil v souladu s výrokem a to například v letech 2006 a 2016.

V roce 2006 (tehdy expremiér) Miloš Zeman prohlásil: „A už Zdeňku Škromachovi jsem radil, aby sociální dávky byly nahrazeny podporou veřejně prospěšných prací. Kdo by je nebyl ochoten vykonávat, a tak si vydělat, prostě by dávky nedostal.“

Při vánočním proslovu v roce 2016 prezident prohlásil (video 6:06): „Nechápu, když zde máme téměř 400 tisíc nezaměstnaných a 150 tisíc volných pracovních míst, proč bychom měli pomocí sociálních dávek podporovat i lidi, kteří odmítají nabízenou práci a vysmívají se těm, kdo každý den poctivě chodí do práce.“ Podobně se vyjádřil v listopadu téhož roku u příležitosti zahájení dne podnikatelů.

Prezident Zeman se skutečně několikrát vyjádřil pro úplné odepření sociálních dávek nepracujícím, dlouhodobě však převažují jeho vyjádření, ve kterých navrhuje v takových případech sociální dávky pouze zmenšit. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Začněme s první částí výroku. O tom, že by se Miloš Zeman chystal na jednání vlády o státním rozpočtu 16. září, nenalezneme žádnou informaci v kalendáři akcí na webových stránkách prezidenta, na webu Správy Pražského hradu, ani na stránkách vlády. Podle webu iDnes.cz však Andrej Babiš prohlásil po jednání s prezidentem 20. srpna letošního roku, že „vláda bude rozpočet schvalovat na schůzi 16. září a jednání se zúčastní i prezident Zeman“. Stejnou informaci přineslo i několik dalších médií, například lidovky.cz.

Přejdeme-li k druhé části výroku, informaci, že by se Zeman chystal letos v Poslanecké sněmovně pronést projev na téma rozpočtu, se nepodařilo ověřit. V programu (.pdf) aktuální schůze Sněmovny se o žádném vystoupení prezidenta nedočteme a programy dalších schůzí nejsou zatím zveřejněny.

Pokud jde o poslední tvrzení, prezident Zeman říká, že má v Poslanecké sněmovně na téma státního rozpočtu každoročně projev. Zkontrolujeme-li stenozáznamy projevů ve Sněmovně během minulých 4 let, zjistíme, že Zeman mluvil v parlamentu při projednávání státního rozpočtu pro roky 2017 a 2019. V roce 2015 i v roce 2017, kdy byl schvalován rozpočet na rok 2016, resp. 2018, měl ve Sněmovně vždy pouze jeden projev a v nich se vůbec tématu státního rozpočtu nevěnoval. Srovnáme-li navíc termíny, kdy Sněmovna o rozpočtu jednala s termíny Zemanových návštěv, zjistíme, že Zeman ve Sněmovně v době projednávání státního rozpočtu v těchto letech vůbec nemluvil (viz harmonogram projednávání zákona o státním rozpočtu pro rok 2016 a 2018 a záznamy o prezidentově účasti). Prezident pak nepřednesl projev ani k příležitosti schvalování státního rozpočtu pro roky 2014 či 2015 (viz stenozáznamy jednotlivých čtení).

Ledovce v Grónsku skutečně tají, a to stále se zvyšujícím tempem. Při letošní vlně veder zažilo Grónsko zatím rekordní tání ledů, kdy se od konce července prudce zvýšilo tání povrchového ledu. Plocha, na které k tání docházelo, byla vysoko nad průměrem let 1988 až 2017. Tempo tání ledovců v Grónsku sledují i satelity, například projekt GRACE, podle kterého grónské ledovce mezi lety 2002 a 2016 průměrně ztratily každoročně více než 280 miliard tun ledu, což každoročně zvedlo hladiny oceánů o 0,8 milimetru.

Následující grafika projektu GRACE ukazuje ztrátu objemu ledu v Grónsku, oranžová a červená označuje oblasti, kde k odtávání docházelo.

Tání ledů v Grónsku není fenoménem posledních několika let. Porovnávání úbytku ledu v posledních třech stoletích se věnuje například článek publikovaný v Nature – International Journal of Science. Podle něj k postupnému úbytku ledu dochází přibližně již od poloviny 19. století, nicméně až v poslední době míra tání grónských ledovců přesáhla rámec, který je možný přisuzovat běžným přírodním změnám.

Na závěr uveďme, že slovem „opět“ prezident Zeman odkazuje na začátek minulého tisíciletí, kdy bylo Grónsko dle jeho tvrzení zelenou zemí, konkrétně v námi ověřovaném rozhovoru uvedl (video, čas 48:00): „Na počátku minulého tisíciletí bylo Grónsko opravdu zelenou zemí Green Land, protože tehdy bylo globální oteplování, takže tam byly pastviny, pásl se tam dobytek a mimo jiné na tom bylo 14, slovy čtrnáct farností. Pak přišla malá doba ledová a všichni umřeli hladem, smutné, a ty záchranné lodě tam prostě nemohly doplout, protože když zamrzlo moře, tak to plachetnice nezvládly. No a teď začínají v Grónsku opět odtávat ledy.“

Malá doba ledová (cca 1300–1850) vystřídala období teplejšího (.pdf, str. 9) klimatu, ve kterém byly teploty průměrně o 1–2 °C vyšší než v dalších stoletích. Od konce 10. do začátku 15. století Grónsko obývali na jihu Vikingové, přibližně do roku 1300 pak na severu sídlila tzv. pozdě dorsetská kultura a do stejné oblasti zároveň během 12. století dorazili Inuité takzvané thulské kultury. Na počátku malé doby ledové tak můžeme mluvit o třech skupinách obyvatel.

Nelze tvrdit, že by kvůli změně klimatu a hladomoru zemřeli všichni obyvatelé Grónska. Genetická studie ukázala, že Inuité v současném Grónsku jsou přímými potomky thulské kultury.

Je pravda, že v této době zanikla norská osídlení, osud jejich obyvatel však není potvrzen a je to otázka stále diskutovaná v akademické sféře. Změna klimatu, která znemožnila především farmářský způsob života, byla dlouho hlavní hypotézou. V poslední době se ale ukazuje, že Norové se kromě farmaření živili z velké části i lovem a především obchodem s mroží slonovinou, a příčinou zániku osídlení mohly být i právě problémy s obchodem. Kromě toho, že klima mohlo obchodní cesty komplikovat, se také velmi snížila cena slonoviny. Proč přesně se ale osídlení vylidnila, stále není jasné. Obyvatelé mohli ostrov postupně opustit, že by zemřeli hlady každopádně není potvrzeno, a stejně tak nejsou zprávy o tom, že by byla chystána záchranná výprava.

Dále není pravda, že by zamrzlo moře. Změna klima zřejmě způsobila, že počasí bylo bouřlivější, plavby byly tedy nebezpečnější a obchod byl více narušován počasím, neznamená to ale, že by moře zamrzlo během malé doby ledové zcela, např. roku 1721 do Grónska doplul misionář Hans Egede, malá doba ledová tedy Grónsko neodřízla zcela.