Přehled ověřených výroků

Platy, tedy peněžité ohodnocení státních zaměstnanců, jsou zpravidla určovány zákonem či nařízením vlády. Příkladem zákona může být zákon o platech ústavních činitelů, který určuje platy poslanců nebo prezidenta. Běžní státní zaměstnanci spadající pod zákon o státní službě pobírají plat ve výši určené nařízením vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.

Určení platu je obecně upraveno na úrovni zákoníku práce. Z paragrafu 122 jasně vyplývá, že plat určuje zaměstnanci zaměstnavatel. V komentáři k zákoníku práce se dočteme (ROTHOVÁ, Eva. § 122 [Určení a sjednání platu]. Zákoník práce. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2015, s. 692. ISBN 978-80-7400-290-8.): „Výjimku z této úpravy představuje institut smluvního platu, který však není možné uplatnit obecně jako alternativu k jednostrannému určení platu zaměstnavatelem, ale pouze u stanoveného okruhu zaměstnanců, kteří vykonávají nejnáročnější práce v jednotlivých oblastech veřejných služeb a správy, a to za podmínek stanovených v § 122 odst. 2.“ I v tomto případě se však jedná o stanovení výše platu na základě institutu smluvního platu, tedy oboustranného ujednání. Nejedná se tak o samostatné určení vlastního platu.

Dle dikce odst. 1 § 122 ZPr však plat může být stanoven i jinak, a to za podmínek stanovených v odst. 2 § 122 ZPr. Slovy zákona: „Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele nebo který je vedoucím organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, určuje plat, nebo ho s ním sjednává, orgán, který ho na pracovní místo ustanovil, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.“

K tomuto odstavci se „beckovský“ komentář vyjadřuje následovně: „Tato úprava eliminuje možnost, aby si vedoucí zaměstnanci mohli sami stanovit plat, případně v této souvislosti zneužít svého postavení.“

V rámci platů tak situace, kdy si může zaměstnanec sám určit mzdu, nastává naprosto minimálně. V zásadě k tomu dochází pouze tehdy, pokud si poslanci sami upraví plat změnou zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci, což se naposledy přihodilo v roce 2014.

V současnosti se diskutuje o zpomalení růstu platů politiků. Sněmovna bude v listopadu 2018 projednávat vládní návrh novely zákona o platech ústavních činitelů, který má podle svého zdůvodnění (.pdf, str. 2) zbrzdit zvyšující se rozdíl mezi platy představitelů státní moci a ostatních lidí placených z veřejných rozpočtů.

Na úvod je třeba upřiesnit, že předseda Fiala hovoří o zákonu č. 236/1995 Sb. (zkráceně o platu ústavních činitelů). Takřečený automat čili navázání platu ústavních činitelů na stav ekonomiky se projevuje ve stanovení určitého koeficientu, kterým se násobí tzv. platová základna. Ta činí 2,75 násobek „průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok“. Jinými slovy, pro rok 2019 je platová základna vypočítána 2,75 krát průměrná měsíční mzda za rok 2017 a určena sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí.

Samotný výše popsaný automat byl již součástí zákona č. 309/2002 Sb., o změnách zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech. Tehdy měla pro představitele určené zákonem činit platová základna trojnásobek průměrné měsíční mzdy za předminulý rok. Smyslem tohoto navázání bylo skutečně stanovení „stabilní vazby mezi platy ústavních činitelů a vývojem mezd v nepodnikatelské sféře“ (.doc, str. 36). Procesní historie tohoto ustanovení pak spočívala především v několikrát odložené účinnosti tohoto zákona či rušení jednotlivých ustanovení zákona o platu ústavních činitelů Ústavním soudem. Konečná novela zákona č. 359/2014 Sb. z roku 2014 pochází (.pdf) z pera Jana Hamáčka, tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny. Původní vládní návrh (vláda Bohuslava Sobotky) počítal (.pdf) s fixním stanovením platu 52 248 Kč na další čtyři roky a ve finále byl namísto něj byl přijat Hamáčkův pozměňovací návrh.

Nová platová sféra tak byla stanovena určením nového násobku pro poslance (2,75) a zvláštního násobku pro soudce (3,00). Vzhledem k rozdílu mezi fixní částkou za rok 2014 a částkou danou násobkem v roce 2015 stanovil Hamáčkův návrh postupné roční zvyšování násobku po čtyři léta. Platová základna by tak v roce 2018 měla dosáhnout na 2,5 násobek průměrné mzdy za předminulý rok.

Ani pro Hamáčkův pozměňovací návrh, ani pro konečné znění zákona Petr Fiala a celá ODS nehlasovala. Většina se zdržela, ve druhém hlasování byli dva poslanci proti. Proto je poněkud sporné vyjádření „domluvili jsme se“ použité předsedou Fialou ve výroku.

Co se týká smyslu prohlášení o „vytvoření řešení, ke kterému se nebudeme muset vracet“, může přímo z novely vyplývat snaha po roce 2018 (kdy se plat počítal násobkem 2,5) naskočit ihned na počítání s násobkem 2,75 v roce následujícím. Dle dat České televize (pozn. infobox) by však takovýto postup způsobil, že plat poslance a senátora skokově vzroste o 14 700 Kč. To si pravděpodobně uvědomuje i vláda, která navrhla novelu zákona o platech ústavních činitelů. Ta by měla (.pdf, str. 3) trvale snížit násobek pro výpočet opět na 2,5 a také pozměnit průměr, který bude násoben.

Byly to i hlasy ODS, které posunuly návrh z prvního čtení výborům, z čehož plyne, že se Sněmovna včetně ODS tímto návrhem bude zabývat a k řešení platů poslanců se i díky ODS vrátí.

Shrneme-li hodnocení, pak čas přijetí novely odpovídá, ale úmysl nevracet se k projednávání platů z dosavadního hlasování ODS, které se týká nového vládního návrhu novely (projednání proběhlo 15. listopadu 2018), nevyplývá.

Piráti a SPD požádali o mimořádnou schůzi kvůli dalšímu projednání novely zákona o platech ústavních činitelů. Důvodem k mimořádné schůzi je časová tíseň, jelikož pokud by návrh nebyl projednán a schválen do konce roku, nastane skokové zvýšení platů politiků přibližně o 14 700 Kč. Vládní návrh zákona by takový růst měl zbrzdit.

Plat poslance je lapidárně řečeno navázán na ekonomickou situaci. Jeho výše se odvíjí od platové základny, který činí 2,75 násobek „průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok“. Základna se dále násobí koeficienty dle dalších kritérií. Vládní novela (.pdf, str. 2) navrhuje snížení násobku 2,75 na 2,5 a upravení metodiky výpočtu (tedy jako základ použít průměrnou mzdu na přepočtené počty zaměstnanců v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu).

Na začátku listopadu Piráti a SPD sesbírali podpisy nutné ke svolání mimořádné schůze, která se má konat 15. listopadu 2018. Strany se však na konkrétním řešení skokového nárůstu platů neshodnou. Z pozměňovacího návrhu předsedy SPD Okamury vyplývá snaha platy zmrazit (.doc). Piráti naopak chtějí „pouze“ zabránit skokovému nárůstu platů, ale nezamezovat jejich pozvolnému růstu (.doc).

Sněmovna bude v listopadu 2018 projednávat vládní návrh novely zákona o platech ústavních činitelů, který má podle svého zdůvodnění (.pdf, str. 2) zbrzdit zvyšující se rozdíl mezi platy představitelů státní moci a ostatních lidí placených z veřejných rozpočtů.

Zákon o platu politiků upravuje plat poslanců, senátorů, členů vlády, prezidenta republiky, soudců, ústavních soudců, poslanců Evropského parlamentu a dalších státních institucí. Dle tohoto zákona se řídí nejen samotná výplata, ale i náhrady výdajů, naturální plnění a odchodné. Vláda navrhuje (.pdf, str. 1) změnit nárůst platové základny z 2,75 násobku na 2,5 násobek. Plánovaná změna by tak mohla ovlivnit plat několika stovek lidí, změna se však „týká výhradně představitelů státní moci a nikoliv představitelů moci soudní, kteří i v oblasti odměňování požívají zvýšené ochrany své nezávislosti“ (.pdf, str. 3).

Konkrétně se úprava platů podle navrhované novely a § 1 zákona o platech ústavních činitelů bude týkat poslanců (200), senátorů (81), ale i členů vlády (15), prezidenta republiky či představitelů Nejvyššího kontrolního úřadu (17), Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (12), Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (6), Národní rozpočtové rady (3), Rady Českého telekomunikačního úřadu (5) i soudců Ústavního soudu (15). Celkem tedy změna může zasáhnout plat 355 představitelů státní moci.

Pokud se podíváme na návrhy ODS směrem ke snížení byrokratizace nebo daňové zátěže, je pravdou, že je v tomto směru aktivní. Z oblasti daní se jedná například o návrh zákona, který plánoval zrušit (.pdf, str. 4) současnou 4 % daň z nabytí nemovitostí. Setkal se však s nesouhlasným stanoviskem vlády (zde se jednalo o první vládu Andreje Babiše). Vláda Andreje Babiše (a to jak první, tak i druhá) se staví stejným způsobem i k jiným návrhům ODS, které chtějí snižovat byrokratizaci. Příkladem může být novela školského zákona, novela stavebního zákona nebo zákon, kterým se ruší obsolentní („vyhaslé“) zákony z roku 1919.

Část výroku o neochotě vlády „debatovat“ o tématech lze vykládat dvěma způsoby: doslovně a přeneseně. Vezměme nejprve doslovný výklad. Například při projednávání návrhu novely zákona rušící daň z nabytí nemovitostí v prvním čtení vystoupili na plénu předkládající poslanci jedenáctkrát a čtyřikrát na ně reagovali poslanci vládních stran. Při projednávání návrhu (.pdf) novely školského zákona vystoupili v prvním a druhém čtení na plénu pětadvacetkrát předkládající poslanci z ODS a STAN, přičemž na ně v rozpravě reagovalo 29 vládních poslanců.

„Debatovat“ lze chápat i ve smyslu zabývat se těmito tématy a předkládat návrhy s cílem snížit ekonomickou zátěž či odstranit byrokracii, jak o nich mluví Petr Fiala. Příkladem je návrh novely zákona o investičních pobídkách, který vláda předložila 8. října Poslanecké sněmovně. Tento vládní návrh by měl „zlepšit podnikatelské a investiční prostředí v České republice (...) a zlepšit dostupnost investičních pobídek pro malé a střední podniky“ (.pdf, str. 30, 31). Dodejme, že přísliby snížení byrokracie v nejrůznějším oblastech najdeme též v programovém prohlášení vlády.

Zůstává faktem, že poslanci ODS jsou nesrovnatelně aktivnější, co se týče předkládání návrhů zákonů zaměřených na snížení byrokratické či ekonomické zátěže nebo snížení daní.

Poslanecký návrh novely zákona o daních z příjmů z pera poslaneckého klubu ODS má za cíl zrušit superhrubou mzdu, a tím snížit administrativní zátěž a navýšit měsíční mzdu občanů. Takový krok ostatně odpovídá i volebnímu programu ODS před říjnovými sněmovními volbami.

Snížení daně z příjmu by se týkalo všech pracujících osob pobírajících příjem, dle Českého statistického úřadu se tak jedná ve druhém čtvrtletí 2018 o lehce přes čtyři miliony osob, živnostníků pak k poslednímu září 2018 rovněž lehce více než jeden milion osob.

Ve druhém kole říjnových (2018) senátních voleb získala ODS celkem devět mandátů, tedy nejvíce ze všech politických subjektů.

Z prvního kola senátních voleb postoupilo do druhého kola 11 kandidátů navržených ODS. Následovalo deset kandidátů za hnutí ANO. ODS tedy byla v prvním kole senátních voleb rovněž nejúspěšnějším subjektem.

Aktuálně je v Senátu celkem 6 senátorských klubů, konkrétně:

Klub pro liberální demokracii - SENÁTOR 21 se 6 členy;

Klub Starostové a nezávislí s 18 členy;

Senátorský klub KDU-ČSL s 15 členy;

Senátorský klub ANO se 7 členy;

Senátorský klub České strany sociálně demokratické se 13 členy;

Senátorský klub Občanské demokratické strany s 18 členy.

Zbylí 4 senátoři nejsou zařazeni do žádného klubu. Spolu s Klubem Starostové a nezávislí je tedy Senátorský klub Občanské demokratické strany nejpočetnějším klubem. Jeho členem je rovněž nově zvolený předseda Senátu Jaroslav Kubera, který byl zvolen 14. listopadu.

Pro ověření výroku jsme použili otevřená data z portálu volby.cz, konkrétně registr kandidátů (kvrk.xlsx) pro komunální volby 2018 a stejný registr (kvrk.xlsx) pro r. 2014.

Předně, za "zastupitele ODS" můžeme považovat tři kategorie kandidátů: stranické příslušníky ODS, kandidáty navržené ODS a nakonec kandidáty na kandidátní listině ODS. Třeba říci, že podle této definice může kandidát náležet k více stranám zároveň, když např. člen ODS kandiduje na listině TOP 09.

Pokud všechny uvedené kategorie zkombinujeme, dojdeme pro letošní komunální volby k číslu 2705 zvolených zastupitelů, kteří v nějaké formě přináleží k ODS. Pro volby z r. 2014 pak dojdeme k číslu 2521, ODS má tedy skutečně vyšší počet zastupitelů, než dříve měla.

Fiala však uvádí počet 2959 zastupitelů. Abychom se dopracovali k této hodnotě, museli bychom přičíst i zastupitele zvolené na koaličních listinách zahrnujících ODS, kteří však nebyli ODS navrženi, ani nejsou jejími příslušníky. Takových zastupitelů je pak 2956, přičemž drobný rozdíl oproti Fialově 2959 můžeme přehlédnout.

Fialovo číslo pak zřejmě zahrnuje kupříkladu zastupitele za Hnutí pro město Toužim 2018, na které letos není žádný člen ODS a ODS zde ani nikoho nenavrhla, ačkoli Český statistický úřad jej stále uvádí jako volební stranu s kódem 389 (lze vidět např. na konci url odkazu), dle číselníku tedy jakožto koalici ODS a nezávislých kandidátů.

Jelikož vazba těchto zastupitelů koaličních stran a nezávislých kandidátů na ODS je jen velmi malá, považujeme Fialou uvedený počet zastupitelů za zavádějící.

Občanská demokratická strana získala v letošních volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy 17,87 % hlasů a volby tak v Praze vyhrála před Piráty, hnutím Praha sobě, koalicí STAN a TOP 09 a kandidátkou ANO.

V Brně dosáhla letos ODS s podporou Svobodných na 18,55 % hlasů a získala tak v Zastupitelstvu města Brna druhý nejvyšší počet křesel po hnutí ANO. Před čtyřmi lety však získala ODS pouze 7,62 % hlasů; došlo tedy k nárůstu o téměř 11 procentních bodů.

Ve volbách do zastupitelstva města v Českých Budějovicích letos získalo Sdružení ODS a nezávislých kandidátů 14,20 % hlasů a skončilo tak na třetím místě za hnutím ANO a Občany pro Budějovice. V minulých volbách získala ODS 5,41 % hlasů, nárůst tedy činí 8,79 procentních bodů.

Byť nárůst procent hlasů v Českých Budějovicích nedosahuje deseti procentních bodů, výrok je hodnocen jako pravdivý vzhledem k tomu, že se Petr Fiala vyjádřil jen přibližně („třeba o deset procentních bodů“). K hodnocení výroku jako pravdivého tak postačuje to, že v Brně je nárůst alespoň deset procentních bodů a v Českých Budějovicích se k této hranici blíží.

Dne 5. listopadu 2018 došlo v Brně k podpisu koaliční smlouvy mezi ODS, KDU-ČSL, Piráty a ČSSD. Bývalého primátora Petra Vokřála (ANO) má nahradit Markéta Vaňková (ODS). Předpokládá se, že ustavující zastupitelstvo se bude konat 20. listopadu.

V případě Prahy byla koaliční smlouva podepsána 12. listopadu mezi Piráty, Prahou Sobě a Spojenými silami pro Prahu. Ačkoli ODS volby v Praze vyhrála, koaliční strany vyjádřily svou nevoli jít do koalice právě s ODS těsně po volbách, někteří i před nimi. Budoucí primátor Prahy Zdeněk Hřib (Piráti) se ke spolupráci s ODS (a hnutím ANO) vyjádřil např. takto:

„Budeme vyjednávat se všemi demokratickými stranami. Pochopitelně s některými budeme programový průnik spíše obtížněji. Mám tím na mysli zejména ODS a ANO, které nám blokují naše návrhy směřující například k transparenci i ve sněmovně.“

Proti spolupráci s ODS se vyjadřoval také lídr Prahy Sobě Jan Čižinský. Ten ještě při sčítání hlasů uvedl:

„Máme možnost vyrvat Prahu Andreji Babišovi a zbytkům ODS.“

Podle slov Čižinského nepřipadají jednání o programu s ODS a hnutím ANO v úvahu. Sice prý budou možná, ale až po ustavení koalice. Takto se vyjádřil např. v rozhovoru zde:

Novinky.cz: „Připadají v úvahu alespoň nějaká jednání, třeba o programu?“

„Nepřipadají. Teď probíhají jednání koaliční, a to mezi subjekty, které spolu hodlají uzavřít koalici. My bychom tak přijali jednání od někoho, s kým nechceme uzavřít koalici. Jednání s ODS a ANO jsou možná, ale až poté, kdy se ustaví koalice, které oni nebudou součástí.“

Také Jiří Pospíšil, který vedl Spojené síly pro Prahu, se vyjádřil pro variantu spolupráce právě s Prahou Sobě a Piráty, když řekl: „Pan Čižinský koalici s ODS odmítá. Jediná reálná varianta v tuto chvíli je s ním a Piráty. Je fér o takové koalici jednat, Praha si nesmí dovolit dlouhé bezvládí.“

Na této variantě se následně shodl i klub zastupitelů za Spojené síly pro Prahu. Pospíšil jako lídr Spojených sil sice předtím prohlásil, že Spojené síly respektují ODS jako vítěze voleb, a po volbách se s ODS sešli, dle Pospíšila však ODS nepřinesla žádný reálný návrh trojstranné koalice, o kterém by bylo možné jednat. Ani toto tedy nelze hodnotit jako jednání o koalici. S ODS nikdo o vládě v hlavním městě reálně nevyjednával.

Jedná se o údaj, který předseda Fiala již v médiích po komunálních volbách z října 2018 uvedl, například dne 4. listopadu 2018 pro Deník.cz.

Pro ověření výroku jsme použili otevřená data z portálu volby.cz, konkrétně registr kandidátů (kvrk.xlsx).

Předně, zastoupení lze chápat více způsoby: ODS jednak staví vlastní kandidátní listiny, jednak navrhuje kandidáty (např. na koaliční kandidátní listiny) a nakonec její členové mohou kandidovat, aniž by byli navrženi ODS, případně aniž by kandidovali na její listině.

ODS pak podle výše uvedeného registru získala mandáty pro vlastní kandidátní listiny v celkem 661 zastupitelstvech. Kandidáti navržení ODS získali mandáty v celkem 788 zastupitelstvech. Členové ODS pak získali mandáty v 704 zastupitelstvech.

Uvedená zastupitelstva se z valné většiny překrývají, celkem pak najdeme 875, ve kterých je ODS nějakým způsobem zastoupena. Je jich tedy více než 800, jak tvrdí Petr Fiala.

Dodejme, že 106 z těchto zastupitelstev náleží k městským obvodům a městským částem, nikoli k obcím (vč. měst, statut. měst a hl. m. Prahy) jako celku. Fiala se tedy vyjádřil nepřesně, byť klíčový obsah jeho sdělení odpovídá faktu.