Přehled ověřených výroků

Ivan Bartoš

Kdybysme se podívali na záznamy ze Sněmovny, tak vlastně celý tenhle ten (návrh novely zákona o státní službě, pozn. Demagog.cz), proč je to nutné udělat takhle pohodlně pro tu vládu, tak to argumentoval pan Babiš a pan ministr zdravotnictví tím, že tam mají někoho, koho se jako by nedokážou zbavit, což prostě není pravda.
Interview ČT24, 30. října 2018
Zavádějící
Premiér Andrej Babiš v odpovědi na interpelaci zmínil příklad státního tajemníka, který pracuje na ministerstvu zdravotnictví. On i ministr Vojtěch ovšem poukazovali na časovou náročnost kárného řízení, nikoliv na to, že je tajemník naprosto neodvolatelný.

Návrh novely zákona o státní službě předložila vláda Poslanecké sněmovně 26. března 2018. Novela byla Poslaneckou sněmovnou schválena ve třetím čtení. Předseda Pirátů Ivan Bartoš na 19. schůzi Poslanecké sněmovny dne 13. září interpeloval premiéra Andreje Babiše ve věci novely služebního zákona. Piráti kritizují novelu z toho důvodu, že podle nich posiluje politický vliv ve státní správě a může zvýšit riziko odvolání nepohodlných státních zaměstnanců. 

Premiér Andrej Babiš ve své odpovědi na interpelaci uvedl: „Takže tady vy vytváříte nějakou atmosféru, že my jsme dělali nějaké čistky. Když v tom nejste a jste ministr a máte státního tajemníka, který si dělá, co chce, nechodí do práce, je to asociál, matce, která má home office, vyhrožuje, a takového jednoho máme, takového státního tajemníka. A když máte podřízeného, který nefunguje dobře, který způsobil i škodu, tak mi zkuste vysvětlit, jak ho máme vyměnit. A s tím my bojujeme dlouho.“ 

Dále uvedl: „Je přece absurdní, aby ministr tam byl do počtu, aby si vlastně státní tajemník dělal, co chce. Aby nemohl de facto, když je nespokojený s přímým podřízeným, aby ho nemohl vyměnit. Takže zkuste se pobavit s Adamem Vojtěchem, ten snad od února tam vede. Požádal o nějaké kárné řízení a teď čekáme na nejvyššího úředníka. Protože nejvyšší úředník pan Postránecký je víc než vláda. Víc! To je úplně top!“

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se k novele služebního zákona vyjádřil na 13. schůzi Poslanecké sněmovny dne 23. května 2018, kde uvedl: „Předstupuji před vás za rezort, který je dlouhodobě postižen nejvyšším personálním podstavem ze všech ústředních orgánů státní správy v ČR. V roce 2016 to bylo 65 %, obsazenost v rezortu. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2017 jsem přebíral v situaci, kdy chyběl každý třetí zaměstnanec, kdy některé odbory měly pouze vedoucí oddělení bez řadových zaměstnanců. V této komplikované situaci jsem měl plnit program, který však nebylo pomalu možné s kým realizovat. A není bohužel dodneška. Když jsem hledal příčinu těchto problémů po svém nástupu na ministerstvu, provedl jsem dotazník mezi zaměstnanci, poměrně rozsáhlé dotazníkové šetření, do kterého se zapojilo přes 80 % zaměstnanců. A jsem hluboce přesvědčen, že hlavním důvodem této katastrofální situace na zdravotnictví je dlouhodobá neschopnost efektivně personálně řídit zaměstnance z nejvyššího místa na ministerstvu, tedy z pozice státního tajemníka.“ Dále sdělil: „Podával jsem kárný podnět na státního tajemníka 12. února. Do dneška nezasedla ani kárná komise a říkám znovu, že čelíme na Ministerstvu zdravotnictví zásadní personální destabilizaci a personální nouzi. Myslím si tedy, že to kárné řízení není úplně vhodným nástrojem pro řešení nesystematického, účelového a mnohdy iracionálního chování odpovědných osob.“ Také ve své řeči zmínil případ, kdy státní tajemník na ministerstvu zdravotnictví měl nezákonně zdržet proces výběrového řízení na pozici ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Na citacích je tedy patrné, že si oba stěžují na vlekoucí se kárné řízení a nemožnost okamžitě provést změnu. Neříkají – jak jim Bartoš ve výroku podsouvá – že změnu vůbec nelze provést, naopak se konkrétními kroky (kárným řízením) snaží změny docílit.

Doplňme, že státního tajemníka lze dle §60 zákona o státní službě odvolat jen v zákonem vymezených případech (např. zrušení služebního místa, zdravotní nezpůsobilost atp.). Mimo to je to možné v případě, že „služební hodnocení obsahuje závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících výsledků". Takové služební hodnocení se však dělá jednou ročně a pokud je nevyhovující, za 6 měsíců se provede nové. Pokud dvakrát dosáhne čtvrtého stupně hodnocení, tedy „nevyhovující", lze jej odvolat, což ve svém stanovisku objasňuje i „superúředník“ Postránecký. Tímto postupem tedy trvá odvolání přinejmenším rok a půl.

Podle §60 odst. 4 tohoto zákona též končí výkon služby dnem nabytí právní moci rozhodnutí o kárném opatření ve formě odvolání nebo propuštění. Zde je však nutno počítat s tím, že proti rozhodnutí kárné komise prvního stupně je možné se dle správního řádu odvolat ke kárné komisi druhého stupně a teprve potom nastává právní moc rozhodnutí.

Ivan Bartoš

My se teď účastníme i sněmovní protikorupční skupiny, kde jsou zástupci všech stran, kde se ta legislativa diskutuje, aby tam byl konsensus. Tak tam se teď vyjednala takzvaná verze „Tři konsensuální", která skutečně umožní, aby když prostě probíhá vyšetřování typu „Já si beru kauzu Rath", tak by novináři ani nemohli psát o tom, že tato kauza probíhá.
Interview ČT24, 30. října 2018
Neověřitelné
Na rozdíl od existence Oddělení boje s korupcí či Pracovní skupiny pro posouzení legislativy v otázkách protikorupčních opatření existenci tzv. Tři konsensuální verze nemůžeme prokázat.

Oddělení boje s korupcí je organizačním útvarem Úřadu vlády České republiky. Činnost tohoto oddělení musí být v souladu se Statutem a Jednacím řádem Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí. Rada byla zřízena usnesením vlády z 30. července 2017.

Ivan Bartoš zmiňuje Pracovní skupinu pro posouzení legislativy v otázkách protikorupčních opatření. Ta byla založena předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem (ANO). Cílem této skupiny je formou diskuzních fór pro jak členy politických stran, neziskových organizací, tak i veřejnosti nalézt konsenzus při schvalování protikorupčních zákonů. Scházet by se měli zájemci o projednávání návrhů aktuálních zákonů zhruba jednou měsíčně a již prvního jednání, konaného 1. února 2018, se zúčastnili představitelé vícero politických stran.

O existenci zmiňované verze, jež by umožňovala například informační embargo, ve veřejném mediálním prostoru není zmínky.

Ivan Bartoš

TAKÁČ: Ten návrh říká, že ten zákon o povinnosti poskytnout informace se nevztahuje na probíhající trestní řízení s výjimkou rozhodnutí soudu, tak k rozsudkům se každý dostane. BARTOŠ: No, ale až úplně na konci celé kauzy, takže když probíhá nějaké soudní řízení, tak vy byste v podstatě do rozhodnutí měl totální embargo na veškeré informace.
Interview ČT24, 30. října 2018
Pravda
Současný zákon již obsahuje zákaz poskytování informací o probíhajícím trestním řízení. Toto embargo však v roce 2011 prolomil soud. Podle novely by se informace neposkytovaly nejen o probíhajícím řízení, ale i o zúčastněných osobách, a to až do rozhodnutí ve věci.

Vládní návrh (.pdf) novely zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, doplňuje do § 2 tuto větu: „Zákon se dále nevztahuje na poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, s výjimkou informací o rozhodnutích soudů ve věci samé.“ (.pdf, str. 28). Novela zákona by tak znemožnila přístup k informacím o probíhajících trestních řízeních podle zákona č. 106/1999 Sb. včetně procesních rozhodnutí v řízení. Pokud by tedy byl položen dotaz, dle zákona by byl zcela mimo kompetence a nebylo by třeba jej vyřizovat.

V současném znění zákona o svobodném přístupu k informacím je v § 11 již obsažen zákaz poskytování informací o probíhajícím trestním řízení (tedy vše až do rozhodnutí ve věci). Zákon tedy vyžadoval žádost vyřídit tak, že informace se neposkytuje. Toto pravidlo je ale prolomeno judikaturou (rozsudek č. j. 1 As 44/2010 – 103, bod 36) Nejvyššího správního soudu, který po povinných subjektech požaduje zvážení každého jednotlivého případu a dle okolností připuštění poskytnutí informace o probíhajícím trestním řízení tam, kde neposkytnutí informace nebude možno odůvodnit „naléhavou společenskou potřebou“. Soudy tak mohou i přes zákonný zákaz poskytnout informaci o probíhajícím trestním řízení, pokud není neposkytnutí informace nezbytné.

Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 127) vládní novely tento stav vedl k „dalekosáhlému zatížení orgánů činných v trestním řízení, které musely vždy podrobně zdůvodňovat, proč informaci nelze poskytnout (pokud ji neposkytly), a to s obtížemi vyplývajícími i z otázky, jak argumentovat, aniž by informace samy nebyly použity".

Pokud by vládní novela vstoupila platnost, zanikla by judikaturou zavedená odůvodňovací povinnost orgánů činných v trestním řízení při (ne)poskytování informací v průběhu řízení. Byla by zachována pouze povinnost poskytnutí informací o rozhodnutí ve věci samé. Veřejnost by tak neměla přístup k informacím o probíhajícím trestním řízení a o procesních rozhodnutích, které jsou často pro vývoj řízení stěžejní. Informování o probíhajícím trestním řízení je dle NSS (bod 38) často ve veřejném zájmu, zejména v případech, kde půjde o trestné činy úředních osob, resp. veřejných činitelů. Takovým případem je mimo jiné i procesní usnesení Vrchního soudu v Praze v kauze Davida Ratha, kterým Vrchní soud odmítnul odposlechy jako nezákonné.

Projednávání novely zákona ve třetím čtení bylo zařazeno na pořad 20. schůze a mělo by se konat 14. listopadu 2018.

Ivan Bartoš

(...) výsledek práce Jakuba Michálka zase v jiné legislativě, kde se nám podařilo zřídit informačního ombudsmana.
Interview ČT24, 30. října 2018
Nepravda
Informační ombudsman nebyl zatím zřízen, nepůjde ani o žádný nový „úřad“, ale spíše o sérii opatření. Pozměňovací návrh Michálka obsahuje možnost přezkoumat rozhodnutí nadřízeného orgánu Úřadem pro ochranu osobních údajů. Stále však dlí v legislativním procesu.

Zřízení tzv. informačního ombudsmana, tedy dohledové instituce, která by pomáhala řešit případné spory ohledně zákona o svobodném přístupu k informacím, mají Piráti ve svém programu (.pdf, str. 15) spolu s dalšími návrhy na změnu tohoto zákona,

Novela zákona o svobodném přístupu k informacím, jejímž předkladatelem je mj. právě poslanec Michálek, momentálně prochází legislativním procesem. Navíc se netýká (.pdf) zřízení informačního ombudsmana, ale spíše rozšiřuje povinnost zveřejňovat informace o státem ovládaných organizacích (např. ČEZ). Žádný jiný poslanecký návrh novely zákona 106/1999 Sb., který by tohoto ombudsmana zaváděl, pak není a ani nebyl projednáván. Komplexnější návrh (.pdf) senátora Libora Michálka a dalších, který by zřizoval Úřad pro ochranu informačních svobod, byl v minulosti projednáván v Senátu, ale nebyl schválen.

Jakub Michálek však podal pozměňovací návrh (.docx) k vládní novele zákona o svobodném přístupu k informacím (sněmovní tisk 139), kterým se zavádí přezkum rozhodnutí o poskytnutí informací Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Ani tento zákon však zatím nebyl schválen, o pozměňovacím návrhu se dosud nehlasovalo (k 30. říjnu 2018). Michálkův návrh sice explicitně neobsahuje Instituci „informačního ombudsmana“, ÚOOÚ by však dle tohoto návrhu získal kompetenci přezkoumat rozhodnutí nadřízeného orgánu nebo jeho nečinnost (§16b odst. 1 a 3). Podle dalšího Michálkova návrhu (docx, § 52) se rozšiřuje působnost ÚOOÚ na „právo na informace“ a poskytování konzultací v této oblasti.

Existuje ještě druhý projednávaný tisk v téže věci (sněmovní tisk 138), konkrétně v souvislosti se zákonem o zpracování osobních údajů. Jakub Michálek ve svém příspěvku v rozpravě zdůvodňuje potřebu provázat ochranu údajů s právem na informace, přičemž oboje by podle jeho pozměňovacího návrhu (.docx) mělo být zaštiťováno právě ÚOOÚ. Návrh byl v hlasování na 20. schůzi v pátek 26. 10. 2018 (pozměňovací návrh J) přijat. Třetí čtení však dosud nebylo ukončeno, na upozornění poslance Stanjury bylo přerušeno hlasování, neboť jednací řád neumožňuje pokračovat po 14. hodině. Když 30. 10. 2018 večer proběhlo ověřované Interview ČT24 s Ivanem Bartošem, na projednávání už nedošlo. O návrhu jakožto o celku tedy nebylo hlasováno, proto nebylo uzavřeno třetí čtení, a byť byl schválen dílčí Michálkův návrh, nelze říci, že by byl „informační ombudsman“ zřízen. Návrh ještě neprošel ani Poslaneckou sněmovnou, ani Senátem.

Ivan Bartoš

Já jsem měl i takový projev v Poslanecké sněmovně (ohledně připomínání výročí 100 let od založení ČSR, pozn. Demagog.cz).
Interview ČT24, 30. října 2018
Pravda
Ivan Bartoš pronesl krátký projev ku příležitosti oslav stého výročí samostatné Československé republiky.

Poslanecká sněmovna se v pátek 26. října také věnovala připomínání si vzniku samostatného Československa. Výjimkou nebyl ani poslanec Bartoš. Ve svém krátkém projevu poukazoval na to, že oslavit je třeba nejen samotný akt založení státu, ale zejména i osoby spjaté s bojem za svobodu a demokracii. Zmiňuje, že historii netvoří jen velcí hrdinové, ale i každý jeden z nás v našem každodenním životě. Apeloval na nutnost vzájemné solidarity a tolerance, protože jen to zabrání nástupu diktátorů a oligarchů.

Ivan Bartoš

(Mluví o změnách, které by přinesla vládní novela Zákona o svobodném přístupu k informacím, pozn. Demagog.cz) Jsou to informace, které mohou být zveřejňovány z průběhu třeba soudních řízení.
Interview ČT24, 30. října 2018
Pravda
Vládní návrh předkládá některé změny k Zákonu o svobodném přístupu k informacím. Předložené změny by omezily práva na informace o probíhajících soudních řízení, byť nejde o absolutní průlom v současné praxi.

Předseda Bartoš (Piráti) hovoří o změnách, které má přinést novela zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Aktuálně jsou ve Sněmovně projednávány dva návrhy, které příslušný zákon novelizují. Jeden poslanecký, z pera poslanců Pirátů, a jeden předložený vládou.

Bartoš má na mysli formulaci z vládního návrhu zákona o zpracování osobních údajů. Vládní návrh v části 15 (.pdf, str. 28-29) upravuje znění některých bodů Zákona o svobodném přístupu k informacím.

Přístupnost informací o průběhu soudních řízení upravuje takto: „V § 2 se na konci odstavce 3 doplňuje věta Zákon se dále nevztahuje na poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, s výjimkou informací o rozhodnutích soudů ve věci samé.'" (.pdf, str. 28). V této oblasti by tak nebyly povinné subjekty vůbec kompetentní o (ne)poskytnutí rozhodnout.

Původní znění § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. zahrnuje v současné chvíli například informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví nebo z centrální evidence účtů.

V § 11 je dále stanoveno, že informace o probíhajícím trestním řízení (tedy vše až do rozhodnutí ve věci) povinné subjekty neposkytnou. Zákon tedy předpokládá žádost vyřídit tak, že informace se neposkytuje. Toto pravidlo je ale prolomeno judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 1 As 44/2010 – 103, bod 36), který po povinných subjektech požaduje zvážení každého jednotlivého případu a dle okolností požaduje připustit poskytnutí informace o probíhajícím trestním řízení tam, kde neposkytnutí informace nebude možno odůvodnit „naléhavou společenskou potřebou“. Soudy tak mohou navzdory zákonu poskytnout informaci o probíhajícím trestním řízení, pokud odepření informace není nezbytné.

Podle serveru iRozhlas.cz by daná formulace zásadně ztížila práci novinářů: „K veřejnosti se v jejím důsledku nedostanou například zprávy o tom, z jakého důvodu soud poslal některého politika do vazby anebo proč bylo něčí trestní stíhání zastaveno." A dodává také: „(...) nově by měla být neveřejná všechna rozhodnutí procesního charakteru."

Ministerstvo vnitra se podle serveru iRozhlas.cz hájí tím, že připravovaná novela má zajistit spravedlivý průběh soudních řízení.






Ivan Bartoš

A ten (manifest, který se dívá na 100 let České republiky očima Romů, pozn. Demagog.cz) jsem panu Krulichovi, šéfovi odboru Hradu, předal s tím, že ho předá do rukou prezidenta.
Interview ČT24, 30. října 2018
Pravda
Ivan Bartoš o předání manifestu do rukou ředitele Odboru protokolu Kanceláře prezidenta republiky Vladimíra Kruliše informoval na svém osobním facebookovém profilu. Vladimír Kruliš na náš dotaz potvrdil, že manifest předal do kanceláře prezidenta 29. října 2018.

Ivan Bartoš hovoří o Manifestu romské hrdosti 2018, který slíbil předat na Hrad při příležitosti happeningu Roma Pride. Na svém facebookovém profilu Bartoš uvedl: ,,Předáno v 19:30 s vysvětlením panu ředitelovi Odboru protokolu Mgr. Vladimírovi Krulišovi, Ph.D. s příslibem, že bude doručeno k rukám prezidenta republiky."

Ředitel Odboru protokolu Vladimír Kruliš pro Demagog.cz potvrdil, že manifest od Ivana Bartoše převzal ve Vladislavském sále a dne 29. října 2018 předal do kanceláře prezidenta.

Ivan Bartoš

(...) paní Lorencová, která prostě šíří fake news na internetu, kandidovala za SPD.
Interview ČT24, 30. října 2018
Nepravda
Ač se Ivan Bartoš po natočení Interview omluvil a opravil informaci o kandidatuře Lorencové za SPD, nemůžeme původní nepravdu pominout, neboť výrok takto vyřčen byl.

Pod pojem fake news lze zařadit širokou škálu informací od zjevně nepravdivých po různé druhy mystifikací nehledě na subjektivní výklad každé osoby. Jana Lorencová se dopouští takříkajíc tradiční mystifikace sdílením zpráv neaktuálních, poplašných, nadpisem ani fotkou neodpovídajících svému obsahu.

Bartoš prokazatelně neřekl pravdivou informaci ohledně kandidatury Lorencové za SPD (Strana přímé demokracie). Lorencová v roce 2012 kandidovala do Senátu v obvodě č. 74-Karviná za Stranu státu přímé demokracie – Stranu práce (SSPD–SP). Toto uskupení kandidovalo pro představu v letošních komunálních volbách v Ostravě v tandemu (.pdf) s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti a společně získali přes patnáct tisíc hlasů. Co se týče samotné Lorencové, v roce 2013 se stala poslankyní v klubu hnutí ANO.

Dlužno podotknout, že Ivan Bartoš na svém facebooku ještě před odvysíláním pořadu sdílel svou omluvu za zařazení Lorencové do chybné strany. Omluvu zveřejnil i facebookový profil Interview ČT24.

Ivan Bartoš

Byla to první věc, kterou vláda, ještě menšinová vláda Andreje Babiše bez důvěry, začala řešit, ten služební zákon. A bohužel i ten návrh, který potom z nich jako by vypadl, tak narazil u Evropské komise, že vlastně ta původní myšlenka toho zákona, která odřízne vliv exekutivy a politiků, ministrů na chod státní správy, dojde k tzv. depolitizaci, tak to těmi opatřeními je narušeno.
Interview ČT24, 30. října 2018
Pravda
Námitky, které Evropská komise vyjádřila, směřovaly k novele vyprodukované tzv. první Babišovou vládou, tedy vládou, která kvůli menšině ve Sněmovně šest měsíců vládla bez důvěry.

Bartoš pravděpodobně míní Babišovu první menšinovou vládu z období od prosince 2017 do července 2018, ta důvěru Poslanecké sněmovny nezískala. Její návrh novely zákona o státní službě byl předložen Sněmovně 26. března 2018, tedy již 2 měsíce po podání demise.

Vzhledem k terminologii („první věc, kterou vláda začala řešit“) jde spíše o řečnickou figuru než faktický výrok o tom, že by mělo jít o první předložený zákon. I tak je však na místě dodat, že se nejednalo o první vládní návrh zákona od vstupu do funkce. Mezi 13. prosincem 2017 a 26. březnem 2018 totiž vláda předložila novelu zákona o ČNB, novelu zákona o převodu vlastnického práva, novelu zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení či novelu zákona o důchodovém pojištění. Ani Ministerstvo vnitra jakožto zástupce navrhovatele nepředložilo novelu zákona o státní službě jako první část své agendy, předcházela jí např. novela zákona o volbách do Parlamentu ČR.

V dubnu 2018 Evropská komise zkritizovala vládní návrh novely zákona o státní službě. Jak se dočteme v dopise eurokomisařky pro zaměstnanost Marianne Thyssen náměstkovi ministra vnitra pro státní službu Josefu Postráneckému: „Zůstáváme tedy nadále znepokojeni klíčovými prvky návrhu. Například posunem k poněkud nízkým požadavkům druhých kol výběrových řízení pro manažerské pozice, možností odvolat manažery na základě ‚dostačujícího‘ výsledku hodnocení, možností odvolání státních úředníků na základě dvou služebních hodnocení v rozmezí 40 dnů a zbavení vedoucích pracovníků možnosti podat námitku proti služebnímu hodnocení.“ Zároveň eurokomisařka bere na vědomí, že v březnu 2018 byla novela předložena Sněmovně a žádá doložit analytické materiály, které vedly k její podobě.

Tomáš Petříček

(...) tak ale například v některých afrických zemích, kde působíme (Armáda ČR, pozn. Demagog.cz).
Týden v politice, 22. října 2018
Pravda
V rámci zahraničních misí působí Armáda ČR i v několika afrických zemích.

Čeští vojáci působí na území Afriky v těchto misích:

  • Mali - v misi MINUSMA, působí zde 3 čeští vojáci a cílem mise je zajištění bezpečnosti a vytvoření podmínek pro další humanitární a politickou asistenci tamní vládě.
  • Mali - v misi EUTM, jde o misi výcvikovou, která má za cíl pomoci při výstavbě a výcviku malijské armády. Jednotka, která zde působí, se podílí na ochraně velitelství výcvikové mise v Bamaku, v rámci toho například doprovází velitele a štáby mise, a částečně také pomáhá s výcvikem malijské armády.
  • Somálsko - v misi EU NAVFOR Somalia - operace ATLANTA. Tato mise má za úkol ochranu plavidel. Působí zde 3 čeští vojáci, jeden z nich jako plánovací důstojník zpravodajského oddělení a dva další působí v rámci odborných funkcí, kde plní úkoly velitelství operace.

Jako pozorovatelé pak čeští vojáci působí také v Kongu nebo ve Středoafrické republice. U těchto pozorovatelských misí se čeští vojáci podílejí například na řízení misí, případně monitorují bezpečnostní a politickou situaci v oblasti.

Mapu s místy, kde jsou nasazení čeští vojáci lze najít na úvodní stránce http://www.mise.army.cz/.