Přehled ověřených výroků

V červenci se stal Petr Stuchlík lídrem kandidátky ANO do komunálních voleb 2018.  Následně, vzhledem k zájmu médií o jeho podnikání, k 31. červenci 2018 prodal svůj podíl ve firmě Fair Credit zabývající se půjčkami.

K tomu dodal toto:

„Rozhodl jsem se k 31. červenci 2018 prodat svůj podíl ve společnosti Fair Credit. Vedly mě k tomu četné dotazy novinářů a fakt, že toto téma se objevovalo v každém rozhovoru. Překrývalo tak prostor pro témata Prahy a mojí kandidatury. Vnímám citlivě, že kandidatura na veřejnou funkci není slučitelná s některými podnikatelskými aktivitami. Chci být transparentní a otevřený a prodej je podle mě jediným správným řešením.“

Zprávu o prodeji a o předchozí pozici Petra Stuchlíka jako investora potvrdil i ředitel firmy Tomáš Konvička pro portál Investujeme.cz.

Následně, během září 2018, Petr Stuchlík dle svých slov ukončil také svoje působení ve firmě Fincentra, která zároveň byla prodána švýcarské firmě Swiss Life. Nutno podotknout, že k 27. září 2018 stránky firmy změnu nereflektují.

Podle údajů Rakouského statistického úřadu bylo ve Vídni k roku 2011 celkem (.pdf) 983 000 bytů, z toho 235 000 bytů vlastnilo přímo město Vídeň. Podíl bytů vlastněných přímo městem tak činí 24 %. Další byty jsou pak ve vlastnictví bytových družstev a dalších společností, ve kterých se město také účastní. Uváděných 30 % tak považujeme za odpovídající podíl.

Aby zájemci byt do nájmu dostali, musí splnit několik podmínek. Mezi ně patří i maximální výše příjmů, která pro domácnost s jednou výdělečnou osobou nesmí přesáhnout 45 510 € ročně, pro domácnost s dvěma výdělečnými osobami pak 67 820 €. Pokud příjmy nájemců tuto výši přesáhnou, nárok na nájem městského bytu jim zanikne.

Návrh Pirátů, představený jejich místopředsedou Jakubem Michálkem v květnu 2018, byl formulován jako ,,připomínka vůči návrhu Ministerstva financí na změnu zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích."

Z textu návrhu Pirátů vyplývá, že zodpovědnost za platbu poplatků z pobytu bude spočívat primárně na zprostředkovatelské digitální platformě a až sekundárně na přímém poskytovateli. Návrh doslova říká (změny navržené Piráty jsou uvedeny tučně):

,,§ 3f

Plátcem poplatku z pobytu je

a) poskytovatel úplatného pobytu, pokud poplatek neodvedla digitální platforma podle písmene b)

b) digitální platforma, která pobyt na území obce zprostředkovává, pokud jí tuto povinnost udělilo Ministerstvo financí, nebo pokud uzavřela s obcí veřejnoprávní smlouvu o výběru poplatku podle § 3g".

Oddělení sdílené ekonomiky od podnikání je zase patrné ve změnách navržených v rámci Piráty zcela nově navrženého § 3g, konkrétně pak v článku 3 část b):

,,§ 3g Výběr poplatku digitální platformou

(1) Obec může požádat Ministerstvo financí, aby rozhodlo o tom, že poplatek za pobyt bude vybírat digitální platforma s platební funkcí, která pobyt na území obce zprostředkovává (dále jen „platforma“).

Oficiální cestou Piráti svou verzi novely ve Sněmovně nepředložili. Vlastní návrh novely zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích však stihla 21. září 2018 předložit vláda. Piráti v tiskovém prohlášení z 27. září 2018 označují vládní návrh novely za nekomplexní a plánují pozměňovacími a doplňujícími návrhy prosadit vlastní verzi.

Kulatý stůl s odborníky, pořádaný Piráty, byl v Poslanecké sněmovně uspořádán již 2. července 2018.

Předně uveďme, že Poslanecká sněmovna takzvanou imunitu, tedy nemožnost poslance trestně stíhat, poslancům neuděluje, naopak, imunita vzniká poslanci automaticky se vznikem jeho mandátu. Poslanecká sněmovna pak rozhoduje, zda konkrétního poslance v konkrétní kauze tzv. vydá, tedy zda ho imunity zbaví a umožní jeho trestní stíhání.

Poslanecká sněmovna rozhodovala o vydání Bohuslava Svobody již dvakrát, poprvé 5. února 2014 a podruhé 24. ledna 2018, v obou případech v souvislosti s kauzou Opencard. Bohuslav Svoboda má zjevně na mysli v pořadí druhé jednání o jeho vydání.

Dle stenoprotokolu poslanec Svoboda při jednání o svém vydání v Poslanecké sněmovně nevystoupil, a tedy ani nepožádal poslance o své vydání. O takové žádosti se nezmiňuje ani poslanec Gazdík, který poslancům shrnul průběh jednání o zbavení Bohuslava Svobody poslanecké imunity v Mandátovém a imunitním výboru.

Imunitu Bohuslav Svoboda veřejně odmítal při první žádosti o jeho vydání, v únoru 2014. Na schůzi Poslanecké sněmovny pronesl: “Nic to nemění na tom, co říkám, že jsem připraven se hájit před jakýmkoliv soudem...” Podobně se vyjádřil i v médiích: „Pro mě to nic neznamená. Já pořád říkám totéž, že ta kauza je naprosto vymyšlená. Pokud bude probíhat nějaké jednání na toto téma, samozřejmě se k němu dostavím. Ale imunitu v tomto případě nechci. Rozhodne parlamentní imunitní výbor.“

Po jednání mandátového a imunitního výboru v lednu 2018 Svoboda veřejně oznámil, že se svým stíháním nesouhlasí, bude ale hlasovat pro své vydání.

Pirátská strana, jejíž kandidátní listinu Zdeněk Hřib v Praze vede, připravuje pozměňovací návrh (.gdoc) na změnu zákona o místních poplatcích od Ministerstva financí. Rozlišovací parametr mezi sdílenou ekonomikou a podnikáním ve formě sdílení více či méně než 60 dní v roce v něm ale není uveden jednoznačně.

Zdeněk Hřib měl možná na mysli jen nutnost předběžného souhlasu společenství vlastníků jednotky (SVJ), které opravdu Piráti navrhují podmíněné poskytováním ubytování v souhrnu více než 60 dny v kalendářním roce, jak stojí i v přehledu hlavních změn (.pdf). Kromě předběžného souhlasu jsou však v návrhu ještě dvě změny, které by ve výsledku poskytovatele mohly zařadit mezi podnikatele i při sdílení bytu 60 dní či méně.

První je § 2454b změny zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kde návrh definuje poskytovatele služby na digitální platformě a kdy jej považuje za podnikatele. Odstavec 2 zní: „Poskytovatel služby se považuje za podnikatele také tehdy, jestliže v jednom kalendářním roce v postavení poskytovatele služby na digitální platformě a) uzavřel nejméně tři smlouvy s různými smluvními stranami a současně b) obdržel úplatu, která v souhrnu přesahuje limit pro osvobození od daně z příjmu z příležitostné činnosti (§ 10 odst. 3 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu)." Pokud by tedy poskytovatel ubytování ubytoval tři různé hosty přes Airbnb a přijal za to více než limit pro osvobození od daně z příjmu z příležitostné činnosti, tedy 30 000 Kč, byl by považován za podnikatele. To se s průměrnou cenou Airbnb $76 za noc v Praze může stát hned po 18. pronajaté noci (dle kurzu ČNB ze dne 27. září 2018: 21 967 Kč za $1), tedy mnohem dříve než po 60 dnech.

Druhá změna, kvůli které může být poskytovatel ubytování považován za podnikatele i dříve než po 60 dnech, je § 3 odst. 3 písm. a) změny zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenského zákona): „(3) Živností dále není: a) pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, s výjimkou poskytování ubytování na dobu kratší než 60 dnů, k němuž dochází podnikatelským způsobem." V návrhu přidávají i odůvodnění, ve kterém změnu vysvětlují: „Soustavné uzavírání smluv o krátkodobém (kratším než 60 dnů) pronájmu by živností být mělo. Soustavnost je již definována občanským zákoníkem, zejména navrhovaným § 2454c občanského zákoníku. (Příležitostné krátkodobé pronájmy zůstávají z režimu živnosti vyloučeny, jelikož zde chybí jeden z definičních znaků podnikání, a to je soustavnost.)" Dodejme, že ani občanský zákoník, ani navrhovaný § 2454c, soustavnost nijak nedefinuje. Ta je z principu věci určena judikaturou v jednotlivých případech. Pokud by tedy poskytovatel ubytoval třicetkrát po sobě přes Airbnb hosty na jednu noc, mohlo by jeho jednání být shledáno soustavným.

Část výroku o Barceloně potvrzujeme. Jak píší například španělské deníky El País či La Vanguardia, v Barceloně opravdu dochází k protestům rezidentů proti turismu a jedním z důvodů je i zvyšování cen nájmů kvůli podnikatelům nabízející rezidenční prostory k ubytování turistů přes platformu Airbnb či jiné. Protesty jsou doprovázeny i fyzickými útoky na turisty, kdy protestující rozbíjejí okna hotelů či přepadávají vyhlídkové autobusy.

Aby byla nabídka ubytování na Airbnb v Barceloně legální, musí mít majitel jako poskytovatel ubytování pro turisty registrační číslo vydávané katalánským turistickým registrem. Množství vydaných registračních čísel je pak regulováno urbanistickým plánem PEUAT, který tak zajišťuje kontrolu nad byty využívanými turisty. Dá se říci, že katalánská vláda a především Rada města Barcelony jsou při vymáhání těchto pravidel radikální. V roce 2014 katalánská vláda udělila Airbnb pokutu ve výši € 30 000 za nabízení nelegálních ubytování. V roce 2015 zvýšila Rada města Barcelony pokutu na € 60 000 a později dokonce na € 600 000. Platforma Airbnb vyhověla až v květnu 2018, kdy odstranila 2577 nelegálních nabídek a souhlasila s poskytováním dat o nabídkách pro další jednodušší kontrolu legálnosti.

Výrok se týká pár dní starého případu, který se zabýval postupem Finančního úřadu v Přerově. Ten po novomanželech požadoval informace týkající se svatební hostiny, například místo konání, počet hostů, způsob vyúčtování a zda byl vystaven daňový doklad. Na tuto kauzu upozornil na svém twitterovém účtu daňový poradce Tomáš Hajdušek.

V písemné interpelaci (.pdf, str. 3) pak Vojtěch Munzar ministryni konfrontuje: „Vážená paní ministryně, odborníci v oblasti daní, se kterými jsme měl možnost tento případ konzultovat a stejně tak řada odborníků, která se k hojně medializovanému případu veřejně vyjadřovala, se shoduje na tom, že zvolený postup neměl oporu v zákoně. Někteří odborníci z oblasti daní pak poukazují na to, že takovýto postup Finanční správy není ničím neobvyklým, což by bylo velmi varující.“

Ministryně financí Schillerová na interpelaci odpověděla (.pdf, str. 2) následovně: „V daném případě bylo předmětem šetření podezření na neplnění povinnosti evidovat tržby přijaté v hotovosti v restauračních provozovnách za svatební hostiny a případně za ubytování svatebních hostů. Správce daně zjistil, že v termínech konání svatebních hostin měla daná provozovna zavřeno nebo omezený provoz a nebyly během nich zaevidovány žádné tržby. Vzniklo tak důvodné podezření na krácení příjmů řádově v desítkách tisíc korun za každou svatební hostinu.“ Dále uvádí, že podle zákona byl správce daně oprávněn předmětné informace získat.

Konkrétně se odvolávala na odstavec daňového řádu, který upravuje vyhledávání důkazních prostředků při zjišťování plnění daňových povinností subjektů. Podle tohoto odstavce je finanční úřad skutečně oprávněn podobné šetření provádět.

Na platformě Airbnb v Praze je dle analýzy (.pdf, str. 2) Colliers International za rok 2017 69,8 % nabídek, které jsou nabízeny entitami s více než jednou nabídkou. Analýza sdílené ekonomiky a digitálních platforem (.pdf, str. 53), kterou si nechal zpracovat Úřad vlády, pak uvádí ke 2. květnu 2017 65,95 % jednotek v kategorii vlastníků s více než jednou nabízenou ubytovací jednotkou.

Hynek Beran mluví konkrétně o bytech, ale ne každá nabídka na platformě Airbnb je bytem. Dle analýzy vlády ze strany 49 jde o byt v 72,57 % případů, jinak o nabídku samostatného pokoje či pokoje sdíleného. Čísla pouze pro nabízené byty jsme nenalezli, proto hodnotíme jako neověřitelné.

Dodejme, že agentury, které Hynek Beran zmiňuje, se opravdu o nabídky v některých případech starají. Konkrétně citujeme z analýzy vlády ze strany 57: „Pro služby krátkodobého ubytování zprostředkované společností Airbnb je v určitém ohledu typické poskytování doprovodných služeb, které s nabídkou krátkodobého ubytování nutně souvisejí. Takové služby jsou prováděny buďto v pozitivních případech přímo majitelem pronajímatele jednotky nebo najatou externí firmou či agenturou spolupracující s Airbnb, jež zajišťuje za úplatu kompletní obstarání jednotky. (...) Na českém trhu působí zejména BnB Plus, která zajišťuje správu pronajímané nemovitosti a Airbnb management s komplexním portfoliem služeb pro majitele dané jednotky. Zvýšená poptávka po službách podobného rázu naznačuje, že určitý segment nabídky Airbnb je konstantně pronajímán za účelem dosažení zisků s cílem oprostit majitele pronajímaných jednotek od dodatečné administrativní a pracovní zátěže, jež s pronájmem krátkodobého ubytování nutně souvisí.‟

Přetíženost některých linek pražské MHD a nedostatečná dopravní propustnost a obsluha některých míst v Praze a okolí jsou zmiňovány opakovaně částečně v koncepčních dokumentech (Dopravní plán hlavního města Prahy na roky 2018 až 2020 s výhledem do roku 2022 (pdf, str. 22)), ale především v analyticko-prezentačních dokumentech (problémová mapa veřejné dopravy, shrnutí dokumentu P+ analýza, Projekt preference (pdf, kapitoly 3 a 4)) hlavního města Prahy a organizace ROPID. V analýze P+ jsou kritické body dopravy MHD v Praze shrnuty takto (pdf., str. 2):

„V samotné Praze je na horní hranici využití linka C metra, v tramvajové síti pak zejména oblast Karlova náměstí. Přestože se v posledních letech významně zlepšila technická úroveň tramvajových tratí i vozidel, nedaří se rozšiřovat kolejovou dopravu do oblastí s vysokou poptávkou, kde je suplována přetěžovanými autobusy. Síť veřejné dopravy trápí také nevyhovující přestupní body, jejich horší pěší dostupnost či přetrvávající bariérovost některých stanic metra (30%) a zastávek tramvají (20%).“

V červnu 2017 skoupila skupina CIB 739 bytů v pražské čtvrti Písnice. Zaplatila za ně energetické společnosti ČEZ téměř 1,3 miliard korun. Proti prodeji však již dlouhodobě protestují nájemci bytů, vadí jim, že ČEZ nenabídl odprodej bytů přímo jim.

Vzápětí společnost CIB Rent Písnice oznámila navýšení nájemného. Jak uvedla ČTK a skrze ni další internetové servery, podle cenové tabulky CIB budou nově například nájemníci bytů 3+1 platit měsíčně 10 000 korun místo současných zhruba 6 500 korun. Garsonka 1+1 vyjde nově o 2 500 korun více, takže lidé zaplatí 6 500 korun. Největší skok čeká obyvatele bytů 4+1, kteří zaplatí 12 900 korun - dosud platili 7 898 korun. Za devadesátimetrový byt, jehož původní nájem činil 14 000 korun, si nájemníci nově připlatí až o 5 000 korun více.

Nájmy se tak průměrně navýšily o desítky procent. Marta Semelová však zmiňuje zvednutí nájmů na konkrétní částku 15 000 korun. Snaží se tím patrně ilustrovat nafouknutí nájmů na Písnici. Nicméně zvednutí cen nájmů neproběhlo paušálně, ale odvíjelo se od velikosti bytů.

Šéfka organizace Pragulic Tereza Jurečková se o počtu lidí bez domova zmiňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy: „My odhadujeme, že to je těch 10–15 tisíc jenom tady v Praze.“ (video zde, čas 2:06) Podle telefonického hovoru se zástupkyní Pragulic se číslo spíše blíží 10 tisícům, ale reálně je neměřitelné.

Poslední průzkum Ministerstva práce a sociálních věcí týkající se počtu osob bez přístřeší uvádí, že podle odhadu sociálních pracovníků obcí je bez domova v České republice 68,5 tisíc lidí, z toho 9,5 tisíc v Praze (.pdf, str. 9).