Přehled ověřených výroků

Pavel Bělobrádek zastával od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017 funkci vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace (od 5. do 13. prosince v demisi). Šlo tedy bezmála o 4 roky. Jiří Drahoš byl předsedou Akademie věd ČR od 13. března 2009 do března roku 2017. Ve funkcích se tak mohli potkat jen přibližně 3 roky a 2 měsíce.

Po tuto dobu však opravdu spolupracovali. V roce 2017 zároveň Bělobrádkovi neunikl ani Sněm Akademie věd ČR. V rozhovoru pro Reflex navíc sám Drahoš spolupráci potvrdil, hodnotil ji přitom velmi kladně:

Otázka Reflexu: Se kterým představitelem vlády se vám jednalo nejlépe?

JD: Určitě se mi dobře jedná s Pavlem Bělobrádkem, nejen proto, že to je člověk, jenž má jako místopředseda vlády na starost vědu a výzkum, ale přesto, že ve vědě nikdy nepracoval, nechá si spoustu věcí vysvětlit, což je u politika vždy důležité. 

Pavel Bělobrádek a starosta Náchoda Jan Birke byli zvoleni členy náchodského zastupitelstva ve volbách 2010, 2014 a 2018. Tedy oba začínají společné třetí období v zastupitelstvu města Náchod.

O podpoře do voleb mluvil Pavel Bělobrádek pro iDnes v rámci komentáře příprav na druhé kolo senátních voleb. Podporu Bělobrádka Birke potvrdil například v rozhovoru pro iDnes.cz: „Budu volit Pavla Bělobrádka. Vyjádřil jsem mu také podporu.“

Před prvním kolem senátních voleb byly také některé osobnosti zmíněny na oficiálních volebních materiálech Pavla Bělobrádka (.pdf). Jiří Klepsa, starosta Jaroměře, jej podpořil společnou fotografií, rovněž skrze Facebook byla avizována podpora Petra Habla, starosty Nového Města nad Metují, zmiňovaného Jana Birkeho nebo Jana Bitnara, starosty Broumova.

Pavel Bělobrádek prošel během své kariéry různými stupni politiky. Nejdříve byl v roce 2010 zvolen zastupitelem města Náchod. Poté byl v roce 2012 zvolen zastupitelem Královéhradeckého kraje. V roce 2013 se pak stal poslancem Parlamentu, a díky tomu o rok později dosáhl pozice místopředsedy vlády.

Bělobrádek je absolventem magisterského studijního programu na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno, s jehož dokončením získal titul Doktor veterinární medicíny (MVDr.). Na stejné univerzitě následně získal i doktorský titul Ph.D. Odborné publikace, které by měly být součástí postgraduálních programů, se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Přestože jsme nedohledali jeho odborné výstupy, Bělobrádek například od roku 2007 píše na svůj blog na serveru iDnes.cz.

Odůvodnění jsme upravili na základě připomínky Pavla Bělobrádka. Původně jsme mylně uváděli, že druhý doktorát získal na Cevro Institutu, kde však Bělobrádek obdržel titul MPA (Master of Public Administration).

Martin Červíček, policista a armádní generál, v letech 2012–2014 zastával funkci prezidenta Policie České republiky. Ve funkci nahradil odvolaného Petra Lessyho.

Kandidát do senátu za Občanskou demokratickou stranu je zároveň od roku 2014 členem zastupitelstva obce Vysokov a v neposlední řadě od roku 2016 zastává funkci náměstka hejtmana Královéhradeckého kraje Jiřího Štěpána. Zodpovědný je za oblast dopravy a silničního hospodářství. V komunální politice je tedy od roku 2014, dva roky funguje na úrovni Královéhradeckého regionu.

Australský volební systém je jednokolový volební systém, v němž voliči namísto označení jednoho kandidáta seřadí kandidáty od prvního po posledního dle svých preferencí a sympatií. Následně volební komise sečtou všechny kandidáty, kteří se v pořadí umístili na prvních místech. Pokud některý z kandidátů obdrží již v prvním sčítání nadpoloviční většinu hlasů, tak je automaticky zvolen. Pokud první sčítání neurčí vítěze voleb, kandidát, který po prvním sčítání skončil jako poslední, se vyškrtne ze seznamu. Jeho hlasy se rozdělí kandidátům, které voliči uvedli jako druhé v pořadí. Tento proces se opakuje až do okamžiku, kdy jeden z kandidátů překročí padesátiprocentní vítěznou hranici.

Obdobně popisuje volební systém i druhý bod obecné části důvodové zprávy k návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky.

Australský volební systém je založen na preferenčním volení, kdy voliči udávají pořadí kandidátů či stran (nejde tedy pouze o křížkování jako v českých komunálních volbách). Systém pro volby do Senátu je opravdu podobný tomu českému komunálnímu, a to v udávání preferenčních hlasů.

Ještě do roku 2013 fungoval v Austrálii systém, kdy lidé mohli vybrat buďto celou kandidátku strany (pak pořadí kandidátů zůstávalo na zvolené straně, tedy pořadí zapsaném na volebních lístcích), nebo mohli dávat hlasy jednotlivým kandidátům napříč stranami. Tyto hlasy voliči rozdělovali tak, že kandidáty řadili od prvního do posledního podle svých preferencí. O tomto systému se však vedla po volbách v roce 2013 debata, která vyústila ve změnu. Současná pravidla podle zákona (.pdf) z roku 2016 určují dva možné způsoby volby (s. 6): Voliči mohou volit celé kandidátky strany, přičemž i zde udávají preference (číslují strany typicky od 1 do 6, od nejvíce po nejméně preferovanou), nebo mohou udělovat preferenční hlasy přímo kandidátům napříč stranami (stejným způsobem rozdávají většinou hlasy od 1 do 12).

V případě českých komunálních voleb lze uplatňovat tzv. panašování, tedy lze zaškrtnout kandidáty napříč politickými stranami. Volič tak v praxi disponuje tolika volebními hlasy, kolik je zastupitelů v jeho obci. Například Pražané mohou při volbě na magistrát zakřížkovat 65 kandidátů z rozličných stran a hnutí, eventuálně mohou zakroužkovat pouze jednu konkrétní stranu, a tím ji udělit všech svých 65 hlasů.

Stavba mostu přes Ženevské jezero se v poslední době opět dostala do povědomí poté, co se v roce 2016 voliči vyslovili v referendu pro její realizaci. Jaroslav Kubera měl však ve svém výroku na mysli pravděpodobně referendum z roku 1988. V tomto referendu bylo taktéž rozhodnuto pro stavbu, ale o osm let později, kdy se rozhodovalo o možnosti výstavby tunelu či mostu, zavrhli voliči obě varianty. Příčinou mohlo být i to, že by stavba byla velkou zátěží pro ženevský rozpočet. Vyšla by totiž přibližně na 1,2 miliardy CHF a stát neměl v úmyslu tento projekt podpořit.

Zda byl mezi prvním a druhým hlasováním zhotoven projekt za mnoho milionů švýcarských franků, není bohužel možné dohledat.

Nyní je v Senátu projednáván senátní návrh zákona od Jiřího Dienstbiera a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Tento zákon se týká změny způsobu volby senátorů. Návrh počítá s přechodem z dvoukolového systému na jednokolový, tzv. australský systém. Voliči by kandidátům přiřazovali pořadí. Tento systém by měl dle důvodové zprávy zvýšit atraktivitu senátních voleb pro voliče.

Poslanecká sněmovna postoupí návrh zákona Senátu, který má třicetidenní lhůtu na jeho projednání. Během této lhůty může Senát návrh schválit nebo vyjádřit vůli se jím nezabývat - potom postupuje návrh k prezidentovu podpisu. V opačném případě Senát návrh zamítne, případně vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

Posledně zmíněný postup upravuje čl. 47 Ústavy. Sněmovna o návrhu zamítnutém či pozměněném Senátem hlasuje znovu. Jestliže se zákonem vysloví souhlas nadpoloviční většina všech poslanců (101), je zamítnutí Senátem tzv. přehlasováno a zákon je přijat. Pokud Senát zákon vrátil s pozměňovacími návrhy, hlasuje Sněmovna o pozměněném návrhu nejdříve za 10 dnů (ke schválení stačí prostá většina). V opačném případě hlasuje o původním znění zákona. Ten musí být potvrzen nadpoloviční většinou všech poslanců.

Dodejme, že takovýto postup se netýká přijímání například ústavních či volebních zákonů, neboť s ústavním zákonem musí vyslovit souhlas tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorů a volební zákon musí být schválen i Senátem.

Kubera hovoří o plánu novely stavebního zákona, která by se měla podle plánu Ministerstva pro místní rozvoj dostat do sněmovny ještě letos na podzim.

„Jde zejména o fikci souhlasu závazného stanoviska. Úředníci by měli mít při stavebním řízení na vyjádření lhůtu 60 dní. Pokud by se do té doby nevyjádřili, znamenalo by to automatický souhlas,“ uvedla ministryně Dostálová. Totéž se objevilo i na Deník.cz či Lidovky.cz, které interpretovaly slova ministryně pronesená po zářijovém jednání vlády.

Závazné stanovisko je vyjádření některého ze správních úřadů, jehož obsah je závazný pro rozhodnutí ve stavebním řízení. Typicky jde o posouzení vlivu na životní prostředí (tzv. EIA), například k vrtání studny může být potřeba vyjádření místního vodohospodářského a báňského úřadu. Dosud u lhůt orgánů podávajících závazné stanovisko fikce nefunguje. Lhůty se navíc do značné míry liší. Na schématu (.pdf) si můžeme ukázat jednotlivé variace při relativně bezproblémové realizaci stavebního záměru, pouze s posouzením EIA. Mimo to však ještě mohou do procesu vstoupit právě výše zmíněná speciální stanoviska, která mají buďto své lhůty, nebo se podpůrně řídí 30 dny ve správním řádu. Přímo pro rozhodnutí ve stavebním řízení je lhůta určena v § 112 odst. 3 stavebního zákona, která ukládá stavebnímu úřadu rozhodnout „bez zbytečného odkladu, nejdéle však ve lhůtě do 60 dnů ode dne zahájení stavebního řízení; ve zvlášť složitých případech stavební úřad rozhodne nejdéle ve lhůtě do 90 dnů.“ Na tyto lhůty by se však fikce vztahovat neměla.

Ke dni ověřování není vládní návrh novely stavebního zákona v Poslanecké sněmovně evidován, a bude-li, musí projít celým legislativním procesem, přičemž nelze říci, jestli se návrh nakonec skutečně stane platným, nebo ne. Kromě toho je plánována velká rekodifikace stavebního zákona, tedy nikoli novela, ale úplné „přepsání“. Dostálová chce věcný záměr rekodifikace předložit do října 2019. Rekodifikace by měla završovat řadu dílčích zjednodušení.