Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Dne 2. května 2018 proběhla 5. evropsko-africká ministerská konference o migraci a rozvoji. Tato iniciativa bývá zkráceně nazývána také Rabatským procesem. Českým zástupcem na konferenci byl současný ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar. Představitelé zúčastněných zemí následně přijali společné prohlášení, které bývá označováno jako Marakéšská deklarace.

Rabatský proces je jednou z regionálních iniciativ, které se snaží podpořit vzájemnou komunikaci a spolupráci v otázkách migrace, místního rozvoje a spolupráce mezi státy severní i střední Afriky a státy EU. Název je odvozen od místa první schůzky v roce 2008 v hlavním městě Maroka Rabatu (. pdf, str.10–12).

Dne 2. května 2018 proběhla již 5. ministerská konference v rámci Rabatského procesu v bývalém hlavním městě Maroka Marakéši. Českou republiku na místě zastupoval současný ministr v demisi Lubomír Metnar, který shrnul pozici ČR takto:

„Česká republika je připravena expertně i finančně přispět k dalšímu rozvoji rabatského procesu a spolupráci Evropské unie a Afriky. I nadále chceme být aktivní, a to především v realizaci aktivit pomáhajících stabilizovat osoby co nejblíže zemím jejich původu, ve vytváření opatření vedoucích k posilování ochrany hranic a k boji proti pašeráckým sítím v Africe. Za zásadní považuji i posílení vzájemné spolupráce na návratech. Konference byla velmi důležitá, neboť nejde domlouvat spolupráci s africkými státy, když s nimi nebudeme mluvit napřímo. Žádné nové závazky však nepřijímáme.“
Výsledkem konference bylo jednak potvrzení pokračování této iniciativy, jednak přijetí společné deklarace a akčního plánu s cílem dalšího rozvoje. Deklarace byla dle prohlášení ministerstva vnitra přijata jednomyslně s výjimkou Maďarska, které se ale chce i nadále podílet na pokračování Rabatského procesu. Tato deklarace je ze strany ČR chápana jako legálně nezávazný dokument.

Výrok je hodnocen jako zavádějící kvůli tomu, že je sice pravdou, že tento cíl v prohlášení opravdu je, ale je zavádějící ho vztahovat k migraci obecně. A to vzhledem k tomu, že je to pouze jeden z cílů jedné z pěti hlavních oblastí deklarace, která se zabývá problematikou legální migrace a zaměstnanecké mobility speciálně.

Marakéšská deklarace zmiňuje pět hlavních oblastí, které by se měly stát hlavním cílem snah deklarujících států v nejbližší budoucnosti:

• oblast výhod migrace a problematiky,
• oblast legální migrace a mobility,
• oblast ochrany a azylového řízení,
• oblast prevence a boje proti nelegální migraci, pašeráctví a obchodu s lidmi,
• oblast návratu, zpětného převzetí a reintegrace.

Oblast legální migrace a mobility (.pdf, str. 5) deklarující strany chápou jako důležitou a chtějí zajistit její posílení a rozvoj především pro určité kategorie cestujících. Vyjadřují se v takto:

„... recognise the need to encourage and to strengthen the pathways to regular migration, based on efficient civil registration systems, and to promote the mobility of certain categories of travellers (in particular, businessmen and businesswomen, young professionals or researchers) between European and North, West and Central African countries.“

V této je oblasti pak vytyčený cíl číslo 3 v překladu: „...podpora legální migrace a mobility, obzvláště u mladých osob a žen, mezi Evropou a severní, západní a centrální Afrikou, a mezi těmito regiony navzájem.“ Cíl by se měl specificky zaobírat jen legální migrací dle možností a potřeb jednotlivých pracovních trhů, ochranou a právy pracovníků a podporou dobrých postupů a faktorů v rámci mezi a mimoregionální mobility.

V otázce dopadů migrace na rozvoj států se deklarující státy v prohlášení (. pdf, str. 4) přihlásily k zásadám rozvojové Agendy 2030 přijaté OSN, která ve svém cíli číslo 10.7 hovoří o tom, že ke snižování nerovnosti mezi a uvnitř států je potřeba zajistit řádnou, legální a bezpečnou možnost migrace a mobility lidí, a to za využití plánované a organizované migrační politiky. Lze tedy tvrdit, že obecně organizovaná (ve smyslu státem kontrolovaná) legální migrace je považována za jeden z pozitivních zdrojů rozvoje a růstu států.

Začátkem května 2018 se v Marakéši konala ministerská konference Rabatského procesu, které se účastnili evropské a africké státy. Předmětem konference byla podpora střední, severní a západní Afriky v boji proti nelegální migraci, pašování lidí a převaděčství, zaznělo i téma návratů nelegálních migrantů zpět do afrických zemí.

Výsledkem konference bylo přijetí Marakéšské politické deklarace a Marakéšského akčního plánu do roku 2020 - nejsou to ovšem právně závazné politické dokumenty. Maďarsko vyjádřilo nesouhlas s deklarací a akčním plánem jako jediná z evropských zemí.

Z textusamotné deklarace vyplývá, že Česká republika přijímá Marakéšský program pro období 2018–2020 a souhlasí s ním. Ministr Metnar nemusel deklaraci fyzicky podepsat, nicméně s ní musel alespoň neformálně souhlasit. Postoj vlády k této otázce byl probírán na jednání vlády 18. dubna 2018. Slovy Richarda Brabce na následné tiskové konferenci:

„Dále jsme také probírali strategii na podporu stabilizace a rozvoje zemí Sahelu pro příští období. A tam vlastně už pan premiér, který v rámci své návštěvy Bruselu v únoru zmínil, že Sahel je klíčovým regionem z hlediska bezpečnosti a migrace. My jako Česká republika se na podpoře Sahelu, nebo zemí Sahelu, budeme podílet finančně z rozpočtu Ministerstva obrany, Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva vnitra, celkem 4.000.000 eur v letošním roce. Také jsme rozhodli o vzniku zastupitelského úřadu s působností pro země Sahelu.“

Ministr vnitra Lubomír Metnar se 2. května tohoto roku zúčastnil konference v Marakéši, jejímž výsledkem je přijetí Marakéšské politické deklarace a Marákešského akčního plánu do roku 2020. Tyto dokumenty nejsou právně závazné a Česká republika tímto není vázána k přijetí nových závazků týkajících se legální migrace nebo přijímání migrantů. Znění Marakéšské politické deklarace je dostupné na webu Evropské komise zde (.pdf).

Některé servery spojovaly deklaraci s tím, že do ČR začnou proudit davy migrantů z Afriky, a také o deklaraci psaly v kontextu toho, že byla podepsána. Avšak vzhledem k tomu, že dokumenty nejsou právně závazné a ani se nejedná o mezinárodní smlouvu, nebylo tedy nic podepsáno. Dále kompetence a způsob přijímání migrantů záleží pouze na rozhodnutí České republiky a Marakéšská deklarace na toto nemá vliv.

Mentar se 9. května na tiskové konferenci vyjádřil k deklaraci mj. takto:

„Výsledkem této konference bylo přijetí Marakéšské deklarace a Marakéšského akčního plánu do roku 2020. Jedná se o právně nezávazné politické dokumenty, pro Českou republiku neznamenají přijetí žádných nových závazků, přijímání nových migrantů a tzn. žádná podpora masové migrace z Afriky, žádné nové závazky opakuji pro Českou republiku.“

Andrej Babiš kvóty veřejně odmítá. Mluví o tom, že jsou pro Českou republiku nepřijatelné. To ostatně byla i pozice vlády Bohuslava Sobotky, která zastoupena ministrem Chovancem hlasovala proti kvótám.

Babiš o nepřijatelnosti kvót pro ČR mluví opakovaně. Tento svůj postoj uvedl např. po setkání se slovenským předsedou vlády Pellegrinim v dubnu 2018. V prosinci 2017 sdělil toto stanovisko veřejně během jednání špiček členských států.

Jde nicméně o veřejná stanoviska. Není možné nijak doložit, zda je během uzavřených jednání Babiš naladěn stejně, a hlavně pak to, zda je v této věci lídrem mezi hlavami členských států. Z jednání nejsou dostupné přepisy nebo záznamy, a tudíž musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Je pravdou, že se tato deklarace nepodepisovala a jedná se o iniciativu, která v současném stavu jen „deklaruje“ společný zájem a snahu deklarujících států společně řešit některé z otázek spojených s oblastí migrace a mobility. Zároveň z deklarace nevyplývají žádné legální závazky, a tedy ani povinnosti. Plnění deklarace je čistě na dobré vůli a spolupráci všech zúčastněných států.

Deklarace, jak sám název napovídá, naznačuje, že se jedná o představení nějakého stavu či pozice deklarující stranou. Dle definice OSN je deklarace nejčastěji použita v případech, kdy strany chtějí jen představit nějaké společné aspirace a cíle bez toho, aby přikročily k podpisu legálně závazného dokumentu. Marakéšská deklarace je legálně nezávazná, a tedy pro deklarující strany v současném stavu nevyplývají legálně vymahatelné závazky. V tomto duchu je i chápana představiteli ČR,

Zavádějící je ale tvrzení, které se objevilo i na tiskové konferenci na Úřadu vlády ČR 9. května 2018. Z toho vyplývá určité poukazování na povinnosti afrických států. Vzhledem k podstatě této deklarace je zavádějící přiznávat nějaké povinnosti jednotlivým deklarantům, celá deklarace a akční body jsou formulovány na základě dobrovolnosti a všeobecné snahy všech stran řešit problematiku migrace.

Maďarsko odmítlo podepsat Marakéšskou deklaraci a Marakéšský akční plán do roku 2020. Nicméně nadále zůstává součástí Rabatského procesu a mělo by se na konkretních aktivitách podílet prostřednictvím Visegradské skupiny.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť jednak konkrétní sliby v krajích na jednotlivé místní projekty, o nichž Kupka mluví, nepřesahují částku 100 miliard, a navíc u všech takto popisovaných staveb nelze říci, že by se vláda přímo zavázala k tomu, že je kompletně zaplatí ze státního rozpočtu.

Server iROZHLAS.cz v dubnu vytvořil seznam slíbených investic během vládních návštěv krajů, který skutečně dosahuje na částku okolo 110 miliard korun. Mnoho příkladů, které uvádí Martin Kupka, však v těchto „investičních záměrech“, jak sliby nazval premiér Andrej Babiš, není. Navíc tento přehled obsahuje i částky jako jsou navyšování důchodů, snížení daní nebo zvýšení platů učitelů. V celkovém objemu závazků jde o největší položky, tedy Kupkou zmiňované místní investice rozhodně nedosahují částky převyšující 100 miliard.

Nová interna v Baťově nemocnici by měla stát zhruba 4 miliardy, na které by kraj rád získal podporu i od státu. Andrej Babiš žádnou konkrétní částku neslíbil, pouze ale uvedl, že třetinové spolufinancování státem by „bylo fér“.

K Centru urgentní medicíny v Krajské nemocnici Liberec se podle hejtmana Půty vláda během návštěvy kraje vyjádřila takto: „Vláda konstatovala, že chce vytvořit fond ve zdravotnictví, který bude financovat podobné záležitosti.“

Ohledně Ještědu premiér Babiš (video, cca 0:25) uvedl: „Bylo by nejlepší, kdyby to kraj odkoupil, a v rámci našeho programu investic do kulturního dědictví bychom mohli s tím pomoci.“

Ostatní položky, které Martin Kupka zmiňuje, jsou na již jmenovaném seznamu serveru iROZHLAS.cz, a započítávají se tak do celkové položky. Částka však není zcela přesná, jelikož např. u stavby silnic a dálnic žádná konkrétní suma nepadla, pouze bylo zmíněno, že se na to „musí najít peníze“.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť sliby hnutí ANO v této věci dodrženy nebyly. Doplňme drobnou výhradu k hodnocení, a to v tom, že část budoucího železničního spojení Prahy s Kladnem je brána i jako výstavba spojení na letiště a v této věci se jisté kroky podnikly. Nejde ovšem o rychlodráhu, jak bylo slibováno.

„Zasadíme se o dobudování severní varianty Pražského okruhu a rychlodráhy spojující Letiště Václava Havla s centrem metropole.“ Tento slib pochází přímo z volebního programu hnutí ANO do zastupitelstva Prahy z roku 2014.

Projekt společnosti na spojení Prahy přes tehdejší letiště Ruzyně s Kladnem se objevil již v 90. letech. Zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo projekt železniční rychlodráhy usnesením č. 13/21 ze dne 11. 1. 1996. Zprovoznění se v jisté fázi plánovalo na rok 2004, projekt však neměl jednoznačnou podporu a byl opakovaně odkládán na neurčito. Nyní je situace taková, že projekt spojení centra Prahy a letiště čeká na schválení všech úřadů. Zda se výstavba uskuteční, není jisté, protože není dosud hotová aktualizace studie proveditelnosti, která má ukázat, jestli je ekonomické novou trať stavět.

Výstavba železničního spojení na pražské letiště a do Kladna začala v polovině roku 2017 zahájením rekonstrukce Negrelliho viaduktu. Jde ale jen o jednu z mnoha plánovaných rekonstrukcí týkajících se spojení centra a letiště. Oprava Negrelliho viaduktu vyjde na téměř 1,5 miliardy korun - bezmála miliarda poputuje z unijních fondů. Celá rekonstrukce potrvá přes tři roky.

V pozici investora vystupuje Správa železniční dopravní cesty, státní organizace (SŽDC), která vznikla dne 1. 1. 2003 na základě zákona č. 77/2002 Sb. Jedná se tak o státní investici a nikoliv investici hlavního města Prahy.

Co se týče dobudování severní části Pražského okruhu, stále se vybírá vhodná varianta a zahájení stavebních prací se nadále odkládá.