Přehled ověřených výroků

Spekulace o vlivu německé kancléřky Angely Merkelové na vytvoření druhé vlády Andreje Babiše zveřejnil německý levicový deník Die Tageszeitung. Dne 7. června 2018 vydal článek s titulkem Druhá šance pro českého oligarchu, ve kterém popisuje údajný telefonát mezi německou kancléřkou a Babišem. Zmíněný telefonát se měl odehrát v polovině dubna roku 2018.

Článek se nejprve věnuje shrnutí situace na české politické scéně. Důraz je kladen na problematické a zdlouhavé vyjednávání o vládě a to, že pro ostatní parlamentní strany je hlavním problémem osoba Andreje Babiše. Tageszeitung dále shrnuje kontroverze Babiše jako koncentraci ekonomické, politické a mediální moci, podezření na spolupráci s StB či vyšetřování v kauze dotačního podvodu.

Postupně článek přechází k vládnímu vyjednávání. Informuje o tom, že se druhá Babišova vláda bude skládat z koalice ANO a ČSSD s tolerancí KSČM. Deník však podotýká, že kromě tolerance KSČM se nabízela také možnost tolerance vlády ze strany Okamurova hnutí SPD. Závislost české vlády na toleranci pravicově populistického hnutí ale měla být dle deníku v nelibosti německé vlády.

V souvislosti s údajnými německými tlaky na podobu nové české vlády je zmíněn telefonní hovor mezi kancléřkou Merkelovou a Andrejem Babišem z dubna 2018. Deník dle nepřímých zdrojů píše, že měl být Babiš po telefonátu ustaraný. V zápětí se v článku objevuje řečnická otázka, zda Babišova nálada po hovoru nemohla souviset s tlakem kancléřky na ignorování SPD ze strany Babiše. Zároveň je ale uvedeno i Babišovo přímé vyjádření, kde tento dohad popírá.

Když se podíváme na návrhy zákonů předložené ze strany vlády od 21. října 2017 (8. volební období), tak se výše vytyčeného okruhu témat týkají čtyři návrhy, a sice: novela zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení; novela zákona o pojistném na sociální zabezpečení; vládní návrh zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a novela insolvenčního zákona.

V případě první novely má dojít ke změnám v zákoně o státní sociální podpoře a zákoně o Úřadu práce České republiky, které se tematicky týkají problematiky sociálních dávek. Avšak věcně návrh žádné změny nepřináší, jak se dočteme v důvodové zprávě:

„Předložený návrh zákona má opravný legislativně-technický charakter a neobsahuje žádné věcné změny.“

Druhý návrh se týká projektu eNeschopenek a úprav v rámci Jednotného informačního systému práce a sociálních věci (JISPSV), jak stojí v závěru důvodové zprávy:

„Navrhuje se proto zrušení právní úpravy stávajícího projektu „eNeschopenky“ a současně právní úpravy převodu registrů ČSSZ do JISPSV s tím, že zároveň budou zahájeny práce na nové podobě eNeschopenky s termínem účinnosti 1. ledna 2021; přitom bude zvážena i další podoba JISPSV.“

Nicméně opět se nejedná o žádnou zásadní věcnou změnu, ale spíše o návrh organizačních změn.

Třetí návrh, který již postoupil do druhého čtení, se týká změn pravidel pro jmenování a sankce znalců. Tím pádem zapadající pod problematiku justice a soudnictví.

Poslední návrh se týká pomoci osobám v exekuci, konkrétně usnadňuje proces vstupování do oddlužení. Jde tedy o návrh zákona zabývající se dluhovými pastmi.

Za zmínku může stát i plánovaná změna výše normativních nákladů na bydlení (stanovovaná každoročně vládou), která má za cíl zabránit zneužívání peněz od státu nepoctivými pronajímateli bytů. V tomto případě se nejedná o zákon, ale o nařízení vlády předložené ze strany ministerstva práce a sociálních věcí.

Na základě výše uvedeného hodnotíme tento výrok jako nepravdivý. Dodejme, že nehodnotíme obsah předloh, ale soustředíme se na fakt, že ministři v daných oblastech nějaké kroky podnikli.

Poslanecká sněmovna dala 27. června v prvním čtení šanci všem třem návrhům zákona o obecném referendu navrženým třemi poslaneckými kluby – SPD, ČSSD a KSČM. O výsledcích hlasování o návrzích informovaly servery iDNES.cz, Novinky.cz, Deník.cz i deník Právo. Vláda již dříve podpořila právě návrh ČSSD, který počítá s 850 tisíci podpisy, nadpoloviční účastí a neumožňuje hlasování o mezinárodních smlouvách, tedy ani o vystoupení z Evropské unie.

Byť Tomio Okamura očekává, že by vláda měla prosazovat návrh zákona o obecném referendu s možností hlasování o vystoupení z EU, nic tomu nenasvědčuje. Menšinová vláda hnutí ANO, toho času v demisi, nepředložila vlastní návrh zákona a nakonec podpořila návrh ČSSD, který s hlasováním o vystoupení z EU nepočítá.

Ani současná vláda Andreje Babiše s referendem o vystoupení z EU nepočítá. Dle programového prohlášení plánuje vláda předložit zákon o celostátním referendu, ale vzhledem k tomu, že respektuje zastupitelskou demokracii zakotvenou v ústavě, neumožní ve funkčním období vlády schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích formou referenda.

Volební preference SPD se opravdu pohybují kolem 10 % podle dat z webu Mandáty.cz, jehož cílem je shromažďovat výsledky volebních průzkumů a preferencí stran na jednom místě.

V posledních zveřejněných volebních modelech má SPD dle červnového průzkumu agentury Kantar TNS 9,5 %, model Medianu ukazuje 8,5 %.

Tomio Okamura má zřejmě na mysli tento blog z května 2015. Miroslav Poche v něm píše o tom, že Česká republika by na základě kvót měla přijmout 525 uprchlíků, což považuje za „symbolické humanitární gesto, kterému by se Česká republika neměla vyhýbat“. Dále poukazuje na to, že přijetí uprchlíků není jen humanitárním aktem vůči běžencům, ale zároveň solidárním aktem vůči ostatním zemím EU. To, že ČR musí přijetí uprchlíků zvládnout, Poche takto explicitně nepíše.Nicméně vzhledem k celkově jednoznačnému vyznění blogu hodnotíme výrok jako pravdivý.

E-shop (www.spd-shop.cz), o kterém se píše, je provozován podnikatelem Lubomírem Volným, poslancem za SPD a předsedou regionálního klubu SPD Moravskoslezského kraje. Podle vyjádření Lubomíra Volného je tento e-shop provozován na základě zdarma udělené licence a provozuje ho on sám jako podnikatel – fyzická osoba.

Obsah jednotlivých stránek tohoto e-shopu svým zpracováním vykazuje znaky určitého provázání, kupříkladu používáním slov „OFICIÁLNÍ ESHOP HNUTÍ“ nebo stránkou věnovanou informacím o hnutí SPD. I Tomio Okamura na svém Facebooku a na webu SPD zveřejnil příspěvek, který na e-shop odkazoval a ve kterém stálo: „Nový e-shop SPD…“Tento příspěvek byl však stažen a není již dostupný.

Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí ve své tiskové zprávě uvedl, že podnikající fyzická osoba poskytovala bezúplatné plnění ve prospěch strany, když agitovala a provozovala e-shop s propagačními předměty strany. Hnutí SPD se tím, že toto neuvedla ve zprávě o financování kampaně, dopustila přestupku.

V souvislosti s tímto e-shopem také někteří členové SPD do úředního záznamu o podání vysvětlení na policii vypověděli, že byli nuceni si skrze tento e-shop kupovat reklamní předměty na hnutí SPD a tyto předměty pak dále rozprodat a peníze odevzdat Lubomírovi Volnému.

Lze tedy říci, že hnutí SPD sice e-shop samo neprovozuje, ale také že tento e-shop je propagován hnutím a je možné se na něj prokliknout z facebookových stránek hnutí i ze stránek Tomia Okamury.

Nelze popírat, že zde existuje jistá spojitost mezi e-shopem a hnutím nebo osobou Tomia Okamury. Tato spojitost je ostatně i jedním z důvodů, proč byla hnutí udělena pokuta.

Úřad, který Tomio Okamura zmiňuje, se nazývá Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSPH). Ten se zabývá kontrolou transparentnosti financování politických stran.

Hnutí SPD dostal o od úřadu v červnu 2018 nejvyšší možnou pokutu za čtyři přestupky, které souvisely s kampaní před sněmovními volbami v říjnu 2017 a doplňovacími volbami do senátu v lednu 2018.

Okamura má pravdu v tom, že pokuty se týkaly i jiných politických subjektů. Konkrétně ve zmiňovaných sněmovních volbách dostalo pokutu 18 politických stran a hnutí z různých důvodů, např. nezveřejnění dárců, kteří přispěli na volební kampaň.

Co se týče úniku informací, tento úřad své tiskové zprávy vždy zveřejňuje anonymně, s ohledem na neveřejnost řízení. Server Seznam Zprávy informoval jako první o tom, že se jedná o stranu SPD s odvoláním na „velmi důvěryhodný zdroj“. Server iROZHLAS k tomu poté dodal, že z kontextu zprávy je jasné, o jakou stranu se jedná, což je pravda. Tisková zpráva úřadu popisovala přestupek „hnutí, které je v Poslanecké sněmovně a má e-shop“. Takové je jen jedno.

Kdo přesně má být zdrojem médií v tomto případě ovšem není jasné. Ta mohla dovodit, o které hnutí jde, nicméně přísně vzato danou informaci úřad nepublikoval.

Andrej Babiš (spolu s Jaroslavem Faltýnkem) byl vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání 19. ledna (2018). V květnu 2018 bylo přerušeno stíhání Jaroslava Faltýnka, stížnost Andreje Babiše však byla zamítnuta a jeho stíhání stále pokračuje.

Nominanta ČSSD na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho odmítl jmenovat Miloš Zeman, údajně kvůli jeho postojům k migraci. Aktuálně tedy vláda nemá ministra zahraničí - ministerstvo bude dočasně řídit předseda ČSSD a ministr vnitra v nové Babišově vládě Jan Hamáček.

ČSSD potvrdila svou účast v Babišově vládě 15. června po výsledku vnitrostranického referenda. Vláda ANO a ČSSD se má opírat o hlasy KSČM, která má vládu tolerovat. Finálně má být o toleranci vlády komunisty rozhodnuto v sobotu 30. června 2018 po rozhodnutí ÚV KSČM.

Poslankyni Valachové uznáváme pravdivý výrok týkající se znalosti a výkladu Ústavy ČR.

Spor se točí kolem článku 68 odst. 2 Ústavy České republiky, který zní následovně: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“

Z gramatického výkladu normy vyplývá, že prezident republiky jmenuje ostatní členy vlády pouze na premiérův návrh. Jinými slovy, prezident sám nemůže jmenovat členem vlády, koho chce, ani svévolně měnit nominace. Protiústavnost aktu jmenování člena vlády bez návrhu premiéra pak vyjádřili také ústavní právníci Jan Kudrna a Jan Kysela.

Závěrem dodejme, že nehodnotíme, zda prezident republiky při jmenování vlády porušil či neporušil ústavu, neboť tato činnost přísluší orgánům moci soudní. Nesoudíme konkrétní případ, ale zabýváme se správným teoretickým postupem při jmenování ministrů. Ústavněprávní správnost proběhnuvšího ceremoniálu mohou relevantně hodnotit pouze soudy.

Předsedovi Janu Bartoškovi uznáváme faktickou pravdu, neboť parafrázovaná teze se skutečně v Ústavě České republiky nachází, konkrétně pak ve článku 68 odst. 2, který říká: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“