Přehled ověřených výroků

Zmíněný zákon v § 2 označuje režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Dále uvádí, že Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) vznikla 31. března 1990 jako nástupce Komunistické strany Československa, a to po jejím rozdělení na slovenskou KSS a českou KSČM, ještě před rozdělením Československa. Uvnitř KSČM existuje několik názorových proudů. Dělicí čára ve straně podle Josefa Skály prochází mezi stoupenci radikálnější politiky a těmi, kteří ustrnuli v 90. letech, kdy stačilo kritizovat následky tehdejších rozhodnutí. Právě on spolu s například Martou Semelovou reprezentuje radikálnější část uvnitř KSČM. Velký rozruch vzbudilo její tvrzení, kdy si se spolustraníky a příznivci KSČM připomínala výročí komunistického puče. „Únor 1948 a následující období čtyřiceti let nebylo zločinným režimem,“ vysvětlovala a dodala, že zločinný režim nastal až po roce 1989. Je ale nutné podotknout, že oficiální usnesení KSČM odmítá stalinismus a jiné nedemokratické praktiky.

V pražském sídle KSČM byla v únoru 2015 k vidění výstava Ke dni zářící hvězdy – neboli ke dni narození věčného generálního tajemníka Korejské strany práce, soudruha Kim Čong-ila. Takový byl oficiální název expozice, kterou přichystal první místopředseda KSČM Petr Šimůnek na počest nového velvyslance Severní Koreje v Praze Kim Pchjong-ila. O dva dny později výstava vypadala jinak, protože název byl odstraněn spolu s obrazy bývalého severokorejského diktátora. „Je to výstava k životu v Korejské lidově-demokratické republice,“uvedl pro iDNES.cz mluvčí KSČM Robert Kvacskai.

Dalším kontroverzním krokem byla také kondolence kúmrtí Kim Čong-ila.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, protože je sice pravda, že čínská firma CITIC převzala a zaplatila dluhy CEFC, a nadále tak obě firmy pokračují ve své činnosti. Jejich investice ale nedosahují slibované hodnoty, a mnohdy se jedná pouze o akvizice majetku, což se nedá zcela označit jako investici.

Miloš Zeman v roce 2016 uvedl, že čínské investice v Česku dosáhnou 95 miliard korun. V současné době je ale částka o zhruba 72 miliard nižší.

Z předběžných odhadů České národní banky vyplývá, že čínské investice dosahují ke konci roku 2017 necelých 23 miliard. „Co se týče stavu čínských investic v České republice, ten byl ke konci roku 2016 17 miliard Kč, zatímco rok před tím to bylo 6,66 miliard Kč,“ uvedla tisková mluvčí ČNB Markéta Fišerová pro server Echo24. Největším čínským investorem u nás je v poslední době diskutovaná firma CEFC. Ta nezřídka ovšem provádí akvizice, za všechny můžeme jmenovat fotbalovou Slavii, pivovar Lobkowitz nebo sídlo Živnobanky.

CEFC dlužila skupině J&T 11,5 miliardy Kč. J&T 17. května 2018 převzala její aktivity v Česku, protože dluhy Číňané podle J&T nezaplatili v termínu. CEFC označila změny za pokus J&T o nepřátelské převzetí firmy a jejích aktiv v ČR.

Skupina J&T se v 25. května 2018 dohodla s čínskou CITIC Group na prodeji pohledávek ve výši 11,5 miliardy Kč, které jí dlužila čínská CEFC. Skupina J&T rovněž potvrdila, že postupně začne uvolňovat zastavený majetek CEFC a odvolávat své zástupce ve společnosti.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Babiš sice Murína nezprostil funkce – Murín odstoupil sám. Nicméně v posledních měsících na něj Babiš tlačil veřejně, a to jak v médiích, tak i např. podáním kárného řízení.

Spor, který vyvrcholil rezignací ředitele GIBS Murína, započal koncem února tohoto roku, kdy GIBS veřejně oznámila snahu premiéra v demisi Babiše navrhnout odchod ředitele Murína z vedení GIBS, v reakci na kontrolu hospodaření GIBS ze strany ministerstva financí.

Později Babiš přiznal, že tuto kontrolu inicioval on sám a že je pravdou, že k řediteli Murínovi ztratil jako k vedoucímu GIBS důvěru. Této věci se více věnoval také server iROZHLAS. Následně byla věc probíránav březnu i před bezpečnostním výborem Poslanecké sněmovn. Konečně 19. března premiér v demisi inicioval zahájení kázeňského řízení vůči řediteli Murínovi.

Výsledkem pak bylo podání rezignace ze strany ředitele GIBS Murína dne 17. dubna, ve které přiznává, že události posledních týdnů byly jedním z důvodů jeho rezignace:

„Ačkoli jsem se nedopustil ničeho nezákonného ani neetického, obávám se, že mé setrvání v čele GIBS by mohlo zavdat příčinu k nedůvodnému zpochybňování výsledků její práce, především ze strany obou vrchních státních zástupců a nejvyššího státního zástupce. Situace, která se kolem GIBS a mé osoby vyvinula v posledních měsících, mi proto nedovoluje pokračovat v řízení tohoto útvaru a nechci zavdávat příčinu k jakýmkoliv útokům na GIBS.S ohledem na tyto skutečnosti jsem se rozhodl k 30. dubnu 2018 rezignovat na funkci ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů a současně tak ukončit služební poměr.“

Doplňme, že své pochybnosti ohledně Murína skutečně vyslovili i státní zástupci, jak jsme již dříve ověřovali.

Výrok je hodnocen jako pravda, jelikož vláda Andreje Babiše ještě neskončila a svůj odchod z ní už ohlásili tři dlouholetí ministři. Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického přes média skutečně odhalil personální problémy mezi jednotlivými členy vlády.

Opuštění vlády Andreje Babiše oznámili v posledních týdnech 3 ministři, kteří zasedali už v předešlé Sobotkově vládě. Konkrétně se jedná o ministra zahraničí Martina Stropnického, ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a ministra dopravy Dana Ťoka. Stropnický a Pelikán se vládního angažmá nezříkají kvůli pochybením v čele resortů. Pelikán se rozchází s názorovou většinou hnutí ANO a Stropnický zase označil Sněmovnu jako místo s příliš negativní energií a míří na velvyslanectví do Izraele.

Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického ohledně několika miliardového nákupu mobilních radarů, ve kterých narazila inspekce Ministerstva obrany na „závažné nálezy“, vyústil až ve svolání Bezpečnostní rady státu. Na setkáni Rady se bude také řešit sledování ministryně obrany neznámými pachateli, proti kterým musela zasahovat i ochranka.

Ministr Stropnický se ke Karle Šlechtové vyjádřil také v rozhovoru pro server lidovky.cz, ve kterém se podivoval nad prohlášením čerstvé ministryně, ve kterém prohlásila, že resort obrany a jeho nákupy budou podrobeny auditu.

Předseda vlády Andrej Babiš se ke sporu jeho ministrů zatím dlouze nevyjadřoval. Skrze média Šlechtové pouze vzkázal, že je přepracovaná a měla by si odpočinout. Mediální přestřelka pokračovala, Karla Šlechtová prohlásila: „Nebudu dělat nikomu vola a nejsem něčí poskok.“ V rozhovoru pro Idnes.cz ministryně obrany také zmínila, že předseda vlády s ní nekomunikoval ani v záležitosti nákupu radarů.

V době před odvoláním Sykové se skutečně objevily informace, které ukazovaly na etické pochybení profesorky Sykové a jejího týmu, a které byly později částečně potvrzeny.

Jiří Drahoš odvolal Evu Sykovou z funkce ředitelky Ústavu experimentální medicíny AV ČR v květnu 2016. Tomuto odvolání předcházela kauza s léčbou pomocí kmenových buněk, kterou Syková propagovala. Pořad Reportéři ČT upozornil v listopadu 2015 na to, že Syková umožňuje pacientům experimentální léčbu amyotrofické laterální sklerózy mimo věděckou studii a za úplatu. V pořadu se Syková bránila, že pacienti pouze dobrovolně darovali peníze spolku Buněčná terapie, jemuž Syková předsedala. Buňky pro tuto léčbu kultivovala firma Bioinova, sídlící ve stejné budově jako Buněčná terapie, a kde měl ÚEM AV ČR 43 procentní podíl.

V reportáži ČT však pacienti a jejich blízcí uváděli, že poskytnutí daru bylo podmínkou začátku léčby. Syková odmítala (čas 13:59), že poskytnutí daru by bylo podmínkou začátku léčby: "Nikdy jim to nebylo nabídnuto. Naopak pacientům bylo vždycky řečeno, že si to nemohou platit, že je tady jediná možnosti že jim to uhradí ta nadace, a ta nadace sbírá peníze z různých zdrojů. A oni, pokud to dají na výzkum, tak to rozhodně není tak, že rozhodně dostanou kmenové buňky. Nemusí je vůbec dostat. Je to prostě dar na výzkum." Na otázku, jestli by si pacienti měli takovou léčbu hradit sami, odpověděla: "Neměli, ale pak by to nemohli zase dostat, protože my když do té nadace nenasbíráme žádné peníze, tak nemůžeme žádné buňky vyrábět." ( tamtéž, čas 18:02)

Reportérkou oslovení odborníci její jednání označili za neetické, zvláště pak s ohledem na to, že Syková měla nemocným dávat naději na zlepšení jejich stavu, což ale neodpovídalo dosavadním zjištěním.

Jan Roth, neurolog (čas. 10:35): "Z etického hlediska.... to tak nemůže být." (aby pacienti platili za neprověřenou léčbu, pozn. Demagog.cz)

Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR (čas 23:35): "Pokud je to metoda, u které neexistuje žádný nebo prakticky žádný případ na světě, že by někomu pomohla, tak si myslím, že to je naprosto neetické." Na toto téma se vyjádřil později i sám Jiří Drahoš s tím, že věc není eticky v pořádku, ale nemá důvod zasahovat. (čas 10:18)

V reportáži ČT, která následovala půl roku po první, tedy v květnu 2016, se dále ukázalo, že peníze byly požadovány i od pacientů, zařazených do klinické studie. V reportáži zazněla nahrávka (čas 19:38), kde člen týmu Sykové neurolog Bojar mluví o tom, že takoví pacienti musí některé náklady hradit. To je ale protizákonné. Na základě tohoto Drahoš Sykovou odvolal.

Syková později reagovala, že se bude soudně bránit. Etická komise Univerzity Karlovy dospěla k názoru, že jednání týmu profesorky Sykové bylo neetické. Interní šetření v nemocnici Motol došlo k názoru, že k pochybení nedošlo, neboť peníze od pacientů v klinické studii nebyly vybírány. Neurolog Martin Bojar z nemocnice sám odešel.

Kapitálové výdaje na ministerstvu obrany jsou za celé čtyři roky působení Stropnického ve výši okolo 18,2 mld. (.pdf, příloha č. 1). Podle dokumentu (.pdf, str. 4), který na začátku minulého roku bilancoval naplnění priorit ministerstva obrany, má být objem investic za uplynulé období okolo 42 miliard. Největší položkou je 20 mld. za údržbu a pořízení nadzvukových letounů GRIPEN, která platí v celkové výši 42 mld. už od roku 2005 do roku 2027. V roce 2014 došlo po dvou letech vyjednávání k definitivnímu prodloužení právě do roku 2027.

Druhá největší položka má padnout na modernizaci a servis letectva armády. Konkrétně by se mělo jednat celkově o 10,8 mld. korun, které půjdou například na servis vrtulníku řady Mi nebo na W-3A Sokol. Další velkou akvizicí jsou útočné pušky BREN, které ministerstvo obrany stály okolo 1,2 mld.

Za dobu jeho řízení Stropnickým ministerstvo obrany opravdu nepotkal žádný skandál, jako například v minulosti za vlády Mirka Topolánka v souvislosti s nákupy transportérů Pandur nebo za vlády Petra Nečase a kauzy nákupu vrtulníků CASA, která je v současně době stále u soudu.

ČSSD připadne ve vznikající vládě pětice ministerstev. Vedle zmiňovaného ministerstva práce a sociálních věcí se jedná o ministerstvo vnitra, zahraničí, kultury a zemědělství.

V programovém prohlášení vznikající vlády je obsažena řada priorit vyjmenovaných Janem Hamáčkem. V kapitole Sociální politika a zaměstnanost s mluví o proplácení prvních tří dnů nemoci: „Od 1. 7. 2019 obnovíme náhradu mzdy v prvních třech dnech pracovní neschopnosti ve výši 60 procent denního vyměřovacího základu a projednáme možnosti, jak tento krok kompenzovat zaměstnavatelům.“ Dále se vláda v programovém prohlášení mj. zavazuje neprivatizovat veřejné služby: „Nepřipustíme privatizaci veřejných služeb ani podniků se státní účastí.“ V kapitole Zdravotnictví vláda garantuje nezvyšování spoluúčasti pacientů: „Posílíme transparentnost zdravotnictví a postavení občanů v celém systému, přitom však nezvýšíme jejich spoluúčast.“ V programovém prohlášení je obsažena také část o zvyšování důchodů:„Prosadíme novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy. (...) Novela zákona o důchodovém pojištění upraví navýšení důchodu o 1000 Kč lidem, kteří dosáhnou věku 85 let.“

Farský hovoří o indexu svobody tisku, který každoročně vydává organizace Reportéři bez hranic. Index z roku 2018 uvádí Českou republiku na 34. místě. V roce 2017 byla Česká republika na 23. místě.

Reportéři bez hranic v případě České republiky upozorňují zejména na postoj prezidenta Miloše Zemana k novinářům. Zmiňují tiskovou konferenci, kde byl prezident viděn s dřevěnou atrapou samopalu s nápisem: „Na novináře“. Dále upozorňují na alarmující koncentraci vlastnictví médií oligarchy, která započala v roce 2008. Reportéři bez hranic také dodávají, že jedním z těchto oligarchů je současný premiér Andrej Babiš.

Z hlediska míry zhoršení indexu svobody tisku oproti roku 2017 je Česká republika na 3. místě s propadem o 11 příček. Nejvyšší propad, o 18 příček, zaznamenala Malta. Na druhém místě se umístila Mauritánie s propadem o 17 příček.

Pavel Kováčik (KSČM) mluvil o této straně jako o radikálně levicové v roce 2011 v pořadu ČT Hyde Park (8:50), kdy řekl: „(...) dopouštíme se jedné věci: jsme tady jako ostře opoziční, radikálně levicová strana a to mnohým možná vadí (...)“

Dále mluvil Kováčik o KSČM jako o radikálně levicové straně v rozhovoru v lednu 2018 pro deník Haló noviny. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť vláda od svého nástupu v prosinci 2017 již dodala do Poslanecké sněmovny 26 návrhů zákonů, které normálně postupují legislativním procesem.

Andrej Babiš byl předsedou vlády jmenován 6. prosince, zbytek současné vlády, která mezitím nezískala důvěru a vládne tedy v demisi, jmenoval prezident Zeman 13. prosince. Od tohoto okamžiku Babišův kabinet poslal (záložka návrhy zákonů/typ navrhovatele - vláda) do Poslanecké sněmovny celkem 26 návrhů zákonů.

Řada z nich vládě prochází legislativním procesem, a to i hlasy poslanců SPD. Z veřejně nejvíce diskutovaných návrhů jde třeba o novelu insolvenčního zákona, kterou předkládá ministr Pelikán. Ta má vytvořit možnost oddlužení u osob splácejících své dluhy po dobu sedmi let.

Vláda již do připomínkového řízení poslala také svou daňovou reformu, která sestává ze změn sazeb u jednotlivých daní nebo zrušení superhrubé mzdy.