Přehled ověřených výroků

V programovém prohlášení z roku 2014 se vláda zavázala zvýšit minimální mzdu tak, aby se její výše přiblížila 40 % průměrné mzdy. Vláda pak během svého funkčního období zvýšila minimální mzdu třikrát – v roce 2015 na 9 200 Kč, v roce 2016 na 9 900 Kč a v roce 2017 na 11 000 Kč.

Vláda také schválila další navýšení minimální mzdy od roku 2018, a to na 12 200 Kč, což by mělo odpovídat 40,5 % průměrné mzdy. Pokud by se průměrná mzda držela stále na úrovni kolem 29 000 Kč, měl by se tento předpoklad vyplnit.

Jak vidíme na následujícím grafu v časovém srovnání, výška minimální mzdy se opravdu dlouho držela na stejné úrovni (osm tisíc korun, na tuto částku se dostala za Topolánkovy vlády). Minulá vláda (Rusnokova ani Nečasova) opravdu minimální mzdu nezvyšovala.

Platové tarify pro příslušníky bezpečnostních složek se za vlády Bohuslava Sobotky zvýšily, a to od 1. 7. 2017 o 10 %.

Platy zaměstnanců v sociálních službách se od července rovněž zvýšily, a to od 9,4 % až do 23 % podle příslušného platového tarifu. Tato zvýšení se mají dotknout zhruba 165 tisíc lidí.

Platy pedagogických i nepedagogických zaměstnanců se zvedly v listopadu 2015 – nepedagogickým pracovníkům o 3 %, pedagogickým o 3,3 %. V září 2016 se dále zvedly platy zaměstnanců ve školství, a to v průměru o 4 % nepedagogickým pracovníkům a o 6 % pedagogickým pracovníkům. Stalo se tak díky nařízení vlády. Od července 2017 dochází k dalšímu navýšení platů nepedagogických zaměstnanců.

Od listopadu se navíc o 15 % zvýší platy učitelům a o 10 % ostatním zaměstnancům veřejné správy.

V kultuře za této vlády stoupl průměrný plat o 35 %, zvedly se i tarifní platy.

Obecně tak je možné konstatovat, že vláda se snažila státním zaměstnancům zvyšovat platy.

Je pravdou, že při nástupu současné koalice v lednu 2014 česká ekonomika fakticky nerostla. V dalších letech se růst ekonomiky výrazně zvýšil. Vliv na to má řada faktorů jako např. růst okolních zemí, s nimiž obchodujeme, nebo třeba i zvýšená spotřeba obyvatelstva. V rámci výroku hodnotíme pouze stav ekonomiky v době nástupu Sobotkovy vlády.

V roce 2013 bylo v ČR tempo růstu HDP záporné -0,5 %, růst se zrychlil v roce 2014 na 2,7 % a pokračuje dodnes. Nicméně pokles HDP v roce 2013 už byl přívětivější než pokles v roce 2012 (kdy bylo tempo růstu opět záporné, -0,8 %).

V současné době česká ekonomika stále roste v odhadovaném tempu 3,6 % HDP. Dle expertů se v posledním roce na růstu podílel hlavně export, který za posledních šest měsíců vzrostl o 4,7 %. Obchodní bilance byla ve stejném období v přebytku 18,8 miliard korun.

Na současném růstu se rovněž významně podílí silná domácí spotřeba, jež v prvním čtvrtletí také vzrostla, a to o 2,7 %.

Růst těchto dvou položek potvrzuje trend, který česká ekonomika zahájila v roce 2016, jak ukazuje i tento graf příspěvků jednotlivých složek k meziročnímu růstu HDP. Z něj je patrný rostoucí podíl domácí spotřeby na růst HDP.

Zdroj: Statistika a my

Dle dostupných informací stojí za současným dobrým stavem českého hospodářství jak stabilní export a poptávka v zahraničí, tak i sílící domácí spotřeba. Výrok je tak hodnocen jako pravdivý.

Lubomír Zaorálek mluví o zákonu o sociálním bydlení. Ten byl koalicí přislíben již v programovém prohlášení vlády. Konkrétně bod zněl:

„Prosadíme zákon o sociálním bydlení, který definuje standard sociálního bytu a vymezí osoby, které na něj mají při plnění stanovených podmínek nárok.“

Až v březnu 2017 vláda tento zákon po dlouhých diskuzích schválila, nicméně s ním nikdo příliš spokojen nebyl – vedly se spory například o tom, na koho by se měl zákon vztahovat.

ČSSD měla v plánu zákon aplikovat na široké spektrum lidí v nouzi, včetně seniorů, samoživitelů nebo postižených. Naopak ANO požadovalo zúžení skupiny obyvatel, na které by se zákon měl vztahovat, a také bylo proti zřizování nového úřadu, který by přidělování bytů řídil místo obcí. Místo toho měly být do programu dobrovolně zapojeny obce, které by tyto byty přidělovaly.

V případě, že by obce spolupráci odmítly, měl byty přidělovat Státní fond rozvoje bydlení. Opoziční strany pak kritizovaly zákon kvůli obavám o vytvoření sociálně vyloučených lokalit a také kvůli finanční náročnosti.

Po schválení ve vládě byl zákon poslán do Poslanecké sněmovny. Zde byl projednáván 17. 5. 2017, nicméně jednání bylo přerušeno a od té doby se o zákonu nejednalo. Přes první čtení zákon neprošel i díky opakovaným vystoupením opozičních poslanců, kteří tak zabránili jeho propuštění dále. Na druhou stranu vláda jej předložila teprve půl roku před volbami, což při výrazně rozdílných postojích různých stran mohlo vést k snazšímu zablokování projednání.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť vládě se skutečně nepodařilo prosadit zákon o sociálním bydlení, proti němu vystupovalo jak hnutí ANO (v daném případě ministerstvo pro místní rozvoj), tak i pravicová opozice.

Vyjdeme-li z dlouhodobých dat CVVM, tak je zřejmé, že se vláda Bohuslava Sobotky v porovnání s vládou Petra Nečase těšila větší důvěře obyvatel. V první polovině roku 2013 (tedy ještě před zásahem na Úřadu vlády), oscilovala veřejná podpora mezi 12–23 %.

Fakticky ihned po nástupu Nečasovy vlády začala důvěra v ni klesat. Naopak po sestavení kabinetu Bohuslava Sobotky se popularita vlády zvedla na nějakých 45 % a tuto míru si dlouho držela. Pokles pak koalice zaznamenala až v roce 2016 a v porovnání s předchozími sestavami (jak je z grafu CVVM patrné) nebyl tak výrazný.

Výrazný zlom směrem dolů v popularitě vláda utržila po proběhnuvší koaliční krizi (ze 40 na 23 %) na jaře letošního roku. Podle aktuálních dat se důvěra v kabinet pohybuje na hladině 28 %.

Je tedy pravdou, že po významnou dobu tohoto období se vládní sestava těšila důvěře, které minulé vlády fakticky nedosahovaly.

Kauza trestního stíhání Andreje Babiše (a Jaroslava Faltýnka) se vztahuje k údajnému zneužití dotací EU na stavbu Farmy Čapí hnízdo. Podle serveru Aktuálně.cz začalo vyšetřování okolností získání dotací na konci prosince 2015. Letos pak případ pokročil a policie požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání Babiše a Faltýnka. V případu pak figurují i další členové Babišovy rodiny, přesný počet obviněných však není znám. V Poslanecké sněmovně pak došlo k hlasování o vydání Babiše 6. 9. 2017, kde ze 134 přítomných poslanců hlasovalo pro jeho vydání 123. Na začátku října 2017 pak policie Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka obvinila pro podezření z dotačního podvodu a z poškození finančních zájmů Evropské unie a bylo zahájeno trestní stíhání, jak uvedly Lidovky.cz. Výrok je tedy pravdivý.

Komunisté dle svého volebního programu hodlají prosadit (5. téma: Bezpečnost a mírové soužití, 6. bod) celonárodní referendum o vystoupení České republiky ze Severoatlantické aliance. To potvrdil i předseda KSČM Vojtěch Filip v předvolební debatě České televize na téma zahraniční politiky 4. října 2017 (čas 1:39). Kromě toho Filip vyřkl myšlenku, že by mělo proběhnout referendum o setrvání ČR v Evropské unii, pokud by ho čeští občané požadovali.

Je třeba podotknout, že KSČM už v tomto volebním období, konkrétně v září 2016, podala návrh (.pdf) ústavního zákona o referendu o vypovězení Severoatlantické smlouvy. Ten se nedostal ani do prvního čtení, ale předseda Filip vyjádřil stanovisko, že podstatná je debata nad vojenskými závazky plynoucí České republice z účasti v NATO.

Miroslav Kalousek kandidoval v roce 1992 za KDU-ČSL v Praze do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Pro informaci dodejme, že Sněmovna národů čítala 150 poslanců, kteří byli rovným dílem voleni v obou federálních republikách (tedy v Česku a na Slovensku). V Praze lidovci nezískali žádný mandát, tedy Kalousek má pravdu, že zvolen nebyl.

Vyjdeme-li z Kalouskova životopisu dostupném na jeho webu, lze pozorovat jeho kariéru v 90. letech. Uvádí:

„Od roku 1990 jsem působil ve státní správě, v letech 1990 - 1992 na Úřadu vlády ČR jako odborný poradce místopředsedy vlády ČR se zaměřením na otázky ekonomické transformace. Od července 1992 jsem působil v Úřadu vlády ČSFR jako ředitel odboru poradců místopředsedy vlády ČSFR. V období transformace vlastnických vztahů v ČR jsem zastupoval vládu ČR v několika řídících funkcích v hospodářské sféře: v letech 1991 - 1992 jsem byl rozhodnutím ministra zemědělství členem dozorčí rady Jihočeských pivovarů, v letech 1992 - 1994 jsem usnesením vlády ČR působil jako člen správní rady a jednatel Západočeských pivovarů. Roku 1994 jsem byl usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zvolen do funkce člena Prezídia Pozemkového fondu ČR, kterým jsem byl do roku 1996. Od ledna 1993 do ledna 1998 jsem působil na Ministerstvu obrany ČR jako náměstek ministra, odpovědný za rozpočet a akviziční procesy.“ Kalousek podle těchto informací skutečně působil jako úředník (byť vysoce postavený). Jeho zvolení v roce 1998 dokládá samotný web Poslanecké sněmovny, který jej vede jako poslance po celé volební období.

Ve volbách 2006 získala KDU-ČSL pod vedením Miroslava Kalouska skutečně 7,22 procenta hlasů. Straně to stačilo na zisk 13 poslaneckých mandátů.

Média i odborníci výsledek lidovců hodnotili jako ztrátu a propad. Objektivně také ztratili oproti předchozím volbám. V nich KDU-ČSL společně s Unií svobody získala 31 mandátů. Poslanci KDU-ČSL z nich získali 21 poslaneckých křesel. V roce 2006 si tak pohoršili o 8 mandátů.

Pokud se tedy podíváme na procentuální zisk, je pravdou, že od roku 2006 lidovci v celostátních volbách nedosáhli stejně velkého zisku. V roce 2010 dosáhli 4,4 % a vypadli tak z Poslanecké sněmovny. V posledních sněmovních volbách v roce 2013 se pak KDU-ČSL podařilo vrátit se do Poslanecké sněmovny (jde prozatím o jediný takový případ za období samostatné České republiky) a to se ziskem 6,78 %.

Soudě podle procentuálního zisku má tedy Kalousek pravdu. Nicméně podíváme-li se na počet získaných mandátů, tak v posledních volbách lidovci překonali zisk, kterého dosáhl Kalousek právě ve zmíněném roce 2006. Proto je výrok hodnocen jako zavádějící.