Přehled ověřených výroků

Poslanec Okamura reaguje na výrok svého bratra Hayato Okamury, který o něm napsal:„Ať už vědomě, nebo nevědomky – můj bratr jedná v zájmu Putinovy vlády v Moskvě.“
Poslanec Okamura vysvětluje, že Rusko navštívil cestou do Japonska za svým otcem. Z jeho oficiálního webu se dozvídáme, že Okamura odletěl z Československa po maturitě, v Tokiu poté pracoval jako popelář nebo prodavač popcornu. Podrobně tuto etapu života popisuje ve 13. komnatě z roku 2009.

Z veřejných zdrojů se nepodařilo zjistit, zda se poslanec Okamura někdy setkal s jakýmkoli ruským ministrem či prezidentem. Víme pouze, že za SPD byl v Moskvě místopředseda Radim Fiala, o čemž se zmiňuje oficiální web strany v sekci Zprávy SPD TV. O tomto výjezdu se píše: „Předsednictvo hnutí SPD přijalo zprávu místopředsedy hnutí Radima Fialy o jednání evropských parlamentních vlasteneckých stran sdružených v evropské frakci ENF, kterého se zúčastnil v Moskvě. Předmětem jednání byla spolupráce mezi evropskými státy a Ruskem v bojí proti terorismu a vzájemné vztahy mezi Ruskem a evropskými státy. Hnutí SPD považuje Ruskou federaci za jednoho ze zásadních spojenců v boji proti islámskému terorismu. Bez zásahu Ruska by nebyl možný příznivý obrat ve válce proti Islámskému státu.“ Je na místě podotknout, že nemáme-li důkazy, které tvrdí opak, fakticita výroku poslance Okamury je neověřitelná, jelikož není člověka kromě Okamury samotného, který by kontroloval každý jeho krok v posledních 25 letech.

Návrh ústavního zákona o celostátním referendu, tisk 114, byl předložen skupinou poslanců (tehdejší poslanecký klub hnutí Úsvit) v lednu 2014. Tento návrh zákona (.pdf) byl 25. března 2014 v prvním čtení napříč politickými kluby kromě Úsvitu a Komunistické strany zamítnut.

Co se týče parametrů referenda, všechny čtyři body poslancem Okamurou popsané jeho návrh zákona má. Petiční výbor (dle čl. 3) musí shromáždit podpisy minimálně 100 000 oprávněných občanů během dvou let a následně návrh na vyhlášení referenda předloží prezidentovi. Totéž může udělat (čl. 4) samostatně i skupina 50 poslanců nebo 33 senátorů, případně vláda.

Dle článku 141 švýcarské ústavy je k vyvolání referenda potřeba sesbírat podpisy 50 000 občanů. Ústava říká, že od podání žádosti má svolavatel na sesbírání podpisů 100 dní. Světová banka uvádí, že Švýcarská populace čítala v loňském roce 8,4 mil. obyvatel.

Otázky referenda se (dle čl. 1) mohou týkat všech věcí vnitřní nebo zahraniční politiky státu, návrhu ústavního zákona či ratifikace nebo vypovězení mezinárodní smlouvy. Kvorum referenda není v návrhu zákona omezeno, referendum platí, pouze je-li přijato nadpoloviční většinou hlasujících (čl. 8).

Poslední podmínkou je závaznost, kterou upravuje čl. 10. Ten tvrdí, že „rozhodnutí přijatá v referendu jsou závazná pro všechny orgány i osoby“ a „zákon schválený v referendu smí být změněn nebo zrušen pouze zákonem schváleným v referendu.“
Je na místě připojit nesouhlasné stanovisko vlády (.pdf) k návrhu zákona. Vláda se domnívá, že „návrh ústavního zákona je v rozporu s principem zastupitelské demokracie,“ dále by „o zásadních věcech výkonu státní moci mohla rozhodnout výrazná menšina oprávněných osob“ a „otázky týkající se státního rozpočtu, daní a poplatků nemohou být předmětem referenda z povahy věci, neboť patří mezi základní politické nástroje vlády a vládní většiny při prosazování jejího programu.“

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože nedisponujeme souhrnnými daty, která by nám dala průkazné údaje o odvolatelnosti politiků. Rovněž motivace vstupu do politiky může být pro kandidáty různá, tudíž pro nás neověřitelná. Roli může hrát např. politická kultura v dané zemi, vzestup nových stran apod.

V Evropě funguje odvolatelnost politiků na některých úrovních pouze na Ukrajině a v určitých kantonech ve Švýcarsku. Největší zkušenost s odvolatelností politiků mají Spojené státy, z důvodu nedostatku dat však nelze ověřit, kolika procent veřejných činitelů se proces tzv. odvolacích voleb ročně týká.

Okamura se odvolatelnosti politiků věnuje v 11. kapitole svého dílaUmění přímé demokracie z roku 2015.

V Evropě je odvolatelnost politiků velmi raritní, v roce 2015 vstoupil v platnost nový volební zákon na Ukrajině, který umožňuje občanům odvolat starostu nebo jeho zástupce v případě, že získají podpis většího počtu voličů než konkrétní politik získal ve volbách, které ho do funkce dosadily.

Ve Švýcarsku, které Okamura často zmiňuje, funguje odvolatelnost politiků pouze omezeně. Tímto tématem jsme se zabývali již před čtyřmi roky zde.

Dle serveru Ballotpedia lze ve třech státech USA odvolat všechny veřejné činitele (např. starosty, soudce či guvernéry). Jedná se o Montanu, Nevadu a Arizonu. V 19 státech lze odvolat veřejné činitele daného státu. Naopak ve 14 státech takováto procedura není možná. K jednomu z nejznámějších případů došlo v roce 2003 v Kalifornii, kdy se v odvolacích volbách podařilo získat guvernérské křeslo herci Arnoldu Schwarzeneggerovi.

Statistiky Ballotpedie ukazují, že v roce 2016 byl ve Spojených státech zahájen proces odvolání s 390 veřejnými činiteli. Nejčastěji je tento prostředek užíván v Kalifornii, z 390 případů se jich 79 odehrálo právě ve státě na západním pobřeží.

Na konci roku 2016 bylo z 390 veřejných činitelů odvoláno 56, dalších 95 případů nebylo ke konci loňského roku uzavřeno.

Kolik procent z celkového počtu veřejných činitelů tvořilo 56 odvolaných není prakticky možné zjistit. Poslední číslo, které federální úřad US Census eviduje o počtu veřejných činitelů se datuje až do roku 1992, kdy jich v USA působilo 513 tisíc (. pdf, str. 17). Navíc je potřeba odečíst počty ze států, kde odvolání neprobíhá, nebo probíhá jen na některých úrovních.

Tento výrok jsme u předsedy Okamury ověřovali opakovaně, a to konkrétně ve dvou debatách v roce 2014.

Tomio Okamura má patrně na mysli novelu zákona o majetku České republiky (.pdf), jejímž byl spolupředkladatelem a která byla poměrně jednoznačně zamítnuta 30. dubna 2014 v prvním čtení.

Byť předseda SPD uvádí korektně, že předložil návrh, je nezbytné se v tomto případě podívat i na obsah dané věci. Odkazujeme se v tomto případě na naše odůvodnění k dřívějšímu obdobnému výroku Tomia Okamury. Hmotná odpovědnost je jednak institutem využívaným v zaměstnaneckých vztazích, nikoliv ve vztahu k Okamurou jmenovaným funkcím; dále je pak nepopiratelným faktem, že osoby v těchto funkcích v současné době odpovědné jsou, a to nejen podle trestního zákoníku (zde například dle § 220 za porušení povinnosti při správě cizího majetku), ale i podle jiných právních předpisů. Typicky se jedná o zákon o majetku České republiky či tzv. velká rozpočtová pravidla (o rozpočtových pravidlech), zákon o státním podniku atd. Zde nejenže jsou uplatněny zásady péče řádného hospodáře, ale místy je úprava i přísnější.

Právě proto vyjádřila vláda nesouhlas s předloženým návrhem novely zákona o majetku České republiky. Úprava je podle ní nadbytečná a duplicitní, nevylepšuje ani nepřináší nic nového.

Okamura má tedy pravdu v tom, že novelu zákona předložil, zavádí však svým naznačováním, že daní reprezentanti již dnes takovou odpovědnost nenesou.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Občané amerického státu Kalifornie si opravdu 7. října 2003 poprvé v historii vyzkoušeli zákon o odvolání guvernéra, kterým byl Gray Davis. Český rozhlas uvedl: „Odvolávací volby jsou reakcí Kaliforňanů na podle mnohých zhoubnou ekonomickou politiku guvernéra za Demokratickou stranu Graye Davise. Opozice jej obvinila, že dovedl stát na pokraj bankrotu.“

Hlavním důvodem pro předčasné ukončení druhého funkčního období Davise byla neschopnost vyvést stát Kalifornie z energetické krize a zabránit hluboce deficitnímu rozpočtu, jak dokládají česká i zahraniční média.

Podle serveru iDNES.cz americký herec Arnold Schwarzenegger získal hlasy téměř poloviny voličů, kdežto druhý nejsilnější kandidát, viceguvernér Cruz Bustamante, získal přes 32 %. Pro odchod exguvernéra Davise hlasovalo zhruba 55 % z 10 miliónů Kaliforňanů.

Nejvyšší kontrolní úřad v rámci jím prováděných kontrol zjistil nesrovnalosti ve vedení účetnictví a porušování pravidel při zadávání veřejných zakázek, ke kterým alespoň částečně došlo i za doby vládnutí současné vlády. Lze tak hovořit o plýtvání peněžními prostředky, k rozkrádání však nedošlo.

Nejvyšší kontrolní úřad je jednou z ústavních institucí, jeho úkolem je kontrola hospodaření státních orgánů se státním majetkem. Mezi kontrolované orgány patří mj. i ministerstva, přičemž médii za poslední rok proběhlo několik zpráv o chybách v účetnictví jednotlivých ministerstev.

Nesrovnalosti v účetnictví však neznamenají, že se na ministerstvech rozkrádá majetek. Znamená to pouze, že ministerstva porušila určité předpisy týkající se účetnictví, na což odkazují i konkrétní kontrolní zprávy NKÚ, ku příkladu u ministerstva financí jde o hned o několik porušení (.pdf, str. 15, 19, 20, 21, 23).

NKÚ se kromě účetnictví zabýval v předloňském a loňském roce náklady na nákup (.pdf, str. 2) kancelářských potřeb, školení, úklidu a oprav motorových vozidel u ministerstev obrany, práce a sociálních věcí a zemědělství. V tomto případě zjistil četná porušení předpisů o zadávání veřejných zakázek (.pdf, část III., str. 4–11). Kontrolováno bylo období 2013–2014, vzhledem k nástupu současné vlády se jí nákupy z roku 2013 netýkají.

Ministerstvo práce a sociálních věcí se posléze v tiskové zprávě (.pdf) ohradilo, že ceny za zakázky byly vyjednány předchozím vedením resortu a již v roce 2016, kdy úřad kontrolu provedl, se náklady za služby na ministerstvu výrazně snížily (.zip, druhá část). Zakázky ani vyjádření ostatních ministerstev se nám nalézt nepodařilo.

Závěry NKÚ tak podávají důkaz o „mrhání“ peněžními prostředky, ke kterým částečně docházelo i za úřadování současné vlády, termín rozkrádání však není na místě. Kontroloři NKÚ mají jako členové státního orgánu povinnost oznámit orgánům činným v trestním řízení okolnosti nasvědčují spáchání trestného činu a orgány činné v trestním řízení mají povinnost stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví. Vzhledem k tomu, že za tato porušení nebyl trestně stíhán jediný člen ministerstva, nelze hovořit o rozkrádání.

Tomio Okamura byl explicitně tázán na možnou nulovou sazbu DPH na pivo, což slibuje ve svých volebních novinách.

Jeho argumentace Velkou Británií je zavádějící, protože tam sice některé položky jsou osvobozeny, alkohol mezi ně ale nepatří. Pokud se navíc podíváme na evropskou legislativu, tak směrnice o DPH popisuje, že alkohol ani do snížené sazby zařazen být nemůže (příloha 3).

Na pivo se ve Velké Británii nulová sazba nevztahuje. Na pivo, víno a ostatní alkoholické nápoje je uplatňována sazba 20 % DPH (.pdf, str. 114). Dokument je platný k 1. lednu 2017.

Nulová sazba DPH ve Velké Británii zahrnuje některé druhy jídla a pití, alkoholické nápoje mezi ně však nepatří. Dvacetiprocentní sazbou jsou zdaněny i nealkoholické nápoje, mezi něž patří např. nealkoholické pivo či minerální voda.

Mezi nápoje s nulovou sazbou DPH se řadí např. mléko, čaj, kakao i káva. DPH se v Británii vyhnete, i když si koupíte chleba nebo jiné pečivo (odst. 3.4) - pokud tedy není součástí „take-away“ občerstvení, tam už se standardní sazba daně započítává.

Lidovci se Starosty začali jednat o možné spolupráci již v prosinci minulého roku. Společné rozhovory začaly probíhat v době, kdy se vedení STAN a TOP 09 domluvila na ukončení spolupráce k začátku roku 2017.

18. března 2017 proběhla celostátní konference lidovců, na které se vedení obou stran dohodla na vytvoření koalice, která společně půjde do říjnových sněmovních voleb. Dohodu podpořili rovněž delegáti KDU-ČSL v tajné volbě, byť výsledek nebyl nijak přesvědčivý. Pro koalici se vyslovilo 39 delegátů, proti 31.

O týden později proběhl celostátní sněm Starostů, na kterém delegáti také podpořili vytvoření koalice s lidovci. Pro bylo 101 ze 116 hlasujících delegátů.

Na základě společné dohody podepsaly obě strany 12. dubna 2017 koaliční smlouvu o spolupráci pro volby do Poslanecké sněmovny. V dikci české volební legislativy koalice dvou stran znamená, že aby se podílely tyto subjekty na distribuci mandátů, musí získat alespoň 10 % hlasů ve volbách.

Nicméně již v létě 2017 se začalo spekulovat o možném krachu koalice. Tyto spekulace následně naplnil 18. července 2017 Pavel Bělobrádek, který po jednání výboru strany oznámil ukončení koalice se Starosty. Bělobrádek argumentoval nepříznivými volebními průzkumy, které koalici nepřisuzovaly potřebných deset procent hlasů na vstup do Sněmovny.

Usnesení KDU-ČSL k této věci (přinesl jej Idnes.cz) znělo:

„Celostátní výbor KDU-ČSL potvrzuje zájem o pokračování dlouhodobé spolupráce se STAN ve všech typech voleb. Celostátní výbor KDU-ČSL vyzývá Starosty a nezávislé ke změně formy spolupráce ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na kandidaturu STAN na kandidátních listinách KDU-ČSL. Program, pozice a počty kandidátů na kandidátních listinách, finanční prostředky a další parametry spolupráce by zůstaly nezměněny.“

Vedení lidovců nabídlo Starostům zachování všech parametrů spolupráce s tím rozdílem, že místo koalice by Lidovci vystupovali s podporou Starostů. Tedy model, který hnutí znalo ze spolupráce s TOP 09. Starostové tak měli opět vystupovat na kandidátkách silnější strany. Úprava by odstranila požadavek na 10% hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny, čímž by se razantně zvýšily lidovecké šance. Tuto alternativu však Starostové odmítli.

Je tedy pravdou, že dohodnutou koalici dvou rovnocenných partnerů vypověděla KDU-ČSL, která nabídla Starostům možnost pokračující spolupráce za podmínek, že STAN navrhne své lidi na kandidátní listiny lidovců. Farský má fakticky pravdu v tom, že Starostové by se z rovnocenné pozice dostali spíše do role „juniorního “ partnera. Alespoň ze svého vlastního pohledu. Je ovšem otázkou, zda by tomu tak reálně bylo, kdyby si oba subjekty zachovaly původní rozdělení na kandidátkách, popř. jak by si praktické fungování spolupráce mezi nimi nastavily.

Politické strany TOP 09 A STAN začaly spolupracovat na základě smlouvy již v roce 2009. Smlouva o dlouhodobé spolupráci (.pdf) obsahuje společné programové prohlášení obou stran. Zároveň stanovuje, že se týká společného postupu ve volbách do Parlamentu ČR a v komunálních i krajských volbách do roku 2012. Obě strany se shodly, že společně jmenovaní kandidáti budou vystupovat na kandidátní listině TOP 09.

Spolupráce TOP 09 a STAN po uplynutí smlouvy v roce 2012 pokračovala bez formálního ujednání až do 26. 9. 2013, kdy byla uzavřena nová smlouva (.pdf). Pro sněmovní úroveň se strany domluvily na spolupráci v celém tomto volebním období, na komunální a krajské úrovni platí do 31.12. 2017. Předsednictvo obou stran se následně dohodlo, že spolupracovat nadále nebudou.

V listopadu 2016 celou věc komentoval předseda STAN Petr Gazdík v Událostech, komentářích. Zde uvedl:

„Další důvod je a my jsme byli připraveni se o tom bavit, bohužel TOP 09 nechtěla. Ona se chtěla bavit pouze o bilaterální spolupráci. My chceme a dneska zrovna jsme měli zasedání s našimi partnerskými regionálními stranami, pak s SNK-ED a se soukromníky a ve valné většině oni vyjádřili vůči, že chtějí společně se Starosty a nezávislými jít do parlamentních voleb. O těch bližších podmínkách se budeme bavit, ta jednání budou dál probíhat, ale v takovémto případě my nejsme schopni uzavřít pokračování smlouvy jenom s TOP 09 na bázi toho, že vlastně my jsme byli na kandidátkách TOP 09 a pouze jsme tu stranu podporovali. Byli jsme jakýsi menší malý bratr. Ty volební výsledky, které starostové mají, tak, jak jsme úspěšní, nás opravňují k tomu mít vyšší cíle a být skutečnou změnou pro Českou republiku, která přichází odspoda. TOP 09 takovou změnou dnes bohužel není.“

Miroslav Kalousek pak celou věc komentoval následovně:

„Starostové nám přišli jednoznačně oznámit, že jakákoli naše společná bilaterální smlouva pro ně není přijatelná a chtějí ji ukončit. Nás to mrzí, myslíme, že pokračování by mělo smysl. Buď má někdo cíl volby vyhrát, nebo chce někdo být za každou cenu v jakékoli vládě.“

I přes jisté indicie nelze spolehlivě ověřit, co bylo interním obsahem vyjednávání mezi TOP 09 a STAN. Veřejná prohlášení jednotlivých aktérů nemohou v tomto výroku spolehlivě doložit, jak vyjednávání mezi oběma subjekty reálně probíhalo, výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Jak vyplývá se soupisky všech kandidátů umístěné na webu STAN, na kandidátkách této strany jsou kandidáti ze 14 dalších politických stran, převážně regionálního charakteru.

Jedná se o tato politická uskupení:

Hnutí Praha Kunratice – nemá webové stránky, jedná se o kandidátku č. 26 na pražské kandidátce.

SNK ED – předsedkyně této strany je lídryní vysočinské kandidátky STAN. Tato strana se charakterizuje jako proevropská strana pravého středu.

T2020 – za lokální politické hnutí zabývající se primárně rozvojem města Tábor (Tábor2020) kandiduje na jihočeské kandidátce STAN starosta města Tábor Jiří Fišer.

Karlovarská občanská alternativa – za tuto stranu zabývající se komunální politikou na Karlovarsku vede karlovarskou kandidátku STAN primátor města Karlovy Vary, Petr Kulhánek.

Toryové – za tuto, dle vlastní charakteristiky konzervativní, stranu kandiduje na kandidátce STAN v Ústeckém kraji Roman Dalecký.

HNHRM – za Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj měst a obcí kandidují na kandidátce STAN v Ústeckém kraji dva členové toho hnutí – Pavel Kundrát a bývalý senátor Josef Zoser.

JsmePRO!kraj – za hnutí zabývající se komunální politikou Ústeckého kraje kandiduje na kandidátce STAN v Ústeckém kraji Filip Ušák, starosta obce Benešov nad Ploučnicí.

Starostové pro Liberecký kraj – za tuto regionálně orientovanou stranu kandiduje na liberecké kandidátce STAN celkem sedm osob, vede ji člen strany Starostové pro Liberecký kraj Marek Pieter.

Východočeši – za tuto stranu, která se orientuje regionálně na Královéhradecký kraj, kandiduje na královéhradecké kandidátce STAN její předseda Milan Maček a několik dalších členů zmíněné strany.

Nestraníci – za klatovské lokální politické hnutí Nestraníci kandiduje na pardubické kandidátce STAN člen Nestraníků a starosta Vysokého Mýta František Jiraský.

Pro TŘEBÍČ – za toto regionální politické hnutí kandiduje na kandidátce STAN pro kraj Vysočina Pavel Pacan, který je náměstkem hejtmana kraje Vysočina.

Starostové pro občany – za regionální stranu složenou ze starostů kraje Vysočina kandiduje na kandidátce STAN v témže kraji Karel Janoušek, předseda Starostů pro občany a starosta obce Police.

ProOlomouc – za komunální politické hnutí ProOlomouc kandidují na olomoucké kandidátce STAN tři jeho členové: Pavel Grasse, Martin Lubič a Petr Daněk.

Nezávislí – za politickou stranu spolupracující zejména s osobnostmi na regionální a lokální úrovni kandiduje na zlínské kandidátce STAN Svatava Ságnerová.

Co se týká síly těchto subjektů, jde téměř výhradně o menší lokální a regionální strany a hnutí. Nejúspěšnější stranou jsou Starostové pro Liberecký kraj, kteří již ve druhém volebním období mají v tomto kraji svého hejtmana.