Co bude dál s korupcí

Bývalý ministr Vít Bárta se skutečně během svého působení na ministerstvu dopravy zasadil o reklamaci nekvalitní opravy silničních komunikací.

Zvláštní pozornost v médiích pak byla věnována reklamacím vůči stavební společnosti Skanska. Podle serveru iDnes se bývalý ministr dopravy vyjádřil k reklamacím těmito slovy:

"V pondělí naši právníci s využitím všech nástrojů zvýší tlak na společnost Skanska, která s námi nechce moc kooperovat...." Společnost Skanska ovšem nebyla jedinou firmou vůči které byly zmiňované reklamace namířeny, dále lze uvést například společnost Eurovia CS či Strabag, které pracovaly na úseku dálnice D1 označovaném také jako D47.

Výrok tedy na základě dostupných informací hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Tímto nápadem, se ministerstvo dopravy zabývá již minimálně od roku 2011, záměrem bylo zpoplatnění silnic 1.,2. a některých silnic 3. třídy. Bývalý ministr dopravy Zbyněk Stanjura měl v úmyslu zpoplatnit od roku 2017 silnice 1. třídy a to pro nákladní dopravu, o zpoplatnění silnic pro osobní dopravy panovala neshoda.

Analyzovali jsme senátní hlasování o návrzích zákonů, které znamenaly škrty pro důchodce či postižené a na jejich základě hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Senátor Miloš Vystrčil je senátorem od října 2010. Za tu dobu proběhlo několik hlasování, které sice důchodcům ani postiženým přímo "nesebrala" žádné peníze, ale vedla ke snížení jejich příjmů a nepřímo pak ke snížení životní úrovně.

Miloš Vystrčil například podpořil v prosinci 2012 tzv. daňový balíček, který mimo jiné novelizuje zákon o dani z příjmů a ruší slevy na dani pro pracující důchodce (bod 5, §35ba).

Podpořil i návrh novely zákona o důchodovém pojištění, která dočasně omezuje tempo valorizace penzí na třetinu inflace (namísto celé míry inflace, bod 3, §67).

Na základě výročních veřejných zpráv BIS hodnotíme výrok jako pravdivý.

Například v kapitole 1.6 Organizovaný zločin výroční zprávy z r. 2006 se hovoří takto: „Vlivové skupiny regionálního i celostátního formátu zesílily v roce 2006 tlak na orgány státu a samosprávy zaměřený na získání výhod v soutěžích a výběrových řízeních o zakázky, majetek, dotace apod. S cílem získat určité výhody se rozvětvené klientelistické struktury se silným finančním zázemím snažily ovlivňovat rozhodování některých orgánů veřejné správy, legislativních orgánů i orgánů činných v trestním řízení."
V kapitole 3.2 výroční zprávy z r. 2012 se BIS vyjadřuje takto: „BIS zaznamenala aktivity skupin působících nelegitimními metodami na rozhodování nejvyšších orgánů státní správy, samosprávy a legislativní proces v ČR způsobem, který negativně ovlivňoval výkon základních funkcí státu.

Struktury organizovaného zločinu nejen nadále systematicky vyváděly prostředky z veřejných rozpočtů (např. prostřednictvím dotací, veřejných zakázek, outsourcingu veřejných služeb), ale zejména byly schopny ovlivnit důležitá rozhodnutí orgánů státu a samosprávy, která se týkala infrastrukturních projektů, dotačních programů, veřejných zakázek souvisejících s poskytováním veřejných služeb, či samotný legislativní proces."
Že prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a samosprávy je dlouhodobým fenoménem, dokazuje další úryvek z již zmíněné kapitoly 3.2 o organizovaném zločinu: „Přestože tato zpráva popisuje zjištění, k nimž BIS dospěla v roce 2012, je třeba připomenout, že popisované jevy nelze v žádném případě považovat za „fenomén roku 2012“. Takové zjednodušení by bylo mylné a zavádějící, protože celá řada uváděných negativních jevů je v různých formách a podobách ve společnosti přítomna již minimálně od posledních let minulého století."

Zdeněk Ondráček patrně naráží na kauzu úniku odposlechů Romana Janouška a Pavla Béma, a s tím související zadržení Víta Bárty a protikorupčního policisty Jana Petržílka.

Je pravda, že již od zveřejnění odposlechů v MF Dnes kolují spekulace, že BIS předala odposlechy Bártově ABL, což naznačuje i vývoj kauzy aktuálně vrcholící zadržením zmíněných mužů. Nicméně únik citlivých informací je stále v šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů a policie, nelze tedy porušovat presumpci neviny a tvrdit, že k takovému jednání skutečně docházelo. Navíc tvrzení, které poslanec Ondráček učinil na základě jednoho případu, je značně generalizující a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Přidáváme pro kontext ještě část znění zákona, kterým se předávání informací od zpravodajských služeb ošetřuje:

Dle § 8 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, mohou zpravodajské služby - tedy i BIS - podávat informace pouze prezidentu republiky, předsedovi vlády, členům vlády nebo státním a policejním orgánům. Jak bylo zmíněno, BIS také dle § 18 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, podléhá kontrole Poslanecké sněmovny.

Vít Bárta 25. listopadu rezignoval na funkci předsedy Věcí veřejných poté, co byl zatčen při vyšetřování kauzy úniku odposlechů Romana Janouška a Pavla Béma.

I v posledních měsících se však objevil příklad politika, který odešel, ačkoliv se cítil být nevinný v obviněních, která jej obklopovala. Petr Nečas se rozhodl úplně skončit s politikou a svými slovy přijmout plnou politickou zodpovědnost.

Z politiky v minulosti odešel i například Stanislav Gross po aféře financování nákupu jeho bytu, neboť„neměl právo riskovat osud ČSSD v době, kdy je nesmyslnými kauzami skandalizován.“

Na své funkce rezignoval rovněž obviněný Jiří Čunek (ten však ještě po jistou dobu zůstal předsedou strany), všech funkcí v ČSSD se vzdal také obviněný exposlanec Aubrecht, na ministerskou funkci rezignoval kvůli podezření z korupce Martin Kocourek.

Příslušníci jiných politických stran tedy rovněž ctí presumpci viny a výrok je nepravdivý.

Korupci je těžké změřit, neboť je většinou skrytá, uvádí Transparency International. Existuje tudíž několik odlišných způsobů, které se pro zjišťování korupce dají využít: měření jejího vnímání, zkoumání předcházení korupci, studium transparentnosti financí, apod.

V indexu vnímání korupce se Česká republika umístila na 54. místě ze 174 států. Velmi podobně skončila Rwanda, Gruzie, Seychely, Bahrajn, Lotyšsko, Malajsie, Turecko, Kuba, Jordánsko a Namibie.

Ve výzkumu (.pdf, str. 9) o prosazování protikorupčních opatření OECD byla ČR zařazena do skupiny států, které tato opatření vůbec neprosazují. Sem patří i Irsko, Polsko, Jižní Afrika, Izrael, Řecko, Nový Zéland a Estonsko.

Podle The World Justice Project (.pdf, str. 86) je Česká Republika v absenci korupce 32. z 97 zkoumaných států. Za pozornost však stojí, že mezi státy ve stejné příjmové skupině obsazuje ČR až třetí místo od konce.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť v jednotlivých žebříčcích korupce podobných hodnot jako Česká republika dosahuje i mnoho jiných států. Oproti rozvinutým zemím má ale ČR výrazně podprůměrné výsledky.

Transparency International zveřejňuje index vnímání korupce od roku 1995 a hodnotí pomocí něj vnímání korupce na stupnici od 0 do 10, kde 10 označuje zemi téměř bez korupce a 0 znamená vysokou míru korupce.

V roce 2012 však došlo ke změně a země jsou hodnoceny na škále od 0 do 100 bodů. Index, který uvádí Miloš Vystrčil pro rok 2012, je proto při převodu na novou stupnici roven 49 bodům.

Poslední výzkum proběhl vloni, kdy Česká republika skutečně dosáhla výsledku 49 bodů a umístila se na 54. místě za Rwandou, Gruzií, Seychely a Bahrajnem.

V roce 1996 byl český index 4,4–5,2 bodů, přičemž mezi lety 1996 a 2012 kolísal mezi 3,7 a 5,9 body. (2011, 2010, 2009, 2008, 2007, 2006, 2005, 2004, 2003, 2002 , 2001, 2000, 1999, 1998, 1997 (.pdf, str. 6); v některých starších výzkumech je rozptyl indexu větší, vždy však obsahuje uváděné hodnoty. Starší výzkumy totiž měly zohledněnu směrodatnou odchylku.

Index vnímání korupce tedy v roce 1996 opravdu mohl být při uváděné směrodatné odchylce roven 5,2 bodům, v průběhu času se téměř neměnil a současné hodnocení činí podle starší metodiky 4,9 bodů. Výrok tudíž hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Ondráček hovořil o zprávách Bezpečnostní informační služby (BIS) v souvislosti s informacemi o prorůstání korupce a mafií do státní správy a samosprávy. Výroční zprávy BIS skutečně po dobu posledních pěti let popisují problém korupčního a podobného ovlivňování veřejných institucí obdobně , proto výrok považujeme za pravdivý.

Výroční zpráva za rok 2012 BIS k tomuto tématu uvádí například následující: Bylo by však velmi zjednodušující se domnívat, že se uvedený problém týká jen „nejvyšších pater“ veřejné správy. Opak je pravdou, s tímto problémem se lze setkat na všech úrovních veřejné správy, pouze v různém rozsahu. Bez nadsázky jde o celospolečenský problém prostupující všemi oblastmi financovanými z veřejných rozpočtů. (...) Společným rysem v těchto případech byla existence neformálních vazeb mezi zástupci dotčených státních subjektů a skupinami osob, které se z jejich činnosti snažily získat prospěch. (kap. 3. 1.) Výroční zpráva za rok 2011 obdobně: Zakázky provázely snahy dalších podnikatelských, lobbistických nebo zprostředkova­telských subjektů a uskupení ovlivnit proces zadávání na úkor státu. Někteří zadavatelé a uchazeči postupovali netransparentně a nezákonně. Přetrvávalo zvýhodňování předem vybraných dodavatelů a ovlivňování zadávacích podmínek v jejich prospěch, k čemuž docházelo na základě úzkých vazeb na zástupce zadavatele. (kap. 2. 1.) Výroční zpráva za rok 2010 v podobném duchu: Mezi časté jevy patřily provázanost veřejného zadavatele a uchazeče o zakázku, snaha o přidělení veřejné zakázky bez výběrového řízení, úprava zadávacích podmínek ve prospěch předem vybraného zájemce, nadhodnocování zakázky, ovlivňování členů hodnotící komise, nebo zadávání zakázek na nepotřebné služby. (kap. 1. 2.) Výroční zpráva za rok 2009 uvádí např.: Nejvýraznějším negativním jevem při správě státního majetku byly snahy některých podnikatelských a vlivových skupin získat prostřednictvím lobbistů vliv na významná rozhodnutí při správě státního majetku, zejména na přidělování státních zakázek či dotací. (kap. 1. 2.)
Výroční zpráva za rok 2008 v tomto nevybočuje: Přetrvávajícím jevem, který má zásadní negativní vliv na hospodaření se státním majetkem, je působení různých podnikatelsko – lobbistických skupin. Tyto skupiny využívají nestandardních praktik od lobbismu na hraně zákona, klientelismu, až po klasickou korupci. (kap. 1. 2.)

Na základě dostupných informací je výrok hodnocen jako pravdivý.

O Bezpečnostní informační službě se Bárta ve vztahu k ČD Cargo vyjádřil v Otázkách Václava Moravce 1. srpna 2010, a to když uvedl, že při podávání trestního oznámení na ex-ředitele ČD Cargo Josefa Bazalu vycházel z řady interních dokumentů, mezi něž patřily také informace od BIS.

Vycházel-li - podle svých slov - Bárta v případě Bazaly i z podkladů BIS, lze se domnívat, že podobně s nimi pracoval i ve svých dalších personálních rozhodnutích. Ve zmíněném pořadu Bárta víceméně tuto hypotézu potvrzuje, nicméně vzhledem k důvěrnosti těchto materiálů zcela konkrétně nemluvil.

Konkrétně Bárta uvedl:

"Václav MORAVEC:Vy jste to říkal i před volbami. K tomu se záhy dostaneme. Když ještě zůstaneme, pane ministře, u Českých drah Cargo. Můžete potvrdit nebo vyvrátit informace, že jedním z těch zásadních dokumentů o kterém jste zatím nechtěl mluvit, jsou i informace Bezpečnostní informační služby? Nejen tedy audit KPMG?

Vít BÁRTA:
Já jsem hovořil o tom, že vedle auditu KPMG jsem vycházel i z řady interních dokumentů a samozřejmě k těmto interním dokumentům patří i dokumenty od Bezpečnostní informační služby." K využití zdrojů z BIS ještě dodal:

"Já bych zůstal u těch, promiňte, já vám nemůžu sdělovat, co je v utajovaných dokumentech, ale celkově vám mohu říci to, že v těch všech interních dokumentech, které mám k dispozici, v návaznosti na studii KPMG opravdu vychází to, že zde docházelo k aktivitám, které byly pro společnost ČD Cargo jednoznačně velmi ekonomicky nevýhodné."

Na základě konkrétního případu, kdy Vít Bárta v roli ministra dopravy odvolal ředitele ČD Cargo, je výrok tedy hodnocen jako pravdivý.

Činnost Bezpečnostní informační služby vymezuje zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky (.pdf, dostupný ke stažení zde). Dle § 7 tohoto zákona odpovídá za činnost zpravodajských služeb a jejich koordinaci vláda.

Rovněž podle samotného webu BIS za řízení, kontrolu a koordinaci zpravodajských služeb zodpovídá vláda jako celek prostřednictvím Výbor pro zpravodajskou činnost, který je stálým pracovním orgánem Bezpečnostní rady státu. Předsedou výboru je premiér, místopředsedou ministr vnitra, členy jsou ministři zahraničí, obrany a ředitelé Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství a sekce předsedy vlády.

Vnější kontrola zpravodajských služeb je pak rozdělena ještě mezi Parlament, který provádí na Službami dohledovou činnost.

Ačkoliv premiér nepochybně hraje při kontrole a řízení výraznou roli, nedá se tvrdit, že by tyto činnosti byly pouze v jeho rukou, výrok je tedy zavádějící.

Jana Lorencová opravdu figurovala na druhém místě kandidátky hnutí ANO v Moravskoslezském kraji jako nezávislá.

Z výroku usuzujeme, že Jana Lorencová má na mysli Miloslava Bačiaka, který byl zvolen coby dvojka kandidátky Hnutí ANO v Kraji Vysočina.

Těsně před volbami upozornily Jihlavské listy, že kandidát “pracoval i jako politruk a v sedmdesátých letech byl evidován v seznamu Archivu bezpečnostních složek jako důvěrník u vojenské kontrarozvědky“. Zároveň měl straně zatajit vlastnictví titulu RSDr., udělovaný pouze za minulého režimu převážně stranickým hodnostářům.

Na základě tohoto odhalení Bačiak vystoupil ze strany a slíbil, že v případě svého zvolení se vzdá poslaneckého mandátu, což také učinil.

Na stejný článek s titulkem "Kočárníkovo ministerstvo – kozel v roli zahradníka", který měl vyjít v Českém deníku, se Jana Lorencová odvolávala již v rozhovoru pro iDnes.cz v roce 2008. Nepodařilo se nám však takový článek dohledat v databázi Newton, hodnotíme proto výrok jako neověřitelný.

Seznam poradců ministerstva financí byl zveřejněn 24. července 2013 krátce po nástupu ministra Jana Fishera. Podle tohoto přehledu (.xls) byl jedním z poradců od roku 2007 také Jan Klak, někdejší ministr financí ve Stráského vládě a pozdější náměstek na ministerstvu.

Podle Nadačního fondu proti korupci se měl podílet na obchodech s lehkými topnými oleji (LTO). Při těchto machinacích měla státu na daňových únicích vzniknout škoda až 100 miliard. K té měl Klak přispět tím, že spolu s ministrem Ivanem Kočárníkem coby správci daně “vyvíjeli zpočátku systematickou nečinnost a posléze vytvářeli bezzubou legislativu, neschopnou těmto rozsáhlým daňovým podvodům zabránit“.

Ke stejnému závěru došla i bývalá investigativní novinářka Jana Lorencová, která zároveň tvrdí, že zákony a tzv. "vysvětlivky k zákonům", které vydával právě Jan Klak, způsobily, že celá věc byla právně nepostižitelná a policie mohla stíhat pouze nastrčené bílé koně.

Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako zavádějící, Vít Bárta vzápětí opravil kvantifikaci škod na “stamiliardové”, nicméně zodpovědnost Jana Klaka na těchto škodách nikdy nehodnotily orgány činné v trestním řízení.

Výrok Víta Bárty jsme původně hodnotili jako neověřitelný. Mimo jiné jsme poukazovali na to, že je problematické definovat, které trestné činy spáchali mafiáni, a které nikoliv. Víta Bártu jsme oslovili, zda by mohl svá slova upřesnit a doložit, z jakých údajů vycházel. Ten nám odpověděl následovně:

Ve svém tvrzení jsem vycházel především z hodnotících zpráv o činnosti ÚOKFK za roky 2011 a 2012. Pokud se podíváte do dokumentu, který vám zasílám v příloze, zjistíte, že ve všech níže zmíněných kategoriích se práce ÚOKFK oproti minulým létům nepoměrně zlepšila, a to i přes to, že si tehdejší ředitel útvaru plk. Tomáš Martinec stěžoval v rozhovoru na snížené prostředky na provoz ( více zde http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Sef-protikorupcniku-Martinec-Kazda-firma-prodava-svoji-praci-Proc-ne-i-my-241107)

Zpráva o činnosti konstatuje, že se zlepšilo zajišťování výnosů, došlo k nárůstu trestního stíhání soudců a žalobců, počtu stíhaných osob a návrhů na podání obžaloby. Zvedl se také celkový počet spisů, zabránilo se ale také většímu množství daňových úniků v oblasti pohonných hmot a došlo také k většímu poštu ukončených spisů. To vše podle mě dostatečně svědčí o tom, že práce policie, zvláště pak Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, je nejlepší v porevoluční historii.

Jinak co se definice mafiána týče, ta opravdu neexistuje, ale podle mého soudu si jej všichni diváci dokáží dostatečně představit.

S pozdravem

Vít Bárta

Prezentace činnosti Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality za rok 2011 (.ppt) a 2012 (.ppt) skutečně dokládají, že počet obvinění za trestné činy, které jsou v gesci tohoto útvaru vyšetřujícího nejzávažnější formy korupce a hospodářské a finanční kriminality, skutečně vzrostl, stejně jako počet zajištěných prostředků pachatelům těchto trestných činů.

Počet osob stíhaných za korupční trestné činy.

2009622010

94

2011

159

2012

122

Zajištěné výnosy z trestné činnosti (Policie ČR celkem) v mil. Kč

20091312

2010

1283

2011

4301

2012

5839

Z toho přibližně třetina připadá na ÚOKFK.

Na základě upřesňujících informací měníme hodnocení výroku na pravda.

Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV čelil výrazné fluktuaci na všech pozicích.

Server ekonom.ihned.cz uvádí, že ještě za bývalého ředitele útvaru Tomáše Martince odešlo v roce 2012 šest detektivů. Ti byli buď převeleni na jiné pracoviště nebo odešli do civilu. Tehdejší ředitel spojoval jejich odchod se snižováním stavů.

Podle České televize z útvaru korupce odešli letos další tři vyšetřovatelé. Jejich odchod je tento rok podle nového ředitele útvaru Milana Komárka spojen s celkovou restrukturalizací protikorupční policie. O odchodu prý uvažují i další detektivové.Kromě vyšetřovatelů došlo v letošním roce k personálním změnám i na pozici ředitele či jeho náměstků.

Stejné informace poskytují ještě např. novinky.cz či zprávy.ihned.cz.

Podle dostupných informací můžeme tvrdit, že ke změnám mezi vyšetřovateli došlo, ale zda se v roce 2013 jednalo o deset policistů z celkového počtu dvaceti, se nám nepodařilo ani potvrdit ani vyvrátit.

Server ekonom.ihned.cz v minulém roce přišel s informacemi, že v protikorupční policii pracovalo více než tři stovky policistů. Do plného stavu však chybělo přes čtyřicet policistů. Takový počet chybějících znepříjemňuje výkon práce těm zbývajícím. Podle mluvčího útvaru na více policistů nebyl dostatek finančních prostředků. Tehdejší ředitel Tomáš Martinec doplnil, že i přes nedostatek policistů je nutné další snižování počtu zaměstnanců.

Zpravy.ihned.cz v září letošního roku uvedly, že Rusnokova vláda v demisi odsouhlasila navýšení výdajů protikorupční policie o patnáct miliónů korun. "Peníze by měly plynout na personální posílení protikorupční složky policie, včetně zřízení nové služebny ve Zlíně."

I přes toto navýšení dochází k restrukturalizaci celého útvaru směrem k posilování vedoucích pozic, slučování pracovišť a dalším opatřením, která by měla vést k vyšší efektivitě. Současný ředitel Milan Komárek k tomu uvedl, že změny mají vylepšit organizační a kontrolní stránku útvaru.

Nedostatek financí pro správný chod protikorupční policie a letošní změny naznačují, že existuje prostor pro zlepšování jejího fungování. Přesto nelze objektivně rozhodnout, jaké byly podmínky pro výkon práce.

V kontextu diskuse nemůže být výrok hodnocen jako pravdivý, jelikož Nečasova vláda rozhodně nebyla "první", která by přišla s protikorupčními opatřeními, jak tvrdí senátor Vystrčil.

Vláda P. Nečase přijala zákon regulující anonymní akcie 5. května 2013. Protikorupční vládní strategie na období 2013 -2014 byla schválena 16. ledna 2013, návrh připravila a předložila K. Peake.

Nedá se ale říci, že se jedná o první protikorupční zákon v České republice. Mnoho protikorupčních zákonů a opatření ČR přijala v souvislosti se vstupem do EU. Několik příkladů (pdf. 185): "Zákon o finanční kontrole ve veřejné správě (zákon č.320/2001 Sb.), Novela zákona č.61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (zákon č. 159/2000 Sb.) či zákon o zvláštní ochraně svědků a dalších osob v souvislosti s trestním řízením (zákon č.137/2001 Sb.). "

Na základě informací ze serveru nasipolitici.cz tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Politická kariéra Miloše Vystrčila započala v roce 1991 vstupem do Občanské demokratické strany. Od té doby vystřídal řadu politických pozic od městského či krajského zastupitele, přes starostu města Telč, hejtmana kraje Vysočina, až po senátora, kterým byl zvolen v roce 2010.

Na základě veřejně dostupných informací se nám výrok bohužel nepodařilo ověřit.

J. Lorencová zřejmě odkazuje na případ úvěrových podvodů z 90. let založených na nadhodnocených kamenech. Podvedené banky přišly společně o téměř 404 milionů. Obvinění byli nakonec osvobozeni.

Podobná je ale i kauza bývalého místopředsedy ODS Miroslava Macka. Privatizace Knižního velkoobchodu proběhla za podezřelých okolností, většina majetku zmizela výměnou za bezcenné "drahé kameny". Dohledat informace o vyšetřovacím týmu Šutr a dalších okolnostech, které popisuje J. Lorencová, se nám ale nepodařilo.

Z. Ondráček sloužil u Sboru národní bezpečnosti a následně u Policie ČR od roku 1988 do roku 2011, což představuje 23 let. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Je zde ovšem namístě připomenout, že Ondráček - ještě jako příslušník Pohotovostního pluku SNB - zasahoval v lednu 1989 proti demonstrantům během tzv. Palachova týdne.

Ve vztahu k Ivanu Langerovi jakožto ministrovi vnitra se objevovaly různé indicie poukazující na jeho problematická rozhodnutí. Patří mezi ně například podezřelé zakázky na praní uniforem a IT služby či nezbavení policistů mlčenlivosti ohledně kauzy Krakatice. Tyto kauzy se však přímo netýkají personálních otázek spojených s Policií České republiky, které zmiňuje poslanec Ondráček.

Parametry personální politiky již má zrušení finanční policie, o kterém ministr Langer rozhodl brzy po svém nástupu do funkce. Spekulovalo se, že důvodem pro zrušení je paradoxně úspěšnost této složky police, což bylo politikům trnem v oku.

Velkou změnou byla Langerova reforma policie a s ní spojené změny příslušných zákonů. Dalším personálně-organizačním krokem byl návrh na zřízeníGenerální inspekce bezpečnostních sborů. Podezření však panovalo i u konkrétnějších personálních kroků, zmiňovalo se např. tzv. žabákování, kdy policista za podezřelých podmínek dosáhne povýšení a "přeskočí" tak obvyklý kariérní postup.

Nepodařilo se nám však dohledat veřejně dostupná data potvrzující zvyšování různých osobních výhod a odměn pro loajální lidi v klíčových pozicích. Dále si nejsme jisti, co poslanec Ondráček myslel poslední větou výroku, to jest o kterých pravomocích a prostředcích mluvil. Požádali jsme jej proto, zda by mohl svá tvrzení upřesnit a především doložit údaji, ze kterých vycházel. Na poslancovu odpověď prozatím čekáme.

Jana Lorencová policejní školou zřejmě myslela Policejní akademii České republiky. Na základě vyjádření personálního oddělení PA ČR hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Vedoucí personálního oddělení nám napsal:

" Dobrý den,
K Vašemu dotazu mohu uvést pouze to, že pan Jan Klak nebyl a není v žádném pracovněprávním vztahu k Policejní akademii České republiky v Praze.
S pozdravem

Mgr. David Dlouhý
vedoucí personálního oddělení PA ČR v Praze "

Je však možné, že se Jana Lorencová spletla a měla na mysli Vysokou školu finanční a správní, na které Jan Klak opravdu v minulosti působil. Na této škole vyučoval předměty Daňová teorie a politika a Bakalářský seminář.

Ministerstvo financí začalo v rámci Strategie vlády v boji s korupcí zveřejňovat seznamy poradců a poradních orgánů. Ze seznamu (.xls) za první pololetí roku 2013 tak vyplynulo, že na ministerstvu v roli poradců působí od dubna 2007 jak Jan Klak tak Ivan Kočárník.

Podle tohoto přehledu skončila oběma smlouva s ministerstvem k 30. červnu 2013.

„Věci veřejné nechtějí bojovat proti korupci jenom slovy,“prosazovala strana novelu zákona o veřejných zakázkách. Tato novela, která mimo jiné zrušila „losovačky“, byla schválena v roce 2011 celým poslaneckým klubem Věcí veřejných (mimo omluvených poslankyň).

Při projednávání novely vládu zastupoval ministr pro místní rozvoj za VV Kamil Jankovský a Deník.cz při příležitosti schvalování novely uvedl, že „Věci veřejné ve vládě prosadily návrh zákona o veřejných zakázkách.“

Tehdejší předseda strany a ministr vnitra Radek John rovněž jmenoval do funkce policejního prezidenta Petra Lessyho.

Výrok je hodnocen na základě prozkoumaných záznamů pořadů, které moderuje Václav Moravec, a jichž se Andrej Babiš účastnil, jako nepravdivý.

Václav Moravec moderuje pravidelně Otázky Václava Moravce na ČT1 a ČT24, dále Impulsy Václava Moravce na Rádiu Impuls a také některé předvolebních pořadů České televize. Tvrzení Víta Bárty by tedy mělo vycházet z některého z těchto pořadů.

Podíváme-li se na vystoupení Andreje Babiše v OVM, byl hostem tohoto pořadu již několikrát.

13. listopadu 2011 byl Babiš hostem OVM poprvé; v tomto pořadu (druhá část) Babiš nemluvil o Borovkovi vůbec, neřekl tedy ani to, že by měl být jeho osobním přítelem.

10. března 2013 diskutoval přímo s Vítem Bártou (video záznam část první a část druhá), kdy skutečně přišla řeč i na společnost Eurovia, resp. Martina Borovku. Babiš zde nicméně neřekl, že by byl Borovka jeho osobním přítelem.

Konkrétně Babiš uvedl k Borovkovi: " Nejdřív Dospiva z Penty, protože ABL nemohla hlídat Aero Vodochody, tak vlastně Dospiva byl nepřítel. Teďka je nepřítel Eurovia, pan Borovka. Víte, ono se povídá, že pan Bárta vlastně chtěl vypalovat ty stavební firmy."

Naposledy byl Babiš přítomen v OVM 17. listopadu 2013, kdy diskutoval s Hanou Marvanovou. V tomto pořadu přátelské spojení s Borovkou Babiš nepopsal.

V Otázkách Václava Moravce tedy Bárta nemluvil o tom, že je generální ředitel společnosti Eurovia jeho osobním kamarádem.

Podíváme-li se také na Impulsy Václava Moravce, Babiš byl hostem pořadu 30. října 2013, 3. října 2013, 20. května 2013 a 8. prosince 2011.

Ani v jednom z těchto pořadů však Babiš nemluví o tom, co tvrdí Bárta.

Posledním pořadem, který moderoval Václav Moravec, a v němž byl přítomen Andrej Babiš, je předvolební superdebata ČT. Ani v ní však lídr hnutí ANO nemluvil o Martinu Borovkovi jako o svém osobním příteli. Na základě těchto dohledaných záznamů hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Poslanec Ondráček patrně hovoří o podnětu, který připravil ve spolupráci s tehdejším předsedou sněmvního kontrolního výboru Vojtěchem Filipem a o jeho detailech informuje na serveru Česká pozice. Tento podnět měl být podán 15. srpna 2012, kdy již Vít Bárta nebyl ministrem dopravy.

Toto podání bylo podle serveru Lidovky.cz v dubnu 2013 odloženo.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý.

Ačkoli Vít Bárta zastával post ministra dopravy od 13. července 2010 do 21. dubna 2011, což je sice více jak devět měsíců, jednal v této době skutečně s firmou Kapsch ohledně rozšíření mýtného systému a zásadní slevě na tuto výstavbu.

Sleva měla být dokonce tak zásadní, že představovala 100% ceny výstavby. Náklady měla dle bývalého ministra pokrýt přímo firma Kapsch nebo měly být zaplaceny z vybraného mýtného.

Dle tehdejšího mluvčího ministerstva dopravy Karla Hanzelky Kapsch s tímto návrhem souhlasil, ačkoli podrobnosti nebyly uvedeny.

Bohužel se nám nepodařilo najít důkaz o takovémto tvrzení senátora Vystrčila, a to ani na jeho oficiálních stránkách.

Je možné, že takto práci vlády kritizoval mimo média, například v soukromých rozhovorech. Naproti tomu v některých svých projevech se vyjadřuje ve smyslu, že vláda má naopak příliš velké ambice. Pro nedostatek informací tedy hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Několikrát přepracovaný návrh zákona o úřednících byl schválen vládou na základě usnesení ze dne 12. června 2013 č. 434. Součástí usnesení bylo nařízení pro ministra vnitra ke zpracování konečného znění zákona, který měl být následně postoupen parlamentu. K přijetí zákona však již skutečně nedošlo.

Co se týče dalších zmiňovaných protikorupčních opatření, lze potvrdit, že jsou součástí aktuální protikorupční politiky vlády ČR. Zákon o střetu zájmů, zákon o svobodném přístupu k informacím, rozkrývání konečných vlastníků, ochrana oznamovatelů, finanční kontrola a audit představují dokonce tzv. prioritní úkoly vládní strategie.

Zmiňovaná protikorupční strategie skutečně pocházela z dílny bývalého ministra Johna. Nicméně je třeba podotknou, že se setkala s nepříliš vřelým přijetím jak ze strany politiků tak i některých nevládních organizací, kdy se například Transparency International od Johnova balíčku zcela distancovala.

Vedle toho bývalá vicepremiérka Peake rovněž přišla s vládní protikorupční strategií na roky 2013 a 2014.

Z kontextu pořadu není možné jednoznačně určit, kdy se hovoří o "Johnově" strategii a kdy nikoliv, nicméně je faktem, že bývalý ministr vnitra skutečně jednu z nich připravil a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou,Bártou zmiňované věci skutečně Nečasovou vládou přijaty byly, nicméně nikoliv za dobu osmi měsíců.

Novela zákona o veřejných zakázkách č. 179/2010 Sb. skutečně zrušila "losovačky," přepracovala totiž zcela § 61 zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb.. Navrhla ji vláda Petra Nečase a podepsána prezidentem byla 13. 2. 2012. Změny v zákoně můžete vidět zde.

Zmíněné opatření o ohlašovací povinnosti zavedl policejní prezident Oldřich Martinů jmenovaný Ivanem Langrem, proto "Langerova povinnost." Odhalení fungování tohoto opatření monitoroval článek Hospodářských novin. Zrušil ho skutečně Petr Lessy v lednu 2011, tedy za doby Nečasovy vlády.Na základě tohoto tedy hodnotíme Bártův výrok jako pravdivý.