Konec ruského plynu v Evropě

Po ruské invazi na Ukrajinu začala Moskva požadovat od evropských států odebírajících plyn z Ruska platby v rublech. Dne 27. dubna přestal ruský plyn proudit do Polska a Bulharska, neboť tyto země odmítly na platby v rublech přistoupit. Na konci května následovalo zastavení dodávek do Finska a Nizozemska.

V červnu ruská společnost Gazprom snížila objem plynu proudícího přes Nord Stream 1 do Německa o 60 %. Ve stejnou dobu italská společnost ENI oznámila, že dostává pouze 65 % objemu nasmlouvaného plynu, který by měl proudit z Ruska. K dalšímu omezení dodávek ruského plynu do Itálie pak došlo 11. července. Ve stejný den také úplně přestal proudit plyn v plynovodu Nord Stream 1, v tomto případě se ale jedná o plánovanou odstávku.

Rusko, respektive státem kontrolovaná společnost Gazprom tedy skutečně již několik měsíců snižuje dodávky plnu do Evropy, v posledních týdnech pak došlo k omezení dodávek do Německa či Itálie.

Předešleme, že v našem odůvodnění nemůžeme hodnotit, jaké dopady budou mít opatření, která zatím vůbec nenastala, nebo jsou teprve implementována. Ve výroku Luďka Niedermayera tedy ověřujeme, zda skutečně došlo k rozhodnutí ohledně nákupu ruské ropy. Druhou část výroku si v kontextu jeho další promluvy vykládáme jako tvrzení, že ruské příjmy z vývozu ropy do EU jsou vyšší než příjmy z vývozu plynu.

O zastavení dodávek ropy z Ruska rozhodla Evropská unie 3. června, a to v rámci šestého balíku sankcí uvalených proti Rusku z důvodu invaze na Ukrajinu. Dodávky surové ropy z Ruska by měly být ukončeny 5. prosince letošního roku, tj. do šesti měsíců od vydání vyhlášky. O dva měsíce později pak EU přestane dovážet veškeré ropné produkty. Výjimku mají udělenou státy čerpající ropu ropovodem Družba (Česko, Slovensko a Maďarsko), které jsou na ropných produktech původem z Ruska vysoce závislé. ČR navrch získala 10 měsíců k získání alternativních dodávek (.pdf, str. 2).

Pro zhodnocení toho, zda by na Rusko mělo větší negativní dopad zastavení odběru ropy nebo plynu, se zaměříme na současné a minulé příjmy, které Rusko za dodávky těchto komodit do Evropské unie inkasuje.

Kvantifikace ruských exportních příjmů se dle různých zdrojů liší, podívejme se na ně tedy postupně. Eurostat ve své databázi nabízí měsíční údaje o importu ropy a zemního plynu (v plynném i kapalném stavu) z Ruska. Při vyjádření těchto importů v miliardách eur zjistíme, že minimálně v posledních 12 měsících evropské platby za ruskou ropu vždy převyšovaly platby za ruský plyn, a to v poměru cca 5 : 2 až 5 : 4.

Podobný obrázek nabízí i jiná statistika Eurostatu (s jinou metodikou rozdělení produktů): v posledních pěti letech hodnota unijních importů ruské ropy vždy převyšovala hodnotu importů zemního plynu z Ruska. To potvrzují také data (.pdf, str. 4, 7) výzkumného centra CREA, které se zaměřuje na vývoj těchto importů od začátku ruské agrese na Ukrajině.

Dodejme, že řada expertů poukazuje na jiné faktory v obchodu s ropou a plynem, než pouze jejich objem. Např. analytik Jiří Gavor pro Echo24 poukázal na to, že dopad zastavení vývozů do EU na ruský rozpočet závisí na schopnosti najít alternativní odběratele. Objemy nákupů ze strany především Indie a Číny mohou dle Gavora zmírnit dopady embarga, také díky současným vysokým cenám ropy. Dovoz ruské ropy do obou zemí se pak skutečně zvýšil. Přesměrování zemního plynu na jiné trhy pak může být obtížnějším úkolem, který je závislý na dlouhodobých investicích do chybějící infrastruktury v podobě nového plynovodu.

Pokud bychom tedy brali v úvahu pouze přímý dopad zastavení evropského odběru ruských fosilních komodit na příjmy ruských exportérů, zastavení odběru ropy by skutečně mělo na ruské příjmy citelnější dopad. Jelikož Luděk Niedermayer mluví právě o těchto příjmech, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

24. února 2022 ruská armáda zaútočila na sousední Ukrajinu. Jako reakci na útok přijala Evropská unie společně s USA několik sankcí, včetně odstřižení několika ruských bank od systému SWIFT. V důsledku toho ruské banky nemohou získávat cizí měnu ani převádět aktiva do zahraničí. 

27. května měla Ruská federace zaplatit úroky z emisí zahraničních dluhopisů ve výši 100 milionů dolarů, věřitelé peníze ale nedostali, a to ani do 27. června, kdy uplynula 30denní lhůta, kdy Rusko ještě mohlo sjednat nápravu. 

Rusko jako takové má zdroje na zaplacení svých dluhů, ale kvůli západním sankcím nemůže své závazky splnit, tím se tedy podle ratingové agentury Moody's ocitá v platební neschopnosti. Agentura na konci června 2022 varovala, že ruská vláda pravděpodobně nesplní ani budoucí platby dluhopisů. Rusko se ocitá v platební neschopnosti poprvé od roku 1918, kdy proběhla bolševická revoluce.

Státy se do platební neschopnosti obvykle dostávají, když nemají peníze, nebo je nejsou ochotny zaplatit, nicméně na Rusko se nevztahuje ani jedna z těchto podmínek. Prohlášení o platební neschopnosti země může vydat například Mezinárodní sdružení pro swapy a deriváty (ISDA) nebo některá ze tří uznávaných ratingových agentur. Kromě Moody's to jsou S&P Global Ratings nebo Fitch Ratings.

Ratingová agentura S&P Global Ratings zařadila Rusko do kategorie zemí nedodržující své závazky již v dubnu tohoto roku, a to kvůli tomu, že neočekává, že by Rusko bylo schopné převést své platby z rublů na dolary. 

Dle uznávaných ratingových agentur tak Rusko není a nebude schopno plnit své finanční závazky, tudíž ho lze označit za nesolventní a výrok je proto hodnocen jako pravdivý.

Německo se dle vyjádření tamních představitelů připravuje na případné odtržení od ruského plynu. Ministr financí Christian Lindner řekl, že v Německu nastane pět let strádání, pokud Rusko vypne dodávky plynu. Ministr hospodářství Robert Habeck pak varoval, že Rusko může pokračovat v omezování dodávek plynu plynovodem Nord Stream 1 i po odstávce pro údržbu. Habeck také urgoval německé občany, aby se pokusili omezit svoje energetické výdaje. Doplňme, že v případě omezení dodávek plynu z Ruska by se podle ekonomického výzkumného institutu Prognos mohl německý hospodářský výkon snížit o 12,7 %.

Také Francie se připravuje na možnost úplného odstřižení od ruského plynu. V červenci to prohlásil francouzský ministr financí Bruno Le Maire. Podle ministra financí je úplné odtržení od ruského plynu „nejvíce pravděpodobný scénář“, na který je třeba se připravit. Uveďme, že Francie již v dubnu připravila dekret pro případ omezení dodávek plynu, který je zaměřen pouze na největší spotřebitele. Jednotlivých domácností by se připravovaná omezení neměla dotknout.

Členské státy EU vyzvala k přípravě na omezení dodávek ruského plynu také eurokomisařka Kadri Simsonová, podle níž Evropská komise v červenci předloží plán, jak mají členské státy pravděpodobnému omezení společně čelit. Stejné doporučení zaznělo od výkonného ředitele Mezinárodní agentury pro energii Fatiha Birola. Podobně se vyjádřila rovněž předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která prohlásila, že Evropská unie musí být připravena na přerušení a případné zastavení dodávek plynu z Ruska.

Dodejme, že Česká republika se podle Petra Fialy na takový scénář také připravuje. Premiér uvedl, že je Česko na ruském plynu závislé z více než 97 %, a proto vláda plní plynové zásobníky a jedná o zajištění alternativních zdrojů. Podobně se vyjádřil také ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN), který řekl, že se Evropa má připravovat na úplné zastavení dodávek ruského plynu.

Po ruské invazi na Ukrajinu začala Moskva požadovat od evropských států odebírajících plyn z Ruska platby v rublech. Podle dekretu, který na konci března podepsal Vladimir Putin, museli zahraniční kupci za ruský plyn začít platit v rublech začátkem dubna. Putin rovněž uvedl, že pokud ostatní státy na platbu v rublech nepřistoupí, smlouvy o dodávkách plynu budou pozastaveny.

Některé země se však rozhodly, že k platbě v rublech nepřikročí. Dne 27. dubna následně přestal ruský plyn proudit do Polska a Bulharska, neboť tyto státy odmítly na platby v rublech přistoupit. Ze stejného důvodu ke konci května následovalo zastavení dodávek plynu také do Finska a Nizozemska.

V červnu ruská společnost Gazprom snížila objem plynu proudícího přes Nord Stream 1 do Německa o 60 %. Ve stejnou dobu italská společnost ENI oznámila, že dostává pouze 65 % objemu nasmlouvaného plynu, který by měl proudit z Ruska. Podle mluvčího ruského prezidenta Dmitrije Peskova je omezení dodávek způsobeno dopadem sankcí, které na Rusko uvalily západní státy. Doplňme, že k dalšímu omezení dodávek ruského plynu do Itálie pak došlo 11. července. Ve stejný den také úplně přestal proudit plyn v plynovodu Nord Stream 1, v tomto případě se ale jedná o plánovanou odstávku.

Rusko, prostřednictvím státem kontrolované společnosti Gazprom, tedy skutečně zastavilo dodávky plynu do některých evropských států, podle ruské strany kvůli tomu, že za dodávky odmítly platit v rublech. V posledních týdnech pak došlo k omezení dodávek do Německa či Itálie.

Data závislosti evropských zemí, včetně České republiky, na ruském plynu se významně liší. Nejvyšší závislost České republiky na zemním plynu z Ruska za rok 2021 uvádí Eurostat. Konkrétně je Česká republika, co se týče podílu Ruska na dovozech plynu z mimounijních zemí, řazena v kategorii 75−100% závislosti. Do této kategorie zařadil Eurostat také Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko a Finsko.

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) uvádí, že Česká republika byla v roce 2020 závislá na zemním plynu z Ruska z 86 %. Ještě nižší číslo za rok 2020 uvádí statistický web Statista.com, podle kterého byla Česká republika v tomto roce závislá na ruském plynu ze 66 %. Ze členských států Evropské unie měly dle této statistiky za rok 2020 nejvyšší závislost na ruském plynu Finsko (94 %) a Lotyšsko (93 %). Stoprocentní závislost na zemním plynu z Ruska měla podle této statistiky Bosna a Hercegovina, Severní Makedonie a Moldavsko.

Uvedené statistiky se liší kvůli rozdílnému chápání pojmu „ruský plyn.“ Některé zahrnují pouze plyn nakoupený přímo z Ruska, nikoli ten nakoupený na evropských burzách, kde je nákup anonymní, uvádí analytik společnosti EGÚ Brno Michal Kocůrek pro web Aktuálně.cz. Kocůrek dále dodává, že „druhý přístup, který hovoří o stoprocentní závislosti na plynu, zohledňuje také fakt, že byť je třetina plynu nakoupena pro Česko na evropských burzách, jde o ruský plyn. Reflektuje způsob, jak funguje přepravní plynárenská soustava v Evropské unii. Zásobování tuzemska plynem je možné buď z Německa, nebo ze Slovenska, v obou případech s využitím plynovodů, které vedou plyn z Ruska.“

Toto tvrzení dokládají také data evropské Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), která uvádí, že v roce 2020 Česká republika nakupovala zemní plyn ze 66 % z Ruska, ze 30 % z Německa a ze 3 % ze Slovenska, fakticky jde nicméně o ruský plyn. 

Z výše uvedeného vyplývá, že i když Česká republika nakupuje zemní plyn z jiných zemí než Ruska, fakticky se kvůli plynárenské infrastruktuře jedná o ruský plyn, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Luděk Niedermayer vyzdvihuje Fialovy výroky o evropské solidaritě kvůli tomu, že je podle něj Česká republika na evropské pomoci závislá. Právě proto je podle jeho slov potřeba evropskou solidaritu a spolupráci neustále zdůrazňovat a snažit se o ni. Europoslanec Niedermayer v rozhovoru mluví mj. o české závislosti na evropské solidaritě například při možném nedostatku plynu, který by byl způsobený vypnutím dodávek plynu ze strany Ruska. Dodejme, že Česko je na ruském plynu závislé téměř ze 100 procent.

Petr Fiala ve svém projevu na půdě Evropského parlamentu 6. července 2022 představil priority českého předsednictví EU. Předseda vlády mluvil o důležitosti spolupráce mezi členskými státy v oblasti energetické bezpečnosti. „Jsme připraveni pracovat na koordinaci zásob plynu před nadcházející zimou, podporujeme dobrovolné společné nákupy podle modelu, který se osvědčil už během covidové krize“, uvedl premiér Fiala.

Právě v kontextu společné energetické politiky Petr Fiala zmínil slovo solidarita (video, 10:47): „Při tom všem musíme mít na paměti, že se brzy můžeme ocitnout v situaci, kdy bude více než kdy jindy potřebná solidarita mezi členskými státy“.

Přestože v projevu předseda vlády Fiala slovo solidarita už vícekrát explicitně nepoužil, častokrát zdůrazňoval potřebu evropské spolupráce a koordinace. Např. jako hlavní úkol českého předsednictví Petr Fiala vytyčil nalezení jednotné a silné shody „na takových opatřeních, která negativní dopady současných krizí na naše občany co nejvíce zmírní. Protože inflace, nedostupnost energií nebo potravinová krize jsou hrozby, kterým musíme čelit a musíme jim čelit nejlépe společně.“

Premiér Fiala nutnost evropské spolupráce vyzdvihoval také v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu, když prohlásil: „Důraz budeme klást na silný a jednotný postoj vůči Rusku, jakož i na maximální asistenci členským státům při poskytování vojenské podpory Ukrajině nebo při vyrovnání se s následky migrační vlny.“ Petr Fiala rovněž uvedl, že ČR chce posílit evropskou spolupráci v oblasti obrany: „Budeme pracovat na posílení evropské spolupráce při budování obranných kapacit členských států.“

Premiér Fiala samotné slovo solidarita v proslovu v Evropském parlamentu zmínil jen jednou, ale nutnost evropské spolupráce a solidarity v projevu silně a často zdůrazňoval, proto výrok Luďka Niedermayera hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

V roce 2017 bylo přijato nařízení Evropské unie číslo 2017/1938, jehož cílem je minimalizovat dopady situace, kdy by se některý z členských států potýkal s přerušením dodávek plynu.

Nařízení zavádí (článek 2) pojem „zákazník chráněný v rámci solidarity“, který zmiňuje Luděk Niedermayer. Spadají pod něj domácnosti, sociální služby a dálková vytápění, která uvedeným subjektům plyn poskytují. (V Česku je dálkové vytápění typické pro sídliště.)

Článek 13 nařízení upravuje solidární pomoc v případě, že by některou z unijních zemí postihl nedostatek dodávek plynu. Jak uvádí Ruven Fleming z nizozemské univerzity v Groningenu v časopise Energy Policy, článek 13 znamená (.pdf, str. 108), že v případě plynové krize v jedné zemi (v tzv. žádajícím členském státě) musí jiná členská země Evropské unie, která je s danou zemí přímo propojena, snížit dodávky plynu těm, kteří nespadají mezi zákazníky chráněné v rámci solidarity. Tím dojde k uvolnění kapacit zemního plynu, které si pak žádající stát může odkoupit (čl. 13, odst. 5) a pokrýt tak výpadek dodávek.

Tato mezistátní solidarita pak konkrétně platí (článek 13, odst. 3) jenom tehdy, kdy žádající členský stát není schopen pokrýt dodávky plynu svým zákazníkům chráněným v rámci solidarity. Za určitých okolností (článek 13, odst. 2) musí plyn dodat i země, která se žádajícím členským státem není propojená přímo, ale skrz jinou unijní zemi. Pro úplnost ještě dodejme, že solidární pomoc se poskytuje (článek 13, odstavec 8) na základě odpovídající kompenzace.

Europoslanec Ondřej Kovařík výrok zmiňuje ve svém komentáři k evropské solidaritě v kontextu potenciálního ruského odstřižení Evropy od plynu. Ověřovat budeme to, zda nás skutečně stoprocentní naplnění českých zásobníků plynu nezajistí na celou topnou sezónu.

Je třeba zmínit, že v České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 19) podzemní zásobníky plynu. Největší z nich je RWE Gas Storage CZ se šesti podzemními zásobníky o objemu přes 2,7 miliardy metrů krychlových. Dalšími jsou MND Energy Storage vlastnící jeden zásobník, který pojme 320 milionů metrů krychlových a Moravia Gas Storage s jedním zásobníkem o objemu 448 milionů metrů krychlových. Na českém území – v Dolních Bojanovicích (.pdf, str. 58) v blízkosti slovenských hranic – se také nachází jeden zásobník společnosti SPP Storage. Ten však slouží (.pdf, str. 9) primárně pro potřeby Slovenska a není připojený k české plynárenské soustavě (.pdf, str. 19), do výpočtů v našem hodnocení ho proto nezahrnujeme. Celková kapacita českých zásobníků plynu tedy činí přibližně 3,5 miliardy metrů krychlových.

Co do samotné spotřeby plynu v deklarovaném období, nejprve si ujasněme, že „topnou sezónou“ se podle vyhlášky vydané Ministerstvem průmyslu a obchodu v roce 2007 rozumí období od 1. září do 31. května následujícího roku.

Podle dostupných informací Energetického regulačního úřadu se od roku 2007 v každém dosavadním topném období v Česku spotřebovalo více než 6,6 mld. m³ plynu. Jak je vidět na grafu níže, nejnižší hodnota pochází z topné sezóny 2013/2014. V topném období 2020/2021 se v Česku plynu spotřebovalo cca 8,3 mld. m³ (.pdf, str. 17). Ve třech předcházejících topných sezónách pak spotřeba činila přibližně 7,3 mld. metrů krychlových.

Celková kapacita českých zásobníků plynu činí necelých 3,5 miliardy metrů krychlových a objem spotřebovávaného plynu za topnou sezónu byl v Česku od roku 2007 minimálně 6,6 miliard metrů krychlových. Je proto zřejmé, že stoprocentní naplnění českých zásobníků nezajistí běžnou spotřebu plynu na celou dobu topné sezóny. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Luděk Niedermayer odpovídá na dotaz týkající se rozsahu mezinárodní izolace dnešního Ruska. Niedermayer poukazuje na podle něj bezprecedentní izolaci, do které se dříve ekonomicky integrované Rusko dostalo. To ilustruje právě příkladem o zdlouhavé cestě ruských diplomatů z Basileje. Jedná se o situaci z konce února 2022, kdy ruští diplomaté při Radě Evropy Basilej opouštěli.

Ruská federace byla v Radě Evropy, která dohlíží na dodržování lidských práv a stav demokracie, od roku 1996. Uveďme, že Rada Evropy má 46 členů a nijak nesouvisí s Evropskou unií. V důsledku ruské invaze na Ukrajinu se výbor ministrů Rady Evropy rozhodl pozastavit členství Ruska v dané instituci již den po začátku ruského útoku. K úplnému vyloučení Ruska pak došlo 16. března 2022. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov následně uvedl, že Rusko by Radu Evropy opustilo bez ohledu na vyloučení.

Jednou z reakcí Evropské unie na ruskou invazi bylo uzavření letového prostoru nad evropskými státy pro ruská letadla. To zkomplikovalo let do švýcarské Basileje, který na začátku července vyzvedával ruské diplomaty působící i v Radě Evropy. Cesta z Moskvy, která by standardně trvala kolem tří hodin, letounu Iljušin II-96 zabrala devět hodin.

Aby zmíněné letadlo mohlo přistát, Švýcarsko a Francie udělily ruskému letounu výjimku, jelikož jako ostatní evropské země i tyto státy uzavřely svůj vzdušný prostor pro ruská letadla. Ruské vládní letadlo tak skutečně letělo přes Turecko, sever Afriky a také Francii.

Europoslanec Luděk Niedermayer tímto výrokem reaguje na odstřižení Ruska od světové ekonomiky. Poukazuje na to, do jakých problémů se v důsledku invaze na Ukrajinu a následných sankcí dostala ruská ekonomika.

Co se týče automobilismu, v zemi pozastavily výrobu, prodej nebo vývoz do země značky jako je Aston Martin, BMW, Cadillac, Ford, Honda, Hyundai, Chevrolet, Jaguar Land Rover, Mercedes-Benz, Nissan, Renault, Scania, Toyota, Volvo a koncern Volkswagen (pod který patří např. Škoda, Audi, Porsche, Bentley, …). V červnu letošního roku klesl v Rusku prodej aut o 82 % v porovnání s červnem 2021. 

Jak uvádí Deník N: „Z 26 milionů vozů vyráběných v Rusku je jen 16 milionů opravdu ruských značek, byť vždy značně inspirovaných nějakým západním modelem.“ Mezi ruské výrobce automobilů patří například Kamaz, Gaz či UAZ. Tito výrobci jsou však existenčně závislí na dílech dodávaných ze zahraničí, které v Rusku vzhledem k sankcím nejsou k sehnání. Aktuálně představuje šanci pro ruský automobilový průmysl automobilka AvtoVAZ, jež po nucené přestávce začala v červnu opět vyrábět svá auta značky Lada, nicméně ve zjednodušených verzích bez zahraničních součástek, jakými jsou například airbagy. 

Výroba aut se tak díky vyhlášce ruského ministerstva průmyslu a obchodu může posunout o několik let zpět, jelikož nově vyrobená auta nemusí být vybavena některými bezpečnostními komponentami, jako je například protiblokovací brzdný systém (ABS), a budou na ně kladeny zjednodušené požadavky v rámci nárazových testů. 

Kvůli nedostupnosti zahraničních součástek podnikne ruský automobilismus krok zpět i v oblasti ekologie. Ekologická třída aut, posuzovaná podle množství vypouštěných emisí, se sníží na úroveň Euro 0, která v Rusku platila do roku 2005. 

Zmiňme také sovětský automobil Moskvič, jenž se přestal vyrábět v roce 2001. Ten má zažít svůj návrat v bývalé továrně Renault, kdy se do budoucna údajně počítá i s elektromobilem. V továrně již byla první auta smontována, jedná se nicméně o vozy čínské značky Sehol. Ta do Ruska dodává rozložené díly, které jsou po smontování doplněny logem Moskvič.

Jak správně poukazuje europoslanec Niedermayer, po odchodu světových automobilek se tak ruský trh dostal do situace, kdy musí začít vyrábět zastaralé modely aut. Auta mohou být například vyráběna bez některých, dříve běžných, bezpečnostních prvků. Luděk Niedermayer hovoří o výrobě aut, která se „10, 15 let nevyráběla, protože nic jiného tamní automobilky nejsou schopny vyrobit" (video, čas 16:10). Tím můžeme rozumět Moskviče, v jehož případě se jedná o obnovu 21 let zaniklé značky, ale například také auta splňující pouze ekologickou úroveň Euro 0. Jejich výroba byla v Rusku v roce 2005, tedy před 17 lety, zakázána. Vzhledem ke kontextu, ale také k mírné nepřesnosti čísel hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Nejprve uveďme, že Ondřej Kovařík tímto výrokem poukazuje na vztah Ruské federace s ostatními zeměmi světa. Europoslanec Kovařík podotýká, že Rusko není v úplné izolaci kvůli zemím, které s ním udržují vztahy a které na něj neuvalily sankce. Uveďme, že ruskou agresi na Ukrajině odsoudila většina státu na mimořádném zasedání Valného shromáždění OSN začátkem března. Proti hlasovalo pět států, mezi kterými byly Bělorusko, KLDR, Eritrea, samotné Rusko a Sýrie. Například Čína a Indie se hlasování zdržely.

Skupina největších ekonomik světa G20 pořádala v indonéském Bali dvoudenní jednání ministrů zahraničí, kam byl pozván i ruský ministr Sergej Lavrov. Ten však setkání předčasně opustil kvůli kritice, která se spustila ze strany západních zemí. Lavrov se setkal s ministry zahraničí z Číny, Turecka, Argentiny, Brazílie, Indie a Jižní Koreje. Doplňme, že účastníci jednali především o odvrácení potravinové krize v důsledku války na Ukrajině. Dvoudenní jednání nakonec skončilo bez uzavření dohody.

Dodejme ještě, že na listopadový summit, kterého se budou účastnit hlavy států patřících do skupiny G20, Indonésie pozvala jak ruské, tak ukrajinské lídry. Vladimir Putin svou účast již potvrdil.