Marek Benda (ODS) o pravomocích prezidenta, Británii a volebních systémech

K mému překvapení vlastně téměř všichni hráči na politické scéně řekli „ne, ne, na to nebudeme sahat“ (na nápad obnovit volbu prezidenta Parlamentem, pozn. Demagog.cz).

Prostě je jasně řečeno, že resorty řídí členové vlády. Ministerstva řídí členové vlády. Samozřejmě, že může být náměstek pověřen svým ministrem, že po dobu jeho dovolené, po dobu pobytu v nemocnici, má veškerá zmocnění všechno podepsat, to je úplně jiná věc.

Resort řídí správně ministr a zatím jsme měli vždycky zvyk, že když byl ministr třeba odvolán a nebyl nový ministr, tak byl pověřen někdo jiný (z členů vlády, pozn. Demagog.cz).

Zažili jsme to v případě ministerstva zahraničních věcí, které řídil pan Hamáček, zažili jsme to v minulosti na ministerstvu spravedlnosti, který jeden čas řídil Pavel Rychetský, prostě těch situací byla celá řada, ale je je fakt, že vždycky se vycházelo z toho, že resort má řídit ministr, i když třeba v tu chvíli řídí dva, nebo že ho řídí tu chvíli premiér. Situace, že by ministr byl odvolán a nebyl nikdo jmenován, je opravdu nestandardní a že se pak vlastně odvolaný ministr rozhoduje o tom, kdo spravuje po dobu jeho nepřítomnosti - ale která je na furt, že jo - kdo spravuje jeho úřad, je trochu zvláštní.

Většina obyvatelstva neví, že máme ministerstvo kultury a k čemu je nám dobré a který ministr (...) na tom resortu sedí.

Ústavně je tím, kdo odpovídá za vládu České republice, naprosto jasně premiér země.

Já nevím, kdo poslouchal důkladně prezidenta po jeho druhém zvolení, řekl: „Toto je poslední vítězství a už nebudou žádné porážky“.

Předseda (Poslanecké sněmovny, pozn. Demagog.cz) Radek Vondráček přikázal tuto ústavní žalobu Ústavně právnímu výboru.

Havel, který nebyl prezidentem v tu chvíli (v roce 1992, kdy se psala česká ústava, pozn. Demagog.cz), protože byl prezidentem federace, který rezignoval, ale bylo víceméně jasné, že bude znovu zvolen prezidentem České republiky.

Prezident republiky má nějaké pravomoce, které jsou opravdu nekontrasignované, za zbytek jeho pravomocí odpovídá vláda a předseda vlády.

Dokonce za první republiky, jestli si vzpomínáme, tak tam to bylo tak, že prezidentovy všechny kroky garantovala vláda. Masaryk nemohl udělat žádný krok – ani Beneš – bez toho, aby to spolupodepsal předseda nebo příslušný člen vlády.

Ono se to pak samozřejmě taky vyvíjelo, taky byly diskuse mnohokrát, jestli musí přijmout demisi ministra, někteří prezidenti odkládali přijímání demisí nebo přinejmenším o tom diskutovali, ale bylo jasné, že za vládu odpovídá premiér.

Byl to ještě zákon (Ústava České republiky, pozn. Demagog.cz) schválený Českou národní radou.

V jejím závěru (Česká národní rada, pozn. Demagog.cz) sama se přejmenovala na Poslaneckou sněmovnu.

Nebyly, nedávaly se tam nikdy žádné lhůty (do Ústavy ČR, pozn. Demagog.cz) a já jsem se vlastně jakýmkoliv pokusům, které se v průběhu let objevovaly, prezident musí do tehdy, Sněmovna... jo, všude jsem říkal, nedělejme to, máme samozřejmě, máme nějaké lhůty z hlediska zákonodárství mezi oběma komorami, tam dokonce možná ta lhůta pro Senát těch 30 dní je příliš krátká, máme nějaké lhůty ve vztahu k prezidentovi a podepisování zákonů, ale jinak jsem se vždycky klonil k tomu, aby v Ústavě... Ústava fakt nemá být kuchařka.

Nejhorší ústavu mají Spojené státy, akorát jim funguje 200 let se 17 dodatky, a Velká Británie, která nemá žádnou.

No, tak první volební období ne, ale od té doby se o tom jedná stále, a těch nápadů, jak zlepšit českou Ústavu, už jsem opravdu za těch 20 let zaregistroval, naštěstí téměř žádný z nich neprošel. Bohužel jediné, co prošlo – a tady se vždycky znovu a znovu kaju a říkám „mea culpa“, je to i moje vina –, že prošla přímá volba prezidenta.

Vlastně to byl jenom takový jako tlak veřejnosti a pocit z toho, že to, co se dělo ve Španělském sále tři roky předtím, že nebylo úplně šťastné a správné.

Na Slovensku přece byli v podobné situaci, nebyli schopni zvolit prezidenta parlamentem, tak řekli „vložíme přímou volbu“.

Nakonec Kiska radši zakládá politickou stranu, protože zjistil, že z toho prezidentského úřadu toho tolik neovlivní.

Když se podíváme na volební výsledky (do Poslanecké sněmovny, pozn. Demagog.cz), tak hnutí ANO mělo 29,7 % a na to 78 mandátů. Kdybychom vzali součet těchto čtyř stran (KDU-ČSL, ODS, STAN a TOP 09, pozn. Demagog.cz), tak ty měly 27,8 % dohromady. Na to 41 mandátů. Ten rozdíl byl méně než 2 %. Rozdíl v mandátech byl skoro 40.

Je to o tom, že ten systém, tak, jak je nastaven, jak máme malé kraje – a teď se nebudeme bavit, jak vzniknul, protože on vlastně nevznikl žádným rozmyšleným pochodem, ale jenom tak jako, že něco rušil Ústavní soud a něco schvalovala Sněmovna –, ale ten systém enormně zvýhodňuje vítěze, zejména, pokud je to jeden vítěz a všichni ostatní jsou pod ním.

ODS je z hlediska poměrného zastoupení reprezentována odpovídajícím způsobem. Při 12 % 25 mandátů. Všechny ty ostatní strany (KDU-ČSL, TOP 09, STAN, pozn. Demagog.cz) jsou hluboce podreprezentovány.

A my jako ODS říkáme „ano, my jsme připraveni vyzvat hnutí ANO“ – teď se tak jako pořád pereme, jestli jsme druzí my, nebo Piráti, zatím ve všech volbách jsme byli druzí celkem jednoznačně (...).

V průzkumech jsou druzí Piráti, je to také zvláštní, že.

Systémy, které nějakým způsobem zásadně posilují vítěze voleb, jako je dejme tomu, maďarský, ale teď jsme to do jisté míry zažili a viděli na Ukrajině třeba.

Těch výkřiků, které křičí jako „pojďme to zrušit a pojďme hlasovat znovu“ (o brexitu, pozn. Demagog.cz), jsou fakt jako téměř ojedinělé.

My (ODS, pozn. Demagog.cz) jsme pokládali Británii za důležitý prvek nějaké té transatlantické vazby, vyvažování Británie – Francie – Německo bylo vždycky poměrně klíčové.

Británie přece za posledních 1000 let, kolikrát vstoupila do Evropy a kolikrát z ní zase odešla, kolikrát se odtáhla a kolikrát nám přišla pomoct v nějaké světové válce - jo, jsou na tom fakt trochu jinak, vždycky měli to zahraniční impérium, vždycky byli posazeni jinde než zbytek Evropy.