Minulé a budoucí armádní zakázky

Jana Černochová svůj výrok uvedla v souvislosti s vládním závazkem vynakládat do roku 2025 na obranu 2 % HDP. Tento závazek je pak součástí programového prohlášení vlády a zní následovně: „Budeme navyšovat výdaje na obranu země v souladu s našimi aliančními závazky tak, aby dosáhly úrovně 2 % HDP už v rozpočtu na rok 2025. Budeme prosazovat legislativní zakotvení této úrovně obranných výdajů jako minimální hranice.“ Dodejme, že členské státy NATO se na zmíněné 2% hranici dohodly již v roce 2006, Česká republika ji však naposledy překročila v roce 2005. 

Ministryně Černochová už dříve mluvila o tom, že předchozí vlády do obranných výdajů započítávaly především rozpočet Ministerstva obrany, ačkoliv mohly započítat i další položky.

NATO za obranné výdaje považuje (.pdf, str. 1) „platby státu, skutečné či plánované, v průběhu fiskálního roku, které slouží k zajištění potřeb ozbrojených sil státu, spojenců či Aliance“. Tato definice je poměrně obecná, a tak dochází k nejednotnému započítávání výdajů mezi členskými státy. Často používaný ukazatel výdajů na obranu ku HDP tak nemusí v mezinárodním srovnání plně odrážet plnění spojeneckých závazků.

Česko do svých obranných výdajů, které reportuje NATO, započítává především rozpočet Ministerstva obrany. To vyplývá z velmi podobných hodnot podílu rozpočtu Ministerstva obrany na HDP a podílu (.pdf, str. 8) „obranných výdajů“ dle NATO na českém HDP.

Z tiskového prohlášení (.pdf, str. 16) NATO pak vyplývá, že je možné započítat do obranných výdajů položky, které uvádí Jana Černochová. Konkrétně výdaje na dopravní infrastrukturu (tedy i položky z rozpočtu Ministerstva dopravy) lze zahrnout do obranných výdajů v případě, že je součástí společné infrastruktury NATO. Především dopravní síť ve východní části EU není z dřívějších dob uzpůsobena tak, aby umožnila přesun současné techniky NATO. Z toho důvodu došlo k uzavření spolupráce mezi EU a NATO, která má mimo jiné vést ke zrychlení modernizace evropské dopravní infrastruktury. Uveďme, že výdaje na výstavbu dopravní infrastruktury se v rozpočtu (.pdf) Ministerstva obrany skutečně nenacházejí. V České republice je má na starost přednostně Ministerstvo dopravy, respektive jemu podřízený Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI).

Kritéria NATO zahrnují (.pdf, str. 16) zvlášť také „military construction“, tedy vojenské výstavby. Ty mohou být v češtině také interpretovány pod pojmem infrastruktura, ovšem jedná se spíše například o výstavby základen či jejich vybavování.

Podle dokumentu (.pdf, str. 7–8) britského parlamentu i podle dokumentů NATO (.pdf, str. 13) je poté možné do výdajů na obranu započitatelných pro účely NATO zahrnout také výdaje na policii či celníky, a to za předpokladu, že jsou tyto jednotky vybaveny a vycvičeny takovým způsobem, že mohou být nasazeny v rámci armádní operace pod jejím velením. V Česku výdaje na Policii ČR a Celní správu spadají do rozpočtů Ministerstva vnitra (.pdf), respektive Ministerstva financí (.pdf, str. 149). V rozpočtu (.pdf) Ministerstva obrany takové položky chybí. Mezi obranné výdaje lze teoreticky započítat také finanční pomoc (.pdf, str. 8) spojenci, kterou by za stát hradilo Ministerstvo financí.

Do uznatelných výdajů spadají (.pdf, str. 16) také výzkumné projekty. Ty jsou však součástí rozpočtu (.pdf, str. 135, 140–142) Ministerstva obrany už nyní. Z dostupných zdrojů však nedokážeme určit, jaký je rozsah výzkumu a vývoje v oblasti obrany, který je financovaný z jiných zdrojů než z Ministerstva obrany.

Jana Černochová tedy správně uvádí, že mezi uznatelné výdaje pro účely reportování NATO patří také některé položky, které se dnes nacházejí v rozpočtech ministerstev dopravy, vnitra či financí. Některé výzkumné projekty již dnes spadají pod Ministerstvo obrany, a Česko je tedy do svých obranných výdajů zahrnuje. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Zákon o státní službě vstoupil v účinnost 1. ledna 2015. Od té doby byl několikrát novelizován. 

§ 173 zmíněného zákona upravuje tzv. politické náměstky, kdy odst. 2 říká, že „člen vlády může mít nejvýše 2 takové náměstky“. Tyto náměstky si vybírá či odvolává samotný ministr, kterého náměstek zastupuje např. na jednáních vlády, schůzí výboru nebo komise Poslanecké sněmovny. Služební zákon se na ně nevztahuje. Ustanovení o politických náměstcích bylo za dobu účinnosti služebního zákona novelizováno pouze jednou, nejvyšší povolený počet náměstků se však nezměnil.

Maximálně dva politické náměstky člena vlády povolovala také původní verze služebního zákona z roku 2002, kterou připravila vláda Miloše Zemana. Tento zákon nicméně nikdy nevstoupil v účinnost. K jediné změně úpravy náměstků tak došlo právě při zavedení režimu státní služby v roce 2015.

Před rokem 2015 tedy neexistovala (.pdf) účinná právní úprava, která by rozlišovala mezi tzv. politickými a ostatními náměstky. Až s přijetím nového služebního zákona přešla většina stávajících náměstků pod režim státní služby a počet ostatních (politických) náměstků byl omezen na dva.

Jana Černochová se tedy dopustila nepřesnosti, když označila přijetí služebního zákona za jeho změnu. Právní úprava ministerských náměstků se však se služebním zákonem skutečně změnila tak, jak ministryně obrany popisuje. Její výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Dodejme, že kromě politických náměstků může mít dnes člen vlády také tzv. odborné náměstky (náměstek pro řízení sekce), na které se služební zákon naopak vztahuje. Ti jsou vybíráni na základě výběrového řízení na dobu neurčitou. Změny na těchto pozicích jsou možné pouze tzv. systemizací, kdy se ruší či slučují místa.

Ministryně obrany Jana Černochová tímto výrokem odpovídá na to, jak se staví k současné napjaté situaci na rusko-ukrajinské hranici. Podívejme se tedy, jaké má Ukrajina v současnosti platné dohody se Severoatlantickou aliancí (NATO), s Českou republikou a případně s Evropskou unií (EU).

Ukrajina již v minulosti dala najevo svůj zájem vstoupit do NATO a EU, zatím se ale členem ani jednoho společenství nestala.

Dne 12. června 2020 Ukrajina získala status aliančního partnera dodatečných příležitostí, nejvyšší partnerský status NATO. „Udělením statusu Ukrajina získá nové příležitosti spolupráce s Aliancí. Jedná se například o účast na cvičeních NATO, posílené sdílení informací či intenzivnější politický dialog,“ stojí ve zprávě Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Česká republika má s Ukrajinou uzavřeno mnoho mezinárodních smluv v různých oblastech – týká se to kultury, ekonomiky a průmyslu, až po spolupráce jednotlivých ministerstev a další různé partnerské dohody. Mezi ně patří např. Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českou republikou a Ukrajinou, Dohoda o ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci nebo také Dohoda o spolupráci v oblasti obranného průmyslu. Dodejme, že česká diplomacie dlouhodobě podporuje ukrajinskou nezávislost, suverenitu a teritoriální integritu (.doc, str. 82).

Dne 11. července 2017 také Ukrajina uzavřela tzv. Dohodu o přidružení s Evropskou unií. Tuto dohodu mají s EU kromě Ukrajiny také Moldavská republika a Gruzie a její součástí je také Dohoda o volném obchodu.

Z výše uvedených informací vyplývá, že i přes to, že Ukrajina není členem NATO ani EU, tak je jejich partnerem, stejně jako je partnerem České republiky. Proto výrok Jany Černochové hodnotíme jako pravdivý.

Současná ministryně obrany Jana Černochová byla předsedkyní sněmovního výboru pro obranu od podzimu 2017 do října 2021, tedy v minulém volebním období. Zástupci tohoto výboru podnikli služební cestu na Ukrajinu v termínu 5. až 8. března 2020. Delegaci tehdy skutečně vedla Jana Černochová jako předsedkyně výboru. Cesty se také zúčastnil tehdejší místopředseda výboru a stávající ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti) a poslanec Pavel Žáček (ODS). 

Program této zahraniční cesty se skládal z několika pracovních setkání se zástupci ukrajinského parlamentu a exekutivy. „Dále zahrnoval jednání s představiteli významných ukrajinských paměťových institucí, Institutu paměti národa a Archivu bezpečnostních služeb, a v neposlední řadě návštěvu obce Sokolovo, kde se delegace zúčastnila pietního aktu k uctění památky československých vojáků, kteří se zde prvně zapojili do bojů na východní frontě 2. světové války," uvádí k průběhu této cesty web Poslanecké sněmovny.

Při společném telefonátu, který se uskutečnil 4. ledna 2022, se český ministr zahraničních věcí Jan Lipavský a jeho ukrajinský protějšek Dmytro Kuleba domluvili na návštěvě českého ministra na Ukrajině. Cesty se podle plánu mají zúčastnit také ministři zahraničí Rakouska a Slovenska. Společná cesta by se měla konat 7. a 8. února, jak před několika dny potvrdil Lipavský.

Dodejme, že podle ukrajinské strany během společného telefonátu jednali ministři především o podpoře Ukrajiny ze strany České republiky, dále také o českém předsednictví v Radě EU, evropské integraci Ukrajiny nebo situaci ve střední Evropě. 

Svůj záměr navštívit Ukrajinu tedy Jan Lipavský skutečně avizoval dříve, než proběhl rozhovor s Janou Černochovou, její výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. 

ČTK dne 10. ledna 2022 ve své zprávě uvedla, že proti covidu-19 je očkovaných 90 % vojáků. Web Aktuálně.cz dříve informoval, že ještě v prvním lednovém týdnu to podle vyjádření tiskové mluvčí Generálního štábu AČR, Vlastimily Cyprisové, bylo 89 % vojáků. Toto číslo poté zmiňoval i článek serveru Seznam Zprávy z 10. ledna. I v případě, že by v den rozhovoru bylo dohromady naočkováno 89 % vojáků, by nicméně hodnota uváděná ve výroku stále spadala do rozmezí námi používané 10% tolerance.

Doplňme, že pro přesnější informace jsme se obrátili i přímo na Ministerstvo obrany. Petr Sýkora z tiskového oddělení dne 26. ledna 2022 pro Demagog.cz uvedl, že proočkovanost vojáků a dalších zaměstnanců resortu obrany dohromady „přesahuje 91 % a očkování pokračuje“.

Informace o tom, z jakého důvodu se přibližně 10 % vojáků Armády ČR nenechalo dosud naočkovat proti covidu-19, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Obrátili jsme se proto s dotazem na Ministerstvo obrany a Generální štáb Armády ČR.

Z oddělení komunikace s veřejností Generálního štábu Armády ČR nám odpověděla jeho vedoucí Magdalena Dvořáková. „Část vojáků či civilních zaměstnanců nevyužila očkování z důvodu prodělání nemoci covid-19, či ze zdravotních důvodů, kdy jim lékař očkování nedoporučil,“ uvedla. Dále dodala, že „zdravotničtí pracovníci i vojáci, kteří byli a jsou nasazováni do zdravotnických zařízení nebo zařízení sociální péče jsou očkovaní proti nemoci covid-19“.

Stejné důvody, proč nejsou někteří vojáci naočkováni, popsal také Petr Sýkora z tiskového oddělení Ministerstva obrany. „Každému nasazení vojáků vždy předchází lékařská prohlídka, včetně kontroly a případného doplnění všech nezbytných očkování. Jinými slovy, bez platné lékařské prohlídky (a tím i očkování) nemůže být a není voják k nasazení vysílán,“ doplnil Sýkora s tím, že proočkovanost vojáků a dalších zaměstnanců resortu obrany dohromady „přesahuje 91 % a očkování pokračuje“. 

Armádní tendr na nákup 210 bojových vozidel pěchoty v ceně více než 50 miliard korun započal v roce 2019. Ministerstvo obrany tehdy oslovilo čtyři společnosti: mezinárodní firmu BAE Systems, nadnárodní koncern GDELS, německou firmu Rheinmetall Landsysteme a německé konsorcium PSM. 

Ministerstvo obrany podle původního plánu chtělo smlouvu s vítězem tendru podepsat ještě v roce 2019, termín ukončení výběrového řízení ale několikrát odložilo. Firma PSM, o níž se hovořilo jako o jednom z favoritů tendru, z něj mezitím odstoupila. V červnu 2021 poté resort obrany rozhodl, že společnosti budou moci předkládat nabídky až do 1. září místo původně plánovaného 1. července 2021.

Na začátku září minulého roku pak úřad převzal nabídky od zbývajících tří potenciálních dodavatelů. Ani tehdy se však tendr nepodařilo dokončit, protože expertní komise, složená ze zástupců Ministerstva obrany a Armády ČR, konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky. Resort obrany k tomu v listopadu 2021 uvedl, že komise „nebude dále posuzovat a zejména hodnotit stávající nabídky dodavatelů“. Podle ministerstva to ovšem neznamená, že by byly společnosti vyloučeny z výběrového řízení, to tedy stále trvá.

Jana Černochová byla uvedena do funkce ministryně obrany 18. prosince 2021. Vzhledem k tomu, že výše zmiňované společnosti vyloučeny z výběrového řízení nebyly a byly jim jen zamítnuty nabídky, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pro doplnění ještě uveďme, že podle vyjádření Jany Černochové z 21. ledna nebude tendr dokončen ani letos a jeho osud je tak nejistý.

Předně uveďme, že zmínky o nutnosti modernizovat bojová vozidla pěchoty (BVP) se začaly objevovat už například v roce 1997 (.pdf, str. 6). Ministerstvo obrany (MO) později v roce 2011 v tzv. Bílé knize (.pdf, str. 16) mluvilo o plánu provozovat vozidla typu BVP-2 do konce jejich životnosti, tedy do let 2018–2020, a pak je „nahradit buď modernizovanými BVP-1, nebo jinou technikou“. O případné modernizaci vozidel BVP-1 se přitom mělo rozhodnout nejpozději do konce roku 2013.

O řešení náhrady obojživelných obrněných pásových vozidel BVP-2, která se vyráběla v Československu na základě licence podle sovětského transportéru BMP-2, se poté v roce 2013 vedly odborné diskuse. Rozhodnutí, zda dojde k modernizaci stávajících vozidel BVP-1, nebo k nákupu nových transportérů mělo být známo na podzim 2013. K tomu nicméně nedošlo a o obou možnostech se hovořilo ještě v květnu 2015.

Až následně v prosinci 2015 byla vládou Bohuslava Sobotky schválena Koncepce výstavby Armády České republiky 2025, která zmiňovala (.pdf, str. 19), že do roku 2020 by mělo začít nahrazování starých BVP-2 nově pořízenými pásovými bojovými vozidly pěchoty.

První informace o ceně veřejné zakázky na nákup nových pásových BVP se v médiích začaly objevovat až v roce 2016. Pro přesnější informace jsme se obrátili na tiskové oddělení Ministerstva obrany. To pro Demagog.cz potvrdilo, že proces zjištění ceny BVP probíhal již dříve. Dle sdělení tiskového oddělení „v roce 2015 realizoval resort MO podrobný průzkum trhu a tzv. studii proveditelnosti. Na jejich základě pak byla vydefinována předpokládaná hodnota projektu ve výši cca 52 miliard Kč“.

27. března 2019 Ministerstvo obrany uspořádalo tiskovou konferenci, na které oznámilo reálné zahájení celého výběrového řízení. Tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar (ANO) tehdy oficiálně zveřejnil základní technické požadavky na poptávaná vozidla. Překvapivě nezazněl požadavek osadit nová BVP bezosádkovou věží navzdory tomu, že samo ministerstvo původně oslovilo převážně výrobce typů BVP s věží bezosádkovou. Tento krok přitom de facto vyřadil 2 nejvýkonnější typy testovaných vozidel – jednu z verzí vozidla typu CV90CZr mezinárodní firmy BAE Systems a bojové vozidlo Puma německého výrobce PSM, který později v říjnu 2019 z tendru odstoupil. Tento typ bojové věže obsahovala i původní dokumentace.

O možné změně některých požadavků informoval v červenci 2020 server SecurityMagazin.cz. Některé požadavky na BVP ve výběrovém řízení jsou nicméně z bezpečnostních důvodů neveřejné, Ministerstvo obrany tak tehdy změny nepotvrdilo ani nevyvrátilo.

V dubnu až červnu 2021 poté na území České republiky probíhaly testy vozidel od tří výrobců, kteří v tendru zůstali. Jednalo se konkrétně o vozidla CV90 od společnosti BAE Systems, Lynx od německé firmy Rheinmetall Landsysteme a ASCOD od španělské společnosti GDELS.

Doplňme, že Ministerstvo obrany termín ukončení výběrového řízení několikrát odložilo. V červnu 2021 například rozhodlo, že společnosti budou moci předkládat nabídky až do 1. září místo původně plánovaného 1. července 2021. Na začátku září následně úřad převzal nabídky od zmíněných tří dodavatelů, ani poté se však tendr nepodařilo dokončit, protože armádní expertní komise konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky.

Co se týče počtu modifikací pásových BVP, podařilo se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat jen zmínky o celkem sedmi verzích. Požadavek, aby byla BVP dodána kromě bojové varianty také ve velitelské, průzkumné, ženijní, vyprošťovací, zdravotnické a dělostřelecké modifikaci, lze dohledat např. v letech 2018 i 2017. Je nicméně možné, že se o jednotlivých verzích neveřejně diskutovalo dříve.

Na závěr tedy shrňme, že diskuze o nákupu nových bojových vozidel pěchoty probíhaly v roce 2013, jak uvádí Jana Černochová, a v roce 2015 podle Ministerstva obrany probíhalo stanovení ceny zakázky. Skutečně také došlo ke změnám požadavků, které by BVP měla splňovat, včetně specifikace věží vozidel. Z těchto důvodů výrok celkově hodnotíme jako pravdivý. Dodejme však, že změny počtu modifikací se nám nepodařilo potvrdit ani vyvrátit.

Vlasta Parkanová byla ministryní obrany ve druhé vládě premiéra Mirka Topolánka. Úřad zastávala mezi lety 2007 a 2009. 

Kauza s nákupem armádních letadel CASA odstartovala 13. června 2012, kdy policie požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání ministryně obrany Parkanové k trestnímu stíhání. Sněmovna této žádosti 11. července vyhověla. Pro vydání hlasovalo celkem 117 poslanců, včetně tehdejšího premiéra Petra Nečase. Po svém vydání se Parkanová rozhodla rezignovat na post místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. 

Vlasta Parkanová byla obviněna ze dvou trestných činů. Podle policie se měla dopustit zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Toho se měla dopustit tak, že před nákupem letounů nenechala zpracovat znalecký posudek na ověření ceny zakázky. Policie údajnou škodu původně vyčíslila na 658 milionů Kč.

V březnu 2015 policie navrhla obžalovat Vlastu Parkanovou a jejího bývalého podřízeného Jiřího Staňka z výše zmíněných trestných činů. Zároveň změnila odhadovanou výši škody na 818,8 milionu Kč. V září roku 2016 obvodní soud pro Prahu 6 vrátil obžalobu k došetření. Soudní jednání nakonec začalo v květnu 2017, následně bylo nicméně odročeno na srpen téhož roku. Líčení se protáhlo až do roku 2020, kdy soud exministryni Parkanovou i Jiřího Staňka nepravomocně zprostil obžaloby. Státní zástupce Kořán ovšem podal odvolání a požadoval pro Parkanovou dvouletý podmíněný trest a pokutu 2 miliony Kč. Pro Jiřího Staňka požadoval trest odnětí svobody na 5 let a pokutu 5 milionů Kč. Zároveň požadoval pro oba obžalované pětiletý zákaz činnosti.

Trestní stíhání pro Vlastu Parkanovou a Jiřího Staňka pravomocně skončilo v říjnu 2021. Městský soud v Praze potvrdil osvobozující rozsudek a státní zástupce nepodal odvolání. Soudkyně Petra Benešová se v rozsudku vyjádřila takto: „V žádném směru nebylo zjištěno, že by České republice v souvislosti s obchodem s letadly a s nákupem transportního letounu CASA vznikla nějaká škoda.“ 

Kauza definitivně skončila v lednu 2022, když se nejvyšší státní zástupce Igor Stříž rozhodl nepodat dovolání k Nejvyššímu soudu. Zároveň Parkanová uvedla, že se bude domáhat finančního odškodnění a omluvy. Na definitivní osvobození Vlasty Parkanové zareagoval současný ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který přislíbil omluvu a vyjednání finanční kompenzace za neoprávněné trestní stíhání. Na konec kauzy reagovala také ministryně obrany Černochová, která Vlastě Parkanové zaslala omluvu za dlouhé roky trvající trestní stíhání.

Ministryně obrany nicméně správně poukazuje na nestandardně dlouhou dobu trvání celé kauzy. Vlasta Parkanová čelila obvinění nejméně od 13. června 2012 až do 13. ledna 2022 – 9 let a 7 měsíců. Janou Černochovou uvedená doba 11 let je o rok a 5 měsíců delší, její výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Na začátek upřesněme, že pojem konjunktura označuje stav hospodářského cyklu, kdy ekonomika funguje dobře, rozvíjí se a roste hrubý domácí produkt (HDP). Martin Stropnický (ANO), o němž ve výroku Jana Černochová mluví, byl ministrem obrany ve vládě Bohuslava Sobotky v letech 2014 až 2017. Na základě dat (.xlsx) Českého statistického úřadu je z následujícího grafu vidět, že v dobách působení Stropnického na rezortu obrany HDP skutečně rostlo v průměru více než v předchozích letech.

Druhá část výroku se zaměřuje na významné armádní zakázky. Ministerstvo obrany každý rok publikuje závěrečný účet svého rozpočtu, který obsahuje například i kapitolu s názvem „Výdaje vyplývající z veřejných zakázek o předpokládané hodnotě nejméně 300 mil. Kč, se smluvním plněním přesahujícím jeden kalendářní rok“. Právě odtud můžeme získat přehled o významných veřejných zakázkách mezi lety 2014 a 2017, kdy byl Martin Stropnický ministrem obrany. Vzhledem k tomu, že veřejných zakázek je mnoho, uvedeme pouze ty, které přesahují hodnotu jedné miliardy korun. Jejich souhrn nám ukazuje následující tabulka.

Je zřejmé, že v éře Martina Stropnického docházelo k nákupům pro armádu. Nepočítáme-li nákup licencí softwaru, lze za nejvýznamnější označit pořízení (.pdf, str. 324) 20 obrněných vozidel Pandur a servis (.pdf, str. 338) vrtulníků řady „Mi“. Pro úplnost dodejme, že u některých zakázek docházelo podle dalších závěrečných účtů Ministerstva obrany ke změně ceny. V našem výčtu jsme však vždy uvedli cenu u nejstarší závěrečné zprávy, do které ministerstvo zakázku zařadilo. K nejvýznamnější změně došlo u nákupu munice 2017/II z roku 2016, kdy podle závěrečného účtu z let 2019 (.pdf, str. 334) a 2020 (.pdf, str. 249) činí částka 3 miliardy korun.

Pojďme se nyní zaměřit na významné zakázky v období Karly Šlechtové (prosinec 2017 – červen 2018) a Lubomíra Metnara (červen 2018 – prosinec 2021) – tedy nástupců Martina Stropnického v čele rezortu.

Jak můžeme vidět v tabulce výše, v roce 2018 došlo (.pdf, str. 337) k podpisu smlouvy na nákup nových protiletadlových raketometů RBS-70NG za více než miliardu korun, přičemž je třeba zmínit, že se tento nákup aktivně plánoval již za dob ministra Stropnického. Téhož roku také ministerstvo podepsalo (.pdf, str. 337) smlouvu na pořízení 80 lehkých obrněných vozidel (vláda byla o této zakázce informována již v červenci roku 2017) ve výši přesahující 5 miliard korun. V roce 2018 došlo i k podepsání (.pdf, str. 255) smlouvy na nákup radiostanic v ceně miliardy a půl. Pro úplnost dodejme, že byla vypsána (.pdf. str. 337) i zakázka na pořízení softwaru Microsoft za 2 miliardy korun.

Roku 2019 vyhlásilo ministerstvo (.pdf, str. 337) veřejnou zakázku na opravu letounů L-159 za bezmála 1,6 miliardy korun nebo na pořízení (.pdf, str. 342) 62 kolových obrněných vozidel ve výši 6 miliard korun. Došlo i na zakázku taktického rušiče (.pdf, str. 348) a pasivního sledovacího systému (.pdf, str. 260), u obou těchto nákupů se cena vyšplhala na zhruba 1,5 miliardy korun. Ve stejném roce ministerstvo podepsalo (.pdf, str. 346) nákup dvou letounů CASA za 2,3 miliardy korun, 12 vrtulníků (.pdf, str. 346) za 17,5 miliardy korun a radiolokátorů za 3,5 miliardy korun (.pdf, str. 347).

Roku 2020 se uzavřela (.pdf, str. 260) s Českou zbrojovkou rámcová smlouva o nákupu nových ručních palných zbraní ve výši 2,9 miliardy korun. Ministerstvo podepsalo i smlouvu na modernizaci 33 tanků (.pdf, str. 261) a 15 vrtulníků (.pdf, str. 262). V obou případech překročila částka jednu miliardu korun. Ještě před sněmovními volbami v roce 2021 stihl tehdejší ministr Lubomír Metnar podepsat i objednání 52 samohybných děl za 8 a půl miliardy.

Když tedy srovnáme období Martina Stropnického na Ministerstvu obrany s dobou po jeho odchodu, je zjevné, že za Karly Šlechtové a především za Lubomíra Metnara (který byl ve funkci podstatně déle než Šlechtová) došlo ke spuštění většího počtu „velkých“ akvizičních projektů. Z výše uvedeného přehledu také můžeme vidět, že za Martina Stropnického provádělo Ministerstvo obrany především servis a opravy stávající výzbroje, výjimku tvoří jen nákup pandurů. Od roku 2018 pak Ministerstvo obrany spustilo proces nákupů lehkých obrněných vozidel, kolových obrněných vozidel, letounů CASA, vrtulníků, radiolokátorů či samohybných děl. Ve všech případech se jednalo o zakázky s cenou přesahující zakázku na pandury.

Jelikož ministryně Černochová ve svém výroku zjevně používá nadsázku, když říká, že ministr Stropnický „nic nepodepsal“, je pro hodnocení klíčové, zda Ministerstvo obrany za Stropnického spustilo výrazně méně projektů než po jeho odchodu. Vzhledem k výše uvedeným informacím tak můžeme hodnotit výrok Jany Černochové jako pravdivý.

Nejprve dejme výrok do kontextu. O nutnosti modernizace nebo koupě nových tanků pro Armádu ČR se hovoří již několik let. Již v roce 2015 zmiňovalo (.pdf, str. 13) Ministerstvo obrany ve svém dokumentu Koncepce výstavby Armády České republiky 2025 nutnost rozhodnout se mezi lety 2020 až 2025 o modernizaci nebo náhradě stávajících tanků. Obdobný dokument z roku 2019 pak uvádí (.pdf, str. 25), že do roku 2025 má dojít k prodloužení životnosti tanků a rozhodnutí o jejich náhradě. V roce 2030 by pak armáda měla vlastnit (.pdf, str. 29) zcela nové tanky.

Armáda České republiky v současné době disponuje (.pdf) celkem 116 bojovými tanky s tím, že všechny vychází ze sovětského typu T-72. Nutno dodat, že toto číslo odráží pouze stav majetku a nezohledňuje například bojeschopnost výzbroje. Mezi lety 2003 až 2006 převzala armáda celkem 30 modernizovaných tanků T-72M4 CZ, které vychází právě z typu T-72. Část starších tanků T-72 tak stojí v současnosti zakonzervovaná ve skladech.

V září roku 2020 uzavřel tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar smlouvu na další modernizaci tanků T-72M4 CZ. (Konkrétně jde o 27 ks bojových tanků T-72M4CZ, 3 ks velitelských tanků T-72M4CZ a 3 ks vyprošťovacích tanků VT-72M4 CZ.) Ministerstvo obrany na svém webu zmiňuje, že jejich životnost se prodlouží minimálně do roku 2030. Závěrečná zpráva hospodaření Ministerstva obrany za rok 2020 pak dokonce uvádí (.pdf, str. 261), že se touto modernizací zajistí schopnost operačního nasazení tanků minimálně do roku 2033.

V současné době, kdy se Česká republika řídí podle tzv. rozpočtového provizoria, musíme věnovat pozornost tomu, ke kterému rozpočtu se ministryně obrany vyjadřuje.

Návrh rozpočtu na rok 2022, který předložila vláda Andreje Babiše v listopadu 2021, počítal (.pdf, str. 345) s tím, že na nákup pásového bojového vozidla pěchoty bude v tomto roce směřovat 3,84 miliardy korun. 

V současné době však kvůli rozpočtovému provizoriu stále platí rozpočet na rok 2021, který v totožné kolonce uvádí (.pdf, str. 367) cenu 4,2 miliardy korun.

Pro kontext uveďme, že se jedná o finance určené na první splátku pásových bojových vozidel pěchoty (BVP), která Ministerstvo obrany plánuje nakoupit již několik let. Zakázka za celkem 52 miliard korun je nejdražším vojenským tendrem v novodobé české historii. Zakoupeno mělo být celkem 210 obrněných BVP. 

Původně měla být vítězná firma známa už v roce 2019, tento termín se ovšem několikrát posunul. 1. září 2021 se do finální fáze výběrového řízení dostaly tři společnosti a jejich vozidla. V listopadu ovšem armádní expertní komise oznámila, že ani jedna z nabídek nesplňuje veškeré požadavky. O definitivní ukončení tendru nicméně nešlo, jeho pokračování závisí také právě na přístupu nové vlády. V tomto kontextu ministryně obrany Jana Černochová na začátku ledna označila nákup bojových vozidel za prioritu, ovšem poznamenala, že původní průzkum trhu k této zakázce pochází již z roku 2015 a ceny se tedy pravděpodobně změnily. 

Uveďme, že kvůli průtahům výběrového řízení se finance, které byly ve státním rozpočtu určeny na nákup BVP, musely využít jiným způsobem už v roce 2021. Výše zmíněnou částku 4,2 miliardy korun tak Ministerstvo obrany využilo na jiné projekty. 

Ministryně Černochová tedy správě popisuje, že částka vyčleněná v rozpočtu na nerealizovaný nákup BVP se za něj nebude moci „utratit“, podobně jako v roce 2021. Ve výroku nicméně neuvádí přesná čísla, jelikož podle návrhu státního rozpočtu na rok 2022 činí částka určená na splátku BVP 3,84 mld. Kč. V rozpočtu pro rok 2021 nicméně tato částka dosahovala 4,2 mld. Kč, Ministerstvo obrany také dříve počítalo např. s první splátkou ve výši 4,5 miliardy korun. Vzhledem k těmto skutečnostem výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám přesnou výši vnitřního dluhu armády nepodařilo dohledat. O vnitřním dluhu, který „přesahuje 100 a více miliard Kč“, nicméně hovořil v červenci 2020 například i současný předseda vlády Petr Fiala v rozhovoru pro Armádní noviny. Že má armáda dluh ve výši 100 miliard korun, pak podle informací serveru CZDefence.cz zaznělo také na neveřejném jednání Výboru pro obranu, jehož byla Jana Černochová (ODS) předsedkyní v minulém volebním období. Nemůžeme však vyloučit, že na jednání o této sumě hovořila samotná Jana Černochová, která ji v médiích zmiňovala již dříve, naposledy 10. ledna 2022. Na dluh ve výši 100 miliard korun pak v předvolebním speciálu v ČT v červnu 2021 upozornil i nynější ministr zahraničí Jan Lipavský.

Uveďme také, že na začátku června 2021 server CZDefence.cz přišel s informací, že vnitřní dluh armády „je odhadován na 300-400 mld. korun“. 400 miliard korun server uváděl již v roce 2020. Tuto informaci se nám však nepovedlo dohledat v jiných zdrojích. V roce 2011 tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra uvedl, že dluh se odhaduje na 80–90 miliard korun.

S dotazem ohledně přesné výše vnitřního dluhu armády jsme se obrátili již v únoru minulého roku na Ministerstvo obrany a Generální štáb Armády ČR. Obdrželi jsme odpověď od Ministerstva obrany, které však „pomyslný vnitřní dluh (…) nikdy takto nevyčíslilo, protože se jedná pouze o teoretický konstrukt, který nezohledňuje řadu faktorů ovlivňujících každoroční sestavovaní rozpočtu resortu obrany“.

Ministerstvo však připouští, že pokud bychom pomyslný vnitřní dluh armády chápali „jako prostý rozdíl v tom, jaké byly rozpočty Ministerstva obrany od vstupu do NATO, a jaké měly být, kdybychom ve všech letech dávali na obranu 2 % HDP, k čemuž jsme se tehdy zavázali, mohla by se jeho výše zřejmě orientačně skutečně blížit částce, kterou uvádí paní poslankyně Černochová a další odborníci na obranu a bezpečnost“.

Dodejme, že dle této definice vnitřního dluhu by nicméně celková částka od vstupu ČR do NATO v roce 1999 byla přibližně pětinásobná oproti sumě, kterou uvádí Jana Černochová. Částka 100 mld. Kč tedy vyjadřuje spíše hodnotu „podinvestovanosti“ Armády ČR, nikoli rozdíl mezi reálnými celkovými výdaji (např. na platy) a výdaji, které by odpovídaly 2 % HDP.

Co se týče podfinancování Armády ČR, bývalý armádní generál Petr Pavel uvedl například již v roce 2013, že „(…) celé části života armády jsou podfinancovány a to nejenom například údržba nemovité infrastruktury, kdy dlouhodobě se do údržby budov neinvestují žádné peníze, ale byly podfinancovány i věci související s nákupem zásob (…)“. Se stejným závěrem tehdy přišlo NATO, které v hodnotící zprávě zkritizovalo nedostatečné financování české armády.

Přesnou hodnotu podinvestovanosti se nám však nepodařilo dohledat, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Členské státy Severoatlantické aliance (NATO) se v roce 2006 dohodly, že na výdaje na obranu budou vynakládat alespoň 2 % HDP. 

Programové prohlášení vlády Petra Fialy obsahuje plán vlády legislativně zakotvit tuto hranici jako minimální částku vydávanou na obranu. Kromě toho si vláda stanovila závazek dosáhnutí hranice 2 % HDP již v rozpočtu na obranu v roce 2025. Podle aktuálních ekonomických predikcí by to bylo cca 140 miliard Kč. Pro srovnání dodejme, že v roce 2021 činily výdaje státního rozpočtu na resort obrany 85,4 miliardy Kč. K navyšování rozpočtu má podle dřívějšího vyjádření Jany Černochové docházet postupně o přibližně 10 miliard korun ročně.

Doplňme, že po vstupu ČR do NATO v roce 1999 výdaje dokonce přesahovaly hranici 2 %, přibližně od roku 2006 se však až dodnes drží pod 2% úrovní.

Jana Černochová svůj výrok uvedla v souvislosti se závazkem vynakládat na obranu 2 % HDP. Tento závazek je pak součástí programového prohlášení vlády, členské státy NATO se na zmíněné 2% hranici dohodly již v roce 2006. Ministryně Černochová poukazuje na to, že Česko do svých výdajů na obranu nezapočítává některé položky, přestože by pro účely navýšení podílu na HDP mohlo. Jako příklad opačného přístupu pak uvádí Německo, které se podle ní díky započítání dodatečných položek mezi obranné výdaje může snáz přiblížit hranici 2 %.

NATO za obranné výdaje považuje (.pdf, str. 1) „platby státu, skutečné či plánované, v průběhu fiskálního roku, které slouží k zajištění potřeb ozbrojených sil státu, spojenců či Aliance“. Tato definice je poměrně obecná, a tak dochází nejednotnému započítávání výdajů mezi členskými státy. Často používaný ukazatel výdajů na obranu ku HDP tak nemusí v mezinárodním srovnání plně odrážet plnění spojeneckých závazků.

Jak k výpočtu obranných výdajů přistupuje Německo, se nám však z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo zjistit. Narazili jsme na dva články z let 2018 a 2019, ze kterých vyplývá, že se v Německu o možnosti započítávání výdajů na dopravní infrastrukturu mezi obranné výdaje diskutovalo. Jestli k tomu ale nakonec Německo přistoupilo, nevíme.

Obrátili jsme se proto s dotazem na německé ministerstvo obrany, armádu a také bruselské zastoupení Německa u NATO. Zatím jsme však nedostali žádnou odpověď, a výrok Jany Černochové proto hodnotíme jako neověřitelný.

Současná ministryně obrany Jana Černochová se v rozhovoru pro Deník N mimo jiné vyjadřovala k vývoji nových materiálů a vzorů polních stejnokrojů Armády ČR. Ve svém výroku uvádí, že se touto problematikou zabývala již v roce 2011, a to v rámci svého působení ve Výboru pro obranu. 

V první řadě jsme se tedy při ověřování výroku zaměřili na záznamy z jednání Výboru pro obranu, které jsou dostupné na webových stránkách Poslanecké sněmovny. Soustředili jsme se především na zápisy z roku 2011, kdy ještě výbor fungoval pod názvem Výbor pro obranu a bezpečnost, ale také na ostatní období. Jelikož jsou zápisy prováděny velice stručnou formou, nepodařilo se nám najít žádnou zmínku o podobné diskuzi.

Obrátili jsme se proto na tiskové oddělení Ministerstva obrany, ale také na samotnou ministryni Janu Černochovou s žádostí o odkaz na konkrétní jednání. Mluvčí Ministerstva obrany nám odpověděl, že resort obrany nemá k dispozici žádné záznamy z uskutečněných diskuzí ze sněmovních výborů či jiných orgánů, a nemůže nám tak poskytnout více informací. Jana Černochová se zatím k věci nevyjádřila.

Vzhledem k výše popsaným skutečnostem tedy tento výrok ministryně obrany Jany Černochové hodnotíme jako neověřitelný. 

Pro kontext ještě uveďme, že v květnu 2011 Ministerstvo obrany vyhlásilo tendr na nákup nových vojenských uniforem. V září stejného roku nicméně výběrové řízení zrušilo, protože čtyři z pěti firem nesplnily zadávací podmínky. V říjnu 2011 následně ministerstvo tendr vypsalo znovu. Jednou z jeho podmínek přitom bylo, aby uniformy splňovaly parametry špičkové kvality, včetně barevného provedení kvůli maskování. Je tedy možné, že poslanci na některé ze schůzí Výboru pro obranu a bezpečnost řešili právě i toto téma.

Doplňme, že i poslední zmíněný tendr byl v roce 2012 zrušen Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Jedna z firem si tehdy například stěžovala, že v tendru neuspěla, i když jako jediná dodržela předpisy pro maskovací vzor na látce. Problémem ostatních firem tehdy mělo být nedodržení rozestupu mezi maskovacími skvrnami.