Ověř to! Ověřeno!

Výrok ministra spravedlnosti hodnotíme na základě dohledaných informací ohledně amnestie a problematiky vězeňství v České republice jako zavádějící.

Pavel Blažek předložil na jednání vlády 10. dubna 2013 " Měsíční zpráva o provádění amnestie ke dni 27.3.2013", což dokládá záznam (bod 11 v rámci bloku informace) z tohoto jednání.

Tento konkrétní materiál, který Blažek na vládě prezentoval, není dohledatelný, nicméně lze veřejně získat informace, které jsou aktuální k 31. březnu, tedy měly by v podstatě odpovídat tomu, co bylo prezentováno ministrem na zmíněném jednání vlády.

Podle informací ze statistik Vězeňské služby ČR bylo k 31. březnu 2013 (.pdf, strana 2) vězněno 16 226 osob, což odpovídá počtu cca 160 vězňů na 100 tisíc obyvatel.

Před amnestií odpovídal počet vězňů cca 230 na 100 tisíc obyvatel (prosinec 2012 (.pdf, strana 2) - 22 644, listopad 2012 (.pdf, strana 2) - 22 992, říjen 2012 (.pdf, strana 2) - 23 015).

Co se týče srovnání počtu vězňů na 100 tisíc obyvatel, tak podle aktuálních dat z International centre for prison studies má ČR v tomto ohledu 154 osob na 100 tisíc obyvatel ve věznicích, což odpovídá přibližně údaji, který uvádí Blažek.

Maďarsko má pak na 81. místě v žebříčku 173 osob, Slovensko na 68. místě 205 lidí a Velká Británie zhruba 150 (ta však je v rámci tohoto žebříčku dělena na Anglii, Wales, Skotsko, S. Irsko). Není tedy pravdou, že by počty vězňů na 100 obyvatel byly zcela srovnatelné, např. Slovensko se od ČR odchyluje poměrně výrazně.

Výrok Bohuslava Svobody je hodnocen jako zavádějící, neboť i když přesně popisuje konkrétní počty poslanců i vládní zastoupení, není již pravdou, že by od roku 2007 existoval blok "Kalousek-kníže", který by ovládal 19 poslanců. Schwarzenberg v té době nebyl členem žádné politické strany, nebyl ani poslancem.

Počty poslanců i vládní zastoupení na první pohled Bohuslavu Svobodovi sedí, neboť ODS v roce 2007, kdy byla druhá Topolánkova vláda jmenována, měla skutečně 81 poslanců a KDU-ČSL a Strana zelených dohromady 19 poslanců.

Ministři byli dále rozděleni mezi koaliční partnery následovně: ODS devět a KDU-ČSL pět křesel a Strana zelených čtyři ministry. Ovšem v té době se nedá hovořit o "tandemu Kalousek-kníže".

Karel Schwarzenberg v době, kdy byl jmenován ministrem zahraničí, nebyl členem Strany zelených, natož pak aby vedl jednání o složení nové vlády. Osobně v tomto volebním období nebyl ani členem Poslanecké sněmovny, ve volbách v roce 2006 nekandidoval. Od roku 2004 zastával za Prahu 6 post senátora.

Miroslav Kalousek, při vstupu do druhé vlády Mirka Topolánka v roce 2006, již nebyl předsedou KDU-ČSL. Byl po podzimních komunálních a senátních volbách nahrazen starostou Vsetína a nově zvoleným senátorem Jiřím Čunkem. Jeho vliv dovnitř strany byl ovšem bezpochyby významnější, než pokud šlo o vliv Schwarzenberga na Stranu zelených.

Nedá se tedy říci, že by už tehdy tvořili Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg nějaký mocenský blok v koalici premiéra Miroslava Topolánka.

Každopádně zastoupení stran ve vládě vzniklo svobodnou dohodou mezi nimi a odráželo jako realitu v Poslanecké sněmovně, tak i vyjednávají schopnosti a potenciál všech zastoupených partnerů.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, a to na základě dat České informační agentury životního prostředí a směrnic EU. Ministr sice korektně popisuje stav skládkování v České republice, nicméně v mezinárodním srovnání již jeho výrok přesný není.

Dle posledních dostupných dat České informační agentury životního prostředí (CENIA produkce a nakládání s komunálním odpadem, Tabulka 1) bylo v roce 2011 skládkováním odstraněno 55,4 % komunálního odpadu.

Pokud jde o nakládání s odpadem, podle dat Eurostatu z roku 2010, 38 % jeho celkového objemu směřuje v zemích EU na skládky, v České republice končí na skládkách 68 % odpadu.

V tabulce některé země a jejich nakládání s odpadem (hodnoty jsou uvedeny v %)

SkládkovánímSpalovánímRecyklovánoKompostovánoEU2738222515ČR6816142Slovensko811045Neměcko0384517Polsko731188Bulharsko100000Maďarsko6810184

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný. Států, ve kterých funguje princip odvolatelnosti, je více a v každém z nich existuje specifická varianta. Je to tedy spíše téma na analýzu v rámci komparativní politologie.

Odvolatelnost (.pdf) volených zástupců skutečně existuje např. v kanadské provincii Britská Kolumbie, Spojených státech, ve Švýcarsku na Filipínách, ve Venezuele a několika dalších.

Například ve Švýcarsku je možnost odvolání zavedena v šesti z dvaceti šesti kantonů a na federální úrovni tato možnost chybí. V každém kantonu pak jsou podmínky odvolání nastaveny jinak. Počet podpisů (.pdf; s. 5) na petici pro odstarování odvolávací procedury se pak v každém kantonu různí. V kantonu Schaffhauses činí hranice např. 1000 podpisů, kdežto v Ticinu 15000 tisíc podpisů.

V USA existuje možnost odvolatelnosti v devatenácti státech a podmínky opět variují. Například v r. 2003 došlo v Kalifornii k aplikaci této procedury, v případě pozice guvernéra. Žadatelé museli na petici za „odvolací volby" shromáždit počet podpisů ve výši minimálně 12% z volební účasti v minulých volbách. Po dosažení této hranice pak byly vypsány nové volby, kterých se mohlo účastnit více kandidátů. Kritéria odvolatelnosti tedy v tomto případě nebyla stanovena tak, že by muselo být dosaženo většího počtu hlasů, než kolika dosáhl v minulých volbách odvolaný guvernér.

O tom, zda je omezena možnost odvolat voleného zástupce jednou za rok se nám bohužel nepodařilo dohledat informace.

Výrok Marka Bendy je hodnocen jako pravdivý, neboť skutečně bývalý ministr Pavel Dostál byl prvním, za jehož úřadování bylo v otázce církevních restitucí položeno na stůl první jasné číslo v řádu miliard, jehož výši Benda korektně uvádí.

Na oficiálních stránkách církevních restitucí Cirkevnimajetek.cz nalezneme informace, že systematická diskuse o církevním vyrovnání byla zahájena vládou Miloše Zemana v letech 1998 - 2002. Ministr kultury tehdejší sociálně demokratické vlády Pavel Dostál ustanovil komisi pro narovnání vztahů mezi církvemi a státem. Hodnota majetkového vyrovnání, s níž se pracovalo v roce 2000, činila100 miliard korun.Na konci roku 2012 při roční míře inflace 2,9% by činila tato částka 134 miliard korun.

V předchozím období do roku 2000 nedošlo podle námi dohledaných informací ke stavu, kdy by byla v diskuzi o církevních restitucích vyčíslena nějaká konkrétní suma. Tento fakt dokládá Přehled jednání mezi státem a církvemi 1990-2000vydaný sekretariátem České biskupské konference (.pdf) v roce 2001.