Paralyzovaný Ústavní soud?

Funkční období prezidenta Václava Klause je vymezeno 7. březnem 2003 až 7. březnem 2013. O "pravicovém" složení Senátu Parlamentu ČR (tj. takovém složení horní komory, kde měly většinu "pravicové strany" či strany označující se jako "pravicové"- absolutní většina ODS - 2006-2008 , popř. ODS ve spojení s ODA a US - 2002-2006) během výkonu prezidentského mandátu Václava Klause můžeme hovořit v období 2002-2008 (.pdf).

Senát v období 2003-2005 odmítá celkem sedm Klausem předložených žádostí o vyslovení souhlasu s jmenováním soudce Ústavního soudu ČR (neúplný přehled viz zde). Jmenovitě se jednalo o JUDr. Aleše Pejchala (odmítnut dvakrát), JUDr. Vladimíra Balaše, CSc., prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc., JUDr. Kláru Veselou – Samkovou, doc. JUDr. Milana Galvase, CSc. a JUDr. Jaroslavu Novotnou. Zevrubnější popis jednotlivých případů nabízí magisterská diplomová práce Jany Richterové (.pdf) z roku 2006. Na tomto místě je však nutné zdůraznit, že se "pravicová" Unie svobody ve sledovaném časovém úseku účastní vlády s ČSSD a KDU-ČSL.

Výrok předsedy Senátu na základě uvedených fakt označujeme za závádějící, neboť není pravdou, že by Senát ve složení s dominancí pravicových subjektů přijímal Klausem navrhované kandidáty na ústavní soudce.

Posuzování kvality je často velmi subjektivní, skutečností ovšem je, že nově zvolení ústavní soudci, o nichž Milan Štech hovoří, konkrétně tedy o Miladě Tomkové, Vladimíru Sládečkovi, Janu Filipovi a Jaroslavu Fenykovi, jsou mnohými kompetentními osobami považováni za uznávané odborníky. Jak uvádí zpravodajský server idnes.cz, tři noví soudci jsou také dlouhodobými profesory na českých vysokých školách:

Vladimír Sládeček je od roku 1991 profesorem na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Jan Filip je také profesorem a od roku 1995 vedoucím katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jaroslav Fenyk ve svém životopisu na stránkách vlastní advokátní kanceláře také uvádí, že od roku 1997 působí jako vysokoškolský profesor, a to na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, Fakultě práva Panevropské vysoké školy v Bratislavě a na maďarské Univerzitě Miskolc.

Co se týče renomé jednotlivých nových soudců, tak pozitivně se o jejich kvalitách vyjadřuje například Eliška Wágnerová, česká senátorka, právnička, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu. Na základě informací ze zpravodajského serveru Aktuálně.cz například hovoří o Miladě Tomkové a Jaroslavovi Fenykovi jako o "osobnostech mezi soudci". O celkové vysoké kvalitě navržených kandidátů ucházejících se o post ústavních soudců se vyjadřuje také na své internetové stránce.

Stručné představení kvalit nových zvolených ústavních soudců přináší na svých stránkách Česká televize. Vedle jejich krátkých profesních životopisů se ke kandidátům i na těchto stránkách kladně vyjadřuje řada osobností – například ministr spravedlnosti Pavel Blažek označil Jana Filipa za jednoho z nejlepších expertů na ústavní právo v Česku, dle Jana Wintra z Právnické fakulty Univerzity Karlovy je zase například Vladimír Sládeček považován za "kapacitu v oblasti správního práva".

Na základě výše nalezených informací o nových ústavních soudcích tak považujeme výrok Milana Štěcha za pravdivý.

Úvodem nutno podotknout, že přirozeně nehodnotíme tvrzení o "nevolbě Václava Klause", nýbrž onu faktickou část ohledně propojení kandidátů se sociální demokracií.

V průběhu desetiletého funkčního období prezidenta Klause zamítl Senát 8 jeho nominantů na post ústavního soudce.

Jmenovitě se jednalo o JUDr. Aleše Pejchala (navržen dvakrát), JUDr. Vladimíra Balaše CSc. , prof. JUDr. Václava Pavlíčka CSc. , JUDr. Kláru Veselou-Samkovou, doc. JUDr. Milana Gavlase CSc. , JUDr. Jaroslavu Novotnou, JUDr. Jana Sváčka a doc. JUDr. Zdeňka Koudelku Ph.D.

(Podrobnosti kolem neschálení zmíněných kandidátů jsou přehledně shrnuty v práci Jany Richterové - "Jmenování soudců Ústavního soudu ČR - politika nebo právo?" , 5.3 - Jmenovací proces soudců Ústavního soudu ČR v období tzv. "personální krize".)

Z výše jmenovaných je se sociální demokracií "poměrně blízce spojen" pouze Zdeněk Koudelka, který byl mezi lety 1998 - 2006 poslancem (volební obovod Jihomoravský kraj) právě za ČSSD. Navržen prezidentem Klausem byl v době senátní většiny ČSSD.

Nepřesné vyjádření senátora Kubery proto hodnotíme jako zavádějící.

O žádosti prezidenta republiky vyslovit souhlas se jmenováním JUDr. Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu hlasoval Senát v tajném hlasování dne 8. února 2012. Ze stenozáznamu (viz. projednávání tisku č. 253) vyplývá, že ze 79 hlasovacích lístků bylo odevzdáno 38 platných hlasů ve prospěch kandidáta. Níže uvádíme citaci předsedy volební komise, Jiřího Pospíšila:

"Počet vydaných hlasovacích lístků byl 79, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků byl 79, pro JUDr. Jana Sváčka bylo odevzdáno 38 platných hlasů.V tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním JUDr. Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu. Děkuji. "

Pro zvolení Jana Sváčka ústavním soudcem bylo potřeba 40 platných hlasů.

Na základě stenozáznamu na stránkách Senátu hodnotíme výrok Milana štěcha jako pravdivý.

Stanovisko senátorského klubu ODS k volbě ústavních soudců ze 23. dubna 2013 je k dispozici zde jako videozáznam a mj. se v něm říká: "Ústavní soud by měl být názorově pestrým seskupením odborníků na ústavní právo, nikoli sborem přitakávačů politickému názoru senátorů." (čas 0:35)

Že Senát je od r. 2010 "středolevicový", chápeme pouze tak, že v něm senátoři navržení ČSSD mají většinu. Potvrdit to můžeme ze souhrnných výsledků senátních voleb v r. 2010 (Lidovky.cz) a 2012 (Aktuálně.cz).

Kolik kandidátů na pozici ústavního soudce Senát projednal, zjistíme vyhledáním v databázi senátních tisků. Pro funkční období 2010-2012 a 2012-2014 najdeme až do nástupu prezidenta Zemana opravdu pouze dva návrhy, a to Jana Sváčka a Zdeňka Koudelky. Oba byli v tajném hlasování odmítnuti.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací z webu ústavního soudu a médií jako pravdivý. Ústavní soud již 28. ledna 2013 po vypršení funkčního období Jiřího Muchy zasedal v neúplném složení 12 soudců z Ústavou daných 15 soudců.

Deník aktualne.cz k tomu tehdy uvádí: "Kvůli chybějícím soudcům a nárůstu počtu stížností se prodlužuje rozhodování Ústavního soudu a počet nevyřešených spisů dosáhl historického maxima."

Českénoviny.cz ještě doplňují: "Letos skončí ještě dalších sedm soudců včetně předsedy soudu Pavla Rychetského a místopředsedy Pavla Holländera." Dalšími jsou Miloslav Výborný, Vojen Güttler, Dagmar Lastovecká, Jan Musil a Jiří Nikodým. Všichni výše uvedený byli jmenován do funkce v průběhu roku 2003, tedy v roce 2013 jim končí funkční období

Je doložitelné, že se Miloš Zeman se všemi vyjmenovanými setkal. A to jak s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, tak s předsedou Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou, s předsedkyní Nejvyššího soudu Ivou Brožovou a nejvyšším státním Pavlem Zemanem. Že se jmenovanými jednal Miloš Zeman i o doplněné Ústavního soudu považujeme za logické.

Čtveřici (ihned.cz) Milošem Zemanem navržených kandidátů na post ústavního soudce ocenil mimo jiné předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, Jan Kudrna či Jaroslav Bureš (pro novinky.cz)

Josef Baxa: "Každý z nich reprezentuje určitou hodnotu a kvalitu a určitě budou posílením ÚS"

Ve stejném duchu se pro novinky.cz vyjádřil Jan Kudrna, odborník na ústavní právo z Univerzity Karlovy v Praze :

"Skvělá volba. Prezident měl rozhodně šťastnou ruku, jak erudované lidi navrhl."

Jaroslav Bureš, předseda Vrchního soudu v Praze uvedl, že zná dva z navrhovaných - Jaroslava Fenyka a Jana Filipa. Pro server novinky.cz okomentoval pouze druhého z nich, o kterém prohlásil

"Ten na Ústavní soud patří".
Ná základě výše uvedených skutečností hodnotíme výrok prezidenta Zemana jako pravdivý .

Vyhledáním v databázi senátních tisků pro funkční období 2010-2012 a 2012-2014 zjistíme, že posledním návrhem na jmenování ústavního soudce byl návrh Zdeňka Koudelky, který by Senátu předložen 7. března 2012, přesně rok před koncem Klausova mandátu. Prezident tedy opravdu žádné návrhy celý rok nepředložil.

"Určité výzvy" k podání návrhů jsme ovšem nenašli ani v médiích, ani v zápisech z jednání Senátu apod. Nemůžeme vyloučit, že v nějaké podobě k výzvě došlo, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.