Proč chce ČR výjimku z Listiny základních práv Evropské unie

Na základě informací Ministerstva zahraničí České republiky, Euroskopu.cz a příslušných protokolů hodnotíme výrok Jana Zahradila jako pravdivý.

V případě České republiky skutečně nejde o žádnou výjimku z Listiny základních práv a svobod EU (pdf.). Česká republika, jak uvádí euroskop.cz, si na zasedání Evropské rady ve dnech 29.-30. října 2009 vyjednala možnost připojit se k Protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království (pdf.; Protokol č. 30). Ministerstvo zahraničních věcí ČR pak na svých stránkách uvádí, že jeho cílem není vyloučení aplikací Listiny na území těchto států, ale pouze upřesnění výkladu jejích ustanovení, která nejsou jednoznačná a mohla by způsobovat problémy ve vnitrostátním právu. Listina se v těchto státech nadále aplikuje. Ovšem při jejím aplikování je třeba brát ohledy na ustanovení protokolu.Zatímco Protokol Polska a Spojeného království vešel v platnost společně s Lisabonskou smlouvou, přistoupení ČR není dosud oficiálně ratifikováno. Příslušný protokol (pdf.; Příloha I) tak bude ratifikován a přičleněn k přístupové smlouvě při dalším rozšiřování EU, které je naplánováno na začátek roku 2013. Paradoxem je, že samotné přijetí protokolu může v České republice narazit, jelikož ho následně musí schválit třípětinová většina obou komor Parlamentu. Sociálně-demokratická většina v Senátu je přitom výrazně proti jeho přijetí.

Výrok lze hodnotit jako zavádějící. Opatření deklarovaná v Protokolu o uplatňování Listiny základních práv jsou již z velké části obsažena v samotné Listině základních práv a svobod, a pokud jde o možnou retroaktivitu, tak k té se Protokol vůbec nevyjadřuje.

Europoslanec Zahradil argumentuje, že Protokol je potřeba přijmout, aby mimo jiné nebyla právní ustanovení Listiny uplatňována v oblastech práva, které nespadají pod právo EU. V tomto případě ale není taková deklarace nutná, protože článek 51 Listiny základních práv a svobod (.pdf) udává, že Listina nemůže mít rozšiřující účinek na pravomoci a úkoly, které smlouvy svěřují Unii a že: „Ustanovení této Charty jsou při respektování zásady subsidiarity určena institucím a orgánům Unie a členským státům, pokud aplikují právo Unie.“ To znamená, že se vztahují jen na oblasti, kde je uplatňováno právo Unie (Hlava I. Konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf)) a nemůžou být aplikována mimo tento rámec. Článek 2 Protokolu č. 30 (.pdf) pak pouze poukazuje na to, že tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti zemí, vztahuje se toto ustanovení na dané země jen v takovém rozsahu „v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech“ v dané zemi

Otázka možné retroaktivity Listiny, která má být podle europoslance Zahradila v Protokolu ošetřena, jednak není v samotném Protokolu vůbec zmíněna, navíc zákaz retroaktivity je obecný právní princip, který platí i bez jakýchkoliv dodatečných ustanovení.

Pokud jde o možný nesoulad s českým právním řádem, tak tomu se Protokol č. 30, ke kterému se chce ČR připojit, věnuje v prvním odstavci článku 1: “Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.“ Ustanovení lze interpretovat tak, že Evropský soudní dvůr (ESD) a vnitrostátní soudy zmíněných států mají možnost shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy země nejsou v souladu se základními právy. Listina pak tuto možnost dále nerozšiřuje. Na základě tohoto ustanovení neexistuje žádná možnost, aby Soudní dvůr vykonával přezkum souladu právních předpisů, tedy i souladu s právem Unie, jestliže mu takováto pravomoc není svěřena.

.

Výrok Zuzany Brzobohaté musíme hodnotit jako neověřitelný z důvodu absence informací týkající se příslušného mandátu vlády v roce 2009.

Nicméně, dle získaných zpráv, se v případě české výjimky z Listiny základních práv a svobod Evropské unie nejedná o opt-out. Česká republika si během zasedání Evropské rady v říjnu 2009 vyjednala možnost připojit se k Protokolu o uplatňování Listiny základní práv EU v Polsku a ve Spojeném království (pdf.; Protokol č. 30). Nejdená se však o žádnou výjimku z Listiny základních práv a svobod Evropské unie (pdf.). Samo Ministerstvo zahraničních věcí ČR uvádí, že cílem Protokolu není vyloučení aplikací Listiny na území těchto států, ale pouze upřesnění výkladu ustanovení, která nejsou jednoznačná a byla by tak problémem pro vnitrostátní právo. Listina se v příslušných zemích nadále aplikuje, pouze je třeba brát v potaz ustanovení protokolu.

Velká Británie a Polsko mají skutečně sjednaný Protokol (č. 30) (.pdf) o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království, který je součástí Lisabonské smlouvy. Proto výrok Jana Zahradila hodnotíme jako pravdivý.

O existenci tohoto protokolu se lze dozvědět také například ze stránek Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Velká Británie si výjimku vyjednala na summitu Evropské rady ve dnech 21. - 22. června 2007. Následně si možnost připojit se k protokolu ponechaly Polsko a Irsko. Polsko pak v září oznámilo, že se k výjimce připojí a 13. prosince 2007 byla Lisabonská smlouva i s protokolem podepsána.

V českém jazyce tato ustanovení, „která se připojují ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie“ znějí takto:

"Článek 1
1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.
2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.

Článek 2
Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království."

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě závěrů předsednictví (.pdf) ze zasedání Evropské rady konané v Bruselu ve dnech 29. a 30. října 2009.

Tyto závěry potvrzují slova Jana Zahradila, že Česká republika dostala záruku ohledně možnosti připojení se k Protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království, a to formou pozměňujícího protokolu v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy.

Prohlášení v českém znění těchto závěrů zní takto:

"Vzhledem k této skutečnosti(pozn. odhodlání, aby Lisabonská smlouva vstoupila v platnost do konce roku 2009) a s přihlédnutím ke stanovisku České republiky se hlavy států a předsedové vlád dohodli, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude v souladu s příslušnými ústavními předpisy jednotlivých členských států ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol (v příloze I)."

Tento výrok lze hodnotit jako pravdivý. Lisabonskou smlouvu projednával dvakrát Ústavní soud, byla schválena oběma komorami parlamentu a následně se objevil požadavek prezidenta Klause na výjimku.

Lisabonská smlouva (jako Sněmovní tisk 407) byla 29. ledna 2008 předložena vládou Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací. Senát následně podal Ústavnímu soudu ČR návrh na přezkum souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR a ten konstatoval, že Senátem označená ustanovení nejsou v rozporu s Ústavou. Poslanecká sněmovna návrh schválila 18. Února 2009 (pro bylo 125 poslanců). Senát dal souhlas s ratifikací smlouvy 6. května 2009 (pro bylo 54 senátorů). V září 2009 ale skupina senátorů podala druhý návrh Ústavnímu soudu na přezkum Lisabonské smlouvy. Prezident se rozhodl vyčkat s podpisem smlouvy, dokud senátoři návrh k Ústavnímu soudu nepodají. V říjnu 2009 také prohlásil, že bude požadovat výjimku z Listiny základních práv a svobod, jako si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Ústavní soud 3. listopadu 2009 konstatoval, že Lisabonská smlouva jako celek není v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Ještě ten den ji pak podepsal jak prezident, tak předseda vlády.

Na základě Návrhu zprávy o návrhu protokolu uplatňování Listiny základních práv Evropské unie a tiskové zprávy Senátu České republiky hodnotíme výrok Zuzany Brzobohaté jako nepravdivý.

Vláda České republiky podala 5. září 2011 Radě návrh na změnu Smluv (pdf.; str. 6/odst. B,C) týkajících se připojení protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie. Tento návrh byl následně 11. října 2011 předložen ke schválení Evropské radě. Za těchto okolností Senát PČR vyzval 6. října 2011, konkrétně jeho sociálně demokratická většina, vládu, aby ustoupila od snahy projednat na nadcházející Evropské radě tzv. výjimku České republiky z Listiny základních práv EU. Senátoři dali zasedáním vládě jasně najevo, že v případě vyjednání tzv. výjimky, ji Senát odmítne, a vláda nebude schopná prosadit její ratifikaci v domácím prostředí a stane se tak terčem posměchu před členy EU. Senát vládě vytýkal zejména neústavnost, což dokazuje tisková zpráva:

Senát:Ve smyslu § 119a odst. 1 písm. d) jednacího řádu Senátu- se zřetelem k ústavně sporným okolnostem, za nichž vznikl příslib možnosti České republiky připojit se k Protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království- vzhledem k souhlasu s ratifikací Lisabonské smlouvy včetně Listiny základních práv Evropské unie schválenému třípětinovou většinou oběma komorami Parlamentu České republiky, a to bez jakýchkoliv výjimek z uplatňování Listiny základních práv Evropské unie,- vzhledem k obavě ze snížení standardu ochrany základních práv a svobod občanů České republiky a- s ohledem na zájem České republiky na přistoupení Chorvatska k EUI. považuje za nepřijatelné spojování projednávání protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice se smlouvou o přistoupení Chorvatska k Evropské unii,II. vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie V České republice znamenající výjimku pro občany ČR při uplatňování Hlavy IV Solidarita Listiny základních práv Evropské unie,III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády a členům vlády.

Senát skutečně vytýkal vládě neústavnost při postupu žádosti o výjimku z Listiny základních práv Evropské unie. Ovšem tato kritika ze strany Senátu nevzešla těsně před podáním žádosti vládou, ale až měsíc po něm. Upozornění horní komory bylo podáno pouze těsně před projednáváním žádosti v Evropské radě. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Výrok lze hodnotit jako pravdivý, Parlament zde skutečně má jen konzultační funkci a je na Radě, aby o dokumentu rozhodla. Následně by ho pak ještě musely schválit národní parlamenty.

Při konzultační proceduře, která je zvláštním legislativním postupem, má Parlament vyjádřit své stanovisko k legislativnímu návrhu před tím, než bude přijat Radou. Podle stránek EP:„Evropský parlament může legislativní návrh schválit či zamítnout, případně v něm může navrhnout změny. Rada není z právního hlediska povinna řídit se stanovisky Parlamentu, ale podle judikatury Soudního dvora nesmí učinit rozhodnutí před obdržením příslušného stanoviska.“

Pokud Rada následně dokument schválí, musí ho také schválit národní parlamenty. Protože jak je uvedeno i v návrhu usnesení pro EP (.pdf): „protokoly připojené k SEU a SFEU jsou nedílnou součásti těchto Smluv, a dodatečný protokol stanovující specifická pravidla týkající se uplatňování některých částí práva Unie v určitém členském státě si proto vyžaduje revizi Smluv.“ Navíc je plánováno, že bude dokument připojen k přístupové smlouvě Chorvatska, která také musí projít schválením národními parlamenty.

Na základě Návrhu zprávy (.pdf) o návrhu protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice z 13. prosince 2011 a zápisu ze schůze (.pdf) Výboru pro ústavní záležitosti konané ve dnech 25. a 26. ledna 2012 hodnotíme výrok Zuzany Brzobohaté jako pravdivý.

V Návrhu zprávy o návrhu protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice z 13. prosince 2011 je skutečně Evropská rada vyzývána, aby neprojednávala změnu Smluv (pozn. Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o fungování Evropské unie). Zpráva to odůvodňuje několika body, například vytvářením právní nejistoty a zmatku nebo komplikací ratifikace přístupové smlouvy s Chorvatskem, ke které má být český protokol připojen.

V zápise ze schůze Výboru pro ústavní záležitosti konané ve dnech 25. a 26. ledna 2012 v Bruselu se lze dočíst, že hlasování o Návrhu protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice skončilo nerozhodně 11 pro a 11 proti. Zpráva tak byla prozatím zamítnuta a vzhledem k tomuto výsledku se Výbor rozhodl hlasování odložit.