Rozpuštěná sněmovna

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť prezident Zeman skutečně žádal souhlas Senátu se jmenováním celkem devíti soudců Ústavního soudu, z nichž Senát vyslovil souhlas se sedmi.

Senátoři hlasovali o ústavních soudcích 25. dubna, 20. června a 21. srpna a podpořili konkrétně Miladu Tomkovou, Jana Filipa, Jaroslava Fenyka, Vladimíra Sládečka, Kateřinu Šimáčkovou, Ludvíka Davida a Pavla Rychetského. Souhlas naopak nevyslovili se jmenováním Miloslava Výborného a Jana Sváčka.

Politická strana SPOZ nabídla místo na kandidátní listině pro říjnové předčasné volby několika představitelům Rusnokovy vlády, včetně samotného premiéra Jiřího Rusnoka. Předseda SPOZ Zdeněk Štengl konkrétně řekl: „oslovíme s nabídkou všechny ministry mimo těch, kteří budou kandidovat za jinou stranu, nebo kteří kandidaturu odmítli". Jiří Rusnok nabídku již dříve odmítl, podobně by jí nepřijali ministři Jan Fischer, Jan Kohout, Dalibor Štys a Marie Benešová, která bude kandidovat za ČSSD. Naopak ministr vnitra Martin Pecina nabídku kandidovat za SPOZ přijal a pravděpodobně se stane lídrem v Moravskoslezském kraji. Dalšími ministry, kteří kandidaturu za SPOZ vážně zvažují jsou František Lukl, Miroslav Toman a František Koníček, jejichž stanovisko by mělo být známé v nejbližších dnech.

Výrok Miroslavy Němcové proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle propočtů poskytnutých politologem Kamilem Gregorem ze sdružení KohoVolit.eu jsou statistiky navrhování a schvalování zákonů následující:

Druh tisku Předkladatel Výsledek 1996-98 1998-02

2002-06 2006-10 2010-13 Návrh zákona Vláda Vyšlo ve Sbírce zákonů 81 326 393 254 248 Návrh zákona Vláda Nevyšlo ve Sbírce zákonů 32 141 64 60 97 Návrh zákona Jiný Vyšlo ve Sbírce zákonů 25 115 101 254 66 Návrh zákona Jiný Nevyšlo ve Sbírce zákonů 81 199 182 45 181 Návrhů celkem 219 781 740 613 592 Vyšlo ve sbírce celkem 106 441 494 508 314 (K. Gregor čerpá z webu Poslanecké sněmovny, analýza posledního volebního období zde).

Z předložených čísel je zřejmé, že ačkoliv aktivita vlády v předkládání návrhů zákonů po roce 2006 oproti předchozím volebním obdobím poklesla, nejedná se zdaleka o poloviční čísla v porovnání s dřívějškem. To stejné platí pro počet nově přijatých (a následně ve Sbírce zákonů vydaných) zákonů. V období 2006 - 2010 byl dokonce počet přijatých zákonů vyšší než v každém ze dvou předchozích obdobích.

Ve dvou obdobích před rokem 2006 byl nový zákon přijat v průměru přibližně každý druhý pracovní den (rok má přibližně 250 pracovních dnů).

Pokud však započítáme také další normy (vyhlášky ministerstev, nařízení vlády) vydávané ve Sbírce zákonů, dostaneme se z počtům až dvou či tří norem denně. Nejvíce položek v obdobích před rokem 2006 měla Sbírka za rok 2004, a to rovných 700.

Z důvodu výrazné nepřesnosti první věty výroku Miroslavy Němcové hodnotíme tento její výrok jako nepravdivý.

Na základě znění jednotlivých zákonů upravujících sestavování státního rozpočtu České republiky hodnotíme výrok jako pravdivý. V zákoně 218/2000 sb. o rozpočtových pravidlech je v § 8 odst. 6 uvedeno, že " návrh zákona o státním rozpočtu a návrh střednědobého výdajového rámce (§ 8a odst. 1) předkládá ministerstvo ke schválení vládě. Vláda je předkládá Poslanecké sněmovně ve lhůtě podle zvláštního zákona. " Toto ustanovení dále odkazuje k zákonu 90/1995 sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, přičemž § 101 odst. 1 tohoto zákona stanoví, že " vláda předloží návrh zákona o státním rozpočtu předsedovi Sněmovny nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového roku. Dodatky k takovému návrhu může předložit nejpozději 15 dnů před schůzí Sněmovny, na níž má dojít k prvému čtení zákona. "

Lhůta pro podání stížnosti na neplatnost voleb je stanovena v § 87, odst 1 a 2 Zákona o volbách do Parlamentu České republiky a je stanovena na „10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí“. Stížnost je podávána Nejvyššímu správnímu soudu a ten má na projednání stížnosti 20 dní (§ 90 odst 3), dohromady tedy 30 dní. Tyto lhůty byly platné i za Václava Havla či Václava Klause.

Výrok však hodnotíme jako pravdivý, protože z kontextu vyplývá, že Miroslava Němcová měla patrně na mysli skutečný počet dní, který uplyne od voleb do svolání první schůze nové sněmovny. Jak vyplývá z následující tabulky, v minulosti prezidenti skutečně čekali se svoláním první schůze jen 24 či 25 dní. Tabulka vychází z dat serveru volby.cz a údajů Společné česko-slovenské digitální parlamentní knihovny.

rokposlední den volebprvní schůze nové sněmovnypočet dní19961. června 199625. června 199624199820. června 199815. července 199825200215. června 20029. července 20022420063. června 200627. června 200624201029. května 201022. června 201024

Nedostatky ohledně předpisu č. 320/2001 Sb., Zákona o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ČSSD spatřovala zvláště v: " ...absolutní neprovázanosti praktické aplikace zákona o veřejných zakázkách se zákonem o finanční kontrole " a též v reálném nevymáhání tohoto zákona. Dalšími vnímanými problémy bylo dle Senátu, který zamítl vládní návrh zákona, že zákon: " ...opomíjí doporučení Světové banky, zvětšuje zapojení územních finančních orgánů do procesů vnitřního řídícího a kontrolního systému, neposiluje manažerskou odpovědnost za hospodaření s veřejnými prostředky a nezajišťuje nezávislost interního auditu, která je dlouhodobě kritizovaná a ohrožuje jednu ze základních funkcí vnitřního kontrolního systému státu ".

Bohužel se nepodařilo získat informace o nabídce ČSSD zmíněné ve výroku Lubomíra Zaorálka, nicméně místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (nestraník) při projednávání zákona na půdě této instituce nabídla zpracovaný návrh zákona z dílny think tanku Good Governance. Team odborníků vedl tvůrce původního zákona o finanční kontrole JUDr. Josef Včelák (plné znění tohoto návrhu je možné si prohlédnout zde (.pdf)).

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Karolína Peake byla v roce 2010 zvolena členkou Poslanecké sněmovny kde do roku 2011 předsedala Ústavně právnímu výboru. Od roku 2011 působila po rezignaci Radka Johna na pozici místopředsedkyně vlády ČR v rámci níž potom do roku 2012 předsedala její Legislativní radě. Na základě výše uvedených skutečností tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Eurostat vydal 14. srpna 2013 tiskovou zprávu s předběžnými výsledky hospodaření za 2. čtvrtletí 2013. Podle těchto předběžných výsledků zaznamenala Eurozóna i EU27 růst HDP ve srovnání s 1. čtvrtletím. Růst (0,7%) zaznamenala i Česká republika.

V meziročním srovnání (vůči 2. čtvrtletí 2012) se však stále jedná o pokles (-1,2%). Ekonomové se však vesměs shodují, že i přesto se jedná o spíše pozitivní zprávu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ve volebním období 2002 – 2006 se skutečně vystřídaly tři sociálně-demokratické vlády pod vedením Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Vlády byly tvořeny na půdorysu ČSSD – KDU-ČSL – Unie svobody. Formálně se na tomto koaličním půdorysu vládlo celé volební období, avšak při hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse 1. dubna 2005 se vládní koalice fakticky rozpadla. Vládu ČSSD tehdy podržely (pro danou chvíli – padla o něco později) hlasy komunistů, kteří se daného hlasování zdrželi a tím umožnili vládě přežít. Naopak koaliční KDU-ČSL hlasovala proti Grossově vládě.

Před volbami 2006 pak reálně vládla Paroubkova ČSSD v Poslanecké sněmovně s KSČM, když většinou 111 hlasů prosazovali levicové návrhy zákonů – např. zákoník práce nebo zákon o neziskových nemocnicích.

Na základě výše uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Václav Klaus se stal čestným předsedou ODS v průběhu jejího 13. kongresu, který probíhal ve dnech 13. - 15. prosince 2002. Funkce se nicméně dobrovolně vzdal v roce 2008. Konkrétně takto učinil ve svém projevu na 19. kongresu ODS 6. prosince, kde konstatoval: " Jedno ale vím zcela jistě: tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl. Abych probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbyistických zájmů než idejí nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat Vám za titul čestného předsedy a tohoto titulu se dnes, na tomto místě, definitivně vzdát. Bylo to, zejména v posledním období, přítěží pro Vás, ale i pro mne. " I přes menší nepřesnost v časovém vymezení zmiňované události hodnotíme výrok jako pravdivý. Z dostupných informací skutečně vyplývá, že Václav Klaus se před necelými pěti lety na základě vlastního rozhodnutí vzdal funkce čestného předsedy ODS.

Na základě dat ČSÚ ukazujících vývoj HDP od roku 1991 hodnotíme výrok jako pravdivý.

V grafu ČSÚ je viditelný propad HDP v letech 1997 a 1998 – Václav Klaus podal demisi své vlády k 30. listopadu 1997, následovalo období vlád sociální demokracie (do roku 2006).

Nutno dodat, že tato demise neznamenala úplný odchod Václava Klause z politiky, byl to však první krok k postupnému opuštění politiky. Ještě v roce 1997 obhájil pozici předsedy ODS, po volbách v roce 1998 se stal předsedou sněmovny a s Milošem Zemanem podepsali tzv. opoziční smlouvu. Teprve po neúspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 odstoupil z čela ODS a stal se čestným předsedou strany. (Tohoto titulu se vzdal v roce 2008, po svém znovuzvolení prezidentem.)