Staronový předseda Pirátů

Návrh nového stavebního zákona byl předložen vládou Andreje Babiše 10. září 2020 a po schválení Parlamentem vyhlášen ve Sbírce zákonů 29. července 2021.

Nejvyšší stavební úřad má být dle § 16 odst. 1  zákona „ústředním správním úřadem ve věcech územního plánování, stavebního řádu a vyvlastnění.“ Formálně vznikl 1. ledna 2022, nicméně činnost úřadu je vázána na návrh státního rozpočtu na rok 2022, který počítá s novou rozpočtovou kapitolou (.pdf, str. 35 části B). Dočasně je tak pod Ministerstvem pro místní rozvoj. Návrh státního rozpočtu nebyl do konce roku schválen, jelikož ho chce nová vláda přepracovat, a stát tak v roce 2022 zatím hospodaří v tzv. rozpočtovém provizoriu podle loňského rozpočtu. Proto nyní není možné, aby úřad prakticky vznikl.

Doplňme ještě, že Nejvyšší stavební úřad sídlící v Ostravě počítal se 400 zaměstnanci a v jeho čele měl být předseda jmenovaný vládou. 

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 získala koalice Pirátů a Starostů 15,62 % z celkového počtu odevzdaných hlasů. Ovšem po přepočtu na mandáty obsadila Pirátská strana – hlavně vlivem preferenčních hlasů (tzv. „kroužkováním“) – pouze 4 poslanecká křesla, oproti 33 poslancům za STAN. Tento volební výsledek Pirátů vedl k nespokojenosti některých členů strany.

Ihned po vyhlášení výsledků voleb však zástupci koalice Pirátů a Starostů a koalice SPOLU uzavřeli memorandum o spolupráci, kterým deklarovali vůli společně vytvořit vládu České republiky. Dne 8. listopadu 2021 předsedkyně a předsedové jednotlivých stran těchto koalic uzavřeli koaliční smlouvu.

Co se týče situace v Pirátské straně, již 7. listopadu republikové předsednictvo Pirátů pověřilo předsedu Ivana Bartoše podepsáním koaliční smlouvy, což se následující den stalo. Tento akt byl však poté ještě předložen k odsouhlasení členské základně Pirátů. Pro schválení koaliční smlouvy byl zapotřebí souhlas (video, čas 0:24) alespoň 60 % hlasujících. Koaliční smlouvu a vznik nové vlády v tomto hlasování podpořilo 82,1 % členek a členů strany, kteří se aktivně zúčastnili internetového hlasování.

Pirátská strana je aktuálně součástí vládnoucích koalic v 9 krajích. Konkrétně jde o kraje Středočeský, Plzeňský, Karlovarský, Liberecký, Královehradecký, Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský a Vysočinu. 

Počet přihlášek do Pirátské strany není veřejně dostupnou informací, proto jsme se s dotazem obrátili na tiskovou mluvčí strany Veroniku Šmídovou. Z mediálního odboru nám přišla následující odpověď: „Od říjnových voleb (9. října) zaznamenala Pirátská strana 292 nových přihlášek. Z nich bylo 56 přijato. Od voleb registrujeme nárůst o 52 členů, k 10. lednu to činí celkem 1232 členů. Rozdíl v uvedených číslech způsobil odchod několika členů, případně pozastavení členství z důvodu nezaplacení členského příspěvku."  

Česká pirátská strana je tedy opravdu součástí zastupitelstev v devíti krajích a od sněmovních voleb 2021 přijala téměř 300 členských přihlášek. Výrok Ivana Bartoše tedy hodnotíme jako pravdivý.

Vládní návrh nového stavebního zákona byl schválen 13. července 2021, kdy Poslanecká sněmovna přehlasovala zamítavé stanovisko Senátu. Pro vládní návrh hlasovali poslanci ANO, SPD a část klubu KSČM, ČSSD a tři nezařazení poslanci.

Návrh nového stavebního zákona se od začátku potýkal s kritikou ze strany části odborníků i většiny opozice. ODS, Piráti, lidovci, TOP 09 a STAN představili už 28. ledna 2021 komplexní pozměňovací návrh (.pdf) k vládnímu návrhu nového stavebního zákona. Opoziční politici v něm kladli důraz na digitalizaci, jež by ušetřila i část výdajů. Kromě digitalizace opozice prosazovala posílení samospráv v oblasti územního plánování. Vláda ale návrhy tehdejší opozice soustavně zamítala.

Už před volbami do Poslanecké sněmovny koalice Pirátů a Starostů (.pdf, str. 623–626) i koalice SPOLU (.pdf, str. 26) ve svých programech uváděly, že chtějí vládní návrh stavebního zákona změnit. Dalo by se tedy hovořit o jakémsi slibu voličům. Vzhledem k této skutečnosti a s přihlédnutím k výše zmiňovanému komplexnímu pozměňovacímu návrhu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ivan Bartoš mluví o potřebě zajištění dostupného bydlení a jako argument používá počet lidí, kteří každý rok hledají nové bydlení. Vyjmenovává více skupin obyvatel, a tak jsme se i my v našem odůvodnění zaměřili na mladé rodiny, mladé lidi po studiu, seniory i další, kteří se v určité fázi svého života chtějí přestěhovat.

Data o tom, kolik lidí ročně hledá nové bydlení, jsme hledali například ve Zprávě o vyloučení z bydlení z roku 2021 (.pdf), která se však zaměřuje především na skupiny obyvatel ohrožených bytovou nouzí či ztrátou bydlení a informace o ostatních skupinách hledajících bydlení neobsahuje. Hledali jsme také data z realitních serverů, která sice ilustrují obecný zájem o bydlení, ale mají omezený rozsah – data pochází pouze z daného serveru a nepokrývají tak celý trh.

Existují také agregovaná data (.pdf, str. 7, 10) o počtu prodaných bytů či nabízených nájmů. Tyto ukazatele ale reflektují jen ty, kteří bydlení našli, což je logicky menší skupina než lidé bydlení hledající.

Při pátrání po počtu lidí, kteří hledají každý rok nové bydlení, jsme zohlednili, že v současnosti dospívá generace, která se narodila kolem roku 2000. V uvedeném období se v České republice narodilo (.pdf, str. 1–2) kolem 90 až 100 tisíc dětí ročně a logicky tito lidé na prahu dospělosti hledají, kde budou bydlet. Nadále je třeba připočíst také ty, kteří chtějí své bydlení z nejrůznějších důvodů změnit (z finančních důvodů, rozvody, stěhování, atd.). Zdroje, které by alespoň přibližně uváděly počet takových lidí, se nám najít nepodařilo.

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme tedy nenašli najít žádnou ucelenou informaci o tom, kolik lidí v Česku ročně hledá nové bydlení. Obrátili jsme se tak s dotazem na mediální odbor Pirátské strany. Podle Pirátů Ivan Bartoš ve svém výroku vycházel právě z výše zmíněné Zprávy o vyloučení z bydlení, podle mediálního odboru ale použil „špatnou formulaci“. Zpráva informaci o 150 tisících lidech hledajících bydlení totiž neobsahuje.

Vzhledem k tomu, že se nám nepodařilo najít zdroj, který by Ivanem Bartošem uvedené číslo potvrzoval, či vyvracel, hodnotíme jeho výrok jako neověřitelný.

Nástroj pro oživení a odolnost EU má zejména dvojí cíl. Poskytnutí financí členským státům má v první řadě pomoci zmírnit hospodářské a sociální dopady pandemie koronaviru, zároveň má ale pomoci jednotlivým státům lépe se připravit na výzvy týkající se zelené a digitální transformace. Na podporu bude celkem uvolněno až 723,8 mld. eur.

Tyto peníze mohou čerpat členské státy EU poté, co připraví svůj národní plán obnovy. V každém plánu musí uvést reformy a investice, které hodlají realizovat a které by zároveň měly vést k urychlení ekologické a digitální transformace a zvýšit odolnost ekonomiky státu.

Pro vypracování jednotlivých plánů bylo Evropskou Komisí stanoveno jedenáct pravidel, které musí členské státy následovat. Jedná se o kritéria (.pdf, str. 65–68) posuzující relevanci, účinnost, efektivitu a ucelenost národních plánů. Zároveň Komise stanovila 7 klíčových oblastí, do kterých by členské státy měly prostředky směřovat. Jedna z nich je zaměřená právě na energeticky efektivní renovaci budov (Renovate).

Jelikož prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost jsou určeny pro projekty financované státem, podíváme se na příkladu Belgie především na tu výstavbu, kterou běžně realizuje stát, nikoliv soukromou výstavbu. Ivan Bartoš zároveň mluví v kontextu dostupnosti bydlení, zateplení a energetické šetrnosti budov. Zaměříme se tedy na výstavbu budov, nikoliv například dopravní infrastruktury.

Belgie na svůj Národní plán obnovy (.pdf) získala v rámci Nástroje pro oživení a odolnost 5,9 miliardy eur. Asi 50 % získaných peněz Belgie použije na tzv. zelenou tranzici, kam spadá i rekonstrukce budov – zhruba 750 milionů eur podle plánu použijí na renovaci budov za účelem zvýšit jejich energetickou účinnost. Zmiňovány jsou především renovace (.pdf, str. 35, 43) budov sociálního bydlení či veřejných budov. Tyto plánované investice spadají do kategorie stavebnictví a celkový podíl peněz je ve srovnání s ostatními členskými státy nadstandardní, jedná se ale zejména o rekonstrukce (.pdf, str. 1–5), nikoliv novou výstavbu.

Kromě toho má ale Belgie ve svém plánu také položku (.pdf, str. 399–402) týkající se infrastruktury bydlení pro ohrožené skupiny obyvatel. Zde je vyhrazeno 166 milionů eur na ekologickou renovaci, ale také na výstavbu bydlení, což by mělo zajistit (.pdf, str. 7) více sociálních bytů v regionu Valonska. Dalšími body jsou plány na výstavbu či rekonstrukci zařízení péče o děti (str. 8) nebo výstavba či rekonstrukce tréninkových a rekvalifikačních center ve Valonsku.

Jiné položky, které by naznačovaly, že Belgie plánuje z unijních peněz stavět nové budovy, ale v Národním plánu obnovy nejsou, přestože obsahuje (.pdf, str. 4) konkrétní plány na 6 let. Nemůžeme však vyloučit, že projekty uvedené v předchozím odstavci skutečně zahrnují všechny stavby nových budov, které stát plánuje v dalších letech postavit s tím, že ostatní projekty budou probíhat formou rekonstrukce. Seznam všech projektů výstavby budov, které Belgie plánuje či v minulosti plánovala, se nám totiž ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Výrok Ivana Bartoše proto hodnotíme jako neověřitelný.

Doplňme, že Česká republika v rámci Národního plánu obnovy také počítá s ekologickou renovací budov a výstavbou nových budov pro bydlení v pasivním standardu. Ani v Česku ale podíl peněz určených na ekologickou renovaci a výstavbu není v evropském srovnání (.zip → .xlsx, list Flagship) nijak výjimečný.

Úvěrový program Ministerstva pro místní rozvoj Vlastní bydlení zajišťuje Státní fond podpory investic (SFPI). Program mohou využít manželé nebo registrovaní partneři mladší 40 let či lidé, kteří pečují o dítě do 15 let, na modernizaci obydlí či jeho koupi.

Předchozí obdobný program, který byl původně pojmenovaný jako Program pro mladé a trval mezi lety 2018 (.pdf, str. 16) a 2020, měl trochu jiné podmínky (např. určený pro lidi do 36 let, zvýšení limitu úvěrů) a v jeho rámci bylo uzavřeno celkem 841 smluv v hodnotě 892 milionů Kč. Zájem o státní půjčky postupně klesal, v průběhu celého roku 2020 bylo uzavřeno jen 171 smluv (.pdf, str. 17) a z celkově vyčleněných 730 milionů Kč bylo využito pouze 207 milionů Kč (str. 54).

Navazující program Vlastní bydlení byl schválen vládou 21. prosince 2020 a k 5. říjnu loňského roku bylo v rámci tohoto programu uzavřeno 304 smluv za 433 milionů Kč.

David Eim ze společnosti Gepard Finance pro porovnání uvádí, že ve srovnání s komerčními hypotékami představuje objem úvěrů v rámci státního programu jen 0,17 % objemu poskytnutých hypoték.

Ministr financí Zbyněk Stanjura informoval o hospodaření státního rozpočtu v roce 2021 ve čtvrtek 6. ledna 2022. Díky daňovým příjmům, které byly vyšší, než se očekávalo, dosáhl státní deficit 419,7 miliardy korun. Schválený státní rozpočet počítal se schodkem rozpočtu až ve výši 500 miliard korun. I tak se ale jedná o rekordní částku. Dodejme, že v prvním roce pandemie dosáhl schodek 367,4 miliardy korun.

V rozhovoru pro Právo se lídr Pirátské strany a současný ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš vyjadřuje také k otázce zvyšování platů pedagogických pracovníků. Ve svém výroku uvádí, že před tím, než vláda schválila navýšení platů učitelů o 2 %, existoval příslib 3% navýšení platů. Z kontextu výroku není jasné, jestli tento příslib měla dát ještě vláda Andreje Babiše, nebo již nová, Fialova vláda. V následujících odstavcích se proto podíváme na vyjádření představitelů obou vlád.

Bývalá vláda Andreje Babiše již 10. listopadu roku 2021 rozhodla o lednovém plošném navýšení platů většiny zaměstnanců veřejné sféry, a to o 1 400 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí by podle výpočtů ČT veřejné rozpočty přišlo (video, čas 4:21) na přibližně 16 miliard korun. Podle návrhu tehdejší vlády se pak platy učitelů měly navýšit o 3 %.

Současný ministr financí Zbyněk Stanjura se však tentýž den pro pořad ČT Události vyjádřil (video, čas 22:30) v tom smyslu, že nastupující vláda hodlá toto rozhodnutí změnit. Kritizoval především rovnoměrné navyšování mezd. „Ten princip, že všem přidám stejně v korunách, v absolutní částce, je prostě špatný. To je socialistický přístup.“ Ve věci zvyšování platů pedagogických pracovníků však s rozhodnutím bývalé vlády souhlasil. „O platech učitelů není spor. To si myslím, že to rozhodnutí je správné. My jsme dlouhodobě usilovali o to, aby učitelé měli 130 % průměrné mzdy.“

Ze své kritiky vyňali pedagogické pracovníky (video, čas 4:32) například také ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka či ministr školství Petr Gazdík (video, čas 21:58). Ten ještě 27. prosince uvedl, že školství je nespornou prioritou nové vlády, což se odrazí i v platech pedagogů.

Petr Fiala však o dva dny později na tiskové konferenci po jednání vlády 29. prosince 2021 uvedl, že platy pedagogických pracovníků se zvýší pouze o 2 %. V tento den vláda také vydala nařízení, jehož prostřednictvím změnila kromě jiného i platové tabulky pro pedagogické pracovníky.

Výrok Ivana Bartoše tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť před rozhodnutím o 2% navýšení platů učitelů z konce prosince skutečně existoval příslib Babišovy vlády o 3% nárůstu platů. Tuto hodnotu pak členové nové vlády nezpochybňovali a výsledné navýšení vláda snížila na 2 % až poté.

Předsedkyně a předsedové koalic SPOLU a PirSTAN se v koaliční smlouvě (.pdf) z 8. listopadu 2021 zavázali udržet výši platů pedagogických pracovníků na úrovni 130 % (.pdf, str. 29) průměrné hrubé měsíční mzdy: „Garantujeme, že udržíme platy pedagogických pracovníků minimálně na úrovni 130 % průměrné mzdy.“

Již jmenovaná vláda Petra Fialy se rovněž ke stejnému kroku zavázala i ve svém programovém prohlášení, které schválila 6. ledna 2022. „Garantujeme kvalitní platové ohodnocení pedagogických pracovníků a udržíme jejich platy na úrovni 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy,“ stojí v programovém prohlášení.

Vláda Petra Fialy tedy již před svým vznikem garantovala učitelům plat ve výši 130 % průměrné mzdy a svůj závazek potvrdila i schválením programového prohlášení.

O roli lázeňství v rámci českého cestovního ruchu se naposledy Český statistický úřad (ČSÚ) zmiňoval ve své analýze (.pdf) ekonomického vývoje z roku 2018. Ta se, kromě jiného, zabývá také množstvím hostů v tzv. HUZ (hromadných ubytovacích zařízeních). ČSÚ uvádí (.pdf, str. 73), že v roce 2017 do lázeňských hromadných ubytovacích zařízeních zavítalo 839 tis. hostů.

To představuje 4,2 % z celkových 20 mil. ubytovaných hostů (.pdf str. 71) ve všech hromadných ubytovacích zařízeních v tom roce. Pokud bychom se však podívali na kategorii „přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních“, pak už lázeňství tvoří sedminu (.pdf, str. 73) všech přenocování. Lázeňských hostů je tedy méně, ale mají více přenocování: V průměru zůstávají v HUZ ubytovaní po delší dobu než ostatní turisté. 

Lázeňství je pak zcela klíčové (.pdf, str. 73) pro některé kraje. V Karlovarském kraji představují lázeňští hosté 48 % celkového počtu ubytovaných a dokonce 72 % přenocování. ČSÚ také uvádí, že „lázeňství představuje pro Česko významný segment cestovního ruchu“.

Podobně se o roli lázeňství vyjadřuje také vedoucí Katedry cestovního ruchu Vysoké školy ekonomické Liběna Jarolímková. Ta ve své publikaci z roku 2018 napsala (.pdf, str. 82), že lázeňství má v českém cestovním ruchu tradičně silné místo, podobně jako kongresový cestovní ruch. 

Pro kontext uveďme, že cestovní ruch v roce 2017 tvořil 2,9 % hrubého domácího produktu České republiky a zaměstnával 239,6 tisíce lidí.

Program COVID-lázně vypsalo Ministerstvo pro místní rozvoj již v červnu 2020 na podporu českých lázní postižených protipandemickými restrikcemi. Od července 2021 bylo k dispozici 250 000 poukazů po 4 000 Kč, celkem tak byla na tento program uvolněna 1 miliarda korun. 

Princip spočíval v tom, že lidé starší 18 let mohli od státu získat poukaz v hodnotě až 4 000 Kč na lázeňský pobyt, který musel trvat nejméně 6 nocí. Návštěvník při něm také musel absolvovat alespoň 5 lázeňských procedur.

Původně program platil do konce roku 2020. Vyčleněné finance nicméně zájemci nevyčerpali, a tak vláda rozhodla o jeho prodloužení do 30. června 2021 a později až do konce roku 2021.

Podobný program vypsalo Ministerstvo zdravotnictví jako odměnu pro zdravotníky, kteří pečovali o pacienty s covidem-19. Zdravotníci mohli získat poukazy na lázeňské pobyty v hodnotě 8 000 Kč. Na tento program bylo vyčleněno 856 milionů korun.

Česká televize v listopadu 2021 přinesla informaci, že počet uživatelů aplikace Tečka vzrostl na 4,1 milionu. O čtyřech milionech uživatelů se pak naposledy 19. listopadu zmiňoval také twitterový účet Chytré karantény.

V návaznost na část výroku, kde se Ivan Bartoš o Tečce vyjadřuje jako o nejužívanější aplikaci s covidovými certifikáty, se nám v obchodech s aplikacemi (Google Play, AppStore) nepodařilo dohledat žádnou, která by měla obdobné funkce jako zmiňovaná Tečka. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. 

Pro zajímavost ale zmiňme web getcovidpass.eu, který po načtení QR kódu z očkovacího certifikátu vytvoří virtuální „kartu“, kterou je možné si uložit do mobilní peněženky. Jde tak o službu, která umožňuje uchovávat virtuálně zjednodušenou formu certifikátu o očkování. Nejedná se ovšem o aplikaci s funkčností Tečky. Tato služba, oproti Tečce, například platnost certifikátu automaticky neaktualizuje. Z tohoto důvodu je tak nutné např. po 3. dávce očkování nahrát certifikát přes tuto službu znovu. Tečka také navíc umožňuje uživateli porovnat svůj certifikát s protiepidemickými požadavky v Česku nebo dalších zemích.

Nejprve dejme výrok do kontextu. Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš mluví o mobilní aplikaci Tečka, která slouží občanům jako potvrzení o očkování proti covidu-19, potvrzení o negativním testu nebo o prodělané nemoci. 

Vladimír Dzurilla se v roce 2018 stal vládním zmocněncem pro informační technologie a digitalizaci. Agendu této pozice nicméně v lednu 2022 předal právě vicepremiérovi pro digitalizaci Ivanu Bartošovi. Dzurilla je také současným ředitelem Národní agentury pro komunikační a informační technologie (NAKIT), která spadá pod Ministerstvo vnitra. A právě NAKIT vyvíjí aplikaci Tečka, kterou si mohou občané do svého mobilu stáhnout.

Zmiňovaný Ústav zdravotních informací a statistiky (ÚZIS) vyvinul (.pdf, str. 2) a používá informační systém ISIN k mapování infekčních nemocí, a to včetně covidu-19 (.pdf, str. 14). V rámci tohoto systému existuje i speciální modul pro očkování. Na očkovacím místě se do něj zadávají informace o tom, kdo se zrovna nechal naočkovat. Občané si následně mohou stáhnout svůj certifikát na webové stránce ocko.uzis.cz, který je na systém ISIN napojený. Mobilní aplikace Tečka funguje tak, že stáhne certifikát právě z tohoto webu.

Aplikaci Tečka tedy skutečně vyvíjí NAKIT pod vedením Vladimíra Dzurilly. Zároveň získává data ze systému ISIN, který je spravován Ústavem zdravotnických informací a statistiky. Výrok Ivana Bartoše tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ivan Bartoš se v rozhovoru pro deník Právo zmiňuje o Vladimíru Dzurillovi v souvislosti s jeho působností na pozici vládního zmocněnce pro digitalizaci. S nástupem kabinetu Petra Fialy však byla agenda této pozice svěřena členovi vlády, a tak se pozice vládního zmocněnce pro informační technologie a digitalizaci stává nadbytečnou. Ivan Bartoš nicméně dále v rozhovoru upozorňuje na to, že Dzurilla bude nadále ředitelem dvou státních organizací – Národní agentury pro komunikační a informační technologie (NAKIT) a Státní pokladny Centrum sdílených služeb (SPCSS). 

Ředitelem Národní agentury pro komunikační a informační technologie byl Vladimír Dzurilla jmenován (.pdf) 23. ledna 2018 tehdejším ministrem vnitra Lubomírem Metnarem. Ředitelem Státní pokladny Centrum sdílených služeb se stal 15. května 2016 po úspěšném absolvování výběrového řízení pod záštitou Ministerstva financí. Na obou postech Vladimír Dzurilla stále působí, proto výrok Ivana Bartoše hodnotíme jako pravdivý. 

Programové prohlášení vlády schválené 6. ledna 2022 obsahuje (.pdf, str. 31) v kapitole o vnitřní bezpečnosti a správě zmínku o korespondenčním hlasování pro české občany žijící v zahraničí: „Zavedeme korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí. Usnadníme voličům získávání voličských průkazů a zmodernizujeme správu voleb.“ 

Češi zdržující se v zahraničí mohou totiž podle současné podoby volebního zákona volit jen na zastupitelských úřadech, nebo mohou přijet volit do ČR. „Pro hlasování do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky mimo území České republiky se vytvářejí zvláštní stálé volební okrsky při zastupitelských a konzulárních úřadech České republiky.“ V některých zemích se tak lidé musejí přesouvat stovky, někdy i tisíce kilometrů, aby mohli odevzdat svůj hlas. 

Korespondenční volba (.pdf, str. 4) je obecně definována jako jedna z možností jak „umožnit voliči využít aktivního volebního práva a přitom nespojovat výkon volebního práva s nutností fyzické přítomnosti v určitém čase na určitém místě“. V současné době není umožněno korespondenčně hlasovat ani Čechům žijícím v zahraničí, ani těm zdržujícím se na území ČR.