„Uražení“ Piráti podle ministra financí

Ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru komentuje odchod Pirátů z vlády. Redaktor připomíná, že svůj krok zdůvodnili porušením koaliční smlouvy premiérem Petrem Fialou. Stanjura Piráty kritizuje za doslovný výklad smlouvy a tvrdí, že dohoda sice vyžaduje, aby premiér při odvolání člena vlády své rozhodnutí konzultoval s předsedou strany, zároveň se v ní ale všechny strany zavázaly respektovat premiérovo právo navrhnout odvolání kteréhokoliv z ministrů.

Petr Fiala v září 2024 navrhl odvolat předsedu Pirátů Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj kvůli nezvládnuté digitalizaci stavebního řízení. Prezident Petr Pavel tento návrh následně přijal. Ve stejný den si Piráti odhlasovali odchod z vlády s odůvodněním, že došlo k porušení koaliční smlouvy, protože Fiala pro svůj krok nehledal podporu u šéfa koaliční strany, tedy u předsedy Pirátů.

Koaliční smlouva

Samotná smlouva podepsaná stranami vládní koalice obsahuje ustanovení, ve kterém se strany zavázaly respektovat ústavní právo premiéra navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolávání členů vlády (.pdf, str. 6). Pro takový krok má dle smlouvy předseda vlády hledat podporu u příslušné koaliční strany. Pokud návrh na odvolání ministra podá předseda koaliční strany, závisí následný postup na dohodě s premiérem (.pdf, str. 6).

Závěr

Koaliční smlouva, kterou podepsaly všechny vládní strany (tehdy i včetně Pirátů), skutečně uvádí, že strany respektují ústavní právo premiéra na odvolání členů vlády. Zároveň v ní stojí, že předseda vlády má pro tento krok hledat podporu u příslušné koaliční strany. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura se v kontextu výroku vyjadřuje k odvolání Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj, které premiér Petr Fiala odůvodnil nezvládnutou digitalizací stavebního řízení. Stanjura tvrdí, že Ivan Bartoš zrušil některé ze čtyř soutěžních dialogů v rámci DSŘ, což dle něj posléze Úřad pro ochranu hospodářské činnosti (ÚOHS) označil za netransparentní

Nový stavební zákon 

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v čele s Klárou Dostálovou v září 2020 Sněmovně předložilo návrh nového stavebního zákona, v rámci kterého byla plánovaná i digitalizace stavební agendy a územního plánování (.pdf, str. 178, 180 z 630). Nový zákon měl také zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu (str. 177 z 630). Právě vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu tehdy kritizovaly současné vládní strany, které se chtěly více zaměřit na digitalizaci. Zákon nicméně nakonec vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil zákon z roku 2006. 

V září 2021 MMR informovalo o tom, že finalizuje zadávací podmínky pro čtyři veřejné zakázky v rámci digitalizace stavebního řízení. Následující měsíc rezort sdělil, že již vypsal tři veřejné zakázky na nejdůležitější komponenty systému, a to na Portál stavebníka a integrační platformu, Informační systém evidence elektronických dokumentací a Informační systém evidence stavebních postupů. Později zveřejnilo také zakázku na Národní geoportál územního plánování.

Tato zadávací řízení měla formu soutěžního dialogu (.pdf, str. 1). S tímto typem řízení se lze setkat u „zvláště složitých plnění, které zadavatel na počátku není schopen přesně specifikovat“ (.pdf, str. 1). Umožňuje tak dialog mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení, na jehož základě zadavatel zjišťuje vhodná řešení a postupem času upřesňuje podmínky realizace.

Digitalizace za Ivana Bartoše

Ivan Bartoš nastoupil do funkce ministra pro místní rozvoj v prosinci 2021. Již v únoru 2022 Fialova vláda schválila odklad účinnosti stavebního zákona z července 2023 na červenec 2024. MMR v listopadu 2022 předložilo Sněmovně návrh novely stavebního zákona, kterou došlo především ke zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a zachování stavebních úřadů v obcích. Na novele se následně shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna jednomyslně schválila.

Začátkem roku 2023 Ivan Bartoš zrušil tři ze čtyř původních výběrových řízení (.pdf, str. 1), která vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Konkrétně šlo o Portál stavebníka, Evidenci elektronických dokumentací a Evidenci stavebních postupů. Pouze zakázka na Národní geoportál nebyla zrušena (.pdf, str. 1).

Bartoš své rozhodnutí odůvodnil tím, že původní řešení neodpovídala novelizovanému stavebnímu zákonu přijatému v roce 2023 a rovněž nevyužívala potřebné technologie. Dále uvedl, že nový systém šlo podle něj pořídit za výrazně nižší cenu. Původní tendr byl navíc kritizován kvůli možným napojením na osoby z kauzy Dozimetr, například na Luďka Šteffla.

MMR následně přistoupilo k vytvoření nového tendru, díky kterému se podle MMR podařilo vysoutěžit nabídku levnější zhruba o 1,2 miliardy korun. Nový tendr byl ovšem zpochybněn a napaden firmou System Servis, která k ÚOHS podala podnět na prošetření zadávacích podmínek.

ÚOHS po přezkumu zjistil pochybení MMR, které podle něj dostatečně nespecifikovalo podmínky pro využití standardního softwaru, což vedlo k nejasnostem u potenciálních dodavatelů, zda mohou využít již existující programy, nebo musí vyvíjet nová řešení. Resort dle ÚOHS také nedostatečně určil lhůty pro schvalování jednotlivých částí systému, což dodavatelům znemožnilo sestavit přesný harmonogram dodání systému​.

Shrnutí

Někdejší ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš skutečně zrušil tři ze čtyř původních soutěžních dialogů v rámci digitalizace stavebního řízení, které byly vypsány ještě za jeho předchůdkyně Kláry Dostálové. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že původní zakázky nebyly v souladu s novelou stavebního zákona, kterou Parlament schválil v roce 2023. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Zbyněk Stanjura reaguje na obvinění Pirátské strany, že premiér Fiala odvolal Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj kvůli tlaku tzv. „kmotrů“ (video, čas: 14:20) v souvislosti s digitalizací stavebního řízení. Podle Pirátů totiž byly firmy, které měly zájem o původní „předražené“ zakázky, napojené na ODS (video, čas: 1:22). Stanjura poukazuje na to, že poté, co Ivan Bartoš zrušil tyto zakázky, které byly sjednané ještě za předchozí ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) označil jeho rozhodnutí za nezákonné.

Digitalizace za Kláry Dostálové

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v čele s Klárou Dostálovou v září 2020 předložilo Sněmovně návrh nového stavebního zákona, v rámci kterého byla plánovaná i digitalizace stavební agendy a územního plánování (.pdf, str. 178, 180 z 630). Nový zákon měl také zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu (str. 177 z 630). Právě vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu tehdy kritizovaly současné vládní strany, které se chtěly více zaměřit na digitalizaci. Zákon nakonec vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil zákon z roku 2006.

V září 2021 MMR oznámilo, že dokončuje zadávací podmínky pro čtyři veřejné zakázky související s digitalizací stavebního řízení. Následující měsíc resort zveřejnil, že již vypsal tři zakázky na nejdůležitější komponenty systému, a sice Portál stavebníka a integrační platformy, Informační systém evidence elektronických dokumentací a Informační systém evidence stavebních postupů. Kromě toho zveřejnilo také zakázku na Národní geoportál.

Zrušení veřejných řízení Ivanem Bartošem

V prosinci 2021 převzal funkci ministra pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Již v únoru 2022 vláda schválila částečný odklad stavebního zákona z července 2023 na červenec 2024, tento krok (.pdf) později stvrdil i legislativní proces. MMR v roce 2022 předložilo Sněmovně návrh novely stavebního zákona, kterou došlo především ke zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a zachování stavebních úřadů v obcích. Na této novele se vláda shodla i s opozičními hnutími ANO a SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna jednomyslně schválila.

Začátkem roku 2023 Ivan Bartoš zrušil tři ze čtyř původních výběrových řízení (.pdf, str. 1), která vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Konkrétně šlo o Portál stavebníka, Evidenci elektronických dokumentací a Evidenci stavebních postupů. Zakázka na Národní geoportál zrušena nebyla (.pdf, str. 1). Bartoš své rozhodnutí odůvodnil tím, že původní řešení neodpovídala novelizovanému stavebnímu zákonu přijatému v roce 2023 a rovněž nevyužívala moderní technologie. Dále uvedl, že nový systém lze pořídit za výrazně nižší cenu. Původní tendr byl navíc kritizován kvůli možným napojením na osoby z kauzy Dozimetr, například na Luďka Šteffla.

Rozhodnutí v případě dvou veřejných zakázek (Portál stavebníka a Evidenci elektronických dokumentací) však napadla společnost ICZ, která podala podnět na prošetření k ÚOHS. Společnost ICZ byla jednou z firem, které se účastnily původních soutěžních řízení (.pdf, str. 4 a .pdf, str. 3). ÚOHS následně přezkoumal postup MMR a dospěl k závěru, že zrušení zakázek bylo neplatné.

Úřad kritizoval zejména nedostatečné zdůvodnění Bartošova rozhodnutí, protože nepředložil jasné vysvětlení, jakým způsobem novela zákona ovlivní budoucí podobu digitalizace stavebního řízení, ani jakým způsobem by novější technologie umožnily efektivnější a výrazně finančně úspornější řešení. MMR se proti rozhodnutí úřadu odvolalo, nicméně předseda ÚHOS Petr Mlsna toto rozhodnutí potvrdil v dalším řízení v srpnu 2023.

Nicméně v listopadu 2023 ministerstvo opět rozhodlo o zrušení výběrového řízení a doplnilo podrobné odůvodnění rozhodnutí (.pdf a .pdf). Společnost ICZ opět podala podnět na prošetření k ÚOHS, protože se domnívala, že ani toto zrušení nebylo v souladu se zákonem. Tentokrát však úřad v březnu 2024 rozhodl, že resort měl pro zrušení obou soutěžních dialogů relevantní důvody, které účastníkům dostatečně a transparentně vysvětlilo, a zrušení zakázek schválil. Úřad zároveň v rozhodnutí konstatoval, že společnost ICZ svůj podnět postavila na stejném textu jako v případě předchozího řízení a nereagovala na aktuální argumentaci ministerstva, což podle úřadu vzbuzovalo „pochybnosti o pravých úmyslech navrhovatele v souvislosti s podaným návrhem“.

Shrnutí

Ivan Bartoš rozhodl o zrušení tří soutěžních dialogů, které vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Tento krok následně napadla společnost ICZ, která podala stížnost k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Úřad dal společnosti ICZ za pravdu a označil zrušení dvou ze tří veřejných zakázek za neplatné, zejména kvůli tomu, že nebylo dostatečně vysvětlené. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o digitalizaci stavebního řízení v souvislosti s odchodem Pirátů z vlády na konci září 2024. V kontextu výroku zmiňuje konkrétně geoportál, který podle něj i nadále nefunguje. Národní geoportál územního plánování (NGÚP) je informační systém, který má umožnit „zpřístupnění veškerých výstupů územního plánování v České republice“. Jde o jeden z komponentů digitalizace stavebního řízení.

Proces příprav digitalizace stavebního řízení (DSŘ) prošel přezkumem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který v září 2024 vydal tiskovou zprávu (.pdf) popisující kroky Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) od zahájení zadávacích řízení pro DSŘ v říjnu 2021 (tedy v době před nástupem vlády Petra Fialy) až po spuštění digitalizace v červenci 2024. Tato tisková zpráva se tak věnuje rušení některých soutěžních dialogů ze strany MMR, které ministr Stanjura v kontextu výroku zmiňuje, a také „odložení“ jednoho z nich.

Revize digitalizace stavebního řízení

Předtím, než DSŘ dostal na starost Ivan Bartoš, vyhlásilo MMR v říjnu 2021 čtyři samostatná zadávací řízení (.pdf, str. 1) na veřejné zakázky, kterými jsou Integrační platforma stavebního řízení a portál stavebníka (IPPS), Evidence elektronických dokumentů (EED), Evidence stavebních postupů (ESP) a Národní geoportál územního plánování (NGÚP).

Tato řízení měla formu soutěžního dialogu (.pdf, str. 1). S tímto typem řízení se lze setkat u „zvláště složitých plnění, které zadavatel na počátku není schopen přesně specifikovat“ (.pdf, str. 1). Umožňuje tak dialog mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení, na jehož základě zadavatel zjišťuje vhodná řešení a postupem času upřesňuje podmínky realizace.

V průběhu května a června 2022 provedlo MMR – tehdy již v čele s Ivanem Bartošem – revizi architektury DSŘ a rozhodlo o přípravě nové koncepce (.pdf, str. 1). V lednu 2023 pak zrušilo tři ze čtyř soutěžních dialogů a vypsalo jedno komplexní zadávací řízení. Jediným ze soutěžních dialogů, který běžel i nadále, byl ten týkající se NGÚP (str. 1).

Vývoj zadávacího řízení NGÚP

Soutěžní dialog o veřejné zakázce na NGÚP běžel od října 2021 (.pdf, str. 4). Podle zjištění ÚOHS se však po dobu 18 měsíců od ledna 2022 do června 2023 „v podstatě nic v zadávacím postupu nedělo, zadavatel ani nekomunikoval s jeho účastníky“ (str. 4). K ukončení první fáze dialogu a zaslání upřesněných zadávacích podmínek MMR přistoupilo teprve na začátku ledna 2024 (str. 4).

Proti zaslaným zadávacím podmínkám podal jeden z účastníků soutěžního dialogu 12. února 2024 návrh, na jehož základě bylo spuštěno správní řízení u ÚOHS (.pdf, str. 4). Ministerstvo pro místní rozvoj však přesto 15. února uzavřelo smlouvy týkající se NGÚP v samostatném jednacím řízení bez uveřejnění, tedy paralelně k probíhajícímu soutěžnímu dialogu (str. 4). Tento postup lze ale podle ÚOHS obecně využít jen při krajně naléhavých okolnostech, které zadavatel nezpůsobil, a zároveň tehdy, když nelze dodržet lhůty pro jiné formy řízení (.pdf, str. 2). Tento krok ÚOHS označil za „nebezpečnou praxi" a „příklad toho, jak by odpovědný zadavatel neměl přistupovat k zadávání zakázek" (.pdf, str. 6).

ÚOHS v květnu 2024 rozhodl, že zadávací podmínky soutěžního dialogu NGÚP byly stanoveny v souladu se zákonem (.pdf, str. 4–5). MMR následně vypovědělo smlouvy, které uzavřelo v jednacím řízení bez uveřejnění, a na konci května 2024 uzavřelo smlouvu s vítězem původního tendru na NGÚP (.pdf, str. 5). Celý proces soutěžního dialogu tak trval od října 2021 do května 2024 včetně osmnáctiměsíční prodlevy mezi lednem 2022 a červnem 2023.

Závěr

Součástí revize digitalizace stavebního řízení bylo i rozhodnutí MMR z ledna 2023 zrušit tři ze čtyř soutěžních dialogů, které ministerstvo spustilo před nástupem Ivana Bartoše do čela resortu. Jediný dialog, který běžel i nadále, se mezi lednem 2022 a červnem 2023 nikam neposouval. Tento tendr na Národní geoportál územního plánování byl ukončen teprve v květnu 2024. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru mluvil o komplikacích spojených s digitalizací stavebního řízení, které měl na starosti odvolaný ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti). Podle Stanjury se z celkového počtu stavebních úřadů nenajde ani jedno procento, kde by se situace oproti stavu před spuštěním nového systému nezhoršila.

Soustava stavební správy se v Česku skládá z více úrovní. Její základní složku tvoří obecní stavební úřady (.pdf, str. 72, 96 ze 164), kterými podle stavebního zákona mohou být obecní úřady obcí s rozšířenou působností, pověřené obecní úřady a obecní úřady, které stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) z května 2024 stanovila jejich počet na 606.

Kromě nich fungují také krajské stavební úřady, které jsou těm obecním nadřízené (.pdf, str. 72 ze 164) a speciální Dopravní a energetický stavební úřad (DESÚ). Působnost stavebního úřadu vykonávají i MMR, ministerstvo průmyslu a obchodu, resort dopravy, obrany, vnitra a spravedlnosti. Dohromady je tedy v republice 626 stavebních úřadů.

Kde se vzalo číslo 607

Odůvodnění vyhlášky (.pdf, str. 2) uvádí, že „nová soustava obecních stavebních úřadů bude tvořena 401 úřady na obcích I. a II. typu. (…) Společně se stavebními úřady na obcích s rozšířenou působností bude soustava obecních stavebních úřadů čítat celkem 607 stavebních úřadů“.

V příloze vyhlášky skutečně najdeme seznam 401 pověřených obecních úřadů. Obcí s rozšířenou působností je v Česku 205 (.pdf). Jedna z nich, konkrétně Podbořany v Ústeckém kraji, je přitom zahrnuta už do zmíněného výčtu 401 pověřených úřadů. Zbývajících 204 obcí s rozšířenou působností a k tomu ještě hlavní město Praha jsou součástí souhrnného seznamu obecních stavebních úřadů, který tak celkově obsahuje 606 položek. Důvodová zpráva tedy zjevně obsahuje chybný součet.

Závěr

Z rozhovoru a kontextu výroku není zcela jasné, jestli Zbyněk Stanjura mluví o všech stavebních úřadech, nebo jen o těch obecních. Obecních stavebních úřadů, které tvoří základ soustavy stavební správy, je celkově 606. Některé zdroje uvádějí nepřesný součet 607. Se započítáním 13 krajských stavebních úřadů, DESÚ a stavebních úřadů při ministerstvech je v Česku těchto úřadů dohromady 626. Protože se číslo uváděné Zbyňkem Stanjurou pohybuje v rámci naší 10% odchylky, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Redaktor Novinek.cz v otázce hovořil o tom, že Zbyněk Stanjura měl být podle Pirátů jedním ze členů ODS, „kteří měli údajně naléhat na premiéra“, aby odvolal Ivana Bartoše. Stanjura ve své odpovědi odmítl, že by podobná schůzka proběhla, a uvedl, že údajní účastníci jednání měli v době schůzky „jiný program“. Zmiňoval přitom, že sám „v inkriminovaném čase“ dělal rozhovor pro média. Z jeho slov tedy vyplývá, že ví, kdy přesně podle Pirátů jednání proběhlo. Podobně se Stanjura vyjadřoval už dříve, a tvrdil, že v úterý 24. září žádná schůzka neproběhla. Právě odpoledne 24. září Piráti se svým obviněním přišli.

V samotném výroku Stanjura argumentuje, že se žádné jednání konat nemohlo, protože ministr dopravy Martin Kupka (ODS) byl v zahraničí. Zjevně se tak vymezuje proti tomu, že by se členové ODS fyzicky setkali na jednom místě.

Odvolání Ivana Bartoše a tisková konference Pirátů

Ráno v úterý 24. září se premiér Petr Fiala (ODS) sešel s tehdejším ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem (Piráti), aby probrali aktuální stav digitalizace stavebního řízení. Těsně po schůzce, přibližně v 9:30 (video, čas 28:41), Bartoš novináře informoval o výsledcích jednání. Uvedl, že se na koaliční smlouvě a angažmá Pirátů ve vládě nic nemění.

Zvrat ale přišel odpoledne, kdy Petr Fiala na tiskové konferenci ve 13:00 oznámil, že se nakonec rozhodl Bartoše z ministerského postu k 30. září odvolat. Podle informací médií Fiala tuto zprávu Bartošovi řekl po telefonu přibližně mezi dvanáctou a jednou hodinou odpolední.

Ještě v úterý 24. září uspořádali Piráti tiskovou konferenci, na které obvinili Petra Fialu z porušení koaliční smlouvy a jeho kroky označili za „podraz“. Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek se zde zároveň zmínil o tlaku, pod kterým měl premiér Fiala před odvoláním Bartoše být. „Podle našich kuloárních informací k tomu bylo jednání (k odvolání Bartoše, pozn. Demagog.cz), kde pan premiér nebyl úplně v komfortní situaci, že na něj ministři Kupka, Stanjura, hejtman Kuba a poslanec, nebo místopředseda Sněmovny Skopeček tlačili, že pokud nevyhodí Piráty, tak půjde on (premiér Fiala, pozn. Demagog.cz) z té vlády,“ vyjádřil (video, čas 9:17) se na konferenci Jakub Michálek.

Později k tomu Michálek dodal, že měl tyto informace údajně ověřené (video, čas 2:41) ze dvou zdrojů. Ivan Bartoš k Michálkovu tvrzení řekl, že jeho zdroje nezná.

Reakce představitelů ODS

Údajní účastníci jednání brzy poté Michálkovo obvinění odmítli a uváděli, že v úterý 24. září se s Fialou nesetkali. Jak ale upozornil například i politolog Lukáš Jelínek, z vyjádření Jakuba Michálka na tiskové konferenci přesně nevyplývalo, že se podle něj jednání konalo zrovna v úterý. Michálek také sice mluvil o „jednání“, na konferenci ale neupřesňoval, jestli k němu mělo dojít osobně, nebo například prostřednictvím internetové komunikace.

Sám Michálek později 25. září (video, čas 12:05) zdůraznil, že nemluvil o osobní schůzce. „Mluvil jsem o tom, že spolu jednali, to je samozřejmě možné jiným způsobem,“ uvedl pro server iROZHLAS. V rozhovoru pro Deník N v této souvislosti zmiňoval, že „existují telefony, chaty, videokonference“ (Deník N, 1. října 2024, str. 4).

Kupkův, Kubův a Stanjurův program na 24. září

Pro úplnost je vhodné dodat, že ministr Kupka byl 24. září skutečně v zahraničí, jak tvrdí Zbyněk Stanjura. V Berlíně se konkrétně účastnil veletrhu zaměřeného na železniční dopravu InnoTrans 2024. 23. září ráno dával Kupka rozhovor rádiu Frekvence 1 (audio), a byl tedy v České republice.

Konkrétní program jihočeského hejtmana Kuby ze dne 24. září se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, stejně jako program Zbyňka Stanjury. Ministr financí ve výroku mluví o svém rozhovoru pro média. Jediným odpovídajícím článkem je podle mediální databáze Newton rozhovor, který zveřejnily Hospodářské noviny o půlnoci 25. září.

Shrnutí

Celá situace ohledně údajného jednání je otázkou tvrzení proti tvrzení. Jestli k němu skutečně došlo, nebo ne, není v současné době možné z veřejně dostupných zdrojů ověřit a naše odůvodnění se na takovéto ověření ani nezaměřuje.

Stanjura svým výrokem vyvolává dojem, že se podle obvinění Pirátů členové ODS sešli osobně v ČR, a říká, že to kvůli Kupkově zahraniční návštěvě 24. září nebylo možné. Jakub Michálek (Piráti) ale ODS obvinil z toho, že proběhlo „jednání“, které může probíhat fyzicky i online, a navíc ani neupřesňoval datum a čas, kdy k údajnému jednání mělo dojít. Výrok Zbyňka Stanjury z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Volební zisky opozice

V letošních senátních volbách hnutí ANO získalo nejvíce mandátů ze všech kandidujících subjektů, když jich obdrželo hned osm. Zásluhou Petra Víchy jedno křeslo připadlo SOCDEM, která je v horní komoře součástí klubu s hnutím ANO. Opozice, kterou dosud v Senátu zastupoval právě jen klub ANO a sociálních demokratů, tedy ve volbách získala dohromady devět mandátů.

Nezařazení a nezávislí

Zbyněk Stanjura svými slovy zjevně naráží na nezávislé kandidáty nebo obhajující senátory, kteří dosud nebyli zařazení do žádného klubu. Jedním z nich je Pavel Fischer, který svůj mandát obhájil v prvním kole. Ve volbách v roce 2018 byl zvolen jako nezávislý kandidát, nyní kandidoval jako nestraník za TOP 09. V Senátu nicméně nebyl členem žádného klubu.

V letošních volbách uspěl také Róbert Šlachta (Přísaha) a nezávislý kandidát Stanislav Balík, kteří v horní komoře zasednou poprvé. Nezávislí kandidáti a staronoví senátoři, kteří dosud nebyli součástí senátorského klubu, tak opravdu získali celkem tři mandáty.

Zisky vládních stran

V době konání voleb byli Piráti ještě součástí Fialova kabinetu – svůj odchod z vlády si odhlasovali až dva dny po skončení druhého kola voleb. Ve stejný den také prezident Petr Pavel odvolal dosluhujícího předsedu Pirátů Ivana Bartoše z pozice ministra pro místní rozvoj. Pirátský ministr pro legislativu Michal Šalomoun podal demisi na začátku října a ve vládě skončil až k 11. říjnu. Členem vlády naopak zůstává Jan Lipavský, který ukončil pouze své členství v pirátské straně. Protože tedy Piráti ke dni voleb ještě neopustili kabinet Petra Fialy a do voleb šli jako jedna ze stran pětikoalice, považujeme je v rámci našeho ověření za součást vlády.

Jak je vidět v následující tabulce, vládní uskupení ve volbách obdržela dohromady 15 křesel. Pět z těchto mandátů připadlo kandidátům, které navrhla ODS, dalších pět navrhlo hnutí STAN, mezi nimi například Jiřího Drahoše. Jedna senátorka získala křeslo pro Starosty pro Liberecký kraj (SLK), kteří dlouhodobě spolupracují se STAN a jejich zástupci jsou součástí senátorského klubu tohoto vládního hnutí. Dva senátorské posty uhájila KDU‑ČSL.

Mandát dále získal Břetislav Rychlík navržený TOP 09. O post senátora se přesněji ucházel jako nestraník za TOP 09, kterého do voleb vyslala širší koalice ODS, TOP 09, Zelených a Pirátů. Podobně tomu bylo i u zmiňovaného Jiřího Drahoše, který jako nestraník za STAN také zastupoval koalici s účastí Pirátů.

Posledním z uváděných patnácti senátorů je Přemysl Rabas za hnutí SEN 21, které v horní komoře tvoří klub spolu s Piráty. Právě Pirátská strana Rabasovu kandidaturu podporovala a s hnutím SEN 21 uzavřela dohodu o volební spolupráci. I Rabase tak lze do určité míry považovat za zástupce „vládního tábora“, o kterém mluvil Zbyněk Stanjura.

Závěr

Opozice, kterou v Senátu tvoří klub hnutí ANO a SOCDEM, v letošních senátních volbách dostala devět mandátů. Nezávislí kandidáti nebo ti, kteří dosud nebyli zařazeni do žádného senátorského klubu, skutečně získali mandáty celkem tři. Mezi ně počítáme i Róberta Šlachtu z hnutí Přísaha, které v době voleb nebylo součástí sněmovní ani senátní opozice.

Dohromady 14 senátorských postů připadlo kandidátům, které navrhly vládní strany. Další zvolený senátor zastupuje hnutí SENٔ 21, které s Pirátskou spolupracuje a v horní komoře s ní tvoří jeden klub. V senátních volbách, do kterých šli Piráti ještě jako součást Fialova kabinetu, tedy vládní či jim spřízněná uskupení získala celkem 15 křesel. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura připisuje úspěch opozice v letošních senátních volbách tomu, že získala mandáty především ve strukturálně postižených krajích, kde se podle něj vládním stranám dlouhodobě nedaří.

Senátní volby

Tzv. strukturálně postižené kraje jsou podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) ty kraje, které se „v minulosti orientovaly na těžební, zpracovatelský a chemický průmysl a v současnosti se vyznačují nízkou mírou ekonomického růstu“. Patří k nim Ústecký, Moravskoslezský a od roku 2015 i Karlovarský kraj. Tyto tři regiony za strukturálně postižené označuje např. i Strategie regionálního rozvoje ČR 2021+ z dílny MMR (.pdf, str. 11).

V letošních senátních volbách hnutí ANO získalo nejvíce mandátů ze všech kandidujících subjektů, když jich obdrželo hned osm. Zásluhou Petra Víchy jedno křeslo připadlo SOCDEM, která je v horní komoře součástí klubu s hnutím ANO. Opozice tedy ve volbách získala dohromady devět mandátů.

Jak je vidět na následující mapě, celkem šest křesel získala opozice v obvodech, které se nachází ve strukturálně postižených krajích. Jde o obvody Sokolov, Litoměřice, Teplice, Opava, Ostrava-město a Karviná. Volební obvod Litoměřice z části zasahuje i do Středočeského kraje, většinově ale spadá pod Ústecký kraj.

Závěr

Opoziční hnutí ANO a strana SOCDEM, které v horní komoře Parlamentu tvoří jeden senátorský klub, v letošních volbách získaly devět mandátů. Šest z nich se opravdu nachází v Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji, tedy v tzv. strukturálně postižených regionech. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) reagoval na otázku, jak si vysvětluje nízkou volební účast u krajských a senátních voleb. Podle něj ke krajským volbám dlouhodobě chodí asi jen třetina voličů a účast tak zhruba odpovídá hodnotám z minulých voleb. Tento trend si vysvětluje tím, že mnoho voličů neví, jaké má krajské zastupitelstvo pravomoci a o čem rozhoduje.

Krajské volby

Volby do zastupitelstev krajů proběhly 20. a 21. září 2024. Spolu s nimi se ve 27 obvodech konalo i první kolo voleb do třetiny Senátu. Volební účast v krajských volbách dosáhla 32,91 %, přičemž nejvyšší byla v Jihočeském kraji, naopak nejnižší v kraji Ústeckém. Účast v těchto volbách byla historicky druhá nejnižší po roce 2004, kdy dosáhla jen 29,62 %.

V roce 2020 přišlo ke krajským volbám 37,95 % oprávněných voličů. Jak je vidět na následujícím grafu, jednalo se o druhou nejvyšší volební účast v historii krajských voleb.

Závěr

V krajských volbách v roce 2020 volební účast skutečně dosáhla přibližně 38 %. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Redaktor v kontextu výroku zmiňuje, že Miroslav Kalousek vystoupil z TOP 09 a proslýchá se, že by mohl založit vlastní pravicovou stranu. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury se ovšem jedná pouze o spekulaci a o typické chovaní Miroslava Kalouska. Stranu, ve které byl dříve předsedou, totiž podle něj opustil už podruhé.

Miroslav Kalousek a KDU-ČSL

Miroslav Kalousek vstoupil do KDU-ČSL v roce 1984 a v roce 1998 za ni byl zvolen do Poslanecké sněmovny. Předsedou lidovců byl od roku 2003 do roku 2006, kdy ze své funkce odstoupil. Jeho rezignaci předcházelo vyjednávání o vládě po sněmovních volbách, kdy souhlasil s nabídkou Jiřího Paroubka na vytvoření menšinové vlády s podporou KSČM. Celostátní výbor lidovců ale tento záměr odmítl.

Z KDU-ČSL nakonec vystoupil v červnu 2009. Kalousek svůj odchod zdůvodňoval kritikou spolustraníků ohledně jeho působení na pozici ministra financí ve vládě Mirka Topolánka. Např. podle tehdejšího předsedy lidovců Jiřího Čunka se Kalouskovy pravicové postoje neshodovaly se středovou vizí KDU-ČSL.

Miroslav Kalousek a TOP 09

Miroslav Kalousek založil TOP 09 v roce 2009 společně s Karlem Schwarzenbergem. Strana se podle svého programu chtěla zaměřit především na potírání korupce a zlepšení hospodaření státu. Kalousek za TOP 09 v letech 2010–2013 zastával post ministra financí ve vládě Petra Nečase a mezi lety 2015 až 2017 byl stranickým předsedou. Tehdy se rozhodl, že svou funkci nebude obhajovat a přenechá prostor novému šéfovi, který by se dle něj měl snažit o sjednocení demokratické pravice.

V lednu 2021 Kalousek rezignoval na mandát poslance. Po odchodu ze Sněmovny často kritizoval vládu Petra Fialy za její ekonomickou politiku, která se podle něj nesnažila o dostatečné úspory ve státním rozpočtu. Do sporu s vedením TOP 09 se dostal v prosinci 2023, kdy výkonný výbor neschválil jeho nominaci na volební kandidátku do Evropského parlamentu a místo toho mu doporučil kandidaturu do Senátu.

Z TOP 09 Miroslav Kalousek vystoupil na začátku října 2024. Svůj krok zdůvodnil odlišnými názory, než jaké prosazuje současné vedení. Dříve vícekrát zopakoval, že může vzniknout nová politická strana, po které je podle něj mezi voliči poptávka. O možném založení nového politického subjektu s odkazem na Kalouska tak média spekulovala, on se k těmto úvahám ale odmítl veřejně vyjádřit.

Závěr

Miroslav Kalousek byl v minulosti předsedou dvou politických stran, nejdříve KDU-ČSL a následně TOP 09. Obě dvě strany rovněž opustil, přičemž svá rozhodnutí zdůvodňoval názorovými neshodami se stranickým vedením. Výrok Zbyňka Stanjury tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura reaguje na spekulaci o vzniku nové strany, kterou by mohl založit bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, jenž ze strany v říjnu 2024 vystoupil. Redaktor se v rozhovoru ptá, zda by taková strana pro ODS v nadcházejících sněmovních volbách představovala konkurenci, nebo by naopak mohla být možným koaličním partnerem. Stanjura odpovídá, že Kalouskova strana by pravděpodobně usilovala o stejné voliče jako vládní strany. To by podle něj šlo proti trendu sjednocování středopravicových stran, který Miroslav Kalousek v minulosti podpořil.

Kalousek a pravicové koalice 

Miroslav Kalousek o předvolební spolupráci pravicových stran mluvil už v listopadu 2016 na konferenci o budoucnosti pravicové politiky think tanku TOPAZ, které se účastnili představitelé stran ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Podle něj měl pravicový volební blok vzniknout s cílem porazit hnutí ANO ve sněmovních volbách 2017. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus navrhoval vytvořit předvolební koaliční program a společnou kandidátní listinu parlamentních středopravicových stran (čas: 9:15). 

O spolupráci byl tehdy ochotný diskutovat předseda ODS Petr Fiala, který podpořil vytvoření pravicového bloku i s mimoparlamentními stranami. Naopak tehdejší předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek vyzdvihoval personální neshody kvůli odchodu Miroslava Kalouska z KDU-ČSL v roce 2009. K vytvoření pravicové koalice před volbami nakonec nedošlo a strany ODS, TOP 09 a KDU-ČSL tak ve volbách 2017 kandidovaly zvlášť. 

Před sněmovními volbami 2021 Kalousek v Otázkách Václava Moravce uvedl, že TOP 09 má potenciál spojit tradiční politické strany (video, čas: 20:54). V říjnu 2020 se ODS, KDU-ČSL a TOP 09 rozhodly kandidovat společně, v dubnu 2021 strany podepsaly koaliční smlouvu. Miroslav Kalousek ve volbách 2021 již nekandidoval, vzniklé koalici však nabídl svou expertizu ve veřejných rozpočtech. Své rozhodnutí nekandidovat, které učinil ještě před vznikem volební koalice, zdůvodnil právě snahou o vytvoření širší předvolební spolupráce.

Závěr

Miroslav Kalousek podpořil vznik volební koalice pravicových stran na konferenci o budoucnosti pravicové politiky před sněmovními volbami v roce 2017. Před volbami 2021 vyjádřil podporu vznikající koalici stran ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Výrok Zbyňka Stanjury tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura reaguje na poznámku moderátora, který říká, že deficit veřejných financí v roce 2022 představoval 3,1 % HDP. Stanjura v odpovědi uvádí, že Fialův kabinet „zdědil“ po vládě Andreje Babiše ještě vyšší deficit. Zároveň se ohrazuje proti tvrzením opozice, že se současné vládě nedaří veřejné finance konsolidovat.

Vývoj deficitu

Za deficit veřejných financí se označuje deficit hospodaření sektoru vládních institucí, kam spadá hospodaření jak státu, tak např. i krajů a obcí. Tento deficit (či schodek) vzniká tehdy, pokud jsou výdaje veřejných rozpočtů za určité období (obvykle za kalendářní rok) vyšší než příjmy. V opačném případě se jedná o přebytek. Pro přesnější zhodnocení toho, jak efektivně sektor vládních institucí hospodaří, se kromě samotné výše deficitu často zohledňuje také jeho poměr vůči hrubému domácímu produktu (HDP).

Jak je vidět na následujícím grafu, hospodaření vládních institucí bylo za posledních několik let v přebytku pouze v některých letech Sobotkovy a Babišovy vlády. V roce 2020 podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosáhlo deficitu ve výši 5,6 % HDP a v roce 2021, na jehož konci Fialova vláda vystřídala předchozí kabinet, činilo 5 % HDP.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že v prosinci 2021, kdy došlo ke jmenování Fialovy vlády, ještě nebyla zveřejněna konečná data za celý rok 2021. Kabinet tak nastupoval do úřadu v době, kdy měl k dispozici jen informace za předchozí rok 2020 a kdy deficit dosahoval právě 5,6 % HDP.

Závěr

V roce 2021, na jejímž konci začal vládnout Fialův kabinet, činil deficit veřejných financí 5,0 % HDP. Zbyňkem Stanjurou zmiňovaných 5,6 % HDP se tak pohybuje na hraně naší 10% tolerance. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Zbyněk Stanjura v kontextu výroku reaguje na kritiku od opozice a od bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, kteří se shodují, že se vládě nedaří konsolidovat veřejné finance. Stanjura argumentuje, že pokud by tato tvrzení byla pravdivá, Česká republika by nechyběla na seznamu zemí, se kterými EU vede řízení kvůli vysokým deficitům jejich rozpočtů.

Řízení EU

Rada Evropské unie 26. července 2024 opravdu zahájila řízení vůči sedmi státům EU (Belgii, Francii, Itálii, Maďarsku, Maltě, Polsku a Slovensku) kvůli tomu, že překračují stanovené rozpočtové deficity. Rada rozhodnutím reagovala na červnovou zprávu Evropské komise, ve které překročení limitů popisuje a navrhuje Radě řízení zahájit. Právě Rada by pak do konce roku měla přijmout doporučení určená těmto členským státům, aby přijaly účinná opatření ke snížení schodku ve stanovené lhůtě.

Nadměrný schodek

Nadměrný schodek je definován na základě dvou kritérií stanovených ve Smlouvě o fungování Evropské unie. V prvním případě se zkoumá, zda poměr plánovaného či skutečného schodku veřejných financí k HDP nepřekračuje 3 %. Druhým hlediskem je, zda poměr veřejného dluhu k HDP nepřekračuje 60 %. U obou kritérií zároveň smlouva stanovuje určité výjimky. Roli tak například hraje i to, jestli se schodek či dluh v daném státě snižuje a blíží se určenému limitu.

Nesplňuje‑li členský stát jedno či obě z těchto kritérií, Evropská komise může Radě navrhnout zahájit řízení s tímto členským státem. Pokud se Rada usnese, že v členském státě nadměrný schodek skutečně vznikl, přijme Rada doporučení, která mají pomoci situaci napravit. Jestliže členský stát ve stanovené lhůtě nepřijme žádná opatření k nápravě schodku, může Rada mimo jiné i udělit státu pokutu.

Závěr

Zbyněk Stanjura má tedy pravdu, že ČR není na seznamu sedmi zemí, se kterými EU vede řízení kvůli vysokým schodkům rozpočtů. Evropská komise vydala v červnu 2024 zprávu, ve které na problémy rozpočtů těchto zemí poukazuje a doporučuje Radě EU, aby s dotčenými státy zahájila řízení. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura reaguje na poznámku redaktora, že životní úroveň za poslední dva roky poklesla. Uvádí, že se v letech 2022 a 2023 snížily i reálné mzdy „z externích důvodů“, které ale dále nespecifikuje.

Vývoj reálné mzdy

Jako reálná mzda se označuje skutečná (nominální) mzda snížená o inflaci. Reálná mzda tedy zohledňuje to, kolik si toho za vydělané peníze koupíme.

Průměrná mzda v roce 2022 podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosáhla 40 353 korun a oproti předchozímu roku se zvýšila o 6,5 %. Kvůli nárůstu spotřebitelských cen o 15,1 % ale mzda v celoročním srovnání reálně klesla o 7,5 %.

V roce 2023 průměrná mzda činila 43 341 Kč a v porovnání s rokem 2022 tak vzrostla o 7,5 %. Kvůli vysoké inflaci dosahující hodnoty 10,7 % se reálně snížila o 2,9 %.

Jak je vidět na následujícím grafu, reálná mzda v letech 2022 a 2023 v meziročním porovnání opakovaně klesala. Poprvé po devíti čtvrtletích se zvýšila až v prvním čtvrtletí 2024.

Vliv na výši reálné mzdy

Podle analýzy České národní banky (ČNB) za poklesem reálné mzdy stojí zejména období vysoké inflace. Podle jejích ekonomů byl následný růst ovlivněn dvěma faktory – nárůstem průměrných mezd a zpomalením inflace, díky čemuž mohou domácnosti utrácet více peněz za zboží a také snadněji spořit. Co se týče vysoké inflace, ekonomové i ČNB za ní přisuzovali hlavní vliv mezinárodním faktorům a v menší míře také vládnímu hospodaření.

Závěr

Reálná mzda ve všech čtvrtletích let 2022 a 2023 meziročně klesala. Poprvé od třetího čtvrtletí 2021 se zvýšila až v roce 2024. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v kontextu výroku mluví o snaze snížit schodek státního rozpočtu a odpovídá na otázku redaktora, jestli je nutné důchodový věk prodlužovat. Podle Stanjury je to nezbytný krok, který představuje ukázku mezigenerační solidarity. Dále uvádí, že vládní koalice podpoří kompromisní návrh, který zavádí zvýšení věku odchodu do penze o jeden měsíc ročně.

Důchodová reforma

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy. Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024. Návrh následně zamířil k projednání do Poslanecké sněmovny, kde ke dni vydání rozhovoru prošel prvním a druhým čtením. Jednání o reformě provázely obstrukce opozičních poslanců, kteří kritizovali posouvání věku odchodu do důchodu a trvali na zachování současné hranice 65 let. Opozice vystupuje i proti pasáži, podle níž by se mezi lety 2026 až 2035 snižoval výpočet nových penzí.

Podle představitelů vládních stran jsou však tato opatření nutná především kvůli dlouhodobé neudržitelnosti současného důchodového systému. Pokud by byl současný systém zachován, podle MPSV by to znamenalo, že na jednoho důchodce by v roce 2050 připadali pouze dva lidé v produktivním věku, zatímco dnes je to 3,5 a v roce 2000 to bylo pět lidí. Na penze se zároveň v současné době podle resortu vynaloží téměř třetina peněz státního rozpočtu.

Pozměňovací návrhy

Reforma v průběhu schvalování ve Sněmovně prošla změnami, původní návrh např. počítal s nárůstem věku odchodu do důchodu až o dva měsíce mezi jednotlivými ročníky narození. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nicméně už na konci srpna avizoval, že dojde k úpravám a věk odchodu do penze poroste pomaleji, a to o jeden měsíc ročně.

Sněmovní Výbor pro sociální politiku poté v září přijal usnesení (.pdf), ve kterém poslancům doporučuje, aby návrh důchodové reformy schválili, a to s úpravami, které výbor navrhl. Jednou z nich je právě prodloužení věku odchodu do penze pouze o jeden měsíc ročně (str. 3). Ještě v roce 2030 bude hranice stanovená na 65 letech, v roce 2040 by se pak dle návrhu mělo jednat o 65 let a deset měsíců (str. 3). Tato úprava byla následně poslancům předložena jako pozměňovací návrh (.pdf, str. 1–2), o kterém bude Sněmovna hlasovat ve třetím čtení.

Během druhého čtení bylo ve Sněmovně předloženo několik dalších pozměňovacích návrhů jak z opozičních, tak vládních řad. Návrh (.docx) skupiny poslanců v čele s Jiřím Navrátilem (KDU-ČSL) například navrhuje, aby došlo k zastropování růstu věku odchodu do důchodu na 67 let, což by se s plánovaným růstem o jeden měsíc ročně týkalo ročníků narozených v roce 1989 a později.

Závěr

V rámci důchodové reformy byl skutečně předložen pozměňovací návrh, na základě kterého by se důchodový věk měl zvyšovat o jeden měsíc ročně, a to u lidí narozených v roce 1966 a později. Podle návrhu by hranice odchodu do penze ještě v roce 2030 byla nastavená na 65 letech, v roce 2040 už by se ale mělo jednat o 65 let a deset měsíců. Výrok ministra Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.