Zbyněk Stanjura

Ze zmiňovaného hlasování (3. čtení) lze skutečně vyčíst, že Zbyněk Stanjura hlasoval pro senátní návrh odkladu elektronických vinět (historii celého přijímacího procesu můžete nalézt zde). Hodnotíme proto výrok jako pravdivý.

Zmiňovaná smlouva (.pdf) byla podepsána 14. září 2005 za vlády Jiřího Paroubka, ministrem dopravy byl Milan Šimonovský. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Na webových stránkách SŽDC se můžeme dočíst, že podnik

• hospodaří s majetkem státu, který tvoří především železniční dopravní cestu.
• plní funkci vlastníka dráhy, zajišťuje provozování, provozuschopnost, modernizaci a rozvoj železniční dopravní cesty.
• přiděluje kapacitu dopravní cesty a od 1.7.2008 je také provozovatelem celostátní železniční dráhy a regionálních drah ve vlastnictví státu.

Vlastníkem Českých drah je ze 100 % Česká republika.

Výrok Zbyňka Stanjury hodnotíme na základě zpravodajských článků a databázi usnesení Rady Plzeňského kraje jako pravdivý.

V Plzeňském kraji byla v září 2009 skutečně vyhlášena soutěž týkající se železniční dopravy na třech tratích v okolí Plzně. Zájem projevili čtyři dopravci (České dráhy, Viamont, RegioJet a ČSAD Jablonec) a vítěz měl být znám v polovině listopadu roku 2009 a do konce roku 2011 měl pak vítěz začít na tratích jezdit.

Dne 5. listopadu 2009 však kraj toto výběrové řízení usnesením Rady č. 1302/09 zrušil (možno dohledat v databázi) a rozhodl se prodloužit smlouvu s Českými drahami na dobu deseti let. V článku je také zmíněno " Memorandum mezi státem a kraji o financování dopravy na regionálních tratích", které můžete nalézt například zde.

Ministr Stanjura hovoří o nádražích, která vlastní České dráhy, a.s. Vycházíme tedy ze seznamu stanic, který ČD poskytují na svém webu. Celkový počet stanic v databázi je 2463.

To ovšem zahrnuje i zastávky bez nádražní budovy. Omezíme-li vyhledávání na stanice, které jsou vybaveny "prostorem pro cestující" (nikoli čekárnou, pouze prostorem), najdeme celkem 646 stanic. Stanic s pokladní přepážkou pro vnitrostátní jízdné je pak 686. Nezjistíme však, kolik stanic celkem nabízí jednu, druhou, nebo obě služby (všechny by bylo možné považovat za nádraží). Lepší databázi pak k dispozici nemáme a výrok nemůžeme plně ověřit.

Výrok Zbyňka Stanjury je na základě dohledaných hlasování Kateřiny Klasnové hodnocen jako pravdivý.

Zavedení druhého pilíře důchodové reformy je obsaženo v zákoně č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření (.pdf). Sněmovnou prošel tento zákon jako tisk 412. Co se týká samotného hlasování Kateřiny Klasnové, ta pro tento návrh zákona aktivně hlasovala v 1. čtení (13. července 2011), kdy se hlasovalo o zamítnutí tohoto návrhu a dále jej pak aktivně svým hlasem podpořila ve 3. čtení (9. září 2011). Pro 2. pilíř důchodové reformy pak Klasnová hlasovala také po vrácení tohoto návrhu ze Senátu.

Předsedkyně poslaneckého klubu VV tak pro druhý pilíř penzijní reformy hlasovala ve 3. čtení, po vrácení zákona Senátem a v 1. čtení tento zákon podpořila tím, že hlasovala proti jeho zamítnutí.

Předmětný zákon, tedy zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, byl Senátem vrácen Poslanecké sněmovně, která toto veto Senátu přehlasovala 6. listopadu 2011, a to 346. hlasováním v poměru 109 hlasů pro zákon v nezměněné podobě a 70 hlasů proti. Postup schvalování zákona je dostupný na stránkách Poslanecké sněmovny ČR.

Po schválení Poslaneckou sněmovnou byl zákon doručen k podpisu Prezidentovi ČR, který zákon nepodepsal, ale ani jej Poslanecké sněmovně nevrátil. Tento postup není vetem, a proto byl zákon předložen předsedovi vlády k podpisu, čímž bylo završeno jeho přijetí.

Český právní řád rozlišuje platnost zákona a jeho účinnost. Zákon se stává platným dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy v tomto případě 28. prosince 2011 v částce 149 Sbírky zákonů pod číslem 426/2011. Nestanoví-li zákon jinak, platný zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po nabytí platnosti. Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2013, s výjimkou ustanovení § 25 až § 29 a § 110, které nabývají účinnost 1. ledna 2012.

Základ druhého pilíře penzijní reformy je ale primárně upravován zákonem č. 426/2011 Sb. Podle informaci Ministerstva financí ČR je základem II. pilíře, to že " Občané, kteří budou účastníky II. pilíře, si budou moci na osobním účtu spořit prostředky tím, že odvedou část pojistného na důchodové pojištění (3 % z vyměřovacího základu) do II. pilíře (odvod do I. pilíře se jim tedy sníží). K této částce však budou muset přidat další 2 % z vlastních prostředků. Celkově tedy bude výše odvodu činit 5 % z vyměřovacího základu. Vzhledem k tomu, že se sníží odvod těchto občanů do I. pilíře, bude jim adekvátně krácen státní důchod z I. pilíře. " (MFČR, Základní aspekty reformy penzijního systému ČR)

Vzhledem ke zjištěným informacím hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Snížená sazba DPH byla zvýšena z devíti na 1deset procent Zákonem č. 362/2009 Sb. o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, který ve svém Článku VII mění Zákon č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty.

Zákon č. 362/2009 Sb. byl dle údajů na internetových stránkách Poslanecké sněmovny nejprve schválen na její 56. schůzi, tj. 15. května 2009. Pro návrh zákona tehdy hlasovalo také 52 poslanců ČSSD. 17. června byl návrh zákona schválen také Senátem. Prezident však zákon Poslanecké sněmovně vrátil, sněmovna poté 9. září 2009 veto prezidenta přehlasovala, mj. i sedmdesáti hlasy sociálních demokratů. V této době byla u moci Fischerova vláda.

Dle dostupných informací o průběhu schvalování Zákona č. 362/2009 Sb., který zvýšil sníženou sazbu DPH z devíti na deset procent, tedy hodnotíme výrok Zbyňka Stanjury jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě záznamu hlasování z poslanecké sněmovny. Novela zákona o dani z přidané hodnoty byla schválena 26.9.2012. Celkem hlasovalo 91 poslanců, z toho potom 10 poslanců za Věci Veřejné, přičemž jeden poslanec Věcí veřejných byl nepřihlášen a jeden byl omluven. Odkaz na hlasování naleznete zde. Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.