Pakt stability a růstu byl přijat v roce 1997 a upravuje podmínky dodržování rozpočtové disciplíny. Obsahoval i tzv. no bail out klauzuli, jež zakazovala ostatním zemím, aby zachraňovaly stát, který sám sebe nedisciplinovanou rozpočtovou politikou přivedl do problémů. Tato klauzule byla prolomena při záchraně Řecka. Po poskytnutí pomoci Řecku byl vytvořen dočasný záchranný mechanismus (ESFS), který měl posloužit jako znamení, že eurozóna nenechá svoje členy padnout. Měl sloužit jen jako garance, ale to nebylo naplněno. Postupně o pomoc požádalo Portugalsko, Řecko, Kypr a Španělsko.
Dočasný záchranný mechanismus (ESFS) měl být nahrazený trvalým Evropským stabilizačním mechanismem (ESM), který vznikl na základě smlouvy mezi zeměmi eurozóny. Státy se shodly, že započne svou činnost dříve, než bylo plánované, a tak působil už od roku 2012. Tehdy ještě sloužil i dočasným záchranným mechanismem (ESFS).
Roku 2003, kdy se uskutečnilo referendum o přistoupení České republiky do Evropské unie, platila tzv. no bail out klauzule, která byla zavedená Paktem stability a růstu.