Mluvíte o článku 62 ústavy, který nevyžaduje kontrasignace premiéra. Pokud jde o amnestie, tak tam se vyžaduje kontrasignace premiéra, resp. vlády.
Pravomoci prezidenta, vyjmenované v čl. 63 odst. 1 a 2 Ústavy ČR, vč. udílení amnestie, skutečně vyžadují podpis předsedy vlády, nebo jím pověřeného člena vlády (dle čl. 63 odst 3), na rozdíl od pravomocí v čl. 62, které takový podpis nevyžadují.
Já jsem se vyjádřila už na jaře, že amnestie považuji za důležitý nástroj v situaci, kdy se mění režimy.
Vyjádření v duchu výroku Zuzany Roithové z jara 2012 se nám nepodařilo dohledat, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Já jsem prohlásila, že já bych abolice nepoužívala.
Dle informací na stránkách serveru Volbomat je Zuzana Roithová opravdu proti používání institutu abolice (zastavení trestního stíhání či zákaz jeho započetí). Konkrétně říká: "Zabránit zneužití této výlučné pravomoci může v podstatě jen prezident sám. Udílení milostí nesmí být opravou soudního rozhodnutí o vině. Proto jsem proti abolicím a institut milosti vnímám jen jako mimořádný humanitární akt, s nímž je třeba zacházet citlivě a nebránit se veřejné kontrole."
U toho H-Systemu není pochyb o vině, tam se odvolávali ke krajskému soudu ohledně výše rozsudku, ten to snížil dokonce na podmínečný trest, dvouletý. Pan Zeman se odvolal k Nejvyššímu soudu a ten rozhodl, že samozřejmě ten trest musí být vysoký.
Výrok je na základě dohledaných informací o kauze H-System hodnocen s malou výhradou jako pravdivý. Zuzana Roithová popisuje vývoj kauzy přesně, pouze zaměňuje krajský a vrchní soud.
Na serveru iDnes lze najít krátký popis vývoje kauzy H-System: " Proces s manažery vytunelované firmy začal v roce 2002, první tresty padly o dva roky později. Smetku soud poslal za mříže v roce 2006. Definitivní tresty pro zbylé tři aktéry pak vyneslvrchní soudloni v létě.Proti rozsudku však podal dovolání nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Nezdála se mu totiž výše trestů. Nejvyšší soud mu nakonec vyhověl, když rozhodl, že podmíněné tresty pro Jaroslava Eliáše, Ladislava Tůmu a Jaroslava Vítka byly nepřiměřeně nízké."
Jana Bobšíková: Strana paní poslankyně Roithové v posledních 23 letech byla vyjma 2 snad ve všech vládách. Zuzana Roithová: No tak nebyla v 5 vládách.
Za dobu existence samostatné České republiky nebyla KDU-ČSL přítomna v následujících vládách:
Miloš Zeman (17. července 1998 - 15. července 2002) - vláda menšinového kabinetu ČSSD, jejíž vznik byl umožněn tzv. Opoziční smlouvou s ODS.
Mirek Topolánek I (16. srpna 2006 - 11. října 2006) - vláda ODS a nestraníků, která však nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně.
Jan Fischer (8. května 2009 - 13. července 2010) - úřednický kabinet, do kterého byli vybráni zástupci ODS, ČSSD a Strany zelených. V hlasování o důvěře jej podpořilo několik poslanců KDU-ČSL, byli to ti, kteří posléze ze strany odešli do nově vznikající TOP 09.
Petr Nečas (13. července 2010 až doposud) - koaliční vláda současného premiéra se neopírá o poslance KDU-ČSL, jelikož nejsou přítomni v Poslanecké sněmovně.
V čase existence ČSFR je nutné rozlišovat dvě úrovně vlád - federální a národní. Události těsně předcházející volbám v roce 1990 (obvinění předsedy ČSL Bartončíka Janem Rumlem (Občanské fórum) z vazeb na StB, známé též jako "aféra Bartončík") a následný neúspěch strany v těchto volbách, vedly k nedelegování žádných svých zástupců do vlády na federální úrovni jako protestu proti postupu zástupců Občanského fóra. V případě národní vlády však strana aktivní byla a jejími zástupci ve vládě Petra Pitharta byli Antonín Baudyš (místopředseda) a Ludvík Motyčka (ministr stavebnictví až do zrušení tohoto úřadu).
Další problém se týká kapacit soudců. To se změnilo zhruba před 3 lety, kdy bylo umožněno zavést institut asistentů.
Institut asistentů soudců opravdu pomohl, aspoň částečně, vyřešit problém s přetíženou kapacitou soudců. Tato možnost však nebyla do našeho právního řádu zavedena před třemi lety, nýbrž v roce 2006, konkrétně je novela hned několika zákonů účinná od 1. dubna 2006.
Institut asistentů byl schválen jako "přílepek" novely zákona o advokacii. Jeho konkrétní znění najdete v části desáté zákona 79/2006 Sb (.pdf). Souhrn novinek ve schválené novele lze najít i na stránkách České advokátní komory.
Výrok hodnotíme jako zavádějící. Zuzana Roithová sice správně uvedla, že institut asistentů soudců hrál roli ve vytíženosti kapacit. Hovoří však o umožnění zavedení tohoto institutu, a to bylo umožněno ne před třemi, ale šesti lety.
U tohoto konkrétního případu to bylo prvního dva a půl roku nebo rok a půl na vině státního zastupitelství, resp. vyšetřovacích orgánů. (jde o průtahy v kauze H-System - pozn. Demagog.cz)
Na základě dohledaných informací hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť dle různých zdrojů lze skutečně pozorovat průtahy v této kauze ze strany jak vyšetřovacích orgánů, tak soudů, a to dokonce v delším období, než jaké Zuzana Roithová uvádí.
Co se týká průtahů v kauze H-System, dohledatelné jsou následující informace. Na webových stránkách konkurzních novin je rozhovor s advokátkou Hanou Marvanovou (obhájkyní poškozených v této kauze) a její vyjádření: " Myslím, že největší roli v tomto případě hraje liknavost. Samozřejmě naše zákony nejsou dokonalé. Policie však tuto věc měla začít vyšetřovat podstatně dříve, protože klienti první trestní oznámení podávali v roce 1997 a deset let uplynulo, než dosáhli pravomocného rozhodnutí soudu. Průtahy byly zejména ve fázi vyšetřování. Skoro tři roky policie tvrdila, že na tomto případu nic není. Mezitím bylo dost času, aby Petr Smetka celou řadu prostředků někam ukryl nebo vyvedl za hranice. V tom je třeba vidět problém. Další problém je s exekucí. Obvodní soud pro Prahu 1 měl chránit v trestním řízení obstavený majetek. Proč nerespektoval to, co bylo zaneseno v katastru nemovitostí? Přitom to byla známá věc, to nebylo něco, co by nevěděl. Ne, že bychom měli zákony dokonalé, mají řadu mezer, ale v tomto případě se projevil nedostatek činnosti konkrétních orgánů, které nedělaly ani to, co podle zákona mohly a měly." Text iDnes, který popisoval jednu z částí kauzy, o průtazích informoval také: " Odvolací soud také zkritizoval soudce pražského městského soudu za zbytečné průtahy. (...) "Odhadem se kvůli nim řízení prodloužilo o pět až šest let," řekl předseda senátu Pavel Zelenka. Soudům trvalo deset let, než o vině tří mužů pravomocně rozhodly."
Mým heslem před volbami do Evropského parlamentu bylo: "Co slíbím, to splním."
Na stránkách Zuzany Roithové se nám podařilo najít pouze heslo z kampaně v roce 2009, které znělo " Splnili jsme, co jsme slíbili!". Volební materiály z roku 2004 se nám v elektronické podobě najít nepodařilo.
Ti soudcové se musí 3 roky připravovat na svou funkci.
Dobu přípravy tzv. justičních čekatelů upravuje §10 odst. 3 Vyhlášky ministerstva spravedlnosti (.pdf, str. 8), o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a o odborné justiční zkoušce a odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů. "V souladu s plánem přípravné služby vykonává čekatel přípravnou službu postupně nejméně po dobu 24 měsíců u okresního soudu nebo u okresního státního zastupitelství, po dobu 6 měsíců u krajského soudu nebo krajského státního zastupitelství a podle potřeby nejvýše po dobu 6 měsíců u dalších orgánů".
Dohromady to tedy dává Zuzanou Roithovou zmiňované tři roky, shrnutí podmínek, mimo jiné i dobu přípravné služby, přehledně shrnuje například článek na wikipedii.
Soudci musí podle ústavy prokázat i morální bezúhonnost, tady existují jakési parametry, které musí být dodrženy. To nemůžou být lidé, kteří byli trestáni, nesmí to být lidé, kteří pracují v politice, kteří pracují v různých dozorčích radách různých firem.
Ústava ČR, Hlava čtvrtá, Článek 82, článek 3 přímo uvádí:
"(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný."
Článek 84 Ústavy ČR, odst. 3:
"(3) Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání."
V zákoně o soudech a soudcích § 74 (strana 25) čteme:
"(1)Funkce soudce a přísedícíhoje veřejnou funkcí. (2) Funkce soudce není slučitelná s funkcemi a činnostmi, o nichž to stanoví zákon."
Zákon o střetu zájmů § 4 (strana 3) pak uvádí:
"(1) Veřejný funkcionářuvedený v § 2 odst. 1 písm. c) a i) nesmí a) podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost, b) být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nebo c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář."
