Miloš Zeman

Prezident republiky má dle čl. 64 odst. 2 Ústavy České republiky právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Miloš Zeman se s odcházející ministryní Kateřinou Valachovou setkal 29. května v Brně v rámci návštěvy Jihomoravské kraje.

V dané kauze skutečně došlo ke změně výpovědí. Jeden svěděk výpověď odvolal, což soud neakceptoval, druhý ze svědků měl údajně svou výpověď učinit pod nátlakem. Obecně lze tedy konstatovat, že k tomuto jevu zde došlo, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. V rámci výroku ovšem nehodnotíme obsah výpovědí či obsah celé kauzy.

Jaroslav Ďurči původně vypověděl, že Jiřího Kajínka na místo vraždy Štefana Jandy u plzeňské věznice Bory 30. května 1993 odvezl a že jeli pouze dva. Později svou výpověď odvolal, podle jeho slov byla vynucená policií. Soud později odmítl jako lživou Ďurčiho změněnou výpověď.

I svědek Alexander Hegedüs se svěřil bývalé zaměstnankyni prezidentské kanceláře Janě Chalupové, že v případu Jiřího Kajínka „nemá čisté svědomí“ a svou výpověď údajně učinil pod nátlakem. Sám se řízení o obnově procesu neúčastnil, svou výpověď by údajně uvedl na pravou míru, pokud by směl vypovídat s vyloučením veřejnosti. Soudem byl opakovaně označen za nevěrohodného svědka, i proto nebyla pro soud podstatná informace o jeho možné změně výpovědi.

O tom, že o milosti vážně uvažuje, informoval prezident Miloš Zeman 6. dubna při diskusi s občany v Čáslavi.

Pavel Rychetský uvedl v reakci na Zemanova slova v rozhovoru pro DVTV ze dne 21. dubna 2017, že by Jiří Kajínek měl asi dostat milost. Zmiňuje, že v případu je mnoho pochybností a sám ještě jako ministr spravedlnosti v roce 2001 podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch Jiřího Kajínka, která však byla Nejvyšším soudem zamítnuta.

Sám nemluvil o tom, že by Kajínek byl nevinný, ale že byla porušena zásada in dubio pro reo, která říká, že při pochybnostech je povinen soud obžalovaného zprostit viny.

Miloš Zeman oznámil 11. května 2017 v pořadu televize Barrandov Týden s prezidentem, že Jiřímu Kajínkovi udělí milost po svém návratu z Číny.

Údajný objednatel vraždy, kterou spáchal dle rozhodnutí české justice Jiří Kajínek, se jmenuje Antonín Vlasák. Ten byl v Kajínkově kauze postaven před soud, nebyla mu však dokázána v této věci vina. Byl odsouzen „pouze“ za vydírání, a to k 16 měsícům nepodmíněně ve věznici s dozorem. Před soudem ovšem v této věci stál.

V rozsudku se přímo uvádí:

„Soud po bedlivém zkoumání a hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu došel k závěru, že s velikou pravděpodobností si obžalovaný Vlasák skutečně objednal fyzickou likvidaci poškozeného Jandy a jeho ochranky (...) Proto soud došel k závěru, že došlo sice ke kontaktování obžalovaného Kajínka a Vlasáka, obžalovaný Kajínek byl najat a zaplacen za zásah proti vyděračům - Štefanu Jandovi a bratrům Pokošovým, ale prokázáno není, že by si obžalovaný Vlasák objednal jejich vraždu.“

Miloš Zeman se tedy mýlí, když uvádí, že zmíněná osoba nebyla vůbec postavena před soud.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ve skutečnosti pro Zemanův návrh hlasovala téměř třetina Poslanecké sněmovny (což rozhodně není „všichni proti“).

Miloš Zeman byl skutečně předsedou Poslanecké sněmovny, a to v letech 1996–1998. Sem byl zvolen na základě dohody s tehdejší vládní koalicí pod vedením Václava Klause, díky čemuž Zeman umožnil vznik menšinové vlády pod vedením ODS.

Plat poslanců (ale také senátorů, členů vlády nebo prezidenta) je upraven zákonem 236/1995 Sb., tedy zákonem o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. To dokládá rovněž web dolní komory českého parlamentu. Uvádí:

„Všechny podrobnosti o platu poslanců i senátorů, stejně jako dalších ústavních činitelů, stanovuje zákon č. 236/1995 Sb. ze dne 26. září 1995, o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Zákon byl zcela záměrně napsán tak, aby už v roce svého vzniku, tedy v roce 1995, poskytl veřejnosti zcela úplný obraz o tom, jak jsou odměňováni členové zákonodárných sborů, a nikdo se nemusel dotazovat žádné instituce na plat svého poslance.“

Zákon o platu v § 38 uváděl v roce 1996 následující:

„(1) Poslanec, který se v období jednoho kalendářního měsíce bez řádné omluvy neúčastnil dvou jednacích dnů komory Parlamentu nebo jejího orgánu, do něhož byl zvolen, ztrácí nárok na polovinu platu a polovinu paušálních náhrad, které by mu jinak náležely za měsíc následující, a na polovinu dalšího platu v příslušném kalendářním pololetí. Při neomluvené neúčasti na nejméně čtyřech jednacích dnech ztrácí poslanec nárok na náležitosti uvedené ve větě prvé v plné výši. O důvodech ztráty nároku rozhoduje orgán komory Parlamentu pověřený komorou.“

Zeman tedy chtěl, aby poslanci přijali usnesení, které by stanovilo orgán, jenž by danou věc posuzoval. Jeho návrh směřoval k tomu, aby se tímto zabýval mandátový a imunitní výbor. Návrh skutečně nebyl přijat, ale Zeman nemluví pravdu, když uvádí, že proti němu hlasovali všichni poslanci všech politických stran. Ve skutečnosti jej podpořilo 62 poslanců, což je více, než kolik poslanců čítal Zemanův klub. I když nejsou dostupné údaje o jmenovitém hlasování, je zjevné, že pro návrh hlasovali poslanci z více stran.

Během projednávání mu vyjádřil podporu např. předseda Republikánů Miroslav Sládek. Ten konstatoval:

„Pane předsedající, dámy a pánové, po těch předchozích vystoupeních je mojí povinností podpořit předsedu sněmovny v jeho úsilí, protože je zcela jasné, že je to krok správným směrem. Sám osobně musím pro tento návrh hlasovat...“

Názor tehdy nejsilnější strany, ODS, tlumočil Milan Uhde. Uvedl během projednávání návrhu 2. dubna 1997 následující:

„Při vší úctě k práci dobrých zaměstnanců a při vší úctě k práci vůbec musím říci, že v poslanecké činnosti jsou některé rysy, které se od zaměstnaneckého pojetí liší. Ještě jsem neviděl zaměstnance, jehož činnost by spočívala v tom, že se do práce nedostaví, ale v životě poslance je možná situace, že poslanec obstruuje, že poslanec záměrně tam a onam nepřijde, aby ovlivnil výsledek hlasování, aby snížil kvórum atd. Proto se tak těžko předsedovi Poslanecké sněmovny hledá a bude hledat arbiter, který bude posuzovat, zda omluva je řádná nebo není rádná.“

Otázka, zda má být výkon poslance omezen i možným odebráním platu, byla tedy sporem mezi různými stranami. Nehodnotíme, čí výklad je v tomto správný, jde o otázku názoru.

Dodejme, že podle statistik hlasování v Poslanecké sněmovně měl Miloš Zeman v daném období absenci u 33 % hlasování. Je samozřejmě otázkou, kolik z těchto absencí bylo omluvených.

Miloš Zeman navazuje tímto prohlášením na předchozí výrok. V něm mluvil o tom, že všichni poslanci ze všech stran blokovali jeho návrh na navázání platů na docházku do Sněmovny (jenž ovšem nepodal). V tomto výroku mluví o tom, že všichni poslanci napříč politickým spektrem naopak hlasují pro zvyšování svých platů.

Plat poslanců a dalších představitelů státní moci (včetně prezidenta republiky) je zákonem navázán na mzdy v nepodnikatelské sféře a každoročně se tak upravuje podle růstu těchto mezd. V roce 2014 došlo k navýšení platové základny, návrh ale zdaleka nepodpořili všichni poslanci. Naopak když v roce 2010 v rámci jednoho z krizových opatření vláda zmrazovala tyto platy, získal návrh širokou podporu.

Zákon č. 236/1995 Sb., který se zabývá mimo jiné platy poslanců, byl novelizován několikrát, změny se ale většinou netýkaly přímo výše platů. Ta se naposledy zvyšovala novelou z roku 2014, kdy se v letech 2015 až 2018 postupně navyšuje základ pro výpočet výše platu, který se odvozuje od výše mezd v ekonomice (nepodnikatelské sféře). Naopak v krizových letech 2011 až 2014 byly platy představitelů zákonem zmrazeny.

Zvýšení základny pro platy představitelů bylo schváleno v roce 2014. Původní vládní návrh počítal pouze s úpravou základny pro platy soudců, byla však předložena řada pozměňovacích návrhů, kde se navyšuje platová základna i pro poslance a další představitele státní moci. Zvýšení platů bylo nakonec schváleno ve znění, které navrhl předseda Sněmovny Jan Hamáček. Ve třetím čtení byl návrh schválen hlasy ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a některých poslanců ANO. Řada poslanců ANO se pak zdržela, stejně jako TOP 09, ODS i Úsvit. Několik poslanců hlasovalo aktivně proti. Senátoři se návrhem vůbec nezabývali. To v praxi toho, jak funguje legislativní proces, znamená, že návrh podpořili.

Pro zmrazení platů poslanci skutečně hlasovali poměrně jednotně, vládní návrh z roku 2010 měl podporu napříč politickým spektrem jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu.

Miloš Zeman používal ve veřejném projevu vulgární výrazy vícekrát. Sám uvádí příklad z rozhovoru pro pořad Českého rozhlasu Hovory z Lán z 2. 11. 2014, ale i zde hovořil vulgárně na několika místech:

V čase 35:10 prezident Zeman říká: „Víte, co je to pussy? Ku*da. V textech této skupiny je ku*da sem, ku*da tam.“ Dále v čase 35:58 vyřkl následující: „Nebudu se zastávat, teď jsem chtěl říct ku**v, ale nejsem Schwarzenberg, který používá tyto výrazy.“

Další vulgární výraz použil v čase 47:15: „Vláda podle mě udělala ve svém konání jednu zásadní chybu – podlehla panu Kalouskovi a zkur**la služební zákon.“ Poslední vulgaritou Hovorů z Lán je citace z času 48:25, kdy Miloš Zeman říká :„Jsem inspirován panem Schwarzenbergem, který v každé druhé větě říká hov*o.“ Na webu Českého rozhlasu jsou vulgarismy Miloše Zemana ze záznamu „vypípána“, nicméně je možné přehrát si je například na kanálu YouTube. Miloš Zeman se vulgárně vyjadřoval také v minulosti, a to v době, kdy byl předsedou vlády. V roce 2002 se vyjadřoval o svém vztahu s novináři takto: „Novináře dělím do dvou skupin. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdám. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. A tito hlupáci spolu s novinářskými kurv**kami vytvářejí mediální prostředí v této zemi.“

Vulgárně Zeman mluvil v roce 2002 také na adresu tehdejšího senátora Michaela Žantovského: „Mimochodem říká se mu Skútr a já jsem se pořád ptal, co to znamená. Není to karosovaný motocykl, je to zkratka, kterou ostře odsuzuji a kterou ho oblažují jeho kolegové ze Senátu a která zní Zku**ený trpaslík. Ale já v žádném případě nechci kritizovat pana Žantovského za jeho fyzický vzrůst, i když v jeho případě zhruba odpovídá jeho intelektuální potenci.“

Jiří Kajínek byl ve vězení od února 1994 do 23. května 2017, kdy mu prezident Zeman udělil milost, s výjimkou 40 dní v roce 2000, kdy byl na útěku. Ve vězení tedy opravdu strávil přes 23 let.

Prezident Zeman dále tvrdí, že v Kajínkově případu bylo více posudků psychologů, které dokazovaly, že je Jiří Kajínek schopný resocializace.

Že je Jiří Kajínek schopen resocializace, dokazoval Kajínkův advokát v roce 2015 novým znaleckým posudkem z oboru psychologie. Logika posudku spočívala v tom, že byl-li Kajínek umístěn do věznice s nižší ostrahou, již se resocializuje. To nejsme schopni odborně posoudit, navíc o jednotlivých posudcích existují pouze mediální zprávy. Kajínkův advokát chtěl i díky tomuto posudku znovuotevřít Kajínkův proces, kdy nežádal zproštění viny, ale překvalifikování trestu na trest výjimečný se sazbou 15–25 let.

Soud rozhodl o zamítnutí žádosti o obnovení procesu, podle jeho vyjádření nový posudek nemá ambice revidovat posudky předchozí.

Před lety dělali v Kajínkově případě znalecké posudky např. MUDr. Čákora a JUDr. Hlaváčková v oboru psychiatrie a z oboru psychologie PhDr. Jelen. Sám doktor Jelen se ve svém znaleckém posudku neshodl s předchozími dvěma na nemožnosti resocializace s odůvodněním, že u nikoho není zcela vyloučena. Soud si proto již v roce 1998 nechal zpracovat revizní znalecký posudek speciální komise pod vedením prof. Zvolského, který mluvil jednoznačně o nemožnosti resocializace a s jehož závěry se soud ztotožnil.

Další posudek byl předložen při snaze o znovuotevření případu v roce 2004. Ten předložila Kajínkova obhajoba a měl dokazovat, že je odsouzený schopen se znovu začlenit do společnosti.

Je faktem, že v případu byly předloženy posudky, které mají zjednodušeně řečeno podporovat Kajínkovu resocializaci. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť upozorňujeme na to, že oba tyto posudky byly předkládány Kajínkovou obhajobou a v rámci výroku neřešíme, zda Kajínek skutečně je schopen resocializace.

Na televizi Nova v 90. letech skutečně běžel pořad Gumáci, který parodoval české politiky. Ti byli ztvárněni svými gumovými podobiznami. Svou postavu zde měl jako lídr opoziční ČSSD i Miloš Zeman. Celý pořad se inspiroval francouzskou předlohou, pořadem Les Guignols de l'info.

Pro informaci a možná i pobavení dodáváme na ukázku dílu tohoto pořadu, další jsou dostupné na YouTube.

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Prezident republiky podle Ústavy České republiky jmenuje a odvolává předsedu vlády.

Pravomoc prezidenta republiky plyne z čl. 62, písm. a) Ústavy, podle kterého prezident „jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády…“ Předseda vlády pak podává demisi do rukou prezidenta republiky podle čl. 73, odst. 1 Ústavy. Odvolání předsedy vlády je podmíněno jeho podáním demise.