Miloš Zeman

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou, neboť zákon o prokázání původu majetku Zeman opravdu ve Sněmovně podpořil, jeho vztah k EET a kontrolnímu hlášení byl však podstatně vlažnější. Zeman nicméně neměl s jejich prosazením problém.

Ačkoli Zeman v březnu 2016 podepsal zákon o evidenci tržeb, již dříve jej podepsat přislíbil a nakloněnost EET vyjádřil i jeho mluvčí v pořadu DVTV Forum, těžko se dá hovořit přímo o podpoře. Evidenci tržeb jako takovou zamýšlel Zeman hodnotit až podle dosažených výsledků, a priori ji však považoval za dobrý nástroj k boji s daňovými úniky. Přesto byl začátek podle jeho slov až „překvapivě dobrý“. Výtky ke zmatkům považoval za nemístné, ačkoliv se sám vyjádřil, že by přivítal některé změny v zákoně. Celkově vzato tedy nejde zdaleka o takovou podporu, jakou vyjádřil zákonu o majetku.

Novela zákona o DPH zavádějící kontrolní hlášení byla prezidentem Zemanem podepsána v prosinci roku 2014. U ní se nepodařilo ve veřejných zdrojích dohledat, že by Zeman zavedení kontrolního hlášení veřejně jakkoli jmenovitě podpořil, jak se vyjadřoval k předchozím dvěma zákonům. Při jejím přijímání však nevytvářel žádné překážky.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože není veřejně dostupná žádná studie, která by shrnovala celkové ztráty v rámci podniku OKD.

Při privatizaci OKD došlo k několika pochybným krokům, stejně tak jako v její další správě. Při prodávání státního podílu ve firmě měla být jeho cena o 5,7 miliardy Kč podhodnocena kvůli špatnému znaleckému posudku. Spor o výši částky při prodeji se dostal k soudu, přičemž ten ještě o případných vinících, kteří měli stát připravit o výše zmíněnou částku, nerozhodl. Osoby zainteresované v privatizaci OKD přehledně zpracovává infografika serveru Neovlivni.cz.

Další podezřelou transakcí je převod 7,5 miliardy Kč z OKD do dceřinné společnosti NWE vlastněné Zdeňkem Bakalou. Tento případ nyní vyšetřují švýcarské soudy. Zároveň se zmiňuje tzv. kauza bytů OKD. OKD ve svém fondu má přibližně 44 000 bytů. Tyto byty pak po privatizaci vlastnila fima RPG Byty Zdeňka Bakaly. Celková hodnota bytů ve fondu se odhadovala mezi 20–40 miliardami Kč. Kauza bytů OKD se táhla několik let, šlo o odkoupení bytů nájemníky za netržní ceny.

V roce 2016 na Žofínském fóru Zeman řekl: „Podle údajů, které jsem získal ze zdrojů, které mají povinnost informovat prezidenta republiky, celkový objem vytunelovaných prostředků za panství pana Bakaly v NWR se pohybuje mezi 100 až 150 miliardami korun.“ (záznam ČT, 48:59 min).

Vzhledem k tomu, že každý zdroj uvádí mírně odlišná čísla (ať už jde o počty bytů nebo mírné nuance v odhadovaných cenách), a s přihlédnutím k absenci veřejně přístupného celkového ohodnocení majetku OKD, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Skupina New World Resources vlastnící společnost OKD uvedla Ostravsko-karvinské doly na burzy v Praze, Londýně a Varšavě v květnu 2008. První kotace na české burze cenných papírů činila 465 Kč.

Poslední kotaci v RM-Sytému zaznamenala NWR v listopadu 2016 na částce 10 haléřů za akcii. Důvodem byla likvidace NWR jejími akcionáři kvůli úpadku OKD, který započal v květnu 2016.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť poslední dividenda dosáhla výše 6 miliard Kč (poslední dvě v součtu 12 miliard Kč) a nebyla ani vyplacena výhradně ve prospěch Bakaly. Navíc co se týče bytů OKD, je problematické mluvit o krádeži, když byty nájemníkům nepatřily a rozhodčí soud rozhodl, že dle smlouvy ani nebyla povinnost nabídnout jim je ke koupi. Přesto lze konstatovat, že Bakalovy kroky byly zejména morálně problematické.

OKD, která skutečně zaměstnává téměř 11 000 lidí, je v úpadku od května roku 2016. Miloš Zeman zde mluví o vyvedení peněz z firmy prostřednictvím dividend „těsně před krachem podniku“.

Nicméně podle žaloby, které byla podána proti Zdeňku Bakalovi a New World Resources N.V., poslední výplata dividend, ke které došlo prostřednictvím NWR, proběhla v letech 2011 a 2012 – čtyři roky před úpadkem. Jednalo se navíc ne o 16 mld. Kč, ale 6 mld. Kč v roce 2012, resp. o 12 mld. Kč za oba roky.

Dle žaloby NWR jednala celou dobu v součinnosti a podle pokynů Zdeňka Bakaly, a proto je náhrada škod mířena proti němu (odst. 90). Řízení v této věci se teprve blíží a nepřísluší nám tuto událost posuzovat, avšak i dle žaloby nedošlo k vyvedení peněz těsně před krachem.

Prezidentovo vyjádření o krádeži je také nepravdivé, neboť jakkoliv byly Bakalovy kroky morálně přinejmenším problematické, byty nebyly ve vlastnictví nájemců, aby jim mohly být byly ukradeny. Reportéři ČT (čas 12:35), kteří se kauzou opakovaně zabývali, ve svém vysílání přinesli záznam vyjádření Zdeňka Bakaly z roku 2005, který o zprivatizovaných bytech uvádí:

„Za tři roky budete vědět, jakým způsobem a kdy si ten byt můžete koupit.“

Ve stejném pořadu následuje i vyjádření mluvčího společnosti Karbon Invest, která byty privatizovala. Ten řekl:

„Tyto byty mají být prodávány v rozmezí 30 000 až 50 000 Kč za bytovou jednotku.“

V roce 2008 Bakala ovšem vydal prohlášení, že byty nejsou na prodej. Celé toto prohlášení je dostupné v Karvinském deníku. Podnikatel zde uvedl, že nikdy zvýhodněný prodej nájemníkům bytů nesliboval.

Podle smlouvy z roku 2004 měli mít nájemníci bývalých bytů OKD údajně přednostní právo k jejich koupi. Tyto byty měly být za velice výhodných podmínek zprivatizovány. Rozhodčí soud však rozhodl jinak: „...z privatizační smlouvy nevyplývá povinnost nabídnout nájemníkům bytové jednotky k odkoupení.“

Bakala tedy přes svůj veřejný příslib (resp. přes jeho možnou interpretaci) k odprodeji bytů nájemníkům nepřistoupil. Za tento krok nebyl nikdy odsouzen a navíc bylo rozhodci seznáno, že neporušil privatizační smlouvu a nešlo ani o krádež v právním slova smyslu. Historii případu popisuje rovněž server E15.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť taková analýza skutečně vznikla. Je ovšem třeba dodat dvě věci: zaprvé nehodnotíme, jestli jsou její závěry platné; zadruhé dodáváme, že se proti této práci objevila řada výtek stran metodologických i praktických, a to jak od samotné České televize, tak i od dalších aktérů. V rámci výroku hodnotíme fakt, že daná studie vznikla a že uvádí dané tvrzení. V tom má Zeman pravdu.

V roce 2017 byla publikována studie Analýza předvolebního vysílání České televize a Českého rozhlasu (Krajské a senátní volby 2016), jejímž hlavním řešitelem je Jan Křeček z FSV UK. Tato studie vznikla v Centru pro mediální studia, což je výzkumné pracoviště při Fakultě sociálních věd. V závěrech této práce se uvádí, že:

„V celku vysílaných zpravodajských a politicko-publicistických pořadů České televize (viz zejm. str. 16‒31 této analýzy) byla ve sledovaném období zvýhodňována politická strana TOP 09 tím, že promluvám jejích zástupců bylo trvale a pravidelně přidělováno zřetelně více prostoru, než by odpovídalo reálnému postavení této strany v politickém a společenském životě.“

Proti této publikaci se ohradila jak Česká televize, tak i celá řada publicistů. Přímo Česká televize zpracovala analýzu, v níž vytýká studii 10 hlavních nedostatků. V závěru pak ČT uvádí:

„Po přezkoumání závěrů z kvalitativní analýzy lze konstatovat, že autoři dokumentunepostupovali vůči zkoumanému subjektu (ČT) korektně. Bez zřejmého odůvodnění a s neznámým účelem uvádí dle jejich soudu problematické příklady bez nutného zpravodajskéhokontextu (při jehož zohlednění se naopak dá prokázat, že vybrané příklady nelze jakoproblematické argumentačně nijak podpořit). Autoři se také opakovaně uchylují k manipulativním, často až lživým nařčením (např. zařazením příspěvku mezi problematické s poukazem na to, že jde o ‚jedinou promluvu jediného stranického mluvčího‘, když se ve skutečnosti jedná o jednu z více než deseti promluv v rámci monotematického zpravodajského bloku). Obecně lze ke kvalitativní analýze říci, že autoři problematizují jakoukoliv účast politika TOP 09 ve zpravodajských příspěvcích pořadu Události ve sledovaném období a téměř vůbec nepřihlížejí k relevanci promluv těchto politiků k různým tématům, zvlášť tam, kde jsou podobně osloveni buď všichni představitelé hlavních parlamentních stran, popř. tam, kde se odehrává standardní zpravodajský střet na úrovni vláda vs. opozice. Kvalitativní analýza také nijak nezohledňuje praktické dramaturgické součásti zkoumané hlavní zpravodajské relace ČT. Ty jsou jasně dané a cyklicky se každý den opakují už několik let.“

Komentář Alexandra Mitrofanova opravdu rozděluje občany a obyvatele, občany ale nespojuje se „správnými názory“, jak tvrdí prezident, ale s vlastnostmi jako zájem o společnost, snahu o pochopení jejího fungování, ověřování informací a nepodléhání autoritám, které o něm mají rozhodovat. Jelikož posouvá Mitrofanův výrok do jiné roviny, je prezidentův výrok hodnocen jako zavádějící.

Citace z článku Mitrofanova:„Pestrá je paleta Zemanových voličů. Přesto mají společný rys. Jsou obyvateli, nejsou občany. Aby mě nikdo nechytal za slovo, v úředním slova smyslu občany samozřejmě jsou. Mají občanské průkazy a všechna práva, která stát zaručuje, včetně práva volebního. Jenže skutečným občanem, tedy zdrojem demokracie může být jen člověk, který se o stav společnosti zajímá, snaží se pochopit, jak funguje, nevěří tlachům a lžím – a především nad sebou nestrpí vůdce, který o něm rozhoduje.“

Zeman naráží na rozhovor Jiřího Pehe pro Respekt, kde Pehe na otázku redaktora, zda polarizace společnosti skončí s druhým Zemanovým mandátem, odpovídá nastíněním budoucího vývoje – podle něj hraje roli i odcházení jisté části voličstva. Nevyjadřuje však naději, jak tvrdí prezident, proto je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Pehe v rozhovoru řekl: „Navíc je tu zmíněný demografický vývoj, který se projevil už od minulé volby. Před pěti lety vyhrál Zeman nad Schwarzenbergem o 800 tisíc hlasů, tentokrát je to o 150 tisíc hlasů. Zemanovi voliči odcházejí a do volebního cyklu přicházejí mladí lidé. Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde. Situace není pro postkomunistický tábor příznivá.“

Povinná volební účast za první republiky skutečně existovala, obsahoval ji volební zákon č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 5 a 13), podle kterého se musel voleb účastnit každý volič mimo osob, které:

• byly starší než 70 let, nebo
• se nemohly dostavit pro nemoc nebo tělesnou vadu do volební místnosti, nebo nemohly k volbám přijít z důvodu neodkladné povinnosti svého úřadu či povolání, nebo
• byly v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km, nebo
• byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami.

Neomluvená účast se trestala pokutou od 20 do 5 000 Kč nebo vězením od 1 dne do 1 měsíce.

V Belgii, Lucembursku i Austrálii volební povinnost v současnosti platí. V Belgii je dle volebního zákona volební neúčast postihována pokutou 5–10 eur (.pdf, str. 53 (čl. 210)), při opakovaném provinění může pokuta vzrůst na 10–25 eur (při dnešním kurzu to činí cca 640 Kč).

V Lucembursku voliči hrozí za neúčast pokuta, v praxi ale není vynucována (.pdf, str. 10); v Austrálii volič za nesplnění volební povinnosti zaplatí 20 australských dolarů (.pdf, str. 262 (čl. 245)), což je v přepočtu přibližně 360 Kč.

Zeman podpořil návrh Sobotkovy vlády, který ovšem přestal být předmětem diskuze s koncem volebního období. Aktuální návrhy zákona o referendu prezident nepodpořil, mimo to se zásadně liší (jak okruhem možných otázek, tak i počtem podpisů, které jsou potřeba pro jeho vyvolání).

Zeman podpořil v Poslanecké sněmovně návrh referenda z dílny vlády Bohuslava Sobotky. Prezident během projednávání tohoto návrhu vystoupil v Poslanecké sněmovně a apeloval na poslance, aby návrh schválili. V minulém volebním období se ovšem nestihla předloha projednat a tak „spadla pod stůl“.

V současné době byly do Sněmovny předloženy tři návrhy zákona o obecném referendu (poslanecké návrhy SPD, KSČM a ČSSD). Ani jeden návrh není identický s tím, co Miloš Zeman při projednávání podpořil, proto se nedá říct, že podporou předchozího vládního návrhu vyjádřil podporu i těmto.

Předloha SPD se liší tím, že okruh možných otázek pro referendum je výrazně širší, u návrhu komunistů platí totéž (v obou případech lze také referendum vyvolat jednodušeji); návrh ČSSD naopak zvyšuje hranici pro vyvolání referenda. U všech těchto návrhů pak běží řádný legislativní proces a jsou projednávány.

Zeman má pravdu v tom, že proti inkluzi vystupuje veřejně dlouhodobě. Není v tom osamocen, protože řada politiků danou věc také odmítá. Je ovšem pravdou, že veřejná vyjádření či přístup řady politiků k inkluzi prošla u některých vývojem (např. Okamura ji svým hlasem v Poslanecké sněmovně podpořil a následně ji kritizoval).

Nicméně Zeman novelu, která inkluzi v současné podobě upravuje, sám podepsal (6. zákon), jak dokládá zpráva na webu Pražského hradu. Nevyužil svého práva veta.

Navíc jeho poznámka o nadávkách je velmi nepřesná. Různí aktéři pouze veřejně reagovali na Zemanovy argumenty a to často odborně, věcně. Argument multikulturalismem, jak jej prezident prezentuje, pak v kritice tehdejších oponentů dohledatelný není. Z těchto důvodů je výrok hodnocen jako zavádějící.

Zemanův postoj

Miloš Zeman skutečně kritizoval inkluzivní vzdělávání už při jejím projednávání ve Sněmovně na začátku roku 2015:

„Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.“

Tím rozpoutal debatu o selektivním vzdělávání a jeho názor vyvolal rozbouřené reakce řady politiků i dalších aktérů (MF Dnes, 28. 1. 2015, str. 5), přičemž tyto reakce byly téměř bez výjimky zamítavé. Nicméně směřovaly spíše k samotnému možnému začleňování žáků, argumentace "multikulturalismem", jak o ní Zeman mluví, u odpůrců nijak nedominovala.

S prezidentovým vyjádřením nesouhlasili, nebo jej za něj přímo kritizovali: Jan Michalíkz Ústavu speciálněpedagogických studií Univerzity Palackého, Klára Laurenčíková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, Petr Fiala, Alena Gajdůšková, Marcel Chládek, ombudsmanka Anna Šabatová, Národní rada osob se zdravotním postižením, Tereza Laubeová, která je kvůli mozkové obrně na vozíku, Jiří Dienstbier (ČT24.cz, 15. 1. 2015), Bohuslav Sobotka, Jiří Zlatuška, Jiří Mihola, František Vácha, Michaela Marksová Tominová, Anna Putnová, ředitel Jedličkova ústav Petr Hrubý (ČT 24, 15. 1. 2015, Události, komentáře), poslanci Bohuslav Svoboda a Ivana Dobešová (ČRo Plus, 15. 1. 2015, 18:00 zprávy), Petr Gazdík, Soňa Marková, Jiří Junek, Jana Drápalová, europoslankyně Věra Jourová, Tomáš Feřtekz EDUinu, Markéta Adamováa rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Vojáka v poli Miloše Zemana tak obhajoval jeho mluvčí a Jan Veleba. Marta Semelováa Rudolf Volejníkzaujali spíše neutrální postoj.

Je také pravdou, že postupně řada politiků svou pozici vůči inkluzi pozměnila. Současní odpůrci inkluzivního vzdělávání z řad poslanců skutečně během projednávání nevystupovali právě proti dané věci. Řešili buď jiné aspekty školského zákona (např. domácí vzdělávání nebo pedagogický registr) nebo dokonce pro daný zákon aktivně hlasovali.

Vývoj v názorech politiků

Novela školského zákona, která obsahuje i změny v inkluzivním vzdělávání, byla v Poslanecké sněmovně projednávána jako sněmovní tisk 288. V rámci projednávání k němu vystoupila řada poslanců z různých stran se svými stanovisky.

Server Parlamentní listy přinesl anketu různých politiků, kteří se k inkluzi vyjádřili. Reagovali na prohlášení prezidenta Zemana, který uvedl v rádiu Frekvence 1: „pokud inkluze skutečně začne, tak to bude jeden z mnoha nezdařených experimentů v našem školství, který dětem i učitelům uškodí.“

Řada z nich napříč politickým spektrem inkluzi v polovině února 2016 silně kritizovala. Nabízíme tedy jejich vyjádření konfrontovaná s jejich postoji během samotného projednávání daného zákona.

Tomio Okamura:

„Nesouhlasím s vládním rozhodnutím zavádět od letošního září další inkluzi do škol.“ Během projednávání školského zákona poslanec Okamura nevystoupil na plénu Poslanecké sněmovny ani jednou, jak dokládají stenozáznamy z prvního, druhého i třetího čtení.

Uveďme, že v době schválení (13. února 2015) byl Okamura stále předsedou hnutí Úsvit a byl tedy nadán přednostním právem, mohl tak vystoupit kdykoli. V konečném hlasování pak Tomio Okamura tento zákon navíc podpořil svým hlasem.

Ze současných členů hnutí Úsvit proti inkluzi vystoupil i předseda poslaneckého klubu Marek Černoch. Ten pro výše citovaný server uvedl:

„My v Úsvitu na to máme stejný názor jako prezident. Nesouhlas s inkluzí máme dokonce přímo v programu.“ Během projednávání však Černoch (stejně jako Okamura) vůbec k danému zákonu nevystoupil. Navíc ze záznamu je patrné, že všichni členové Úsvitu, kteří byli přítomni finálního hlasování, školský zákon podpořili. Podobný názor jako Černoch vyjevil také poslanec Fiedler, který pro daný zákon nakonec hlasoval.

Další politik, který v současnosti odmítá inkluzi, je předseda ODS Petr Fiala. Ten na svém twitterovém účtu uvedl, že „inkluze ve školství je dalším příkladem sociálního inženýrství této vlády.“

19. září 2014 (tedy v 1. čtení návrhu školského zákona) Fiala v Poslanecké sněmovně řekl:

„Abych nebyl nespravedlivý, jedna koncepční věc tam je a tato koncepční věc je rozvíjena správným směrem, a to je ten § 16, tedy systém podpory žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, kde skutečně dochází k určité individualizaci a kde je to hodně složité, kdybych to měl říci jednoduše v jedné větě, kde se odstupuje od toho, že se k žákům přistupuje podle typu znevýhodnění, ale nyní se k nim bude přistupovat spíše podle individuálních potřeb. Ten směr je správný, ale zrovna tato část vyvolává, a to si tady ve Sněmovně taky musíme říct, největší nedůvěru nebo obavy odborné veřejnosti a učitelů, jak to vlastně bude realizováno. Jednak tu hrozí určitá možnost zneužití při tom individuálním posuzování, ale to jde třeba odstranit nějakým dalším vylepšením. Ale to, co tu opravdu hrozí, je, že systém nebude použitelný, protože nebude financovatelný. A tady by nám mělo být panem ministrem školství jasně řečeno, z jakých zdrojů a jak bude ten změněný systém podpory žáků se specifickými potřebami financován.“

Fiala tedy vznesl otázku na možné financování (neřešil tedy přímo ohrožení kvality), nicméně kromě 1. čtení se k dané věci už nevyjádřil a v rámci finálního projednávání jako problematické řešili poslanci ODS zejména problematiku domácího vzdělávání na druhém stupni.

Dalšími politiky, kteří souhlasili v rámci dané ankety s názorem prezidenta Zemana, totiž že „pokud inkluze skutečně začne, tak to bude jeden z mnoha nezdařených experimentů v našem školství, který dětem i učitelům uškodí,“ byli předsedové TOP 09 a Starostů a nezávislých, Miroslav Kalousek a Petr Gazdík.

Kalousek uvedl: „Po dlouhém čase mám důvod s panem prezidentem zcela souhlasit. Navrhovanou inkluzi pokládám za velmi špatný krok. Ono to nepoškodí jenom nadané žáky, kteří budou zpomalováni, ale poškodí to i ty hendikepované, protože budou v prostředí, kde nezažijí úspěch. A když nezažijete úspěch, tak vás to demotivuje. To je krok, který nepřinese nikomu nic a poškodí úplně všechny.“ Gazdík se omezil na „má pravdu pan prezident!“

Oba pánové jsou členy poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové. Během projednávání daného zákona ani jeden z nich (ostatně ani další člen klubu) nevystoupil v rozpravě s žádným příspěvkem, který by inkluzi zpochybňoval (viz stenozáznamy výše). V hlasování oba byli proti tomuto zákonu, tento postoj však byl zdůvodněn tak, že návrh omezuje možnost domácího vzdělávání. Ve 3. čtení tento postoj artikulovala za klub TOP 09 a Starostové např. poslankyně Nina Nováková.

Ta uvedla 11. února 2015 v Poslanecké sněmovně: „Chtěla bych říci, jestli na tom stojí, na registru pedagogických pracovníků a na neschválení individuálního vzdělávání na druhém stupni – které, znovu říkám, se týká do tisíce dětí –, jestli kvůli tomu je ochotno Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zahodit ten naprosto pozitivní § 16, který je pozitivním průlomem v přístupu k žákům, kteří mají nějaké specifické potřeby, tak my toho velmi litujeme, ale přesto, pokud nebude splněna podmínka individuálního vzdělávání, pokud z § 16a nevypadne odstavec 5, který je velmi dlouze prodiskutován, tak poslanecký klub TOP 09 nemůže podpořit tuto novelu. A je nám to velmi líto, protože - znovu opakuji - § 16 (podpora vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami - pozn. Demagog.cz) obecně považujeme za velice pozitivní průlom.”

Dalšími, kdo podpořili v citované anketě názor prezidenta, byli poslanci Schwarz, Dolejš, Hovorka, Rais, Koskuba, Foldyna, Huml, Fichter. Všichni jmenovaní jsou vládními poslanci a pro daný zákon ve 3. čtení zvedli ruku. Navíc ani jeden ze zmíněných pánů nevystoupil během celého projednávání proti inkluzivnímu vzdělávání, jak dokládají stenoprotokoly ze všech tří čtení (viz výše).

Konečně souhlas s negativním postojem Zemana k inkluzi sdílejí rovněž poslanci KSČM, Marta Semelová a Vojtěch Adam. Předně je třeba uvést, že oba návrh školského zákona podpořili. Během jednání v 1. čtení Semelová uvedla:

„K § 16(podpora vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami – pozn. Demagog.cz), to znamená podpůrné opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, tady bylo řečeno víc než dost. Já tam řadu těch kroků velice vítám, myslím si, že je dobře, že jsou tam i podpůrná opatření toho nižšího stupně, kdy bude moci rozhodovat pedagog na základě znalosti těch dětí, kdy nebude muset být zbytečné papírování. Na druhou stranu mě mrzí, že během tří nebo čtyř dnů došlo ke změnám v tom smyslu, že varianta, která byla připomínkována Asociací speciálních pedagogů, kraji a dalšími, byla po jednání vlády pozměněna. Tady si myslím, že je potřeba opravdu diskutovat s odborníky, protože není možné, aby žáci, kteří potřebují být zařazeni rovnou do speciálních škol nebo tříd, procházeli celým tím martyriem tak, jak je tady uvedeno.“