Podívejte se, Ruská federace sleduje nás, sleduje politiku. Když my například vykážeme jednoho nebo dva prokázané agenty, tak ihned vyhodí taky dva naše diplomaty. Když bráníme někomu, o kterým víme, že je vlastně příslušník tajných služeb, aby zde nastoupil na velvyslanectví, tak zabrání našem diplomatu, aby nastoupil v Moskvě. A poněvadž tam máme podstatně méně lidí samozřejmě, než Rusové u nás, tak ten souboj můžeme těžko vyhrát.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť na vyvedení ruských diplomatů, kteří jsou podezřelí ze špionáže, ihned navázalo okamžité vykázání dvou českých diplomatů z Ruska.
Bezpečnostní informační služba (BIS) odhalila nejprve jednoho a posléze dva další ruské špiony. Ti po odhalení opustili ČR. Ruské ministerstvo zahraničí pak následně zamezilo přístup do Ruska dvěma českým diplomatům.
Podobná situace nastala již v roce 2009. Tehdy byli dva ruští diplomaté vypovězeni z ČR kvůli podezření ze špionáže. Na to zareagovala ruská strana a nařídila dvěma českým diplomatům opustit Moskvu.
Neobvyklý je taktéž počet zaměstnanců na ruské ambasádě v Praze. 125 zaměstnanců a z toho 80 diplomatů je značný nepoměr v poměru k pouhým 15 zaměstnancům na Velvyslanectví České republiky v Rusku.
Výrok předsedy Schwarzenberga tak hodnotíme jako pravdivý.
Václav MORAVEC: Pane předsedo Schwarzenbergu, vy jako TOP 09 jste obhajovali a podíleli jste se na zavádění poplatků ve zdravotnictví. Pokud byste znovu teď vládli, tak vy byste přistoupili znovu k obnovení poplatků. Karel SCHWARZENBERG: Prokázalo se, že byly rozumné. A ty peníze dneska ve zdravotnickém systému chybí.
Ministerstvo zdravotnictví vydalo v roce 2009 bilanční zprávu, ve které zhodnotilo finanční dopady regulačních poplatků zavedených předchozí rok. První rok fungování se na poplatcích vybralo pět miliard korun a dalších pět miliard představovaly úspory uvnitř systému. Kompletní zpráva k dispozici zde.
V následujících letech bohužel ministerstvo obdobnou zprávu nepublikovalo. Vycházet lze pouze z dat Českého statistického úřadu, podle zjištění ČSÚ se příjmy nemocnic z regulačních poplatků pacientů v období 2008-2012 pochybovaly mezi 5-6 miliardami korun.
Jedním z hlavních důvodů zavedení regulačních poplatků byla snaha zamezit zbytečným návštěvám lékaře. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (viz. tabulka) spadajícího pod Ministerstvo zdravotnictví docházelo ve sledovaných kategoriích v období 2007-2013 zpravidla k nižšímu počtu návštěv lékařů a ambulantních ošetření.
2007200820092010201120122013počty ošetření
lékařská služba první pomoci
dospělí (v tis.)786463510440427432445zdroj: ÚZIS
Vláda Bohuslava Sobotky se rozhodla k 1.7. 2014 výpadky příjmů z regulačních poplatků kompenzovat zvýšením vyměřovacího základu pro platbu za státní pojištěnce, a tím k jejímu navýšení ze 787 Kč na 845 Kč za osobu na kalendářní měsíc, což mělo do konce kalendářního roku bude znamenat dodatečný příjem systému v. z. p. 2,1 mld. Kč.
Komplexní analýza dopadů zrušení regulačních poplatků na systém financování zdravotnictví a nemocnic není ve veřejně dostupných zdrojích k dispozici.
Nesmíme zapomenout, že české zbraně jsou právě u kurdských bojovníků velice oblíbený. Oni nazývají automat prostě Brno, poněvadž je to jejich obvyklá zbraň.
Kurdové (a nejen oni) skutečně používají zbraně, které jsou nazývány "Brno". Zmínku o nich lze nalézt v různých článcích. Pušky Brno např. kurdské Lidové obranné jednotky zabavily minulý rok při útoku na jednu z vesnic. Zmiňuje je však již novinový článek z roku 1980, ve kterém o kurdských bojovnících hovoří LeRoy Woodson, novinář National Geographic, který s Kurdy strávil devět týdnů. A říká: "Jsou to skvělí střelci. Jejich nejoblíbenější zbraní je puška Brno s dostřelem 800 yardů, což je v horách mnohem lepší než AK 47 s dostřelem 300 yardů, kterou používají Iráčané."
Kurdský filmový režisér Huner Saleem dokonce napsal knihu nazvanou "Otcova puška", ve které vzpomíná na své dětství v Kurdistánu, kdy jeho otec opakovaně odcházel do hor se starou "brněnskou puškou" a říkal: „Příští rok bude Kurdistán svobodný.“
Výrok Karla Schwarzenberga tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť je to skutečně u kurdských bojovníků obvyklá a oblíbená zbraň.
Ale myslím, že oprávněně pomoci Kurdům, poněvadž se opravdu jako jediní statečně postavili těm takzvaným Chalífátu, osvobodili Jezídy a tak dále.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože na osvobození Jezídů a boji proti jednotkám Islámského státu se vedle kurdských bojovníků podílí i irácká armáda a americké letectvo.
Podle České televize Kurdové zaútočili po boku irácké armády na město Amirlí, které je obléháno radikály z hnutí Islámský stát, kteří již v červnu vyhlásili tzv. chalífát nazvaný Islámský stát.
Kurdským jednotkám se také podle zpráv podařilo osvobodit jezídy, kteří byli islamisty obklíčeni v pohoří Džabal Sindžár, za vzdušné pomoci amerických jednotek. O zásahu informoval například britský Guardian.
...co se na středním východě děje, že se zhroutil systém, který byl vytvořen po první světové válce, kde byli úředníci francouzského a anglického ministerstva zahraničí, narýsovali hranici Sýrie, k Sýrii přidali kus Mezopotámie, narýsovali Irák, zapomněli národ 35 milionů, skoro tak jako Poláků, Kurdy naprosto zohlednit, ačkoli se jim to taky slibovalo.
Možnost vytvoření samostatného Kurdistánu byla po skončení první světové války garantována dohodou ze Sèvres. V článku 64 této smlouvy bylo stanoveno, že po uplynutí jednoho roku její platnosti může být konán plebiscit o nezávislosti oblastí obývaných Kurdy. Tato podoba smlouvy však nakonec nebyla ratifikována a byla nahrazena smlouvou z Laussane, která ale práva Kurdů nijak nezohledňovala. Tento rozdíl je jasně patrný z dobových map zde a zde.
V současnosti je velikost kurdské populace odhadována v rozmezí 25 až 35 milionů osob. Určení přesnějšího počtu je vzhledem k vnitřní heterogenitě tohoto etnika a teritoriálnímu rozdělení jeho příslušníků do několika nezávislých států velmi problematické. Kurdskou menšinu (AJ) lze tedy nalézt zejména na východě Turecka, v Iráku, Íránu, Sýrii a Arménii.
Jelikož Kurdům bylo vytvoření nezávislého státu skutečně přislíbeno, hodnotíme daný výrok jako pravdivý. Drobnou nepřesností v argumentaci je pouze zmínka o tom, že by si úředníci evropských velmocí nebyli této problematiky vědomi, což lze při bližším pohledu na citované mírové smlouvy vyvrátit.
Vladimir Vladimirovič Putin neuznává ukrajinský národ. Pro něho jsou Ukrajinci pouze část ruského národa, a tudíž nemají práva na to míti samostatný stát a samostatně se politicky rozhodovat.
Ruský a ukrajinský národ považuje Putin za „sesterské“. „Ať už Ukrajina směřuje kamkoliv, jednou se potkáme. Proč? Protože jsme jeden národ,“vyjádřil se loni. Tím navázal i na starší poznámku adresovanou Georgi Bushovi, ve které podle agentury Kommersant řekl, že Ukrajina není ani stát. Co je Ukrajina? Část jejích území je východní Evropa, ale větší část je dárkem od nás.
...jeho politika (Vladimira Putina - pozn. Demagog.cz) byla už během posledních let tu ukrajinskou narušovat. To dělal nejdříve hospodářskými prostředky. Jak zdvihal prudce nebo snížil ceny ropy, plynu a tak dále. Uzavíral export ukrajinský do Ruské federace, otevíral.
O konfliktech Ruska a Ukrajiny o cenu plynu se obecně ví minimálně od počátku roku 2009, kdy byla velká část Evropy ohrožena výpadkem dodávek ruského plynu, který proudí na západ přes Ukrajinu. Tento konflikt skončil podpisem nové dohody mezi Ukrajinou a Ruskem, na základě které se cena plynu zvýšila ze 179,5 dolarů v roce 2008 na přibližně 250 dolarů za 1000 metrů krychlových. Podobně vyhrocený konflikt proběhl již v roce 2006.
Rusko naopak nabídlo Ukrajině slevu na konci roku 2013, kdy ukrajinská vláda odmítla podepsat asociační dohodu s Evropskou unií. Další zdražení následovalo v dubnu 2014, kdy se vyhrotila situace mezi Kyjevem a Moskvou.
V roce 2013 Rusko dále zablokovalo ukrajinský export do Ruska. Kreml blokádu zdůvodňoval nálezem toxických látek v cukrovinkách. Už tehdy ale Ukrajina vyjádřila obavy, že Rusko takto penalizuje její sbližování s Evropskou unií.
Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.
To, co vpochodovalo na Krym, ale teď tedy tam působí, to jsou normální vojáci, dobře vyzbrojený vojenský oddíly. Je to válka Ruska proti Ukrajině, která bude mít příměří. Neznamená to mír.
V poslední době se objevila tvrzení prezidenta republiky Miloše Zemana, že věří ruskému ministrovi zahraničí Lavrovovi v otázce nepůsobení ruských vojáků ve východní části Ukrajiny. Prezident považuje konflikt za občanskou válku. Tento názor vyvolal v zemi různé reakce. Zeman samotný ovšem na summitu NATO ve Walesu následně svá slova popřel, když prohlásil, že "na východě Ukrajiny se vede hybridní válka a takzvaní 'dobrovolníci' na straně separatistů jsou ruští vojáci."
Článek k tématu vydal například server ihned.cz pátého září. Avšak přestože se objevují protichůdná tvrzení, přítomnost ruských vojáků na Krymu potvrdil sám Vladimir Putin. Ten podle agentury Reuters (článek v angličtině) oznámil v ruské stání televizní stanici Rossija státní vyznamenání některých ruských vojáků, kteří se na obsazení Krymu podíleli. Informaci převzal ze zpravodajských agentur například server Eurozpravy.cz.
Putin ve svém projevu již 19. března mluvil o posilování ruského kontingentu na území Krymu.
Co se týče příměří na Ukrajině, to je zatím velmi křehké a na trvalý mír to skutečně prozatím nevypadá.
Václav MORAVEC: Proč jste to příměří označil za pochybné? Karel SCHWARZENBERG: Podívejte se (...), dle mých informací se mají stáhnout Ukrajinci. Nikdo nepíše, že ty bojůvky, ruští vojáci se mají stáhnout. Kdyby pro obě strany platilo, že se mají stáhnout sto kilometrů, prosím. Ale když to jedna jenom ze stran, tak je to jediná možnost, že náhodou zase došlo k něčemu a bude další území okupováno.
Argumentace Karla Schwarzenberga se nejspíš opírá o původní plán příměří navržený Vladimírem Putinem, který skutečně zahrnoval jednostranné stažení vládních jednotek. Současné příměří se však řídí podle dohody podepsané 5. září v Minsku. Tato dohoda (.pdf, RJ; neoficiální překlad dohody, AJ) v bodě 10 obsahuje požadavek na stažení všech nelegálních vojenských skupin, vojenského vybavení, bojovníků a žoldáků z území Ukrajiny.
A také. Poněvadž to už se Rusku skoro podařilo, že o Krymu se vůbec nemluví. (...) A prostě to přijmout, okupace cizího území, to je pro mě opravdu strašný. Musíme, ano, mluvit i o Krymu. Bodejď se teď o východní Ukrajině. Ale nesmíme přijmout, že okupace cizího území se tane normálním nástrojem, na který se jenom díváme.
Ačkoliv se v poslední době média věnovala především východní Ukrajině, na Krym se rozhodně nezapomnělo − jednaly o něm například hlavy členských států na zářijovém summitu NATO ve Walesu. Výrok Karla Schwarzenberga proto hodnotíme jako nepravdivý.
Krize na Ukrajině a vztah Severoatlantické aliance k Rusku byly jedněmi z priorit jednání na summitu NATO ve Walesu, který se konal ve dnech 4.-5. září 2014. Jedním z výstupů tohoto summitu je tzv. Deklaracez Walesu. Hlavy členských států v ní mj. odsuzují ilegální okupaci Krymu a požadují, aby se z něj Rusko stáhlo (viz bod 16). Dále jsou znepokojeni diskriminací krymských Tatarů a dalších etnik žijících na Krymském poloostrově (viz bod 17).
Ke Krymu se v nedávné době vyjádřil při jednání s krymskými Tatary také litevský ministr zahraničí Edgars Rinkēvičs. Zopakoval zde litevské stanovisko, že Litva ruskou anexi Krymu neuzná. Otázku Krymu připomněl také José Manuel Barroso ve svém telefonickém hovoru s ukrajinským premiérem Petrem Porošenkem z 11. srpna.
