Luděk Niedermayer
TOP 09

Luděk Niedermayer

TOP 09

Bez tématu 38 výroků
Energetika 3 výroky
Evropská unie 3 výroky
Invaze na Ukrajinu 3 výroky
Ekonomika 1 výrok
Zahraniční politika 1 výrok
Pravda 37 výroků
Nepravda 2 výroky
Zavádějící 4 výroky
Neověřitelné 2 výroky
Rok 2022 7 výroků
Rok 2017 19 výroků
Rok 2016 10 výroků
Rok 2014 9 výroků

Luděk Niedermayer

Co se tady stalo, tomu se říká agresivní daňové plánování, které znamená, že daň. subjekt využije určitého ustanovení zákona, které mu umožní snížit daňový náklad jinak, více než kdyby použil těch standardních postupů.
Otázky Václava Moravce, 12. února 2017
Pravda

Pojmem agresivní daňové plánování bývá skutečně označováno využívání či dokonce zneužívání mezer v daňových zákonech ke snížení daňové povinnosti.

Zamezit této činnosti se snaží státy jak na národní úrovni, tak ve spolupráci s EU či OECD prostřednictvím řady opatření. Na mezinárodní úrovni se jedná zejména o danění podle sídla provozovny, kontrolu převodních cen či tzv. exit tax při přesunutí sídla společnosti.

Na národní úrovni jde především o eliminování různých mezer v zákonech, jako byla například ta, která vedla k nulovému zdanění korunových dluhopisů. Tento fenomén byl vysvětlen v jiných odůvodněních.

Luděk Niedermayer

Daňový úřad má ale povinnost přihlížet nejen na právní aspekty té transakce (vydávání dluhopisů, pozn. Demagog.cz), ale na všechny okolnosti. V okamžiku, kdy by mezi těmi stovkami firem, které to udělaly, se našly firmy, které vydaly tento dluhopis bez zjevné ekonomické motivace, tak má daňový úřad povinnost toto dodanit, což v tomto případě dělá něco kolem 25, 30 milionů ročně.
Otázky Václava Moravce, 12. února 2017
Pravda

Státní orgány mají možnost provést daňovou kontrolu. Pokud naleznou nesrovnalosti, mohou pak daňovým subjektům daň doměřit. V případě Andreje Babiše a akciové společnosti Agrofert by dodaněná částka činila přibližně 30 milionů Kč. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Příslušnými státními orgány, které provádí správu daní a s ní související činnosti, jsou finanční úřady. Ty mohou provést daňovou kontrolu a na jejím základě pak daň doměřit.

Pokud by správce daně shledal, že akciová společnost Agrofert vydala dluhopisy neoprávněně, vyzval by všechny zúčastněné subjekty k dodanění. V tomto případě by se jednalo o Andreje Babiše, jenž drží korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,5 miliardy Kč, které nepodléhají zdanění a které při roční sazbě 6 % Andreji Babišovi přinesly za minulý rok výnos 90 milionů Kč. Kromě něj by musela dodanit tuto částku i akciová společnost Agrofert, o 90 milionů se totiž snížil její daňový základ.

Částka, kterou by Andrej Babiš musel ročně doplatit, činí 13 milionů Kč, neboť by výnos v hodnotě 90 milionů Kč musel zdanit sazbou daně z přijmu fyzických osob, tedy 15 %. Akciová společnost Agrofert by pak jako právnická osoba danila sazbou ve výši 19 %, což by každoročně činilo 17 milionů Kč. Celková částka tak opravdu dosahuje přibližně 30 milionů ročně. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Luděk Niedermayer

Přece ty úroky jsou daňově uznatelný náklad pro Agrofert. V případě, kdy tato transakce bude uznána, ty dluhopisy by byly označeny za legálně nepřípustné a byly by dodaněny, tak v případě Agrofertu by to znamenalo 13 milionů na dani, kterou vy (za současné situace, pozn. Demagog.cz) neplatíte, a tuším nějakých necelých 17 milionů na daních od Agrofertu.
Otázky Václava Moravce, 12. února 2017
Pravda

Pokud by se Finanční správa rozhodla pro dodatečné zdanění úroků z dluhopisů a uznala emise dluhopisů za nezákonné, stát by skutečně ročně zbohatl asi o 30 milionů korun.

Ministr financí vlastní korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,482 miliardy korun. S šestiprocentním úročením mu vynáší 88,92 milionů korun ročně, a pokud by ministr nevyužil daňové optimalizace a zdanil by tuto částku patnácti procenty, stát by získal asi 13,3 milionů korun.

Koncern si úrok, jenž ministru Babišovi vyplácí, započítává do firemních nákladů a snižuje si tak daňový základ. Pokud by Specializovaný finanční úřad uznal emisi dluhopisů Agrofertu za neodůvodněnou (nehodnotíme, na kolik je to pravděpodobné) a rozhodl by o dodatečném zdanění 19% sazbou, český stát by si přišel na zhruba 17 milionů korun.

Pokud by byly splněny obě zmíněné podmínky, každoročně by stát díky těmto krokům na daních skutečně vybral o více než 30 milionů více.

Luděk Niedermayer

Zatížení firmy vysokým úrokem na úvěr, který navíc nemá ekonomickou racionalitu, je jedním ze základních technik obcházení daně a agresivního daňového plánování. To je jedna z těch prvních věcí, kterou jsme schválili v rámci evropské legislativy proti obcházení daní.
Otázky Václava Moravce, 12. února 2017
Pravda

Výrok hodnotíme jako pravdivý, zatížení firmy vysokým úrokem je jednou základních technik obcházení daně, kterou se nejprve zabývala OECD, na jejíž závěry zareagovala Evropská unie. Ta v červenci 2016 vydala směrnici zdaňující tyto praktiky, přičemž ta je jedním z prvních výsledků evropské legislativy v oblasti boje proti obcházení daní.

Zatížení firmy vysokým úrokem na úvěr funguje následovně: Společnost A si založí dceřinou společnost B v zemi, která má velice nízkou nebo dokonce žádnou daňovou sazbu. Tato dceřiná společnost B půjčí společnosti A peníze s vysokým úrokem. Společnost A pak platí půjčené peníze zpět dceřiné společnosti B a s nimi vysoký úrok, který pak dceřiná společnost B v zemi s nízkou daňovou sazbou zdaní. Původní finanční prostředky společnosti A tak nepodlehnou vysoké daňové sazbě, nýbrž se zdaní nízkou či žádnou sazbou v zemi, kde působí dceřiná společnost B. Společnost A si však mohla půjčit peníze s daleko nižší úrokovou sazbou a chovala se tedy ekonomicky iracionálně. Daleko jednodušeji tuto praxi znázorňuje tento obrázek:

Zdroj: Evropská komise

Tato praxe je pro státy nežádoucí, neboť jim unikají zdanitelné příjmy. Proto v roce 2013 vydala OECD a státy G20 Akční plán eroze základu daně a přesouvání zisku (anglická zkratka BEPS), jehož součástí je omezit erozi daně prostřednictvím vysokých úroků na úvěr (.pdf, str. 19, Akční oblast 4). Na výsledky Akčního plánu zareagovala v prosinci 2015 Rada EU, načež v lednu 2016 podala Komise návrh na vydání směrnice týkající se praktik vyhýbání se daňovým povinnostem. Tato směrnice byla přijata 12. července 2016.

Směrnice reaguje na předchozí snahy OECD a v článku 5 pak vymezuje počet případů, ve kterých je daňový poplatník povinen platit daň při přesunutí svých aktiv do jiného členského státu nebo třetích zemí. Nová situace tak kopíruje situaci na obrázku vpravo, kdy by při použití stejného postupu jako předtím musela nyní společnost A zaplatit daň při převodu svých aktiv již ve svém členském státě.

Návrh směrnice byl součástí balíčku opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem a patří mezi první schválené předpisy týkající se obcházení daní. Komise v říjnu 2016 navrhla další daňové směrnice, konkrétně směrnici, jež se zabývá hybridními nesoulady se třetími zeměmi, a směrnici o společném základu daně z příjmu právnických osob. Žádná z nich však prozatím nebyla schválena.

Luděk Niedermayer

A jak už jsem říkal o tom, jestli to bylo v souladu se zákonem, nebo ne, rozhodne soud. Podle mého názoru by v řadě případů daňová správa měla doměřit tu daň. Poté, co bude daň doměřená, se může poplatník odvolat k soudu a soud o tom rozhodne
Otázky Václava Moravce, 12. února 2017
Pravda

Niedermayer víceméně korektně popisuje proces, kterým lze zvrátit doměření daně. Právním rámcem pro tuto otázku je zákon o daních z příjmů, daňový řád a soudní řád správní. Na základě nich se lze proti doměřené dani nejprve odvolat a v případě neúspěchu je možná žaloba u soudu. Proti nevyhovujícímu rozhodnutí lze v zákonem vymezených případech podat i kasační stížnost. V krajním případě by celá procedura mohla vypadat i takto.

I. Finanční úřad rozhodneo doměření daně v prvním stupni.

II. Proti tomuto rozhodnutí se daňový subjekt odvolá.

III. Odvolací orgán, v tomto případě Odvolací finanční ředitelství, rozhodnutí k nevoli poplatníka potvrdí.

IV. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu podá subjekt žalobu ke správnímu soudu.

V. Správní soud, zde Krajský soud, napadené rozhodnutí znovu potvrdí.

VI. Proti pravomocnému rozhodnutí správního soudu podá subjekt kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Europoslanec má tedy přes terminologické nepřesnosti pravdu. Proti rozhodnutí se lze odvolat a poté případně dále usilovat o jeho zvrácení také u soudu.

Luděk Niedermayer

Ten zákon platil od roku 1993, Kalousek ho neudělal, zákon umožnil vydávat dluhopisy, které nebudou zdaněné.
Otázky Václava Moravce, 12. února 2017
Zavádějící

Na základě doplňujících informací bylo změněno hodnocení výroku z pravdy na zavádějící.

Luděk Niedermayer má pravdu v tom, že zákonná úprava umožňující nedanění korunových dluhopisů má původ v 90. letech. Ta byla ovšem přes 15 let zcela nevyužita, následně Kalouskovým ministerstvem financí dokonce vypuštěna, aby ji Kalouskovo MF opět vrátilo do legislativy a "oživilo" vydáním několika sérií takto nedaněných dluhopisů, což spustilo vlnu takových emisí. Z tohoto pohledu tedy Niedermayer neuvádí správně kontext, což činí výrok zavádějícím.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Nicméně podílel se na oživení takového zákona a ač (alespoň dle vyjádření TOP 09) šlo o krátkou, provizorní úpravu, kdy bylo nedanění dočasně umožněno, vydal v tomto období několik sérií korunových dluhopisů, což povzbudilo další subjekty k témuž postupu.

Luděk Niedermayer

Tady v České republice není moc politiků, kteří vydělávají miliardu a půl, takže je to vcelku neobvyklá situace.
Otázky Václava Moravce, 12. února 2017
Pravda

Na české politické scéně skutečně nelze identifikovat osoby, které by vydělávaly uvedené částky. A to ani v období od roku 93, který vymezuje ve svých vyjádřeních z poslední doby Babiš.

Za majetné lze jistě považovat např. senátora Valentu, majitele holdingu SYNOT, senátora Hlavatého (Juta), Karla Schwarzenberga (vlastnícího rozsáhlé pozemky a nemovitosti) či prezidentského kandidáta Horáčka (býv. majitele Fortuny). Obecně jde spíše o jednotlivce a není příliš obvyklé, aby se přímo angažovali v politice.

Luděk Niedermayer

Lepší výběr daní není jen česká ani evropská agenda, v tom se angažuje G20 a v minulých letech vznikl manuál, abychom zákony upravili tak, aby se snížilo riziko obcházení daní a aby bylo snadněji detekovatelné krácení daní, které je protizákonné.
Otázky Václava Moravce, 12. února 2017
Pravda

V roce 2013 vydala OECD a státy G20 Akční plán eroze základu daně a přesouvání zisku (anglická zkratka BEPS), jehož součástí je omezit erozi daně prostřednictvím vysokých úroků na úvěr (.pdf, str. 19, Akční oblast 4).

Na výsledky Akčního plánu zareagovala v prosinci 2015 Rada EU, načež v lednu 2016 podala Komise návrh na vydání směrnice týkající se praktik vyhýbání se daňovým povinnostem. Tato směrnice byla přijata 12. července 2016.

Směrnice reaguje na předchozí snahy OECD a v článku 5 pak vymezuje počet případů, ve kterých je daňový poplatník povinen platit daň při přesunutí svých aktiv do jiného členského státu nebo třetích zemí. Nová situace tak kopíruje stav na obrázku vpravo, kdy by při použití stejného postupu jako předtím musela nyní společnost A zaplatit daň při převodu svých aktiv již ve svém členském státě.

Návrh směrnice byl součástí balíčku opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem a patří mezi první schválené předpisy týkající se obcházení daní. Komise v říjnu 2016 navrhla další daňové směrnice, konkrétně směrnici, která se zabývá hybridními nesoulady se třetími zeměmi a směrnici o společném základu daně z příjmu právnických osob, žádná z nich však prozatím nebyla schválena.

Luděk Niedermayer

EU už schválila první balík opatření proti obcházení daní velkými nadnárodními korporacemi, jmenuje se to ATAD, který byl z vůle ministrů tak trochu rozředěn. Jsem rád, že se to schválilo, i když ČR to do poslední chvíle nechtěla podpořit. (…) Další úvaha je o sjednocení daňového základu, což by usnadnilo podnikatelům plnění daňové povinnosti a zároveň to eliminuje další rizika spojená s krácením nebo obcházením daní, tento návrh je teď na stole. (...) Další balíček jsou věci související s bojem proti praní špinavých peněz, tam je návrh o tom, aby byly lépe dostupné informace o tom, kdo jsou skuteční vlastníci velkých firem. A třetí významný balík je reforma daně z přidané hodnoty, která má usnadnit život podnikatelům, a která u některých významných podvodů má snížit jejich četnost až do 80 %. Ten se bohužel dostává do významného konfliktu s vizí pana ministra, protože podvody z oblasti DPH jsou řešeny reverse charge.
Otázky Václava Moravce, 12. února 2017
Pravda

ATAD, neboli The Anti Tax Avoidance Directive je směrnice Evropské unie schválená Radou ministrů v červnu 2016. Rada přijala nová pravidla za účelem řešení některých praktik nejčastěji používaných velkými společnostmi, které se snaží snížit své daňové povinnosti. Směrnice je součásti balíčku návrhů Evropské Komise na posílení pravidel proti firemním daňovým únikům představených v lednu 2016.

Z vládního jednání (.pdf, str. 7), které předcházelo červnovému zasedání Rady ministrů lze vyčíst, že česká vláda systém podporuje, raději by však prosadila řešení jiné. „Výsledkem diskuse byl návrh úpravy textu vystoupení ministra v tom smyslu, že ČR nemá zájem blokovat přijetí návrhu směrnice ATAD a současně trvá na požadavku, aby Komise předložila legislativní návrh na širší použití reverse charge do konce září 2016. A. Babiš přislíbil, že v případě, že se jednání na zasedání Rady pro hospodářské a finanční věci 17. června nebude vyvíjet pozitivně, dohodne se na dalším postupu s předsedou vlády, případně státním tajemníkem pro evropské záležitost. O sjednocení daňového základu firem je mimo jiné také uvažuje v rámci daňového reformního balíčku Common Consolidated Corporate Tax Base (CCCTB), který by měl přispět k férovějšímu a rovnějšímu zdanění společností podnikajících na společném evropském trhu.

V červenci minulého roku Evropská komise přijala návrh, jehož cílem je posílit pravidla EU pro boj proti praní peněz, aby mohla účinněji bojovat proti financování terorismu a posílila transparentnost, pokud jde o skutečné vlastníky společností a svěřenských fondů. V letošním roce by také mělo padnout rozhodnutí o reformě daně z přidané hodnoty.

Evropská komise odhaduje, že nový systém výběru DPH by měl přeshraniční podvody snížit o 80 % (přibližně 40 miliard eur).

Babiš s návrhem na změnu v reverse charge přišel již v červnu 2014, Komise zveřejnila svůj návrh v prosinci 2016. Návrh se týkal změny v daňové povinnosti - u DPH by se přenesla daňová povinnost z dodavatelů na odběratele, a to u veškerého zboží a služeb. DPH tak nepřiznává dodavatel (prodejce), ale je povinností odběratele daň přiznat. Podle Babiše bylo účelem tohoto opatření bojovat proti daňovým podvodům v rámci EU. Komise v prosinci 2016 představila návrh, Babiš proti němu ale opět vznesl výhrady.

Před již výše zmíněným jednáním Rady ministru financí členských států v černu 2016 publikoval Andrej Babiš na webu ministerstva financí prohlášení, ve kterém Babiš píše: „Jsem si vědom rizik, která mohou zavedením plošného reverse charge vzniknout, ovšem zároveň jsem přesvědčen, že jsme na ně dobře připraveni a dokážeme si s nimi poradit..Širší aplikace mechanismu reverse charge představuje třetí pilíř naší reformy správy daní, která kompletně eliminuje tzv. kolotočové podvody na DPH. Apeluji tedy znovu na Evropskou komisi i Radu ECOFIN, aby nám umožnili naši reformu dokončit.

Luděk Niedermayer

Na evropské úrovni je velká snaha řešit hlavně úniky na úrovni velkých a nadnárodních firem, kde jsou úniky v obrovských částkách. Česká pozice zatím, jak se mi zdá, není příliš podporující, a u všech těchto věcí je potřeba jednomyslnost, jinak hrozí, že ty věci neprojdou.
Otázky Václava Moravce, 12. února 2017
Pravda

Evropská unie se v posledních dvou třech letech začala zaměřovat na fenomén, kdy velké nadnárodní společnosti využívají mezer v daňových zákonech či uzavírají výhodné dohody s vládami států za účelem snížení daní.

Nejznámějším případem z poslední doby se stal spor mezi Evropskou komisí na straně jedné a irskou vládou a americkou společností Apple na straně druhé. Vůdčí osobností boje za rovnější podmínky se stala dánská eurokomisařka odpovědná za politiku hospodářské soutěže Margrethe Vestager.

V srpnu 2016 dospěla Komise k závěru, že Irsko přiznalo společnosti Apple nepřípustné daňové úlevy ve výši až 13 miliard eur. Podle pravidel EU pro státní podporu to je protiprávní, protože Apple díky tomu platil podstatně nižší daně než jiné podniky. Vestager tehdy celý případ komentovala slovy: „Členské státy nemohou poskytovat vybraným společnostem daňové výhody – to je podle pravidel EU pro státní podporu protiprávní. Šetření Komise došlo k závěru, že Irsko přiznalo společnosti Apple nezákonné daňové úlevy, čímž jí umožnilo po mnoho let platit podstatně nižší daně než ostatní podniky. Díky tomuto selektivnímu zacházení platil Apple ze svých evropských zisků daň z příjmu právnických osob, jejíž efektivní sazba v roce 2003 činila jedno procento a v roce 2014 jen 0,005 procenta.“ V roce 2015 Komise konstatovala, že automobilka Fiat v Lucembursku a společnost Starbucks v Nizozemsku využívaly daňových výhod, které se neslučovaly s právem EU. Komise nařídila oběma firmám, aby vrátily uspořené finanční prostředky získané výhodnějším zdaněním, každá společnost musela vrátit částku v rozmezí 20-30 milionů eur. Nicméně pokutovány ze strany Evropské unie společnosti nijak nebyly. Podobně se pod drobnohled dostali další američtí giganti. V prosinci 2015 otevřela Evropská komise vyšetřování daňových úlev poskytovaných ze strany Lucemburska řetězci McDonald's. Už o rok dříve začala Komise z podobného důvodu vyšetřovat firmu Amazon.

V říjnu minulého roku představila Evropská komise návrh na zdanění velkých firem, reformní balíček Common Consolidated Corporate Tax Base (CCCTB), který by měl zajistit rovnější a spravedlivější zdanění velkých korporací operujících na evropském jednotném trhu. Celý systém by měl v ideálním případě začít fungovat od roku 2021, jelikož v Radě ministrů je pro potřeby schválení tohoto balíčku jednomyslnost všech členských zemí, dá se očekávat, že výsledný návrh bude návrhem velmi kompromisním.

Postoj České republiky, konkrétně ministra financí, padl přímo v této debatě. Babiš označil systém jako výhodný pro velké státy a ne pro Českou republiku. Eurokomisař pro finanční služby Jonathan Hill v dubnu uvedl, že odhadovaná částka, o kterou unijní země ročně v podobě ušlých daňových příjmů přicházejí je 50 až 70 miliard eur.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů