Jan Volný

Výroční zpráva (.pdf, str. 58) Agrofertu za rok 2017 (poslední dostupná) ukazuje, že Agrofert přijal v roce 2017 dotace (dotace na zemědělskou činnost a jiné dotace) o celkové hodnotě 1 954 489 000 Kč (cca 2 miliardy Kč). Není však pravdou, že by částka 2 miliardy Kč odpovídala hodnotě nárokových dotací obdržených Agrofertem v roce 2017.

Na základě údajů o dotacích obdržených Agrofertem uvedených ve výroční zprávě (str. 58) zahrnují celkové dotace o hodnotě 2 miliardy Kč jak dotace provozní, tak i investiční. Přestože je převážná část provozních dotací navázána na zemědělskou výrobu, jejich celková hodnota byla v roce 2017 „pouze“ 1 347 444 000 Kč. Provozní dotace navíc zahrnují i jiné dotace než nárokové, např. dotace na provoz zdrojů obnovitelné energie.

Zákon o střetu zájmů (§ 4) zakazuje veřejným funkcionářům podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost. Z tohoto důvodu byl Andrej Babiš nucen vystoupit ze své bývalé společnosti Agrofert.

Andrej Babiš podle tiskové zprávy na začátku února 2017 vložil všechny akcie společností Agrofert a SynBiol do dvou svěřenských fondů: AB private trust I, jehož svěřenským správcem je podle částečného výpisu svěřenského fondu Zbyněk Průša, a AB private trust II, jehož svěřenským správcem je podle stejného zdroje Alexej Bílek. 

Na fond AB private trust I dohlíží tříčlenná rada protektorů složená z Alexeje Bílka, Václava Knotka a Moniky Babišové. Na fond AB private trust II dohlíží obdobná rada ve složení Zbyněk Průša, Václav Knotek a Monika Babišová. Monika Babišová je druhá manželka Andreje Babiše. Zbyněk Průša od roku 1999 zastával post předsedy představenstva a generálního ředitele společnosti DEZA, která spadá pod Agrofert. V roce 2014 Průša nahradil Andreje Babiše jakožto předseda představenstva Agrofertu. Alexej Bílek je právník, se kterým se Babiš podle serveru Hlidacipes.org přátelí od roku 1994. Právník Václav Knotek podle stejného zdroje působil v šestnácti Babišových firmách. Je jedním ze tří členů správní rady Babišovy Nadace Agrofert, kde kromě Knotka zasedá už pouze Babiš s manželkou Monikou. O Babišově úzké vazbě na Knotka svědčí například i skutečnost, že mu udělil svoji plnou moc při zastupování na jednání svých firem.

Tyto skutečnosti vyvolávají různé pochybnosti a úvahy o možném střetu zájmů z důvodu nepřímé propojenosti Andreje Babiše s jeho bývalými firmami. Z právního hlediska se však nedá říci, že by Andrej Babiš firmy přímo vlastnil.

Do koncernu Agrofert v současné době patří na 250 subjektů. Agrofert na svých stránkách uvádí pouze 81 z nich, z čehož označuje 30 jako zemědělských, přičemž některé z Agrofertem uvedených subjektů nemají sídlo v České republice. Dá se tedy říci, že holding Agrofert disponuje desítkami firem orientovaných na zemědělství. Z důvodu široké definice zemědělského subjektu však není možné přímo určit, které další subjekty (nezařazené na stránkách Agrofertu) patří do skupiny subjektů zemědělských. Nelze tedy ani potvrdit, že jich v portfoliu Agrofertu existuje okolo stovky.

Na druhou stranu je zřejmé, že mnohé z těchto subjektů dotace z Evropské unie pravdu dostávají. Od roku 2012 obdržel Agrofert od Státního zemědělského intervenční fondu (SZFI) celkem 6,52 miliardy korun. V poslední době se týkají například SPV Pelhřimov (36 900 000 Kč), SADY CZ, s. r. o. (500 000 Kč) nebo SCHROM FARMS spol. s r.o. (800 000 Kč).

Výroční zpráva (.pdf str. 58) Agrofertu za rok 2017 ukazuje, že přímé dotace (kde dotace na zemědělskou výrobu tvoří majoritní podíl) jsou největší položkou z Evropských peněz přijatých Agrofertem. Převážná část z těchto přímých plateb na podporu zemědělců (nárokové dotace) je „jednotná platba na plochu zemědělské půdy“. Tento typ podpory má za cíl zajistit zemědělcům stabilní zdroj příjmů. Mezi příjemce této platby patří zemědělci z celé České republiky. Za Agrofert je to například 1. Hradecká zemědělská a.s.. Ze společností nevlastněných holdingem Agrofert patří mezi příjemce 1.zemědělská a.s. Chorušice akciová spol nebo A G Á T A, spol. s r.o..

Seznam společností vlastněných Andrejem Babišem sestavil např. web Hlídací Pes, a to v listopadu 2016. Obsahuje 194 společností na území Česka. Tento seznam jsme porovnali se seznamem příjemců dotací, který sestavuje SZFI. Z těchto cca 200 společností jich nárokové dotace dostává pouze 57.

Petr Krčál byl ministrem práce a sociálních věcí, nominovaným za ČSSD, ve druhém kabinetu Andreje Babiše. Funkci zastával od 27. června 2018, kdy byl tento kabinet jmenován, do 18. července 2018, kdy prezident Zeman přijal jeho demisi. Svou rezignaci oznámil krátce po jmenování, 17. července 2018. Důvodem bylo podezření z plagiátorství spojené s jeho bakalářskou prací z roku 2007, kterou obhájil na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Pro rezignaci se rozhodl s ohledem na svůj zdravotní stav, rodinu a komplikace, které by toto podezření mohlo přinést vládě. ČSSD posléze navrhla jako nástupkyni Janu Maláčovou, současnou úřadující ministryni práce a sociálních věcí. Do funkce byla jmenována 30. července 2018.

Taťána Malá byla ministryní spravedlnosti, nominovanou za hnutí ANO, ve druhé vládě Andreje Babiše. Tuto funkci zastávala od 27. června 2018, kdy byl tento kabinet jmenován, do 10. července 2018, kdy prezident Zeman přijal její demisi. Svou rezignaci oznámila 9. července 2018. Stejně jako Petr Krčál čelila podezření z plagiátorství. Týkalo se její diplomové práce, kterou obhájila na Mendelově univerzitě v Brně. Ačkoli podezření vyvrátila, rozhodla se pro rezignaci vzhledem k možným negativním dopadům na hnutí ANO. Jejím nástupcem se stal Jan Kněžínek, který byl nominován z řad hnutí ANO. Kněžínek byl jmenován a pověřen řízením resortu 10. července 2018.

Ministr Kněžínek byl do funkce ministra spravedlnosti jmenován v červenci 2018 po rychlém odstoupení jeho předchůdkyně Taťány Malé. V jeden moment chtěl ministerstvo spravedlnosti dočasně vést i premiér Babiš, který po vlně kritiky od tohoto kroku ustoupil. Nakonec premiér Babiš navrhl právě Jana Kněžínka do funkce ministra spravedlnosti.

Andrej Babiš se po jmenování pana Kněžínka ministrem spravedlnosti v červenci 2018 vyjádřil tak, že nelze (cca od 5:15) odpovědět na to, jak dlouho ministr Kněžínek vytrvá ve své funkci. Dle něj to mělo záležet na tom, jak se bude ministru Kněžínkovi ve funkci dařit. Nevyloučil tedy ani krátké, ani dlouho působení. Kromě výše uvedeného se Andrej Babiš dále vyjádřil, že nikoho jiného do funkce ministra spravedlnosti nehledá. Avšak z důvodu rychlosti rozhodnutí a jmenování ministra Kněžínka s ním bude nadále hovořit o dané situaci.

Ministr Kněžínek na otázky (audio, cca od 0:35) ohledně délky svého působení ve vládě odpovídal tak, že je jmenován jako plnohodnotný člen vlády. Takové otázky dle něj mají směřovat spíše na premiéra vlády. Dále řekl, že dočasnost se může týkat všech členů vlády, jelikož je to spojeno s jejich jednotlivými výkony v rámci ministerstev. Avšak zdůraznil (cca od 0:32), že v úřadu bude pracovat naplno bez ohledu na to, jak dlouho by měl ve své funkci setrvat.

Až v dubnu 2019, tedy v období, kdy ministr Kněžínek oznámil rezignaci, se premiér vyjádřil tak, že ho rozhodnutí Kněžínka nepřekvapilo, jelikož bylo již od začátku dané, že ve funkci bude působit pouze dočasně. I proto dle Andreje Babiše měla zůstat bývalá funkce v Legislativní radě vlády pana Kněžínka neobsazená, aby se do ní mohl po svém skončení na ministerstvu spravedlnosti vrátit.

Odchod Kněžínka z vlády ale například překvapil vicepremiéra a předsedu ČSSD Jana Hamáčka. V rámci opozice se spekulovalo o nuceném konci Kněžínka ve funkci ministra a mimo jiné také o tom, že to může mít spojitost s trestním stíháním Andreje Babiše.

Dan Ťok byl ministrem dopravy během vlády Bohuslava Sobotky i během obou vlád kabinetu Andreje Babiše. Naposledy byl jmenován do funkce 27. června 2018 společně s ostatními členy druhého kabinetu Andreje Babiše. Dan Ťok 8. dubna 2019 oznámil svůj úmysl odstoupit z funkce . Dále také potvrdil, že se nejednalo o odvolání, nýbrž o dobrovolný odchod. Zmínil rovněž, že rezignaci podal již v lednu, nicméně premiér Babiš ji údajně tehdy nepřijal. Jako důvod pro rezignaci uvedl „únavu“ z útoků na jeho osobu. Dan Ťok byl ministrem dopravy až do 30. dubna 2019, kdy prezident Zeman přijal jeho demisi. Ve stejný den pak jmenoval jeho nástupce Vladimíra Kremlíka. Bývalý ministr Ťok také nakonec složil svůj poslanecký mandát.

Jan Volný také uvádí, že se Dan Ťok rozhodl rezignovat v „té době“. Z kontextu rozhovoru vyplývá, že má na mysli období, kdy policie podala návrh na podání obžaloby premiéra Andreje Babiše v souvislosti s kauzou okolo farmy Čapí hnízdo. Konkrétně tak reaguje na slova moderátorky Veroniky Sedláčkové, která se ptá na spojitost tohoto období s rezignací ministra spravedlnosti Jana Kněžínka. Podle dostupných informací předala policie spis státnímu zástupci společně s návrhem obžaloby premiéra Babiše 17. dubna 2019. 18. dubna 2019 pak Jan Kněžínek rezignoval na funkci ministra spravedlnosti. Všechny události spadají do jednoho měsíce (dubna), respektive se udály v horizontu 14 dní. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Návrh na vyslovení nedůvěry vládě je legitimním nástrojem opozice. Může ho aktivně využít v průběhu funkčního období, jak je stanoveno v čl. 72 Ústavy:

„(1) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.

(2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.“

Není pravda, že každá opozice v historii České republiky návrhu na vyslovení nedůvěry vládě využila. V prvním, druhém, ani třetím volebním období Poslanecké sněmovny neproběhlo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Ve čtvrtém volebním období však toto hlasování proběhlo dvakrát, v pátém a šestém volebním období dokonce pětkrát. V sedmém se o tomto hlasovalo jen jednou. V osmém, současném období, se o nedůvěře vládě hlasovalo již dvakrát. Poprvé proběhlo hlasování v listopadu 2018 v souvislosti s nejasnostmi ohledně cesty premiérova syna Andreje Babiše ml. do Moskvy a na Krym. Podruhé došlo k hlasování na konci června 2019, a to především kvůli uniklému znění auditní zprávy Evropské komise, dle které je Andrej Babiš ve střetu zájmů.

Předmětný výrok tedy hodnotíme jako nepravdu. Ačkoli je vyvolání hlasování o nedůvěře legitimním nástrojem opozice, není pravda, že by jej opozice v každém volebním cyklu vyvolala několikrát.