Jan Volný

Prvním z programů je Výstavba pro obce, tento program je však zřízen na základě nařízení vlády (.pdf) ze dne 15. dubna 2019, striktně vzato to tedy není program MMR. Program má pomoci obcím zlepšit problematickou situaci s dostupností bydlení a nahrazuje původně zamýšlený zákon o sociálním bydlení. Vládou byl program schválen 15. dubna 2019 a měla by na něj být v letošním roce vydána jedna miliarda korun. Konkrétně je 640 milionů korun určeno pro sociální byty a 350 milionů korun na zvýhodněné úvěry. Částky mají být v dalších letech navyšovány (dvě miliardy na dotace a jedna miliarda na výhodné úvěry). Program Výstavba je na základě nařízení vlády (.pdf) určen pro obce na pořízení sociálního domu, smíšeného domu se sociálními nebo dostupnými byty, sociálního bytu, dostupného domu nebo dostupného bytu. Obce k tomu mohou využít dotace anebo zvýhodněný úvěr.

Program Výstavba ovšem naráží na kritiku. Dle kritiků toto řešení celkovou situaci nezlepší, protože jsou takové prostředky řešením asi jen pro tisíc bytů. Kritici projektu dále poukazují na nutnost uvolnění byrokracie – jen to vidí jako reálné řešení, které umožní, aby se mohly rychle a efektivně stavět nové byty.

Dalším dotačním programem, zřízeným zmíněným ministerstvem, je program Podpora bydlení ve strategických oblastech se strategickou průmyslovou zónou (SPZ), resp. jeho podprogram Výstavba bytů v oblastech s SPZ. Cílem podprogramu je podpořit rozvoj nájemního bydlení v území dotčeném působením velkého investora s rychle rostoucí nabídkou pracovních příležitostí. Zvýšení počtu nájemních bytů určených pro trvalé bydlení má přispět ke zlepšení životních podmínek v obcích, které se bez potřebné infrastruktury potýkají s nadměrným přílivem pracovní síly.

Druhým z programů MMR je Podpora bydlení. Ten ve svých třech podprogramech podporuje přípravu pozemků na výstavbu rodinných či bytových domů, výstavbu sociálních bytů pro osoby ve špatné sociální situaci, ať již z důvodu věku či nemoci, i zřizování bezbariérových bytů.

Věcný záměr (.doc) stavebního zákona je skutečně v průběhu legislativního procesu. Připomínkové řízení k věcnému záměru skončilo již 27. února 2019. Připomínky byly následně Ministerstvem pro místní rozvoj, které je předkladatelem návrhu, zpracovány (.doc). Vláda pak projednala a schválila (.pdf) věcný záměr na své schůzi dne 24. června 2019. Ministerstvo pro místní rozvoj tedy bude nyní zpracovávat paragrafované znění.

Podle věcného návrhu se např. tři dosud oddělená řízení mají sloučit do jednoho. Dále má také vzniknout takzvaný Nejvyšší stavební úřad, vyjádření ostatních institucí by si měl obstaral sám místo investora. Pokud by se Nejvyšší stavební úřad do měsíce nevyjádřil, mělo by se za to, že automaticky se stavbou souhlasí. Právě tzv. fikce souhlasu se stala terčem kritiky nejen ze strany opozice, a to kvůli možnému zneužití a automatickému schvalování kontroverzních projektů. Odpůrci z řad odborné veřejnosti dále namítají, že návrh zákona omezuje ochranu životního prostředí vzhledem k přenesené působnosti orgánů životního prostředí na stavební úřady.

Věcný návrh byl pak kritizován i dvěma komisemi Legislativní rady vlády, a to zejména pro jeho vágnost, čímž má porušovat Legislativní pravidla vlády. Radě vadilo i vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, který bude pod přímým politickým vlivem, což může současné problémy s podjatostí úředníků ještě umocnit. I přes tuto kritiku však ministryně spravedlnosti Benešová, která Legislativní radě předsedá, věcný návrh odsouhlasila.

Hnutí ANO působilo nejdříve ve vládě Bohuslava Sobotky, která vzešla z voleb do Poslanecké sněmovny roku 2013. Fungovala od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017. Koaliční vládu tvořily strany ČSSD, KDU-ČSL a hnutí ANO. Post premiéra zastával Bohuslav Sobotka z ČSSD a prvním místopředsedou vlády byl Andrej Babiš z hnutí ANO.

Sociální demokraté měli na základě koaliční smlouvy (.pdf, str. 35) ve vládě 8 zástupců: premiéra Sobotku, ministra zahraničních věcí, ministra vnitra, ministra průmyslu a obchodu, ministra práce a sociálních věcí, ministra zdravotnictví, ministra školství, mládeže a tělovýchovy a ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu.

Hnutí ANO mělo ve vládě 6 zástupců: ministra financí, ministra obrany, ministra spravedlnosti, ministra dopravy, ministra životního prostředí a ministra pro místní rozvoj (.pdf, str. 35).

Lidovci měli ve vládě 3 zástupce: ministra zemědělství, ministra kultury a místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace (.pdf, str. 35).

V Sobotkově vládě tedy hnutí ANO netvořilo většinu a nezastávalo post premiéra.

Minulou vládou, ve smyslu bezprostředně předcházející té současné, byla první vláda Andreje Babiše. Jednalo se o menšinovou vládu hnutí ANO, která vznikla po volbách do Poslanecké sněmovny roku 2017. Tato vláda byla jmenována 13. prosince 2017. V lednu 2018 vláda nezískala důvěru PS a od 24. 1. 2018 vládla v demisi.

V této menšinové jednobarevné vládě byl premiérem předseda hnutí ANO Andrej Babiš a ministry byli pouze zástupci hnutí ANO. V červnu 2018 byl Andrej Babiš podruhé jmenován premiérem a sestavil stávající koaliční vládu s ČSSD.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož z kontextu rozhovoru je zřejmé, že poslanec Volný minulou vládou myslí vládu Bohuslava Sobotky, nikoliv vládu bezprostředně předcházející. Tou byla první vláda Andreje Babiše, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny.

Hnutí ANO mělo ve vládě Bohuslava Sobotky vicepremiéra Andreje Babiše, který zastával také funkci ministra financí. Funkční období této vlády trvalo od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017.

V květnu 2017 nahradil Babiše na pozici vicepremiéra Richard Brabec poté, co byl Babiš 24. 5. 2017 odvolán z funkce ministra financí a prvního místopředsedy vlády.

Skupina poslanců předložila v lednu 2018 Poslanecké sněmově návrh novely zákona č. 416/2009 Sb. o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací. V červenci 2018 byl návrh zákona schválen senátem. Schválený zákon byl odeslán k publikaci ve Sbírce zákonů v srpnu 2018 pod číslem 169/2018 Sb.  

Podle Ministerstva dopravy by novela tohoto zákona měla motivovat vlastníky pozemků k rychlejšímu jednání s investorem stavby a zjednodušit tak výkup pozemků. Majitelé zemědělské a lesní půdy budou moci při rychlém jednání získat až osminásobek (ve zcela výjimečných případech pak až šestnáctinásobek) ceny stanovené znalcem. Tyto bonusy by měly usnadnit jednání s vlastníky pozemků a snížit počet případů přecházejících do vyvlastňovacího řízení. 

Zákon č. 169/2018 Sb. je rozšířen o přílohu, která obsahuje seznam staveb, které má daný zákon zrychlit. Jedná se o: 17 dálnic (D0 (Pražský okruh), D1, D2, D3, D4, D5, D6, D7, D8, D10, D11, D35, D43, D48, D49, D52, D55) 5 silnic první třídy (I/12, I/33, I/35, I/42, I/49) 21 železničních tratí, z toho 3 vysokorychlostní tratě, dráhy speciální, 2 vodní stavby (Plavební stupeň Děčín, Plavební stupeň Přelouč) a 2 stavby pro leteckou dopravu (paralelní dráha ke vzletům a přistávání letadel na letišti Václava Havla Praha, nové oplocení letiště Václava Havla Praha). Celkem se jedná o 47 konkrétních liniových staveb a obecně speciální dráhy (např. metro), nikoliv 30 jak tvrdí poslanec Volný. Dále se pak v důvodové zprávě k navrhované novele zákona uvádí (.pdf, str. 1) : „Obecným cílem navrhované právní úpravy je zefektivnění procesu povolovacího řízení k nejvýznamnějším stavbám dopravní infrastruktury se současným zachováním adekvátní možnosti obhájit své zájmy všem dotčeným subjektům.“

Urychlení dopravní výstavby spočívá v tom, že má být možné použít tzv. mezitímní rozhodnutí, díky kterému půjde stavět ještě před vypořádáním se s výkupem pozemků. Podle tehdejšího ministra dopravy Dana Ťoka tak odpadne možnost odvolání proti vyvlastnění, které o měsíce až roky zdržuje výstavbu. V tiskové zprávě Ministerstva dopravy Ťok uvedl, že „je neúnosná zejména délka přípravy staveb, která dosahuje až neuvěřitelných 13 let. Novela zákona zrychlí přípravu o několik let.“ S bližším časovým určením, jak se zrychlí výstavba liniových staveb, se neoperuje.

Důvodová zpráva označuje (.pdf, str. 1) všechny stavby, které jsou předmětem nové právní úpravy jako nejvýznamnější stavby dopravní infrastruktury. Konkrétně se tedy jedná až o 47 liniových staveb a obecně speciální dráhy (např. metro). Z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Podle mapové aplikace Ředitelství silnic a dálnic ČR je délka dálnic a silnic první třídy, které se v současné době realizují, 242, 7 kilometrů.

Na základě informací Ředitelství silnic a dálnic ČR probíhá výstavba 21 úseků dálnic a 17 úseků silnic první třídy. Celkem je v realizaci 38 dopravních staveb, nejvíce (celkem 7) v Moravskoslezském kraji, nejméně (celkem 1) ve Zlínském, Libereckém a Karlovarském kraji. Nejdelší úsek, který měří 15,2 kilometrů, se nachází na dálnici D11 mezi Hradcem Králové a Smiřicemi.  

V pěti případech se jedná o modernizaci stávajících liniových staveb (úsek 2 dálnice D1 mezi Mirošovicemi a Hvězdonicemi, úsek 12 dálnice D1 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem, úsek 19 dálnice D1 mezi Velkým Meziříčím západ a Velkým Meziříčím východ, úsek 7 dálnice D1 mezi Souticemi a Loktem a úsek 16 dálnice D1 mezi Velkým Beranovem a Měřínem). V ostatních případech se jedná o zcela nové liniové stavby, nikoli o opravy stávajících dálnic a silnic první třídy.

Pan Volný měl spojením „zadluženost našeho státu ve vztahu k EU" patrně na mysli poměr českého státního dluhu k HDP ve srovnání s ostatními členskými státy EU. Česká republika si v žebříčku nejnižšího procentuálního zadlužení k výkonu ekonomiky stojí čtvrtá se zadlužením 32,7 %. První bylo za rok 2018 Estonsko s 8,4 % zadlužením.

(Státní dluhy k HDP členských států vzestupně pro rok 2018.)

Český státní dluh v poměru k HDP již opakovaně klesá pátý rok v řadě (viz .pdf str. 21, data ČSÚ i data Eurostatu).

Vládním návrhem zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní, bylo upraveno daňové přiznání k DPH a kontrolní hlášení DPH. Nová úprava úspěšně vešla v účinnost 1. dubna 2019.

Zákon o elektronické evidenci tržeb má vcházet postupně v účinnost pro určité skupiny podnikatelů, a to ve 4 fázích. V první fázi vešla od 1. prosince 2016 v účinnost povinnost evidovat tržby elektronicky pro provozovatele ubytovacích a stravovacích služeb. V druhé fázi, zahájené od 1. března 2017, se připojily maloobchody a velkoobchody.

Třetí a čtvrtá fáze EET, které měly začít 1. března a 1. června 2018, byly zrušeny nálezem Ústavního soudu z prosince 2017. Zákon jako takový byl Ústavním soudem ponechán v platnosti jakožto legitimní nástroj výběru daní, ale zavedení třetí a čtvrté fáze EET bylo zrušeno, protože „bylo přijato bez všestranného zvážení všech možných dopadů na zbývající část povinných subjektů (...) Ústavní soud respektuje skutečnost, že zákonodárce nemůže dohlédnout všude a předvídat vše, nicméně musí při zavádění jakékoliv plošné regulace zvážit předem její dopady z hlediska povinných osob, času a způsobu (kdo, kdy a jak). Rčení, že při kácení lesa létají třísky, pro regulační opatření v právním státě nemá místo.“

Nedostatky týkající se nezvážených možných dopadů regulace se vláda pokouší napravit v novém návrhu novely zákona o EET. Ten úspěšně prošel třetím čtením 7. června 2019, senátu byl k projednání doručen až 1. července 2019. Legislativní proces, který by zavedl třetí a čtvrtou vlnu EET, tedy není ani zdaleka u konce.

Ministryně financí Alena Schillerová předpokládá, že se návrh zákona do Sněmovny vrátí, protože se jej Senát pokusí zablokovat. S tím spojuje i pozdější možnou účinnost nové třetí a čtvrté vlny: „Nepočítám s tím, že by účinnost nastala od 1. ledna 2020, to nebudeme stíhat, protože legislativní lhůta je sedmiměsíční. Myslím, že to budou jarní měsíce roku 2020.“

K červnu 2019 však nelze tvrdit, že je třetí a čtvrtá fáze EET dotažená, tj. účinná či minimálně právně platná. Vládní návrh totiž nebyl v době konání rozhovoru ani doručen Senátu, nehledě na potenciální roli Ústavního soudu či budoucí vývoj vládní koalice.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo ještě v době, kdy byl ministrem Robert Pelikán, návrh (.doc) novely zákona, kterým se mění občanský soudní řád, exekuční řád a další související zákony. Legislativní rada vlády projednala návrh (.doc) na svém zasedání 7. února 2019, přičemž projednání návrhu zákona přerušila za účelem úpravy jeho textu podle jejích připomínek. K přepracování se tak návrh vrátil na Ministerstvo spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti tak vytvořilo novou verzi (.doc) návrhu, která byla zveřejněna 3. června 2019. Projednání poslední zveřejněné verze návrhu zákona bylo zařazeno na program jednání vlády, které se uskutečnilo 1. července 2019 a vláda na něm návrh schválila.

Po celou dobu však ministerstvo spravedlnosti pracuje na novele, nikoliv na zcela novém exekučním řádu. Pokud by byla novela schválena Parlamentem, došlo by však k zásadním změnám (.doc), které by se dotkly celkem 64 paragrafů ze současného celkového počtu cca 150 paragrafů exekučního řádu. Jedná se tedy o poměrně komplexní novelu. Jan Volný hovoří o "kompletním zákonu," což je poněkud nejasné označení, nicméně z kontextu rozhovoru (audio, 11:48) vyplývá, že poslanec Volný mluví o rekodifikaci exekučního řádu, tedy o přípravě nového zákona, který by měl kompletně nahradit stávající exekuční řád.

Ministerstvo spravedlnosti na rekodifikaci exekučního řádu nepracuje a v nejbližší době ani pracovat neplánuje, jak mimo jiné vyplývá z plánu legislativních prací vlády. Ani rekodifikační skupina pro přípravu nového civilního procesního kodexu vedená Petrem Lavickým neplánuje zahrnout materii exekučního řádu do nového procesního kodexu.

Co se týče dílčích úprav (novel) exekučního řádu, o kterých mluví Jan Volný, kromě výše uvedené novely připravované ministerstvem spravedlnosti došlo v tomto volebním období Poslanecké sněmovny pouze ke dvěma dílčím změnám v exekučním řádu. Dvě vládní novelizace (předloženy první vládou Andreje Babiše) týkající se především insolvenčního zákona a daňového řádu změnily § 31, respektive § 46 exekučního řádu.

Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května 2004, v Evropské unii je Česká republika tedy 15 let. Na stránkách Evropské komise je uvedeno, že dotace spravují přímo členské státy Evropské unie. Na svých stránkách Evropská komise pak zveřejňuje legislativu týkající se strukturálních a investičních fondů pro období 2014–2020, např. Pokyny pro členské státy k integrovanému udržitelnému rozvoji měst, Pokyny ke společným akčním plánům, Pokyny k zadávání veřejných zakázek určené aplikujícím odborníkům a Pokyny ke komunitně vedenému místnímu rozvoji určené místním aktérům.

Co se týče základních pravidel pro udělování dotací, ty se v první řadě skutečně řídí evropskými normami. Normy upravují pravidla pro jednotlivé evropské fondy, např. které oblasti budou z fondů podporovány. Evropská unie ale především přijímá nařízení, která stanovují pravidla pro jednotlivé evropské fondy, přičemž tato nařízení jsou schvalována nově pro každé programové období. Např. programové období 2014–2020 se tedy řídilo jinými nařízeními než programové období 2007–2013 apod.

Česká vláda má samozřejmě možnost ovlivňovat i podobu evropských pravidel. Evropská komise např. navrhuje, aby byly v novém rozpočtovém období zastropovány dotace jednotlivým zemědělcům tak, že jeden subjekt by mohl dostat maximálně 100 tisíc eur, zkoumat by se mělo i propojení zemědělských subjektů. České ministerstvo zemědělství s tím však nesouhlasí a zastropování dotací brání.

Jednotlivé státy následně zavádí jednotlivé operační programy. V těch jsou konkrétně popsány cíle, kterých chce stát pomocí evropských prostředků dosáhnout a další pravidla pro čerpání dotací. V případě České republiky určuje podobu operačních programů vláda a následně jsou v gesci jednotlivých ministerstev. Koordinaci příprav mezi ministerstvy má na starosti Ministerstvo pro místní rozvoj. Pro programové období 2014–2020 vláda svým usnesením schválila celkem deset takových programů již v roce 2014. Na závěr je však nutné podotknout, že jednotlivé operační programy musí schválit Evropská komise.

Poslanec Volný se tedy mýlí jak v případě tvrzení o délce našeho členství v EU, tak v tvrzení o neměnnosti pravidel pro udělování evropských dotací. Není pravda ani to, že Česko žádná pravidla pro rozdělení evropských dotací nepřijímá.