Demagog.cz

Marcel Kolaja

Marcel Kolaja (Piráti)

  • 14
  • 2
  • 3
  • 1

Výroky

Marcel Kolaja

Marcel Kolaja

Už tam byl na několikáté návštěvě (Miloš Zeman v Číně), tak doufám, že ty investice tady konečně budou, které on pořád slibuje. Seznam Zprávy, 15. května 2019

Prezident Miloš Zeman uskutečnil na konci dubna svou pátou návštěvu Číny, přesto Čína nepatří mezi přední investory v České republice.

skrýt celé odůvodnění

Prezident Miloš Zeman navštívil Čínskou lidovou republiku za dobu svého úřadování již pětkrát. Poslední návštěva se konala ve dnech 24.– 28. dubna 2019.

Před nedávnou návštěvou v Číně vyjádřil Miloš Zeman v rozhovoru pro čínskou CCTV nespokojenost s výší čínských investic v ČR: „Pokud jde o čínské investice v Česku, musím říct, že ty zůstávají stále velmi, velmi nízké. A to mne pochopitelně mrzí. Nejsou mi přitom jasné konkrétní důvody.“ Zároveň dodal, že očekává jejich zvyšování.

Jeho rétorika se tedy od návštěvy Si Ťin-pchinga, na jaře 2016, výrazně změnila. V roce 2016 Hrad sliboval astronomické čínské investice 230 miliard korun v rozmezí pěti, které se ale dosud neprojevily, jak je patrné z níže uvedených údajů ČNB. Čína stále patří v ČR mezi zanedbatelné investory. Platí již několik let zaběhlý trend, že čínské peníze proudí do ČR především za účelem nákupu, a ne rozvoje hospodářství spojeného s tvorbou nových pracovních míst.

V současnosti to tedy vypadá, že si Hrad uvědomuje nesplnitelnost původně slíbených čínských investic. Stále s nimi však počítá, ačkoli v menším měřítku. Kancléř Vratislav Mynář konkrétně uvedl (v souvislosti s dubnovou návštěvou prezidenta Zemana v Číně), že čínské investice v ČR by měly v nadcházejících dvou letech dosáhnout „pouze“ jedné miliardy dolarů (asi 23,1 miliardy korun).

Bereme-li v potaz přímé zahraniční investice, tak na základě údajů poskytnutých Českou národní bankou nedosahují čínské investice ani 1 % celkové sumy. Naopak většina zahraničních investic přichází ze zemí Evropské unie (.pdf str. 7). „Z mimoevropských států pochází pouze 6,0 % zahraničního kapitálu a nejvýznamnějšími investory jsou Jižní Korea, Japonsko a Spojené státy americké.“

Na druhou stranu je nutné zohlednit, že celkový objem čínských přímých investic od roku 2014 klesá, což Miloš Zeman nemohl předpokládat.

Marcel Kolaja

Marcel Kolaja

Co se týče osoby konkrétně paní von der Leyen, tak tam skutečně (...) je určitý demokratický deficit. Tam je problém, že ten způsob výběru vlastně ignoruje demokratické volby. Ignoruje to, že byl nějaký systém spitzenkandidátů, kdy voliči mohli součástí těch voleb vybírat i mezi kandidáty jednotlivých frakcí, jak byli navrženi. Události, komentáře, 8. července 2019

Ursula von der Leyen, která byla Evropskou radou nominována na pozici předsedkyně Evropské komise, nekandidovala v posledních evropských volbách. Evropská rada tak odmítla systém spitzenkandidátů, kteří ve volbách kandidovali jako adepti na tento post.

skrýt celé odůvodnění

Ursula von der Leyen, německá ministryně obrany, byla na mimořádném zasedání Evropské rady nominována na pozici předsedkyně Evropské komise. Pro nominaci von der Leyen hlasovali lídři všech členských států EU (kromě Německa, které se zdrželo), ještě ji však musí schválit Evropský parlament.

Fakt, že byla Evropskou radou nominována právě von der Leyen, opravdu vykazuje znaky demokratického deficitu. Von der Leyen totiž v posledních volbách nekandidovala do Evropského parlamentu, tudíž pochopitelně nebyla ani spitzenkandidátkou (kandidát politické frakce v Evropském parlamentu na předsedu Evropské komise), a její nominace je tak prozatím pouze výsledkem jednání lídrů členských států, kteří systém spitzenkandidátů odmítli.

To bylo také důvodem sporů uvnitř německé vládní koalice CDU/CSU a SPD, které vedly k německému zdržení se při hlasování o nominaci von der Leyen na Evropské radě. Proti nominaci von der Leyen vystoupila CSU, které vadí, že nebyl upřednostněn její spitzenkandidát do evropských voleb, Manfred Weber. Navíc podle vyjádření koaličního partnera SPD není možné, aby von der Leyen, která nekandidovala v Evropských volbách, byla předsedkyní Evropské komise. Obě strany tak poukazují na nedemokratickou povahu nominace von der Leyen.

Marcel Kolaja

Marcel Kolaja

A nyní tu máme osobu (Ursulu von der Leyen, pozn. Demagog.cz), která nejevila dříve nějaké jasné známky zájmu o evropskou politiku - a nyní by měla vést jednu z nejdůležitějších institucí v Evropské unii, Evropskou komisi. Události, komentáře, 8. července 2019

Ursula von der Leyen sice v minulosti nezastávala žádnou politickou funkci v rámci institucí EU, vyjádřila však jasně některé představy a vize, které se vývoje evropské politiky týkají. Je však pravdou, že v těchto volbách o evropský post neusilovala.

skrýt celé odůvodnění

Ursula von der Leyen, nominantka na předsedkyni Evropské komise, která se stala kompromisním řešením po odmítnutí Franze Timmermanse při výběru vrchního představitele této instituce, působila dříve jako německá ministryně obrany. Její navržení vyvolalo u členů Evropského parlamentu smíšené reakce. Ursula von der Leyen nebyla před nominací tzv. spitzenkandidátkou, tedy nebyla na pozici navržena již při volbách za některou z politických stran v Evropském parlamentu.

Výrok Marcela Kolaji se přitom dle kontextu zřejmě váže k zastávání evropských postů. Jelikož je pravdou, že Ursula von der Leyen žádný takový post nezastávala a v letošních volbách na něj nekandidovala, uznáváme Kolajův výrok jako pravdivý. Jeho formulace, že von der Leyen nejevila „jasné známky zájmu o evropskou politiku“, je však zavádějící. Dohledali jsme řadu případů, kdy se von der Leyen ve své veřejné činnosti věnovala evropským tématům.

Na poli domácí německé politiky je von der Leyen úzce spjata s CDU, do které vstoupila v roce 1990. V první vládě Angely Merkel zastávala pozici ministryně pro rodinu, seniory, ženy a mládež. Poté pracovala na ministerstvu práce a od roku 2014 zastávala pozici ministryně obrany. Podle Der Spiegel se však umístila až jako druhá od konce v žebříčku spokojenosti s prací německé vlády a byla kritizována za způsob, kterým se snažila reformovat armádu.

Jak je z její politické kariéry zřejmé, je zastánkyní vzniku společné evropské armády. Tento projekt zatím nemá žádnou konkrétní podobu, možné podoby jeho uskutečnění se liší - od prohlubování současné spolupráce na úrovni obrany až po vznik evropských ozbrojených sil, jejichž vojáci by byli přijímáni a cvičeni přímo pro jednotnou evropskou armádu.

V roce 2011 von der Leyen řekla týdeníku Der Spiegel, že: „Mým cílem jsou Spojené státy evropské - vytvořené podle federativních států jako Švýcarsko, Německo nebo USA“. V kontextu podpory hlubší integrace EU patří mezi odpůrce Brexitu a staví se za zachování co nejbližšího vztahu Evropské unie a Velké Británie i po něm s tím, že: „Dnes je zřejmé, že Brexit je ztráta pro všechny“. Vývoj událostí po referendu označila za: „prasknutí bubliny prázdných slibů ... , kterou nafoukli populisté“.

V roce 2015 Ursula von der Leyen kritizovala Maďarsko za použití slzného plynu proti žadatelům o azyl na srbsko-maďarské hranici. Její postoje k jednotlivým tématům týkajících se evropské i světové politiky shrnuje také článek Deutsche Welle.

Jako zajímavost ještě můžeme zmínit, že von der Leyen v Bruselu vyrůstala a její otec pracoval pro organizace předcházející vzniku EU, tedy pro Evropské společenství uhlí a oceli nebo Evropské hospodářské společenství.

Pravdou zůstává, že Ursula von der Leyen neusilovala v těchto volbách o post v institucích EU. Avšak v obecnějším měřítku je zavádějící tvrdit, že by se o evropské záležitosti nezajímala vůbec.

Marcel Kolaja

Marcel Kolaja

Paní von der Leyen není ani jedním z těch spitzenkandidátů. Události, komentáře, 8. července 2019

Ani jedna z nadnárodních stran v Evropském parlamentu nezmiňovala jako svého spitzenkandidáta Uršulu von der Leyen.

skrýt celé odůvodnění

Přijetím Lisabonské smlouvy v roce 2007 došlo k vyvrcholení procesu (.pdf, str. 3-4), ve kterém si Evropský parlament (EP) zajistil silnou pozici při volbě výkonného tělesa EU - Evropské komise a jejího předsedy. V této smlouvě získal parlament téměř rovnocennou roli jako Evropská rada, pokud jde volbu předsedy komise a jejích členů.

Smlouva nicméně neurčovala specifický způsob, jakým se EP dohodne na podpoře svých vedoucích kandidátů (spitzenkandidátů), přičemž zůstalo podstatné, že představitele může vybrat jen ten, kdo získá potřebnou podporu a dostatek hlasů v parlamentu. Tak se zrodil tzv. Spitzenkandidaten proces. V něm před volbami jednotlivé nadnárodní strany EP volí své spitzenkandidáty, kteří budou představovat jejich hlavní volební tváře při volbách a zároveň se (pokud získají podporu) mohou stát budoucími kandidáty na post předsedy Komise.

Před volbami do EP 2019 byli vybráni tito kandidáti (.pdf, str. 2-3):

- Evropská strana lidová (EPP) - Manfred Weber,

- Strana evropských socialistů (PES) - Frans Timmermans,

- Aliance konzervativců a reformistů v Evropě (ACRE) - Jan Zahradil,

- Aliance liberálů a demokratů v Evropě (ALDE) - zvolila více osob; tzv. tým Evropa (Nicola Beer, Emma Bonino, Violeta Bulc, Katalin Cseh, Luis Garicano, Guy Verhostadt a Margrethe Vestager),

- Evropská strana zelených (EGP) - duo Ska Keller a Bas Eickhout,

- Strana evropské levice (PEL) - duo Violeta Tomič a Nico Cue.

Marcel Kolaja

Marcel Kolaja

Kandidátem Evropské strany lidové byl pan Manfred Weber. Ten se později stal nepřijatelným hlavně pro sociální demokracii a pro liberály. Události, komentáře, 8. července 2019

Tzv. spitzenkandidátem, a tedy i volebním lídrem Evropské lidové strany, byl Manfred Weber. Ten se však nedočkal podpory od dvou největších frakcí, tedy sociálních demokratů a liberálů. Webera odmítli rovněž lídři unijních zemí.

skrýt celé odůvodnění

Tzv. spitzenkandidát představuje lídra celoevropské kandidátky politické frakce Evropského parlamentu a současně kandidáta této frakce na post předsedy Evropské komise. Kandidátem vítězné Evropské lidové strany (EPP) byl skutečně Manfred Weber, člen německé Křesťansko-sociální unie (CSU) v Bavorsku.

Webera však odmítli podpořit jak socialisté, tak liberálové. Předseda Aliance liberálních demokratů pro Evropu (ALDE) Hans van Baalen se navíc vyhradil proti Weberovi již v září.

Webera posléze odmítli nominovat i lídři zemí EU, vytýkajíce mu zejména nedostatečné zkušenosti. Jako další kandidát tak připadal v úvahu Nizozemec Frans Timmermans, spitzenkandidát sociálních demokratů, tedy druhé největší frakce. Toho odmítaly země V4, které odmítly zvolení jakéhokoli spitzenkandidáta, a proti jeho zvolení se nakonec vyslovili i lídři lidovců (EPP).

Na post předsedy Evropské komise nominovali nakonec unijní lídři německou ministryni obrany Ursulu von der Leyen. Její nominaci musí ještě potvrdit europoslanci na schůzi, která se bude konat 16. července 2019.

Marcel Kolaja

Marcel Kolaja

Dále tam byl (mezi spitzenkandidáty, pozn. Demagog.cz) pan Timmermans, právě od sociálních demokratů. Události, komentáře, 8. července 2019

Jedním z vedoucích kandidátů na předsedu Evropaské komise byl za stranu evropských socialistů vybrán Frans Timmermans.

skrýt celé odůvodnění

Přijetím Lisabonské smlouvy v roce 2007 došlo k vyvrcholení procesu (.pdf, str. 3-4), ve kterém si Evropský parlament (EP) zajistil silnou pozici při volbě výkonného tělesa EU - Evropské komise a jejího předsedy. V této smlouvě získal parlament téměř rovnocennou roli jako Evropská rada, pokud jde volbu předsedy komise a jejích členů.

Smlouva nicméně neurčovala specifický způsob, jakým se EP dohodne na podpoře svých vedoucích kandidátů (spitzenkandidátů), přičemž zůstalo podstatné, že představitele může vybrat jen ten, kdo získá potřebnou podporu a dostatek hlasů v parlamentu. Tak se zrodil tzv. Spitzenkandidaten proces (.pdf, str. 1). V něm před volbami jednotlivé nadnárodní strany EP volí své spitzenkandidáty, kteří budou představovat jejich hlavní volební tváře při volbách a zároveň se (pokud získají podporu) mohou stát budoucími kandidáty na post předsedy Komise.

Před volbami do EP 2019 byli vybráni tito kandidáti (.pdf, str. 2-3):

- Evropská strana lidová (EPP) - Manfred Weber,

- Aliance konzervativců a reformistů v Evropě (ACRE) - Jan Zahradil,

- Aliance liberálů a demokratů v Evropě (ALDE) - zvolila více osob, tzv. tým Evropa (Nicola Beer, Emma Bonino, Violeta Bulc, Katalin Cseh, Luis Garicano, Guy Verhostadt a Margrethe Vestager),

- Evropská strana zelených (EGP) - duo Ska Keller a Bas Eickhout,

- Strana evropské levice (PEL) - duo Violeta Tomič a Nico Cue,

- Strana evropských socialistů (PES) - Frans Timmermans, jehož národní mateřskou stranou je holandská strana práce (Labour party) a v evropském parlamentu zastupuje právě stranu Evropských socialistů (PES).

Marcel Kolaja

Marcel Kolaja

Já si myslím, že V4 zde zcela zbytečně blokovala ten systém spitzenkandidátů. A ve výsledku se to právě naopak té řekněme východní Evropě, nejenom V4, ale obecně té východní Evropě, nevyplatilo, protože tam právě nikdo nezastává žádný z těch nejvyšších postů. Události, komentáře, 8. července 2019

Kandidáti navržení Evropskou radou do vedoucích pozic v Evropské unii nejsou ze států V4 ani východní Evropy. V4 podle svých vrcholných představitelů nesouhlasila se systémem spitzenkandidátů.

skrýt celé odůvodnění

Visegrádská skupina, neboli V4, nesouhlasila se systémem spitzenkandidátů (vedoucích kandidátů). Po schůzi v Budapešti se tak na svém twitteru vyjádřil Andrej Babiš: „Budapešť, skvělý den. V4 je jednotná a je jedno, kdo je z jaké frakce. Probrali jsme strategii EU, evropský rozpočet a předsednictví V4. Místo navrhování spitzenkandidátů potřebujeme do čela Evropské komise lídra, který bude zohledňovat potřeby všech členských států včetně V4. Státy V4 podle něj chtějí při volbách předsedy Komise postupovat jednotně.

Po volbách do Evropského parlamentu musí parlament zvolit předsedu komise. „Členské státy nominují jednoho kandidáta, ale musí při tom zohlednit výsledky evropských voleb. Parlament schvaluje nového předsedu Komise absolutní většinou hlasů (polovina všech poslanců plus jeden). Nezíská-li kandidát požadovanou většinu, musí členské státy ve lhůtě jednoho měsíce navrhnout jiného kandidáta (činí tak Evropská rada kvalifikovanou většinou). Pro volby v roce 2014 Parlament zavedl systém „čelných kandidátů“, známý pod německým pojmem Spitzenkandidaten. Každá evropská politická strana navrhne kandidáta na předsedu Komise a vítězná strana může navrhnout parlamentního kandidáta, který se bude ucházet o post předsedy Komise.“


Vedoucími kandidáty na místo předsedy Evropské komise byli Manfred Weber z poslaneckého klubu Evropské lidové strany a Frans Timmermans ze Strany evropských socialistů. Poprvé se o post ucházel i kandidát z České republiky, Jan Zahradil z ODS, který je v evropském parlamentu součástí skupiny Evropských konzervativců a reformistů. Mezi další vedoucí kandidáty patřila např. Ska Kellerová ze skupiny zelených.

Na summitu G20 se evropští lídři dohodli, že žádný z vedoucích kandidátů se nestane předsedou komise. Evropská rada navrhla Ursulu von der Leyen na post předsedkyně komise. Na svém twitteru o tom informoval Donald Tusk. Do vedoucí funkce Evropské centrální banky navrhla rada Christine Lagarde z Francie, jako Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku byl navržen Španěl Joseph Borrel Fontelles a jako nový předseda Evropské rady Charles Michel z Belgie.

Postup V4 kritizoval např. poslanec KDU-ČSL Ondřej Benešík: „Visegrádská skupina podle Benešíka vyšla úplně naprázdno. ‚Visegrádská skupina a Česká republika v tom výběru, v té volbě, naprosto selhala. Nezaznamenal jsem jediného kandidáta V4 na jednu ze čtyř významných funkcí,‘ uvedl lidovecký politik.“

Pravdou tak zůstává, že východní Evropa (případně Visegrádská čtyřka) nemá nominované zástupce mezi čtyřmi nejvyššími posty. Zda-li je tento stav důsledkem toho, že někteří čeští političtí představitelé (v čele s premiérem) odmítli systém spitzenkadidátů, je komplexní otázka, kterou nehodnotíme. Stejně tak nelze hodnotit, zda bylo „blokování spitzenkadidátů“ zcela zbytečné.


Marcel Kolaja

Marcel Kolaja

Piráti se třemi europoslanci byli schopni nakonec vyjednat podporu pro jednoho místopředsedu Evropského parlamentu. Události, komentáře, 8. července 2019

Piráti ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 získali tři europoslance. Následně byl frakcí Zelených, ke které se pirátští poslanci přidali, navržen na pozici místopředsedy europarlamentu Marcel Kolaja, který byl do funkce také zvolen.

skrýt celé odůvodnění

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 se Piráti s 13,95 % hlasů stali v Česku třetím nejúspěšnějším politickým subjektem a získali tři europoslance. Za Piráty byli do europarlamentu zvoleni Marcel Kolaja, Markéta Gregorová a Mikuláš Peksa. Pirátští poslanci se následně připojili v parlamentu do frakce Zelených.

Marcel Kolaja byl navržen politickou frakcí Zelených na pozici místopředsedy Evropského parlamentu a 3. května 2019 byl poslanci zvolen. Evropský parlament má celkem 14 místopředsedů a spolu s Kolajou tuto pozici zastává také další česká poslankyně, Dita Charanzová.

Marcel Kolaja

Marcel Kolaja

Já jsem kandidoval s programem digitalizace a prosazování transparentnosti a otevřenosti Evropského parlamentu. Události, komentáře, 8. července 2019

Marcel Kolaja kandidoval jako lídr za Pirátskou stranu ve volbách do Evropského parlamentu, které se konaly v květnu 2019. Témata transparentnosti a digitalizace byla součástí volebního programu Pirátů a Kolaja se jimi zabýval také.

skrýt celé odůvodnění

Marcel Kolaja kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 za Českou pirátskou stranu. V lednu 2019 byl ve stranických volbách zvolen lídrem kandidátní listiny. Piráti se ve volbách umístili s 13,95 % hlasů na třetím místě a získali tři europoslance.

Pirátská strana definovala svůj program pro volby do europarlamentu skrze 20 priorit. Jednou z nich byly také transparentnost a otevřenost europarlamentu. Podle programu má být „evropská politika transparentnější a bližší lidem“. Transparentní má být také hospodaření s evropskými penězi.

Na otázku, čemu se chce v evropském parlamentu věnovat, odpověděl 19. ledna 2019 v rozhovoru pro server iRozhlas.cz Marcel Kolaja následovně: „Obecně digitální agendě, informačním technologiím. A všemu, co s tím souvisí: občanským právům, ochraně spotřebitelů, ale například i technologickému rozvoji.“ Digitalizaci a transparentnost označil Kolaja v květnu 2019 za zásadní témata pro Piráty.

V rozhovoru pro server E15.cz 20. května 2019 k tématu transparentnosti Kolaja uvedl: „Budeme české občany více informovat, co v Evropském parlamentu děláme. Chtěli bychom propojit českou a evropskou politiku tak, aby to dávalo smysl – co se děje v EU, v jakém stavu je legislativa, jakým způsobem to navazuje na legislativu v Česku a jaká je naše vize zapojení České republiky v celém dění.“

Marcel Kolaja se tématy digitalizace a transparentnosti zabývá dlouhodobě. Profesně se specializuje na informatiku a tzv. otevřený software, angažuje se také ve spolku Otevřená města, který podporuje radnice a vedení měst ve větší transparentnosti.

Marcel Kolaja

Marcel Kolaja

Tam to skutečně záleží na tom programu, na té vizi, kterou (Ursula von der Leyen, pozn. Demagog.cz) předloží. A to se zatím ještě nestalo. Události, komentáře, 8. července 2019

Ursula von der Leyen nekandidovala ve volbách do Evrop. parlamentu. Narozdíl od ostatních tzv. spitzenkandidátů tak není její program znám. Politička se postupně bude představovat jednotlivým frakcím. Parlament následně rozhodne o jejím schválení do funkce předsedkyně Komise.

skrýt celé odůvodnění

Marcel Kolaja se odkazuje na situaci, ve které byla na post předsedkyně Evropské komise navržena německá politička Ursula von der Leyen, která však nekandidovala ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019, a tudíž ani nebyla tzv. spitzenkandidátkou.

Ostatní spitzenkandidáti (pdf., str.2-3) v boji o evropské posty představovali sebe i své, celoevropsky zaměřené, programy a vize. Ty tak byly voličům známy již v okamžiku volby. Tito spitzenkadidáti se také účastnili několika debat, v nichž prezentovali své záměry a názory. Kolaja tedy na otázku, zda podpoří von der Leyen na post předsedkyně Evropské komise, uvádí, že bude velmi záležet právě na jejím programu.

Vzhledem k tomu, že Ursula von der Leyen nekandidovala, není její program k 8. červenci 2019 explicitně znám. Politička se tak postupně bude představovat jednotlivým frakcím (ve středu 10. července tak například předstoupí před Zelené).