Bohuslav Sobotka

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z médií a povaze schválených sankcí.

Martin Bursík vyzval s několika dalšími exministry Bohuslava Sobotku k zavedení sankcí vůči Rusku již 15. března. Karel Schwarzenberg k sankcím vyzývá opakovaně v různých rozhovorech, např. zde (z 8. dubna) a zde (z 19. března).

Evropská unie schválila 17. března sankce vůči představitelům Ruska a některým proruským představitelům Ukrajiny. V dubnu byly sankce ještě rozšířeny. Tyto sankce jsou však stále zaměřeny proti jednotlivcům, ne proti Rusku jako takovému, ani proti ruským firmám.

Česká republika stejně jako zmíněné západoevropské země staví svoji politiku vůči Číně na pragmatických základech se snahou především zajistit ekonomickou spolupráci a vzájemný fungující obchod. S tímto cílem všechny země do jisté míry přivírají oči nad otázkou lidských práv, která bývá při jednáních zmíněna většinou jen deklaratorně, případně vůbec. České ministerstvo zahraničí však v jemném diplomatickém jazyce postoupilo na další stupínek, když oficiálně prohlásilo, že Čínu v těchto otázkách kritizovat nebude. Vzhledem k této skutečnosti tak výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť zmíněné země také kladou větší důraz na ekonomické cíle než lidská práva, ale zároveň nevydávají podobná progresivní vyjádření.

Kritizovaná část společného tiskového prohlášení ministerstev zahraničních věcí České republiky a Čínské lidové republiky je konkrétně tato: "Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě." Nepodařilo se nám najít prohlášení v podobném duchu, které by podepsala Francie. Francie nedávno slavila 50 let (ang.) diplomatických vztahů s Čínou. Při té příležitosti navštívil (ang.) Paříž čínský prezident Xi Jinping. S francouzským prezidentem Francois Hollandem podepsali několik především obchodních dohod. Nepodařilo se nám dohledat žádnou deklaraci týkající se Tibetu nebo politiky jedné Číny. Lidská práva však byla v jednáních zmíněna, Francois Hollande apeloval na jejich dodržování například u přípitku (fr.) při oficiální večeři.

Detailní porovnání zahraničních politik Německa, Francie, Velké Británie a Česka vůči Číne, respektive srovnání, do jaké míry jsou nebo nejsou stejné, není v možnostech naší práce. Omezíme se tedy na zkratku v podobě porovnání postoje k Tibetu. Porovnatelné prohlášení žádná ze zemí nepodepsala. Nicméně David Cameron (ang.) se ve snaze zlepšit vztahy s Čínou na konci lonského roku rozhodl nesetkat s Dalajlámou. Stejně tak Německo (ang.) od roku 2009 deklaruje podporu politice jedné Číny a vysocí představitelé státu se nesetkali s Dalajlámou na jeho návštěvě země. Žádná ze zemí však nevydala oficiální stanovisko vysloveně odmítající samostatnost Tibetu.

Z toho důvodu, že jsme nedohledali konkrétní text, který měla Francie podepsat, a z nějž mělo vycházet i české prohlášení, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Výrok předsedy vlády je hodnocen jako pravdivý. Popisuje korektně kroky své strany před volbami, výsledný koaliční kompromis i rezervovaný postoj MFČR v otázce možnosti dát dětské pleny do snížené DPH.

ČSSD návrh na snížení DPH na léky a knihy měla ve svém volebním programu (.pdf - str.8 ) do předčasných parlamentních voleb. Sociální demokraté doslova uváděli: " Budeme usilovat o zlevnění léků snížením daně z přidané hodnoty na léky nebo jejich osvobozením od tétodaně."

Před volbami také sociální demokraté (konkrétně šlo o senátora Chládka, nynějšího ministra školství) navrhli snížit spodní sazbu DPH na 10 %, konkétně jde (ve zkratce) o knihy, noviny, časopisy a zdravotnické pomůcky a služby. Kompletní seznam obsahuje příloha 2 návrhu.

Co se týká výsledků jednání, tak je pravdou, že se strany současné koalice shodly na snížení DPH na dětské pleny.V koal. smlouvě (str. 11) je k tomu uvedeno: " Snížení sazby DPH na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu od roku 2015."

V Otázkách Václava Moravce se 27. dubna 2014 k otázce plen ve snížené sazbě DPH vyjádřila Simona Hornochová, náměstkyně ministra pro daně a cla. Uvedla:

"Václav MORAVEC, moderátor--------------------
Uvažuje se o tom (myšleno je opuštění konceptu pleny do nižší DPH a nahrazení odpočitatelnou položkou na dítě - pozn. Demagog.cz) ?

Simona HORNOCHOVÁ, náměstkyně ministra financí pro daně a cla
--------------------
Samozřejmě, že o tom uvažujeme, zatím v návrhu zákona, který je připravený, tuto položku nemáme. A v rámci koaličních vyjednávání chceme navrhovat skutečně nějakou podobnou cestu, protože se domníváme, my jsme si to spočítali, kolik by tak přibližně rodina s dítětem ušetřila, přitom jsme brali plus minus šest plen denně, pět korun za plenu průměrná cena a zjistili jsme, že za rok na tom rozdílu sazeb by to bylo asi 995 korun, takže tisíc korun za rok, které by rodina s dítětem ušetřila na rozdíl od těch sazeb na dětských plenách a přišlo nám to skutečně poměrně neadekvátní k tomu, pokud bychom to do toho zákona dali a porušili vědomě právo Evropské unie, tak můžeme ztratit vyjednávací pozici jako Česká republika v jiných věcech.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Takže uvažujete, že pleny nebudou v té třetí sazbě daně z přidané hodnoty, ale že byste šli cestou úlev a odpočitatelné položky, když to zjednoduším, tisíc korun na dítě od 0 do 3 let?

Simona HORNOCHOVÁ, náměstkyně ministra financí pro daně a cla
--------------------
Ministerstvo financí nebo minimálně zatím za mě, protože jaksi nemáme dohodnutou pozici, ale já jsem přítel téhle cesty a v rámci vyjednávání to budeme navrhovat."

Odlišné pozice mezi jednotlivými jmenovanými aktéry české zahraniční politiky vůči EU "v minulých letech" (Pod tímto pojmem si můžeme představit např. minulé volební období, i když spory na tomto poli obecně přicházejí s nástupem Václava Klause do prezidentské funkce - viz např. Belko, M., Kořan, M. & Hrabálek, M. 2007. Česká zahraniční politika: aktéři, struktura, proces. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav.) můžeme ilustrovat např. na postoji k řešení tzv. Dluhové krize v eurozóně.

Jedním z nástrojů užitých k řešení vysokého veřejného zadlužení části zemí eurozóny bylo zřízení tzv. Evropského stabilizačního mechanismu (tzv. " Euroval 2 "). Podporu jeho zřízení deklarovali premiér Petr Nečas i ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Naopak proti se vyslovoval Václav Klaus, jenž dodatek k Lisabonské smlouvě, který umožnil jeho zřízení, neratifikoval. Učinil tak až prezident Miloš Zeman.

Dalším z nástrojů bylo podepsání tzv. Smlouvy o fiskální unii (.pdf) (známý "fiskální pak"), kde eskaloval spor mezi min. zahraniční Karlem Schwarzbergerem na jedné straně a premiérem Petrem Nečasem a prezidentem Václavem Klausem na straně druhé.

Tyto a mnohé další "nesoulady" daných aktérů dávají premiéru Sobotkovi za pravdu.

Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý na základě povahy instituce Evropské rady. Evropská rada je vrcholným orgánem Evropské unie. Vymezením tohoto orgánu se zabývá článek 15 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, v konsolidovaném znění podle Lisabonské smlouvy): "1. Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politickésměry a priority. Nevykonává legislativní funkci.2. Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejímpředsedou a předsedou Komise. Jejího jednání se účastní vysoký představitel Unie pro zahraničnívěci a bezpečnostní politiku." Byť tedy v Evropské radě nezasedají výhradně premiéři, je to orgán složený z vrcholných představitelů exekutivy, kteří jsou zvoleni ve volbách ve svých národních státech.

Nepodařilo se nám dohledat veřejně dostupné informace, které by potvrdily nebo vyvrátily výrok předsedy vlády. Z tohoto důvodu jej hodnotíme jako neověřitelný.

Dle tiskové zprávy úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad byly za období 2007 - 2013 nejúspěšnějšími z čerpaných programů právě regionální operační programy (ROP). Jedním z nich je například ROP Jihozápad, který patří v čerpání evropských fondů k těm nejúspěšnějším v ČR.

Nejproblematičtější programy, u kterých hrozí riziko největšího vrácení prostředků do rozpočtu EU, jsou dnes OP Životního prostředí (.pdf., s. 11) (program MŽP), OP Výzkum a vývoj pro inovace (.pdf., (program MŠMT) a OP Podnikání a inovace (.pdf, s. 7) (program MPO). Dle odhadů hrozí u OP Životního prostředí ztráta až 13 miliard korun, u OP Výzkum a vývoj pro inovace 7,5 miliard a u OP Podnikání a inovace 1,5 miliardy korun.

Výrok premiéra Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý, neboť přesně před sedmi lety (rok 2007) byl objem vyjednaných peněz na jednoho obyvatele ze všech fondů v rámci Politiky soudržnosti pro léta 2007–2013 skutečně nejvyšší. Jednalo se o částku 2603 EUR "na hlavu". Celkový objem vyjednaných prostředků byl 26 692 mil EUR (.pdf str. 25) na tehdejších 10 254 233 obyvatel (Eurostat). Je však nutné zdůraznit, že již v následujícím roce s ohledem na demografický vývoj předehnalo ČR v počtu vyjednaných peněz na hlavu Estonsko. Vše ilustruje tato tabulka, která kombinuje data z předchozích dvou zdrojů.

Česká republika v letech 2012 a 2013 vyvážela (.pdf - zdroj ČSÚ) do zemí Eurozóny zhruba 63 % svého exportu. V roce 2012 šlo přesně o 63,4 % z celkového vývozu, v loňském roce to pak bylo 62,8 %. Dodáváme, že Sobotkou zmíněných 80 % platí pro vývoz České republiky do všech členských zemí Evropské unie, nikoli pouze do zemí platících eurem.

Česká republika se skutečně zavázala přijmout Euro a to v rámci Aktu o podmínkách přistoupení (součást Smlouvy o přistoupení), kterou jednak ČR podepsala a o které se konalo jediné celostátní referendum v době samostatné České republiky.

Toto referendum proběhlo podle speciálního ústavního zákona, který jej umožnil. Občané odpovídali na dotaz " Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie? " a s přijetím vyslovilo souhlas zhruba 77 % lidí.

Konkrétní ustanovení, které se týká jednotné měny, je v článku 4 Aktu (.doc). Jeho přesná formulace zní: " Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES."