Bohuslav Sobotka

Novela zákona o elektronických komunikacích předložená v únoru 2017 (.doc, str. 3) skutečně upravuje sankce za jednotlivé správní delikty. Jde o úpravu § 118 odst. 22 zákona. Aktuální rozdělení sankcí za různá porušení mohou být pokutována až do výše 20 milionů.

Nově se tyto částky zvyšují podle pochybení z 10 na 15 milionů a z 20 na 50 milionů, návrh ovšem také zavádí možnost udělení pokuty z % obratu firmy. Konkrétně uvádí návrh 5, resp. 10 %. Použije se pro sankci buď částka do 50 milionů, nebo % z obratu tak, aby pokuta byla vyšší.

Návrh uvádí:

„... nebo do výše 10 % z čistého obratu pachatele přestupku dosaženého za poslední ukončené účetní období, podle toho, která z těchto hodnot je vyšší.“

Generální ředitel Janeček se 20. února pro Českou televizi vyjádřil, že Finanční správa neodhalila žádný daňový únik. To samé potvrdil i ministr financí Babiš, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Finanční správa České republiky se skládá z Generálního finančního ředitelství, Odvolacího finančního ředitelství a finančních úřadů. Generální ředitel Janeček, představitel orgánu Finanční správy ČR, se k situaci vyjádřil 20. února 2017, přičemž podle něj Finanční správa neodhalila žádný daňový únik. Pro Českou televizi uvedl: „Různé glosy v médiích na téma, že máme řešit korunové dluhopisy jako takové… Tak zde si neuvědomuji, podle jakých nástrojů, zákonných norem bychom měli postupovat.“

Co se týče kompetencí Finanční správy, finanční úřady vykonávají mj. správu daní a finanční kontrolu. Jako správce daně disponuje příslušný finanční úřad kompetencemi vyzvat konkrétní osobu k prokázání příjmů či k podání prohlášení o majetku, pokud má důvodné pochybnosti o jejich původu. V případě nesrovnalostí v daňovém přiznání pak může daň dodatečně doměřit. Omezen je však uplynutím lhůty pro stanovení daně, která standardně činí tři roky ode dne uplynutí lhůty pro podání řádného daňového tvrzení.

Finanční správa tedy kompetencemi v oblasti daňové kontroly disponuje, podle ministra financí Babiše však „Finanční správa už v minulosti dospěla k závěru, že vydání korunových dluhopisů nikdy žádný právní předpis nezakazoval a nezdanění úrokového výnosu nelze bez dalších aspektů hodnotit jako nezákonné.“

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť Babiš sice skutečně nepopisuje ve své odpovědi premiérovi vše, o čem Sobotka v Otázkách mluvil, je třeba však uvést, že na všechny své v pořadu položené otázky se Babiše ani neptal. Tvrzení, že Babišovo stanovisko některé aspekty neřeší, tedy není korektní.

Sobotka se v dopise určeném Babišovi ptá ministra financí, zda se Finanční správa zabývala emisemi a nákupem korunových dluhopisů. Dále se Sobotka zajímá, jaký má Babiš názor na situaci, kdy firma vydá korunové dluhopisy a sám majitel firmy je zpětně nakoupí.

Konkrétně Sobotka píše:

„Zabývala se již finanční správa ČR případy emise a nákupu korunových dluhopisů? Pokud ano, k jakým závěrům došla a jaká další opatření navrhuje? Došlo už v některých případech k doměření daně, případně kdy k němu dojde?(...)Chtěl bych Vás jako ministra financí rovněž požádat o Vaše stanovisko k situaci, kdy právnická osoba vydá takovéto dluhopisy, a jediným, kdo je nakoupí, je právě majitel. Nejedná se o podezřelé jednání s cílem obejít placení daně? Nejde o situaci, která si žádá prověření ze strany Finanční správy ČR v zájmu státního rozpočtu a občanů České republiky? Jaké je stanovisko Finanční správy v této věci?“

Andrej Babiš na to odpověděl následovně: „... předmětná zákonná úprava byla již v době svého vzniku daňovou správou podrobena podrobné analýze a diskutována opakovaně i na veřejném fóru. Finanční správa dospěla k závěru, že vydání korunových dluhopisů nikdy žádný právní předpis nelimitoval ani nezakazoval a nezdanění úrokového výnosu ve vazbě na výše uvedenou legalizaci zaokrouhlování ze strany ministra financí Kalouska nelze bez dalších aspektů hodnotit jako nezákonné.“

Fakticky v celém dopise Babiš Sobotkovi neodpovídá na dané otázky, popisuje celou kauzu ze svého pohledu a využívá instrument otevřeného dopisu (stejně jako premiér) k útoku na Sobotku prostřednictvím kauzy OKD.

Stanovisko Babiše tak skutečně neobsahuje konkrétní odpovědi na to, co předseda vlády popisuje. Nicméně na některé věci se Sobotka v dopise vůbec neptal. Proto je jeho výrok hodnocen jako zavádějící.

Andrej Babiš potvrdil setrvání ministra dopravy Ťoka v několika případech, přestože premiér Sobotka vyjádřil návrh na jeho odvolání. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda vlády Sobotka uvedl svůj záměr vyměnit některé z ministrů za sociální demokracii v dopise ze 4. listopadu adresovaném členům ČSSD. 8. listopadu pak uvedl, „že by si výměnu ministrů dovedl představit i u ostatních koaličních stran,“ přičemž však zmínil koaliční smlouvu (.pdf, str. 31, bod č. 4), podle které by k takovému kroku potřeboval souhlas předsedy ANO a předsedy KDU-ČSL.

Andrej Babiš se k Sobotkově návrhu vyměnit ministry za ČSSD vyjádřil 6. listopadu v Otázkách Václava Moravce (video, čas 20:50), přičemž uvedl, „že ministry za hnutí ANO v dané chvíli měnit nehodlá, avšak pokud by některý ministr udělal něco špatně, tak by jej samozřejmě vyměnil.“

12. listopadu v rozhovoru pro deník Právo Bohuslav Sobotka uvedl, „že by uvažoval o výměně ministra dopravy Ťoka, pokud by mohl vyměnit některého z ministrů ostatních koaličních stran.“ Andrej Babiš se proti výměně ministra Ťoka ohradil a o dva dny později potvrdil jeho setrvání i premiér Sobotka.

Ministr dopravy Ťok má podle dostupných vyjádření plnou podporu Andreje Babiše, který před třemi týdny odmítl návrh premiéra Sobotky na jeho odvolání, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť nelze fakticky dokázat, že by Andrej Babiš používal jím vlastněná média k vytváření nátlaku na subjekty politické scény. Některá média, komentátoři i politici však o tomto tématu opakovaně hovořili. Údajné ovlivňování voličských preferencí ve prospěch hnutí ANO nebo politické scény prostřednictvím Babišových médií se v uplynulých letech několikrát proměnilo ve významné kauzy.

Koncern Agrofert Andreje Babiše obsahuje více než 250 firem včetně mediální divize. Ta zahrnuje mediální dům MAFRA, v jehož portfoliu nalezneme například: placené tištěné celostátní deníky Mladá fronta Dnes a Lidové noviny a jejich internetové mutace (iDNES.cz a Lidovky.cz), dále dvě tištěná média distribuovaná zdarma (Metro a 5plus2), rádio Impuls a další mediální značky. Poté, co Babiš MAFRU koupil, odešly z ní desítky novinářů.

První poprask Babiš vyvolal poté, co krátce po nákupu MAFRY (konec června 2013) telefonoval do redakce Lidových novin a chtěl vědět, proč tištěné Lidové noviny neinformovaly o tiskové konferenci hnutí ANO, ačkoliv redaktor LN byl na této akci přítomen. Za svůj čin se následně veřejně omluvil.

Dalším řešeným tématem byl odchod respektované investigativní novinářky Slonkové z vedení MF Dnes, kde působila půl roku (od ledna 2014). V rozhovoru pro Aktuálně.cz Slonková uvedla: „... mám úplně jiné představy o tom, co v praxi znamená slovo nezávislost“. Řekla také, že „ten rozpor byl tak velký, že přípravu svobodných novin v podstatě znemožňoval. Dostala jsem se do stadia, kdy bych při svém dalším setrvání ve funkci musela dělat věci, které nikdy dělat nebudu a nechci“.

Z využívání médií v předvolebním boji obvinil Babiše v souvislosti s informováním o reorganizaci policie v létě 2016 ministr vnitra Chovanec. Noviny ministra Babiše podle Chovance spustily kanonádu nevyváženého informování, jež mělo negativně informovat i o záměrech Chovance s policií, nad níž chce získat vliv.

Na to, že Babiš ovlivňuje svá média, si v létě 2016 stěžovala prostřednictvím Facebooku také ministryně práce a sociálních věcí Marksová Tominová. Ta jako údajný důkaz zveřejnila printscreen, z něhož vyplývá, že redaktorka MF Dnes Vlková posílá otázky pro resort MPSV také asistence poslankyně za ANO Radce Maxové, jež je místopředsedkyní Výboru pro sociální politiku v Poslanecké sněmovně.

Co se týká přebytkového rozpočtu, k 30.11. vykazoval státní rozpočet přebytek 55 miliard korun. Počítá se tedy s tím, že v přebytku skutečně skončí, což ovšem predikovat nemůžeme.

Příprava státního rozpočtu probíhá v několika krocích a na základě příslušné legislativy. Jednak ji vymezuje zákon o rozpočtových pravidlech a také část třináctá jednacího řádu (zákon o jednacím řádu) Poslanecké sněmovny.

Do konce dubna vláda projedná a schválí návrh střednědobého výdajového rámce. Do konce května ministerstvo financí předloží vládě předběžný návrh příjmů a výdajů podle jednotlivých kapitol. Do 20. června tento návrh vláda schválí jako předběžný. Správci kapitol (jednotlivá ministerstva) a státní fondy zpracují návrh svého rozpočtu. Do 31. srpna předloží ministr financí výsledný návrh státního rozpočtu vládě, a ta jej do konce září projedná, schválí a předloží Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Ta projednává zákon o státním rozpočtu stejně jako každý jiný zákon (ve třech čteních), hlasuje o pozměňovacích návrzích a následně hlasuje o vyslovení souhlasu s celým návrhem zákona o státním rozpočtu. (. pdf, str. 86–89)

Zákon o státním rozpočtu na rok 2017 byl schválen vládou a následně předložen Poslanecké sněmovně, kde byl schválen 148 poslanci z celkového počtu 174 přítomných.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože na přípravě a procesu schvalování, ať už na vládě nebo v poslanecké sněmovně, se nepodílí pouze Andrej Babiš, ale také všechny vládní a v případě hlasování i opoziční strany.

Podle stránek ministerstva zahraničních věcí musí osoba, která má plnit funkci velvyslance, splnit několik požadavků. V prvé řadě je nutná kvalitní jazyková výbava, zkušenosti na mezinárodním poli nebo bezpečnostní prověrka na jednom ze dvou nejvyšších stupňů.

Kandidáta na velvyslance vybírá personální rada ministerstva zahraničních věcí a její doporučení je vodítkem pro rozhodnutí ministra. Ten jej následně navrhne vládě a pokud tento návrh vláda schválí, je předložen k podpisu prezidenta republiky, který jej jmenuje.

Následně je životopis designovaného velvyslance zaslán zemi, v níž má velvyslanec působit, a v průběhu několik týdnů až měsíců se čeká na její souhlas. Ve výjimečných případech dotyčná země nemusí souhlas vydat. Děje se tak v podobě mlčení – neudělení souhlasu.

Po obdržení souhlasu je velvyslanec doporučen hlavě přijímacího státu a formální listinou odvolán velvyslanec současný. Teprve poté je možné zveřejnit jméno budoucího velvyslance. Pokud ke zveřejnění dojde dříve, vypovídá to o neetiketě v mezinárodních vztazích a hostitelská země to může vnímat jako tlak pro přijetí navržené osobnosti.

Vláda Petra Nečase schválila několik kandidátů na velvyslance. Mezi nimi byl i Jindřich Forejt, který byl nominován na post velvyslance do Vatikánu.

Pokud se zaměříme na velvyslance jmenované současnou vládou, prezident Zeman zveřejnil jméno nového velvyslance do USA Hynka Kmoníčka ještě před vyjádřením Washingtonu. Vysloužil si za to kritiku jak ze strany bývalých ministrů zahraničí, tak i současného ministra Zaorálka.

Za současné vlády došlo také například k výměně velvyslance v Německu: v lednu 2015 na toto místo nastoupil Tomáš Podivínský, kterého do funkce prosadili lidovci a prezident Zeman (Podivínský byl mimo jiné ministrem životního prostředí v Rusnokově vládě).

Dále došlo například ke jmenování Bedřicha Kopeckého do pozice čínského velvyslance, a to v březnu 2016. V obou případech platí, že velvyslance vybrala Sobotkova vláda a ještě v jejím funkčním období převzali úřad v příslušné zemi.

Tento výrok však musíme označit jako neověřitelný, protože nelze zjistit všechny osobnosti (kromě Hynka Kmoníčka), které byly schváleny na post velvyslanců, a také, zda na tuto pozici v době mandátu Sobotkovy vlády ještě nastoupí.

Stupeň „vyhrazené“ je nejnižším stupněm utajení dle § 4 zákona o ochraně utajovaných informací. K takovému materiálu má pak podle Hlavy II téhož zákona přístup pouze omezený počet osob, a to pouze za splnění zákonných podmínek. Obsahuje-li usnesení z jednání vlády takto utajované informace, není vůbec zveřejněno. Neexistuje však seznam usnesení či témat, která by do tohoto režimu měla spadat. Podle výše zmíněného § 4 jde o informace, jejichž vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneužití může být nevýhodné pro zájmy České republiky.

Jakkoli neexistuje seznam záležitostí, které požívají utajení, v praxi jde vysledovat, že pověření velvyslanců se v tomto režimu objevuje, přestože z těchto jednání tedy neexistují ani záznamy. Bývalý ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier toto potvrdil Českému rozhlasu v září, když se jednalo o politického tajemníka ministra zahraničí. Podobně se vyjádřil bývalý ministr vnitra Martin Pecina, když se objevily úniky informací z tohoto režimu, když šlo o vyslání Livie Klausové na Slovensko a Vladimíra Remka do Ruska. Totéž potvrdila mluvčí ministerstva zahraničních věcí v případě možného jmenování Jindřicha Forejta velvyslancem ve Vatikánu.

Jakkoli tedy není psaným pravidlem, že projednávání velvyslanců spadá pod režim „vyhrazeno“, jde o diplomatickou zvyklost. Sobotka se tedy vyjádřil korektně. Doplňme, že podíl na procesu pověření velvyslanců náleží vládě z titulu kontrasignace a odpovědnosti za prezidentovo rozhodnutí dle čl. 63 odst. 1 písm. e Ústavy.

Jindřich Forejt by se měl podle spekulací médií stát velvyslancem až po skončení mandátu Sobotkovy vlády.

O jmenování ředitele odboru protokolu prezidentské kanceláře velvyslancem ve Vatikánu se hovoří již řadu let. V roce 2012 se jmenování stalo důvodem sporu mezi exprezidentem Klausem, který jeho jméno prosazoval, a bývalým ministrem zahraničí Schwarzenbergem, jenž s návrhem hlavy státu nesouhlasil. V roce 2013 se však Klausovi podvolil a jeho nominaci na svém jednání 6. února 2013 podle některých médií schválila i tehdejší vláda Petra Nečase. Sám prezident Klaus však podle serveru Aktuálně.cz nestvrdil svým podpisem Forejtův pověřovací dekret, jeho nástupce Zeman dekret podepsal, má však platit až ke konci roku 2017. Při prezidentově audienci u papeže Františka jej nynější hlava státu představila jako budoucího velvyslance, což se setkalo s kritikou nejednoho představitele české diplomacie z důvodu nedodržení diplomatické etikety.

V praxi totiž navrhuje velvyslance ministr zahraničních věcí, který zpravidla dá na doporučení personální rady jeho ministerstva. Vybíráno je z řad dosavadních diplomatů, výjimečně se velvyslancem může stát i člověk bez zkušenosti s prací na zahraničních ambasádách. Ministrovy návrhy schvaluje vláda a posléze prezident, jenž samotného velvyslance jmenuje. Kandidátův životopis je zaslán zemi, v které má daný zástupce hájit zájmy České republiky, a ta standardně vysloví po uplynutí určitě doby souhlas, tzv. agrément. Ve výjimečných případech kandidáta odmítne, v diplomatické praxi mlčí a tím stále odkládá udělení agrément.

Poté, co diplomatičtí protějšci velvyslance schválí, vystaví úřad prezidenta republiky listinu o doporučení kandidáta svému zahraničnímu protějšku a zároveň formálně odvolá stávajícího velvyslance. Teprve až v tuto chvíli je podle diplomatické etikety možné zveřejnit jméno budoucího velvyslance. Předčasné oznámení kandidáta omezuje možnosti jeho tichého odmítnutí zahraničním partnerem, mnohdy mohou tyto kroky diplomaté považovat za určitý tlak směrem z navrhující země. Předčasné zveřejnění kandidáta ochromuje činnost stávajícího velvyslance, protože pozornost může být ze strany hostitelské země upřena ještě před samotným jmenováním již na jeho potenciálního nástupce.

Pokud se tedy Jindřich Forejt velvyslancem ve Vatikánu opravdu stane, nejdříve až na konci příštího roku. Jiné informace se v českých médiích dosud skutečně neobjevily.

Program schůzky s ministrem Ťokem nebyl publikován, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Je však pravdou, že si starostka Prackovic dlouhodobě stěžuje, že není informována o postupu stavby dálnice.

Oficiální program bilanční schůzky s ministrem dopravy Ťokem nikde zveřejněn nebyl a ani jeden z aktérů se o údajně probírané obci nezmínil na tiskové konferenci. V prioritách v oblasti dopravy, které ministrovi premiér stanovil, se hovoří jen o samotném dokončení dálnice D8. Nedozvídáme se však, zda byly projednávány problémy této konkrétní obce. První část výroku tedy pokládáme za neověřitelnou.

Radnice v severočeských Prackovicích řeší problémy se zdvihající se podzemní vodou. Problémy pravděpodobně způsobily nešetrný postup stavebních prací během dokončení dálnice D8. V obci popraskala místní komunikace, v havarijním stavu se nachází vodovod a nefunguje ani čistička odpadních vod. Starostka Andrea Svobodová Křešová odhaduje výši škod na 30 milionů korun.

V elektronických médiích proběhly články o osudu obce povětšinou v minulých dvou měsících. Například pro Deník Křešová řekla: „Od začátku je celý problém v komunikaci. Kdyby za námi někdo přišel a sdělil nám, že hodlají dešťovou vodu vést naší kanalizací, jistě bychom našli lepší řešení a celá věc nemusela dojít tak daleko. Bohužel se s námi nikdo nebaví.“ (Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/znicena-kanalizace-voda-v-domech-prackovice-trapi-d8-20161102.html). Starostka na tento problém upozorňuje dlouhodobě, stěžovala si na něj už v roce 2014.

Dodejme, že se ministr Ťok plánuje setkat se starostkou obce v pondělí 12. prosince.