...viz třeba naše předsednictví, které najednou v polovině skončilo, kdy pan Paroubek potopil Topolánkovu vládu, nemohl to nechat ještě, řekněme, 3 měsíce doběhnout, a to nám v Evropě způsobilo fakt velkou ostudu, jo.
Česká republika předsedala Radě EU v první polovině roku 2009. U moci byla tehdy vláda Mirka Topolánka, které se opozice snažila vyjádřit nedůvěru celkem pětkrát - vyšlo to právě napopáté a to 24. března 2009. Topolánkova vláda zůstala v demisi do 8. května, kdy prezident jmenoval novou vládu, úřednickou.
Protože pád vlády během předsednictví byl neobvyklý (ačkoliv Unie podobné případy pamatuje), reakce ze zahraničí na sebe nenechaly dlouho čekat. Zahraniční média jako Financial Times nebo BBC označila pád vlády za chybu a očekávala, že to obrazu Česka uškodí. Evropští politici se navíc obávali, že nastálá situace poškodí celou Evropskou unii.
Byl zajímavý výzkum nedávno v Hospodářských novinách, 75 % českých podnikatelů, kteří živí tu zemi, chtějí Evropskou unii, chtějí mít možnost vyvážet bez cla do západní Evropy, chtějí exportovat a chtějí také euro.
Pospíšilův výrok je hodnocen jako pravdivý na základě průzkumu Svazu průmyslu a dopravy a České spořitelny, který popsaly zhruba před měsícem Hospodářské noviny.
Jiří Pospíšil mluví o článku " České firmy si vstup do Evropské unie pochvalují", který vyšel v Hospodářských novinách 30. dubna letošního roku (celý je dostupný na webu Svazu průmyslu a dopravy). Tento text popisuje průzkum, který si nechal Svaz spolu s Českou spořitelnou zpracovat mezi českými podnikateli.
Z průzkumu vyplývá, že možnost vstupu na jednotný trh bez celních bariér je hodnocena velmi vysoko. Co se týká možného přijetí eura, text uvádí:
" Přibližně pětina oslovených společností si myslí, že by Česko nemělo nikdy přijmout euro a vstoupit do eurozóny.Naopak, čtvrtina z nich se domnívá, že „včera už bylo pozdě“. Celkově by chtělo dříve či později v Česku platit eurem plných sedmdesát pět procent společností."
Jednu větu k té recidivě. Pan doktor Rath v tom nemá pravdu. Fešácký kriminál nevede k nižší recidivě.
Nevíme, co si myslí Jiří pospíšil pojmem „fešácký kriminál", nicméně David Rath v diskuzi poukazuje na procento recidivy na Západě, či konkrétněji v Německu nebo skandinávských zemích. Ze získaných informací je patrné, že míra recidivy v Německu a Skandinávii je skutečně nízká.
Průměrná evropská míra recidivy se v minulosti dle článku Daily Mail, který se odkazuje na výzkum provedený v severských státech, pohybovala kolem 70–75 %, zatímco v Norsku dosahovala jen 20 %.
Německé Ministerstvo spravedlnosti si nechalo zpracovat studii, ze které vyplývá, že recidiva v Německu dosahoval v letech 2004 až 2007 33,7 % (strana 38), novější údaje nejsou k dispozici. I tato hodnota je tedy výrazně pod uvedeným evropským průměrem.
Je však sporné, zda je skutečně příčinná souvislost mezi kvalitou či nekvalitou vězeňského prostředí a recidivou a také jakou roli zde hrají další společenské faktory. Výrok jsme se proto rozhodli ponechat jako neověřitelný. Pro srovnání uvádíme, že v České republice se dle časopisu Nový prostor míra recidivy pohybuje podle nejnižších odhadů kolem 60 %.
Naopak určité sociální skupiny se tam pak chtějí v uvozovkách vrátit. To potvrdí pan generální ředitel, že máme určitou sociální vrstvu, která zvláště na zimu se snaží dostat do kriminálu a nám proto v zimě roste počet vězňů.
Nepodařilo se nám dohledat relevantní data k tomu, zda se určitá sociální vrstva opravdu snaží na zimu dostat do vězení a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. Počtu vězňů v zimě se věnujeme v rámci jiného výroku z této diskuze a proto jej zde nehodnotíme.
David RATH: Teď jste tady říkali, že stoupá počet lidí, kteří se tam na zimu schválně dostávají... Michaela JÍLKOVÁ: Každoročně. To je už léta. Jiří POSPÍŠIL: To je cyklický běh.
Výrok hodnotíme jako nepravdvý, jelikož se nám z dostupných údajů nepodařilo zjistit cyklické opakování ve výroku popsaného jevu.
Podíváme-li se na souhrnné statistické údaje Vězeňské služby ČR z let 2008 (str. 58), 2009 (str. 56 a 60), 2010 (str. 26), 2011 (str. 72) a 2012 (str. 74), zjistíme, že trend je spíše opačný. Existují sice rozdíly mezi jednotlivými věznicemi, navzdory tomu nelze rozhodně říci, že by v zimě byly věznice plnější než jindy.
20082009201020112012léto20 28221 99821 94823 18123 330zima19 71921 27021 70022 59123 237
Tabulka monitoruje průměrný počet vězněných ve dvou sledovaných obdobích. Jak je obvyklé, zima čítá prosinec, leden a únor, léto pak červen, červenec a srpen.
Kriminalita v České republice neroste. Je pořád stejná.
Kriminalita v ČR skutečně neroste, s výjimkou roku 2011 se počet zjištěných trestných činů dokonce snižuje. Neplatí tedy, jak tvrdí Jiří Pospíšil, že by byla stále stejná a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
Vývoj kriminality za posledních šest let vypadá následovně:
2008
343 799
2009 332 829
2010 313 387
2011 317 177
2012 304 528
2013277 399*
Údaje pro rok 2013 (.xls) jsou zatím dostupné jen do října 2013 včetně.
České věznice ročně stojí občany České republiky osm miliard korun. Jeden vězeň denně tisíc korun.
Na základě údajů ze statistické ročenky Vězeňské služby České republiky pro rok 2012 hodnotíme výrok jako nepravdivý, protože ani jeden z údajů neuvedl Jiří Pospíšil správně.
Podle této ročenky tvořily výdaje Vězeňské služby v minulém roce 7,8 miliard (strana 20), výdaje na jednoho vězně ale nečiní denně tisíc korun, ale mnohem méně. V ročence se píše: "V roce 2012 byl průměrný denní náklad na 1 vězně za OJ 710 Kč (tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje a FKSP). Průměrný denní náklad za celou Vězeňskou službu na 1 vězně činil 916 Kč (tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje, FKSP, kapitálové výdaje a sociální dávky)." (strana 22). Částka 916 korun se sice blíží zmíněné tisícikoruně, ale jedná se o přepočet celkových výdajů vězeňské služby na počet vězňů, rozpočítávají se tedy i režijní náklady (na údržbu budov, platy dozorců a podobně), které nejsou přímo úměrné počtu vězňů.
Vězni, kteří pracují, jak tu bylo řečeno, tak ty teplé sprchy a to koupání mají. Takže to je další motivace k tomu, aby se snažili pracovat.
Na základě definice ve vyhlášce č. 345/1999 Sb., Řádu výkonu trestu odnětí svobody, a předchozí diskuse ve studiu hodnotíme výrok jako pravdivý.
Vězenský řád v § 21 stanoví, že "koupání se odsouzeným umožní nejméně jednou týdně. Pokud to vyžaduje pracovní zařazení odsouzených nebo jiné okolnosti, umožní se koupání častěji."
Zároveň ve studiu potvrdil praxi generální ředitel Vězeňské služby ČR, který říká: "Samozřejmě zákon hovoří tak, že u odsouzených nebo odsouzení se musí koupat minimálně jedenkrát týdně, nicméně praxe je taková, že jak jsem říkal, že nám 65% odsouzených pracuje a odsouzení, kteří pracují, se například koupou denně, po každé práci. Rovněž po každé sportovní aktivitě, které mají odsouzení, se mohou vykoupat. Takže toto citujete pouze zákon a v praxi to je úplně jinak."
Sehnat práci pro vězně je velký problém. Proto třeba v tom Německu, o kterém hovoří tady pan Rath, většina věznic má přímo výrobní areály uvnitř těch vězeňských areálů. My jsme se o to pokoušeli a třeba v tom Oráčově jsme právě takový výrobní areál otevřeli.
Zajistit zaměstnání pro vězně, je skutečně velkým problémem. Hlavním nedostatkem je, že věznice nedokáží zajisti kvalifikované pracovníky, proto mohou z větší části nabízet pouze nekvalifikované zaměstnance, o které není takový zájem.
Problémem je také fakt, že z důvodu bezpečnosti nemohou být všichni odsouzení zaměstnávání mimo věznice. Určitá část musí být zaměstnávána uvnitř areálu věznice, což zvyšuje náklady a omezuje spektrum nabízených služeb.
Jiří Pospíšil jako bývalý ministr spravedlnosti 28. června 2008 otevřel ve věznici Oráčov na Rakovnicku první výrobní zónu svého druhu v České republice, která ve své době obsahovala jednu výrobní halu.
Zaměstnanost vězňů v České republice byla k říjnu 2013 68,72%.
Informace o výrobních areálech uvnitř německých věznic se nám nepodařilo dohledat. Pravdou ovšem je, že v německých věznicích je dnes moderní a účinně organizovaná výroba, kde vězni plní stále složitější úkoly a o jejich práci je zde zájem ze strany věznic, vězňů i zaměstnavatelů.
A já vám řeknu jednu věc, já spolupracuji s Bílým kruhem bezpečí.
Z veřejně dostupných zdrojů se nedá ověřit, zda Jiří Pospíšil s Bílým kruhem bezpečí skutečně spolupracuje. O vyjádření jsme požádali přímo Bílý kruh bezpečí a v případě odpovědi hodnocení výroku upravíme.
Bílý kruh bezpečí však v roce 2011 ocenil Jiřího Pospíšila a jeho práci ve prospěch poškozených a svědků v letech 2004 až 2011, které vyústily v přípravu nového zákona o obětech trestných činů.
