Alena Schillerová

Poslanci 8. července 2020 odhlasovali zrušení daně z nabytí nemovitosti, pro byli téměř všichni přítomní poslanci. Věc má nyní projednávat Senát.

Při hlasování prošel jeden z pozměňovacích návrhů, a to od poslance ODS Munzara (.docx). Ten navrhoval, aby byla zachována možnost odpočtu úroků z úvěrů na bydlení, která měla být původně v rámci návrhu vládního zákona zrušena (.pdf, str. 15). Maximální částka, kterou podle návrhu poslance Munzara mělo být možné odepsat si z daní v této souvislosti, měla činit 150 tisíc Kč ročně. Stanovisko ministryně Schillerové bylo nesouhlasné. Přítomných bylo 190 poslanců, takže kvorum činilo 96 hlasů. Pro přijetí pozměňovacího návrhu hlasovalo 96 poslanců (tedy přesně tolik, kolik bylo třeba), proti 43. Pro hlasovali zejména opoziční poslanci, ale také dva poslanci z vládní ČSSD (poslanec Votava a poslanec Sklenák). Poslanci za KSČM, která současnou vládu podporuje, hlasovali pro nebo se zdrželi hlasování.

Ministryně Schillerová po hlasování přijatý pozměňovací návrh okomentovala následovně: „Komunisté měli volné hlasování. Neměla jsem signály, že by podpořili opoziční návrh z pera občanských demokratů, nicméně je to politická realita, se kterou musím žít. Co se týče koalice, nebudu prát špinavé prádlo před médii, určitě to vezmu na koaliční radu.“

Sněmovnou byl 8. července odhlasován ve 3. čtení vládní návrh zákona na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí. Vládní verze (.pdf, str. 4, 10) obsahovala, spolu se zrušením daně, částečnou kompenzaci ušlých příjmů v podobě zrušení odpočtů u hypoték. Důvodová zpráva (.pdf, str. 14, 15) tuto kompenzaci vyčíslila v rozsahu od 0,4 do 1,2 mld. Kč ročně, zatímco ušlý příjem státního rozpočtu zrušením daně z nabytí nemovitých věcí odhaduje na 11–14 mld. Kč ročně. Ve výroku zmíněným „odpočtem“ se rozumí možnost odečíst úroky z úvěrů na bydlení od základu daně z příjmu, viz § 15 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Při hlasování ve Sněmovně  překvapivě těsně prošel pozměňovací návrh opozičního poslance Vojtěcha Munzara (ODS), který možnost odpočtu u hypoték ponechává. Maximální hranici odpočtu ze základu daně ale snižuje na polovinu z 300 tisíc Kč na 150 tisíc Kč (znění schválené Sněmovnou: .docx, str. 6 ,bod 8).

Paušální daň by umožnila OSVČ provést prostřednictvím jedné platby odvod daně z příjmu a zároveň i sociální a zdravotní odvody. Tato paušální daň, která má být spuštěna od 1. ledna 2021, je dobrovolná a pro rok 2021 by měsíční odvod činil 5 740 Kč. Tuto částku tedy tvoří daň z příjmu 100 Kč, zdravotní pojistné 2 514 Kč a sociální pojistné 3 126 Kč. S paušální daní ovšem už není možné uplatnění žádné jiné slevy na dani. Novela o daních z příjmů zatím prošla ve Sněmovně prvním čtením.

O možnost platit paušální daň mohou požádat živnostníci, jejichž roční příjem nepřesahuje částku 800 tisíc Kč a nejsou registrovaní k platbě DPH. Ministryně financí Alena Schillerová ale původně navrhovala, aby o ni mohli požádat živnostníci s příjmy do 1 milionu. S touto částkou počítal i původní návrh Ministerstva financí z října roku 2019. S tím ovšem nesouhlasila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která naopak navrhovala nižší limit až 600 tisíc Kč. Konečná částka 800 tisíc Kč tak vznikla jako kompromis uvnitř vládní koalice. Neshody panovaly také v termínu spuštění paušální daně. Zatímco Alena Schillerová požadovala spuštění od 1. ledna 2021, Jana Maláčová prosazovala pozdější spuštění z důvodu nepřipraveného IT systému.

Jak uvádí průzkum agentury Median, zavedení paušální daně, tedy sloučení stávajících tří odvodů (daně z příjmů, zdravotního a sociálního pojištění) do jednoho společného odvodu, se těší značné podpoře. 78 % dotazovaných podnikatelů vyjádřilo se zavedením paušální daně svůj souhlas.

Není tedy překvapením, že Ministerstvo financí se návrhem novely zákona již několik měsíců zabývá. Vládní návrh zákona (.pdf), který má umožnit zavedení této paušální daně, byl 29. června předložen Poslanecké sněmovně. V současné době návrh úspěšně prošel prvním čtením a byl přiřazen Rozpočtovému výboru k projednání.

Novela se zamýšlenou účinností k 1. lednu 2021 zavádí možnost jednotného odvodu daní pro živnostníky a podnikatele z řad OSVČ. Pokud se pro ni dobrovolně rozhodnou, vyhnou se komplikacím při samostatném odvádění daně z příjmu, sociálního a zdravotního pojištění. Tato jednotná částka je pro nadcházející rok vyměřena na 5 740 korun, jak Ministerstvo financí uvádí například v instruktážním videu (čas 0:25), které k prezentaci návrhu také využívá.

Skladba paušální daně je Alenou Schillerovou ve výroku uvedena správně. Daň z příjmu, jako nejmenší složka, tvoří 100 Kč. Zdravotní pojistné je placeno v minimální výši 2 514 Kč a sociální pojistné je pak o 15 % vyšší než minimální odvod a činí 3 126 Kč. Jeho navýšení oproti minimální záloze je zdůvodněno zmenšením rozdílu mezi zdaněním zaměstnanců a živnostníků.

Pro využívání nového režimu návrh počítá s nutností podat finančnímu úřadu oznámení o vstupu do paušálního režimu. Tato nová kategorie poplatníka daně z příjmů fyzických osob je podmíněna ročním příjmem z podnikání do 800 000 korun a neregistrováním k platbě DPH. Maximální roční příjem byl stanoven jako kompromis, na němž se dohodli zástupci ČSSD a odborů na jedné straně a Ministerstvo financí, které původně navrhovalo stanovit hranici na jeden milion korun, na straně druhé. Podle odhadu by nového systému mělo využít kolem 127 tisíc OSVČ.

Ministerstvo financí pravidelně vydává výpisy, kde uvádí aktuální majetkové účasti Ministerstva financí. Nejaktuálnější z těchto výpisů byl vydán 14. února 2020 a zahrnuje účast ministerstva do 31. ledna 2020. V tomto výpisu ministerstvo uvádí, že vlastní částečný či kompletní podíl na zmíněných společnostech. Konkrétně u ČEPRO, MERO a Letiště Praha je to 100 %, u společnosti ČEZ 69,78 %.

Všechny společnosti tyto informace uvádí i na svých webech.

• ČEZ
• ČEPRO
• MERO
• Letiště Praha

V dokumentu o strategii vlastnické politiky státu (.doc, str. 32), který vydala Hospodářská komora ČR, jsou zdůvodněny významy těchto společností pro stát.

• ČEZ – „Dominantní energetický koncern v ČR, výrobce a distributor el. energie a tepla včetně prodeje plynu a těžby uhlí, významná společnost jako součást energetické infrastruktury ČR“
• ČEPRO – „Přeprava a skladování pohonných hmot včetně ochraňování státních hmotných rezerv PHM, významná
  společnost jako součást energetické infrastruktury ČR“
• MERO – „Jediný přepravce ropy do České republiky a nejvýznamnější společnost zajišťující skladování nouzových
  strategických zásob ropy“
• Lětiště Praha – „Provázanost letecké přepravy a pozemních služeb na letišti VH v Praze“

Stejné údaje jsou pak k dispozici i na stránkách obchodního rejstříku.

Co se týče managementů u jednotlivých společností, tak se nám podařilo zjistit následující.

U společnosti ČEZ mezi roky 2018 a 2019 vzrostl čistý zisk o cca 7 miliard korun (.pdf, str. 5). Co se managementu týče, tak předsedou představenstva a zároveň generálním ředitelem je od 15. září 2011 Ing. Daniel Beneš. V čele ČEZu je tedy již přes osm let.

U společnosti ČEPRO je výsledek hospodaření také kladný. Mezi lety 2016 a 2017 se výsledek hospodaření zvýšil o cca 5 %. Od roku 2011 do roku 2017 pak činí tento nárůst 40 %. Co se týče managementu, tak předsedou představenstva je Mgr. Jan Duspěva již od roku 2013.

U společnosti MERO se nám podařily najít nejnovější materiály z let 2016 až 2018. Mezi lety 2016 a 2017 vzrostl čistý zisk o 43 procent. Mezi lety 2017 a 2018 pak vzrostl čistý zisk o 22 procent. Předsedou představenstva je od 2. dubna 2019 Ing. Jaroslav Kocián. Momentálně nepůsobí ve své funkci ani rok, ale před tím se věnoval dlouhodobě distribuci pohonných hmot u Ministerstva obrany.

Společnost Letiště Praha pak za rok 2018 zvýšila čistý zisk o desetinu. Konkrétně na 3,3 miliardy korun. Předsedou představenstva je od roku 2017 Ing. Václav Řehoř, Ph.D. Ten má rovněž poměrně bohaté zkušenosti z minulosti.

Pokud jde o investice do vývoje u jednotlivých společností, tak na webu společnosti ČEZ jsou v sekci investic vyjmenované například investice do digitalizace infrastruktury či do obnovitelných zdrojů. U společnosti ČEPRO byl v roce 2018 zaznamenán nárůst investic, konkrétně na 370 miliónů. Největší část padla na obnovovací investice.

Co se týče společnosti MERO ČR, to připravuje např. možnou výstavbu ropovodu Litvínov – Leuna. Ve společnosti Letiště Praha jsou plánované investice vcelku rozsáhlé. V plánu je rozšíření druhého terminálu či nová přistávací dráha. V roce 2035 chce Letiště Praha odbavit 30 milionů pasažérů.

Ke státním ziskům na dividendách: Stát vlastní 70 % akcií ČEZu. V roce 2019 ČEZ vyplatil na dividendách 17,8 miliardy korun, z čehož připadne většina státu. Společnost ČEPRO je ze 100 % vlastněna státem a na dividendách vyplatila v roce 2017 necelé 2 miliardy korun. Společnost MERO pak za rok 2017 vyplatila dividendy (.pdf, str. 9) v hodnotě 438 milionů korun. Od společnosti Letiště Praha stát získal v roce 2018 na dividendách 1,7 miliardy korun.

Na závěr pak uveďme, že tvrzení, že management jednotlivých společností je kvalitní, je značně subjektivním hodnocením a jako takové jej neověřujeme.

Český Aeroholding byl akciovou společností vytvořenou státem v roce 2011. Podnik se zabýval především správou letištní infrastruktury (po boku Letiště Praha) a rovněž měl podíl na vlastnictví Českých aerolinií. Český Aeroholding byl zároveň v době sloučení obou společností jediným akcionářem společnosti Letiště Praha, a. s.

Uvádí se, že po privatizaci Českých aerolinií byla již samostatná existence Aeroholdingu zbytečná a nevýhodná. Ke sloučení Českého Aeroholdingu s Letištěm Praha došlo v roce 2018.

Na stránkách MF ČR se k fúzi uvádí:

„Ministerstvo financí společnost Český Aeroholding, a. s. založilo a po celou dobu její existence v ní jménem České republiky vykonávalo akcionářská práva. Z důvodu zachování kontinuity a s ohledem na fakt, že Ministerstvo financí disponuje specializovaným útvarem vykonávajícím akcionářská práva ve společnostech strategického významu, bude výkonem akcionářských práv ve společnosti Letiště Praha, a. s. jménem České republiky pověřeno Ministerstvo financí.“

V současné době je jediným akcionářem společnosti Letiště Praha (jako nástupce obou slučovaných společností) Ministerstvo financí ČR.

Ke dni 31. ledna 2020 má Ministerstvo financí (MF) dle seznamu majetkové účasti MF podíl 84 % v akciové společnosti Česká exportní banka, a. s. (ČEB) a 100 % akcií v akciové společnosti Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP).

Dle výroční zprávy ČEB za rok 2018 (.pdf, str. 124) vzniklé 31. prosince 2018 má podíl 84 % Ministerstvo financí až od 4. června 2018. Podíl MF byl před tímto dnem pouze 43,68 %. Zbylý státní podíl byl před 4. červnem roztříštěn mezi Ministerstvo průmyslu a obchodu (25,2 %), Ministerstvo zahraničních věcí (10,08 %) a Ministerstvo zemědělství (5,04 %). Zbylých 16 % akcí si před i po této integraci státního majetku stále drží právě EGAP.

Dle výroční zprávy EGAP za rok 2018 (.pdf, str. 24) vlastnilo do 24. srpna 2018 Ministerstvo financí 40 % akcií, Ministerstvo průmyslu a obchodu 36 % akcií, Ministerstvo zemědělství 12 % akcií a Ministerstvo zahraničních věcí 12 %. Od 24. srpna včetně spravuje MF 100 % akcií EGAP, tedy všechny akcie a všechen bývalý a dnešní státní podíl.

K obojímu došlo na základě usnesení vlády ČR č. 171 (.pdf) ze dne 14. března 2018, tedy za I. vlády Andreje Babiše, od 24. ledna 2018 do 27. června 2018 v demisi, kde již byla Alena Schillerová ministryní financí.

Pro úplnost dodejme, že integrací podílů nedošlo ke změně vlastníka akcií, tím byla a stále je Česká republika. Došlo pouze ke změně orgánů státní správy, které vykonávají akcionářská práva státu.

Do přelomu září a října bylo Ministerstvo financí majitelem 96,5 % akcií slovinských papíren Vipap Videm Krško d.d. (.pdf, str. 8), které patří mezi největší výrobce novinového papíru na Balkáně. Nově se majitelem společnosti Vipap Videm Krško stal český investiční holding RIDG.

Ministerstvo financí převzalo vedení papíren Vipap, které sídlí ve slovinském městě Krško, v roce 2008. Mezi dřívější majitele firmy patřila Investiční a poštovní banka (IPB), od níž po jejím krachu v roce 2000 papírny získala ČSOB. Poté se Vipap Videm Krško dostala do vlastnictví České konsolidační agentury, a tedy do vlastnictví státu.

Plány na odprodej papíren se objevily už na jaře roku 2013, kdy záměr prodeje schválila ještě vláda Petra Nečase. Po nástupu úřednické vlády Jiřího Rusnoka však z tohoto plánu nakonec sešlo a tehdejší ministr financí Jan Fischer se snažil papírny, které se ocitly ve finančních problémech, stabilizovat. Pod vedením hnutí ANO se Ministerstvo financí pokoušelo společnost Vipap Videm Krško prodat v roce 2015. Tehdy se ale žádný zájemce nepřihlásil. Kupce se podařilo najít až v roce 2019, kdy většinový podíl Ministerstva financí a související pohledávky odkoupila společnost RIDG Holding. Podle deníku E15 tak stát měl získat asi 60 milionů korun.

Dle dostupných informací byla společnost v dlouhodobé ztrátě, od roku 2008 činila kumulovaná ztráta až 50 milionů eur. V roce 2017 také společnost snížila svůj základní kapitál ze 78,4 milionů € na 45,7 milionů € (.pdf, str. 10), aby pokryla nahromaděné ztráty z předchozích let. Ty dosahovaly výše 32,8 milionů €, tedy v přepočtu zhruba 820 milionů korun.

Ministerstvo financí skutečně vykonává cenovou kontrolu v oblasti vodárenství v souladu s první částí výroku.

Sucho v České republice se v souladu s výrokem stává (.pdf, str. 2) stále větším problémem. Aktuální stav sucha je možné sledovat na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.

Otázkou sucha se zaobíral i ministr životního prostředí Richard Brabec a ministr zemědělství Miroslav Toman. Brabec v srpnu 2018 například svolal komisi, která se měla zaobírat tehdejší aktuální situací, při které byly srážky podprůměrné. Vznikla také Národní koalice pro boj se suchem nebo mezirezortní komise VODA-SUCHO, která situaci analyzuje a vydává různé koncepční materiály pro boj se suchem. Nutno podotknout, že v listopadu roku 2019 NKÚ označil kroky ministerstev za nedostatečné, proti čemuž se ale Brabec ohradil. Strategie nakládání s vodou patří i mezi slib vlády z programového prohlášení.

Ztrátou vlivu státu je myšlena privatizace (.pdf, str. 5) státních podniků, které do roku 1993 obhospodařovaly vodovody, kanalizace a měly na starost obnovu a rozvoj vodárenské infrastruktury v České republice. Reforma vodárenství byla vyhlášena usnesením vlády ČR č. 222 z 3. července 1991 a dále podpořena schválením zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.

K důsledkům privatizace podle materiálu Transparency International patří například to, že samosprávy ztratily možnost přímé kontroly, nárok na dotace a ztrátu schopnosti samostatně rozhodovat o rozvoji vodárenské infrastruktury v regionu (.pdf, str. 20). Stát v průběhu privatizace zaregistroval několik problémů: „Do smluv mezi městy či vodárnami a provozovatelem nebyla zahrnuta kritéria provozování, sankce za neúměrný růst provozních nákladů a za nesplnění slibů inflačního růstu cen vodného a stočného. Nebyl do nich zapracován mechanismus participace veřejného sektoru na zisku z provozování, ani princip participace veřejného sektoru na růstu zisku z důvodu zvyšování produktivity provozování v důsledku výstavby nové vodárenské infrastruktury, kterou města financují.“ Pokus o nalezení řešení se datuje minimálně od roku 2003 (tamtéž). Není tak pravdou, že by ministři Brabec a Toman byli prvními, kdo upozornili na problémy s privatizací, za současné vlády však tuto otázku otevřeli tito dva ministři. Brabec dokonce označil privatizaci vodárenství za hloupost. Hlasy, že privatizace vodárenství byla chyba, zaznívají již delší dobu.

Vláda se ve svém aktuálním programovém prohlášení také zavázala k tomu, že podpoří možnost získání vodohospodářského majetku zpět do rukou samospráv. Tento slib zatím nebyl realizován a ke stávajícímu návrhu komunistů vláda zaujala nesouhlasné stanovisko s ohledem například na nedostatečné odůvodnění návrhu (.pdf, str. 2).