Alena Schillerová

Tvrzení ministryně financí Schillerové lze rozdělit na dvě části. První se věnuje úpravě zaručené mzdy v souvislosti s ostatními státy. Druhá se pak věnuje historické souvislosti úpravy zaručené mzdy v rámci ČR, popř. ČSFR a ČSSR.

Na úvod lze říci, že „ve srovnání se zahraničím je stanovení vládních zaručených mezd ještě vedle minimální mzdy velice neobvyklé.“ (Vysokajová a kol.; 2015; Wolters Kluwer; Komentář k zákoníku práce). Slovensko má upravenou zaručenou mzdu obdobně jako u nás. Jejich zákonná úprava má 6 stupňů náročnosti práce a výši minimální mzdy upravuje koeficientem pro každý stupeň od 1,0 po 2,0. (viz § 120 zákona č. 311/2001 Zz., Zákonník práce – str. 56 dokumentu .pdf).

Co se týče ostatních států, podíváme se ve výroku na zmíněné státy sousední, tedy kromě Slovenska i na Rakousko, Německo a Polsko.

V první řadě lze z ověřování vyřadit Rakousko, neboť nemá právní úpravu minimální mzdy. Německo na rozdíl od Rakouska minimální mzdu od roku 2015 zavedenou má, zároveň zde existuje i minimální mzda lišící se podle pracovního odvětví. Tato právní úprava minimálních mezd odvětvových nad rámec obecné minimální mzdy je však upravena pouze v rámci kolektivních smluv mezi zaměstnavateli a odbory, a tak se o konceptu zaručené mzdy jako v ČR, kdy zaručená mzda vyplývá ze zákona, v případě Německa hovořit nedá. V Polsku mají také minimální mzdu upravenou celostátně a nemění se v závislosti na regionu, odvětví, ekonomickém sektoru, profesní skupině ani dosažené kvalifikaci.

Podle zprávy (.pdf) Mezinárodní organizace práce o systémech minimální mzdy mají systém minimální mzdy upraveny podobně ještě Kostarika, Mauritánie, Indie, Mauricius či Jižní Afrika (str. 78-79 .pdf). Vzhledem k tomu, že se však nejedná o státy sousední, nemají na výsledné hodnocení vliv.

Již starý zákoník práce z roku 1965 hovořil o mzdových tarifech. Konkrétně: „Výši základních mezd určují mzdové tarify pro jednotlivé druhy prací a povolání“. Po revoluci se koncept mzdových tarifů přenesl do zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, který zmocňoval vládu k příjetí dvou nařízení, a to k nařízení o minimální mzdě a nařízení o minimálních mzdových tarifech. Pravě tyto minimální mzdové tarify jsou obdobou dnešní zaručené mzdy, která byla jako pojem zavedena až zákonem č. 262/2006 Sb. (zákoník práce), který je v platnosti dodnes. V současnosti je výše minimální a zaručené mzdy určena pouze jedním nařízením (č. 567/2006 Sb). Z výše uvedených důvodů lze o současné úpravě zaručené mzdy hovořit jako o něčem, co tu bylo v určité formě více než 50 let, tedy jako o „historické zvyklosti“.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť česká zaručená mzda má skutečně určité historické kořeny a z okolních států má její existenci v zákoně stanovenou pouze Slovensko. Fakt, že např. v Německu vyplývají zaručené mzdy z kolektivních smluv mezi zaměstnavateli a odbory, nemá na hodnocení vliv, neboť z kontextu rozhovoru (čas 7:40) je zřejmé, že ministryně Schillerová měla na mysli právě jen výjimečnost zaručených mezd daných zákonem.

Zaručenou mzdou je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru. Takováto mzda je odstupňována podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce do osmi „skupin práce“. Odměna za práci tedy nesmí být nižší než vládou určená zaručená mzda pro konkrétní práci. Web Aktuálně.cz přináší demonstrativní výčet, jaké práce a profese patří do jednotlivých skupin.

Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu. Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda.

V § 112 odst. 2 zákoníku práce je řečeno, že „nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví tento zákon v § 111 odst. 2 jako základní sazbu minimální mzdy. Další nejnižší úrovně zaručené mzdy se stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy.“

Je tedy pravda, že nejnižší možná úroveň zaručené mzdy musí být alespoň stejně vysoká jako minimální mzda a nejvyšší možná úroveň zaručené mzdy je minimálně dvojnásobná než ta nejnižší možná úroveň zaručené mzdy. Podle nařízení vlády č. 273/2018 Sb. je pro 8. skupinu prací, která je zároveň nejvyšší, zaručená mzda rovna dvojnásobku zaručené mzdy pro 1. skupinu prací (ta je skupinou nejnižší). Minimální a zaručená mzda pro 1. skupinu prací se podle nařízení vlády rovná.

Zaručená mzda a počet skupin práce se může měnit nařízením vlády. V zákoně není uvedeno, kolik jich má být či jaká výše zaručené mzdy jim má být přidělena. Jistě nadefinovaný je pouze poměr zaručené mzdy nejvyšší a nejnižší skupiny práce.

Z kontextu předpokládáme, že Alena Schillerová zde mluví o zemích mimo Evropskou unii, ale v OECD. To jsou Austrálie, Kanada, Chile, Island, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Mexiko, Nový Zéland, Norsko, Švýcarsko, Turecko a Spojené státy americké. Nelze u všech z nich určit poměr minimální a průměrné mzdy, konkrétně Island, Norsko a Švýcarsko nemají národní minimální mzdu, místo toho mají minimální mzdu určenou podle sektorů. OECD zároveň nemá data o průměrné mzdě v Turecku.

Když spočítáme poměr minimální a průměrné mzdy v ostatních státech z roku 2018 (novější data nejsou zatím veřejně dostupná), dostaneme hodnotu 38 %, tedy velmi blízkou hodnotě Aleny Schillerové. Námi zpracovaná data z OECD si můžete prohlédnout v tabulce. Všechny převody mezi měnami byly provedeny k hodnotám z 31. prosince 2018.

V programovém prohlášení (.pdf, str. 14) vlády je jako jeden ze závazků zmíněno: „Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů a nepedagogů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 % jejich výše pro rok 2017.“

Zdroj: Analýza MŠMT, zveřejnila Pedagogická komora

Dle této analýzy dosáhl za rok 2017 průměrný plat učitelů 30 228 Kč. Zmíněné minimální zvýšení o 50 % se tedy rovná částce 45 342 Kč.

Pro rok 2019 byly skutečně naplánovány a vyhrazeny peníze navíc, které mají zajistit navýšení platu učitelům o 15 %.

„Jsem rád, že se nám podařilo vyjednat podstatné navýšení platů učitelů, přiblížíme se tak deklarovanému cíli vlády, a to 45 tisíc korun průměrného platu pedagoga. Důležité je, že rozpočet pamatuje i na platy školníků, kuchařů a dalších nepedagogických zaměstnanců,“ uvedl ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga po jednání kabinetu.

Pro rok 2020 je v návrhu státního rozpočtu naplánováno zvýšení učitelského platu o 10 %, jak dokládá i průvodní Zpráva ke státnímu rozpočtu 2020 (.pdf, str. 100–101). V roce 2021 se má učitelský plat zvednout o 9 % (.pdf, str 25).

„Jsme blízko splnění vládního slibu a ty prostředky, jak byly slíbeny, tedy 150 % výše platů oproti roku 2017, do sektoru školství skutečně doputují,“ upozornil Plaga.

V souladu s výrokem je v programovém prohlášení vlády Andreje Babiše konkrétně uvedeno (str. 14), že platy učitelů a nepedagogů mají růst na 150 procent jejich výše pro rok 2017.

Průměrný plat učitelů v roce 2017 byl 30 228 Kč. Pokud by tato suma byla zvýšena na svých 150 %, dostaneme sumu 45 342 Kč pro rok 2021, která s minimální odchylkou odpovídá ve výroku avizovaným 45 000 Kč.

Zdroj: Pedagogická komora

Z grafu růstu průměrného platu učitelů od roku 2013 můžeme konstatovat, že platy mají postupem času vzrůstající tendenci. Avšak je důležité zdůraznit, že rok 2019 je na tomto grafu vypočten pouze odhadem, podle sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), za pomoci garantovaného zvýšení pro pedagogy o 15 % a pro nepedagogy o 10 % oproti roku 2018. Rok 2018 je také pouze odhadnut, a to na základě předpokládaného počtu pedagogů a nepedagogů a rozpočtových zdrojů určených pro tyto dvě kategorie v rozpočtu na rok 2018. Dále je zde zmíněno, že skutečnost bude známa až koncem února 2019.

Výše průměrného platu učitelů v prvním pololetí roku 2019 dosáhla 37 235 Kč. Tato informace vychází z údajů, které poskytlo MŠMT České tiskové kanceláří (ČTK), která tyto informace zveřejnila na svých webových stránkách 6. listopadu 2019.

Dále je nutné prověřit, zda je vláda Andreje Babiše v souladu s výrokem první vládou, která si dala jasný závazek ohledně růstu platů učitelů. Závazky vlád nalézáme v programovém prohlášení, jež každá vláda ze začátku svého funkčního období vytváří.

Seznam vlád a krátké výňatky z programových prohlášení vlád ČR od roku 1993, které se relevantně týkají problematiky zvyšování platů ve vzdělávání:

Vláda Andreje Babiše (2017 – současnost)

• „Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů a nepedagogů na
  konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 procent jejich
  výše pro rok 2017. Zlepšíme podporu učitelů tak, aby se mohli plně soustředit
  na výuku.“
• Programové prohlášení vlády; strana 14.

Vláda Bohuslava Sobotky (2014 – 2017)

• „Vláda zavede efektivní kariérní řád pro učitele s jasnou motivační vazbou na jejich ohodnocení od roku 2015. Zároveň bude usilovat o postupné zvyšování prostředků na mzdy pedagogických a nepedagogických pracovníků i na modernizaci škol a jejich vybavení.“
• Programové prohlášení vlády; strana 10.

Vláda Jiřího Rusnoka (2013 – 2014)

• „V oblasti technického vzdělávání bude vláda rozvíjet mechanismy podporující zefektivnění spolupráce mezi školami a zaměstnavateli. Položíme důraz na podporu odborného vzdělávání a posílení motivace zaměstnavatelů vč. daňových výhod.“
• Programové prohlášení vlády; strana 9.

Vláda Petra Nečase (2010 – 2013)

• „Za tímto účelem vláda v roce 2011 a v následujících letech posílí objem platových prostředků pro pedagogické pracovníky resortu o 2,1 mld. Kč. V roce 2012 vláda posílí objem platových prostředků pro pedagogické pracovníky v resortu o další 4 mld. Kč a poté toto navýšení zachová a zmrazí až do roku 2015 v návaznosti na celkovou veřejnou správu, kdy platy zmrazí na 3 roky.“
• Programové prohlášení vlády; strana 25.

Vláda Jana Fischera 2009 – 2010

• „Bude dále rozvíjet projekty zaměřené na podporu učitelů a spravedlivého přístupu ke vzdělávání.“
• Programové prohlášení vlády; strana 7.

Vláda Mirka Topolánka II.

• Programové prohlášení vlády neobsahuje nic relevantního o platech pedagogů.

Vláda Mirka Topolánka I. (2006 – 2007)

• „Navýšíme prostředky z veřejných zdrojů pro vzdělávání, vědu a výzkum.“
• Programové prohlášení vlády; strana 6.

Vláda Jiřího Paroubka (2005 – 2006)

• Programové prohlášení vlády neobsahuje nic relevantního o platech pedagogů.

Vláda Stanislava Grosse (2004 - 2005)

• „Vláda se zavazuje zlepšovat podmínky pro práci pedagogů v souladu se současným úsilím
  OECD a Evropské unie, a to včetně podmínek platových.“
• Programové prohlášení vlády; strana 13.

Vláda Vladimíra Špidly (2002 – 2004)

• „Vláda se zavazuje zvýšit platy pedagogů na úroveň relativně srovnatelnou se zeměmi
  Evropské unie a zároveň vytvořit kariérní řád, který otevře systém kariérního růstu tak, aby
  nebyl závislý převážně na délce praxe, ale akcentoval i význam dalšího vzdělávání pedagogů.“
• Programové prohlášení vlády; strana 20.

Vláda Miloše Zemana (1998 – 2002)

• „Navýšené rozpočtové zdroje budou určeny zejména pro: rozvoj vědy a vysokého školství; řešení motivace a mzdové situace pedagogických pracovníků“
• Programové prohlášení vlády; strana 16.

Vláda Josefa Tošovského (1998 – 1998)

• „Vláda zváží ustavení Národní rady pro vzdělávání a systém kariérního růstu učitelů.“
• Programové prohlášení vlády; strana 5.

Vláda Václava Klause II. (1996 – 1998)

• Programové prohlášení vlády neobsahuje nic relevantního o platech pedagogů.

Vláda Václava Klause I. (1992 – 1996)

• „Vláda je přesvědčena, že využívání ekonomických mechanismů a vztahů, především
  v oblasti financování je jedním z nejúčinnějších prostředků kvalitativní přeměny
  českého školství, a bude proto tyto nástroje ve své politice důsledně prosazovat.“
• Programové prohlášení vlády; strana 15.

Podle výše uvedených citací relevantních výroků v programových prohlášení vlád od roku 1993 můžeme prohlásit, že žádná vláda před druhou vládou Andreje Babiše nevytvořila závazek podobně konkrétní. Vláda Petra Nečase si sice stanovila konkrétní částku, o kterou chtěla navýšit platové prostředky pro pedagogické pracovníky, závazek výsledného průměrného platu však programové prohlášení neobsahuje. Výrok ministryně financí Aleny Schillerové z výše uvedených důvodů považujeme za pravdivý.

Výše průměrného platu učitelů v prvním pololetí roku 2019 dosáhla 37 235 Kč. Tato informace vychází z údajů, které poskytlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) České tiskové kanceláří (ČTK). Výdaje na platy učitelů se oproti roku 2018 zvýšily o 10 % v tarifech a o 5 % v odměnách, tedy o celkových 15 %.

Nejnižší platy pobírali pedagogové v mateřských školách, kde průměrný plat byl 31 604 Kč. Průměr platů učitelů na středních školách dosáhl 39 756 Kč, na základních školách 38 821 Kč a na vyšších odborných školách překonal 40 000 Kč. Průměrný plat pedagogů za celý loňský rok 2018 byl 35 089 Kč.

Průměrný plat pedagogů je komplikované přesně vypočítat, neboť je nezbytné znát přesný počet pedagogických pracovníků v platových třídách a stupních. Predikce těchto zásadních údajů není dokonalá a může docházet k nepřesnostem (viz reportáž na ČT24).

Dále uvádíme orientační seznam platových tříd pedagogických pracovníků a platovou tabulku pro rok 2019:

• Učitelky MŠ: 8. až 13. platová třída (obvykle 9.)
• Ředitelky MŠ: 10. až 13. platová třída (obvykle 10.)
• Učitelé ZŠ a SŠ: 9. až 14. platová třída (obvykle 12.)
• Ředitelé ZŠ a SŠ: 12. až 14. platová třída (obvykle 13.)
• Učitelé odborného výcviku: 9. až 13. platová třída (obvykle 10.)
• Vychovatelky školní družiny a další vychovatelé: 8. až 12. platová třída (obvykle 9.)
• Speciální pedagogové: 11. až 13. platová třída (obvykle 12.)
• Asistenti pedagoga: 4. až 9. platová třída (obvykle 8.)
• Pedagogové volného času: 8. až 13. platová třída

Zdroj: Pedagogická komora

Dle odvysílané reportáže na ČT1 z počátku roku 2019, která se odkazuje na analýzu platů učitelů vytvořenou MŠMT, průměrný plat učitelů nepatrně přesáhl od 1. ledna 2019 hranici 39 000 Kč.

Zdroj: ČT24

Na tuto reportáž reagoval emailem prezident spolku Pedagogické komory Mgr. Radek Sárközi, který požádal MŠMT o poskytnutí výše zmíněné analýzy. MŠMT odpovědělo emailem, v němž zaslalo graf obsahující průměrné platy pedagogů od roku 2013 po rok 2019. Je důležité zdůraznit, že rok 2019 je, podle sdělení MŠMT, vypočten pouze odhadem, do něhož bylo promítnuto garantované zvýšení pro pedagogy o 15 % a pro nepedagogy o 10 % oproti roku 2018. Rok 2018 je také pouze odhadnut, a to na základě předpokládaného počtu pedagogů a nepedagogů a rozpočtových zdrojů určených pro tyto dvě kategorie v rozpočtu na rok 2018. Dále je zde zmíněno, že skutečnost bude známa až koncem února 2019.

Zdroj: Pedagogická komora

Z výše zmíněných informací můžeme vyvodit, že informace o průměrném platu přesahujícím 39 000 Kč (zmíněných na ČT1) byla spíše orientační a přesnější průměrný plat obsahuje již výše zmíněná zpráva na ČTK, která hovoří o průměrném platu 37 235 Kč pro první pololetí 2019.

Aktuální průměrný plat učitelů se s nejvyšší pravděpodobností ve druhém pololetí roku 2019 pohybuje kolem výše zmíněné částky 37 235 Kč, avšak na přesný průměrný plat za rok 2019 bude nutné ještě vyčkat. Dle výroku plat učitelů (z kontextu průměrný) dosahuje téměř 39 000, což odpovídá zjištěním, s přihlédnutím k odchylce nepřesahující 10 %. Výrok z výše uvedených důvodů považujeme za pravdivý.

Výdaje na důchody, kromě roku 2013, každoročně stoupají, je tedy samozřejmé, jak ministryně Schillerová poukazuje v kontextu výroku, že jde letos na důchody, opět, rekordní suma.

V roce 2019 jsou výdaje na důchody ve výši 472,5 mld. Kč. (Státní rozpočet 2019 v kostce PDF, str. 25)

Podle plánovaného rozpočtu na rok 2020 náklady na důchody vzrostou na celkových 507,4 mld. Kč a to především kvůli navýšení průměrného starobního důchodu o 900 kč na 14 326 Kč.

Zdroj: mfcr.cz