Andrej Babiš

Výrok musíme hodnotit jako neověřitelný, protože Babišův začátek podnikání v Agrofertu, dceřiné firmě Petrimexu, je poměrně nejasný a existují různá vysvětlení toho, jakým způsobem se Agrofert z Petrimexu vydělil. Údaj o 60 lidech, kteří odešli s Babišem, taktéž nelze ověřit.

V podniku zahraničního obchodu Petrimex působil Babiš jako ředitelobchodního oddělení 32, zabývajícího se vývozem a dovozem hnojiv, a to mezi lety 1991 a 1995. Již před tím byl Babiš v Maroku delegátem podniku (a dalších čtrnácti podniků zahraničního obchodu).

V roce 1993, kdy se rozdělovala Česká a Slovenská Federativní Republika na Českou a Slovenskou republiku, byla z Petrimexu vydělena pražská dceřiná firma, Agrofert. Okolnosti, za jakých Petrimex upadl a Agrofert se naopak stal velkým hráčem, jsou popisovány různě. Babišův popis je následující:

„Na Slovensku probíhala privatizace slovenské chemie a Mečiarovci chtěli ovládnout Petrimex. Prostřednictvím českých akcionářů jsem držel rovnováhu, ale po převzetí Spolany Neratovice Harvardskými fondy jsme tuto rovnováhu ztratili. Když mi 27. dubna 1995 v půl deváté ráno volali z vrátnice, že je tady zástupce Spolany z Harvardských fondů Boris Vostrý (je na něj mezinárodní zatykač, toho času vydaný za útěk v Belize), věděl jsem, že je to ztracené. Odpoledne nás všechny vyhodili, odvolali a já už jsem se do Petrimexu nikdy nevrátil.“
Někteří novináři však popisují převzetí Agrofertu a jeho vydělení z Petrimexu jako více promyšlený tah. Například Daniel Kaiser v Reflexu píše:

„Mateřská firma v Bratislavě do rozjezdu své dceřiné firmy mocně investovala a od Babiše samozřejmě očekávala loajalitu. Jenže počátkem května 1995 Agrofert, nedlouho předtím přeměněný ze společnosti s ručením omezeným na akciovku, zvýšil základní jmění z jednoho milionu korun na čtyři. Petrimex, který nejenže do Agrofertu investoval stovky miliónů, ale přenechal mu i podstatnou část své klientely, najednou neměl zájem se na zvýšení základního jmění podílet, byť to pro něj byla zanedbatelná částka. O nezájmu měl svědčit zápis z mimořádné valné hromady z února 1995, jímž se Agrofert bránil u soudu, kam ho rozzlobená matka pohnala. Soud žalobě nevyhověl, takže se Petrimex ze stoprocentního vlastníka stal minoritním akcionářem a z Agrofertu časem vycouval (brzy nato zanikl). Oficiálním vítězem celé operace byla neznámá švýcarská O.F.I. (Ost Finanz und Investition AG) z malého švýcarského města Baar, založená nedlouho předtím spolužáky Andreje Babiše z počátku 70. let, kdy jako syn československého diplomata u OSN chodil na gymnázium v Ženevě.“

Reportér Respektu Jaroslav Spurný později firmu O.F.I. ve Švýcarsku hledal a zjistil, že nemá kancelář.

V neposlední řadě uveďme také text magazínu Reportér, konkrétně text Jiřího Štického „Andrej a továrna na hnojiva“. Ten se zabývá také obdobím po revoluci, kdy Babiš přišel k značnému bohatství.

Z uvedeného vyplývá, že nejsme schopni ověřit, zda byl Babiš a další „vyhozeni z Petrimexu“. Petrimex existoval v různých právních formách, nicméně podle výpisuze slovenského rejstříku se v roce 1996 změnil z Petrimex akciová společnosť pre zahraničný obchod a. s. na Petrimex akciová společnosť, v roce 1998 se dále změnil na Petrimex a. s. a definitivně zanikl v roce 2006.

Bohuslav Sobotka vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, studium ukončil v roce 1995. Následně v roce 1999 pracoval jako koncipient pro svého spolužáka z gymnázia Radka Pokorného v advokátní kanceláři Pokorný, Wagner & partneři.

Sobotka v roce 1990 spoluzakládal klub Mladých sociálních demokratů. Do Sněmovny se poprvé dostal v roce 1996 za ČSSD, kde zastával funkci v nejrůznějších výborech a komisích, případně ministerský úřad. V letech 1998–2010 se angažoval v městském zastupitelstvu Slavkova u Brna. V letech 2001–2002 a 2009–2011 byl předsedou poslaneckého klubu sociálních demokratů a od roku 2011 je předsedou samotné ČSSD.

Z oficiálního životopisu Sobotky ovšem skutečně nevyplývá, že by po studiu vykonával nějakou činnost kromě politiky. Od roku 1996 pak na plný úvazek působí v politice. Je na místě uvést, že je do pozice poslance demokraticky volen a zastupuje sociálně demokratické voliče v Jihomoravském kraji.

Ze strany Babiše jde o klasický útok na Sobotku, který ponecháme jako neověřitelný výrok. Rozhodnutí, zda vykonávání demokraticky získaného poslaneckého mandátu je práce či nikoli, ponechme na čtenářích.

Nepodařilo se nám získat informace potvrzující tichou domácnost mezi ministrem financí Andrejem Babišem (ANO 2011) a premiérem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD). Oba však pilně poskytují médiím vyjádření vůči sobě navzájem.

Ministr dopravy Dan Ťok pro ČT ovšem nepřímo potvrdil, že spolu zmíněná dvojice komunikuje.

„Vlády probíhají paradoxně velmi pohodově. Jsou tam občas třaskavé body, ale že by tam někdo na sebe křičel... Prostě se vyměňují argumenty, argumenty jsou tvrdé, nevypadá to nijak dramaticky. Že se třeba nahne pan premiér k panu Bělobrádkovi většinou, než k panu Babišovi, to je pravda.“

Jestli spolu aktuálně oba politici mluví, je však otázkou. Vzhledem k tomu, že jde o předsedu vlády a vicepremiéra, to lze očekávat.

Je pravda, že Andrej Babiš (či jeho firmy) nebyl v souvislosti se svým podnikáním nezávislým soudem uznán z toho, že by porušil zákon. Ve veřejném prostoru se v posledních letech vyskytly některé otazníky, které jsou diskutovány. Jde například o kauzu Čapí hnízdo, která je vyšetřována jak policií, tak orgánem OLAF. V poslední době se také diskutuje o tom, zda se Babiš nedopustil účelového vydání a nákupu korunových dluhopisů skupiny Agrofert. Jak ovšem uvádíme na začátku, není známo, že by se Babiš dopustil nějakého nezákonného postupu.

Dále je třeba připomenout kauzu firmy Agrotec. Ta patří do Babišova holdingu (resp. do Agrofertu, který je aktuálně ve svěřenském fondu) a byla obžalována kvůli zakázkám pro Českou poštu. Doposud nebyl případ pravomocně uzavřen.

Média také informovala o tom, že Babišovy firmy byly pokutovány Českou inspekcí životního prostředí za různá pochybení (např. úhyn 8500 raků nebo překročení limitu jedovatého oxidu siřičitého v Přerově). Pokutováno bylo rovněž Čapí hnízdo za neoprávněně čerpané dotace.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Babišovy firmy se v minulosti několikrát dostaly do rozporu s různými předpisy, některé segmenty jeho podnikání jsou také problematizovány a vyšetřovány. Doposud však není jasné, jak zmíněné kauzy dopadnou.

Česká republika se při privatizaci zavázala, že jednotlivým nabyvatelům uhradí ekologické škody z předešlých let do určité předem stanovené výše. ČR v průběhu let uzavřela 325 ekologických smluv s garancí 176 miliard korun. 75 miliard již bylo proinvestováno. Andrej Babiš jako ministr financí chce snížit zbývající cenu o třetinu, ze 101 miliard na 30 miliard korun.

Bohuslav Sobotka byl ministrem financí v letech 2002–2006. Ten v roce 2004 zadávání zakázek zastavil z důvodu přesměrování privatizačních příjmů do jiných oblastí. Alespoň to tvrdí sám Babiš na webu Ministerstva financí: „Například v letech 2004–2005 se na ekologické smlouvy v Moravskoslezském kraji proinvestovalo celkem necelých 750 mil. Kč, přestože jen v roce 2005 dosáhly příjmy privatizačního fondu 113 mld. Kč. Přednost před Ostravskem dostala například sanace zátěží ve Škodě Plzeň, kde bylo během dvou let proinvestováno 5 mld. Kč s průměrným tempem čerpání 100–350 mil. Kč měsíčně.“

Nepodařilo se nám dohledat konkrétní výši, kterou měla Škoda Plzeň inkasovat. Martin Roman je bývalý generální ředitel ČEZu. Ve médiích (MF DNES) se také objevila informace, že je Roman jedním z lidí, který prostřednictvím provázaných společností ve skutečnosti účinkoval také ve Škodě Plzeň, které ČEZ zadával zakázky.

Pokorným míní Andrej Babiš Radka Pokorného. Jde o právníka Advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & Partneři a bývalého spolužáka Bohuslava Sobotky z gymnázia. Sobotka je s Pokorným často spojován. Česká televize ovšem upozorňuje, že Pokorný v roce 2010 zastupoval Babišův Agrofert při arbitráži s polským PKN Orlen kvůli Unipetrolu. Že Pokorný zastupoval Škodu Transportation, popisuje web Neovlivní.cz.

Nejsme bohužel schopni přesně kvantifikovat objem investic do ekologických zakázek, které podnik dostal. Také je otázkou, nakolik šlo v dané době o přímé rozhodnutí Sobotky. S ohledem na tyto nejasnosti je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Informace o údajných promlčených pohledávkách se nám nepodařilo ve veřejných zdrojích dohledat. Ministerstvo financí vykazuje roční souhrnné zprávy o stavu a vývoji zahraničních pohledávek až od roku 2007.

Andrej Babiš mluví o rozsudku v kauze Agrotec. Tato firma ze svěřenského fondu měla podle obžaloby manipulovat se zakázkami České Pošty. Nepravomocný rozsudek padl jen před několika dny a není tedy ještě zveřejněn, vycházíme proto z mediálních zdrojů. Neboť v kauze jednoho ze zaměstnanců ještě nepadl rozsudek vůbec a rozhodnutí ve věci firmy je nepravomocné, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Podle vyjádření státního zástupce Matuly bylo prokázáno, že firma spáchala skutek, který byl předmětem obžaloby podané v červnu 2015. V mezičase však došlo ke změně zákona, který nově zprošťuje trestní odpovědnosti ty podniky, které vynaložily dostatečné úsilí, aby zabránila svým zástupcům páchat trestnou činnost. V tomto případě firma měla etický kodex, který toto zástupcům zapovídal.

Dle práva je tedy Agrotec jako společnost v tuto chvíli nevinný. Spáchal skutek, který je popsaný jako trestný čin, nicméně díky loňské novele se viny zprostil tím, že vydal etický kodex a podnikl tak údajně veškeré možné kroky k zabránění trestné činnosti. Toto rozhodnutí je zatím nepravomocné, může být tedy ještě zvráceno Vrchním soudem v Praze.

Vedle toho je však možné obžalovat jednotlivé zaměstnance, kteří se pochybení dopustili, a tak tomu bylo i v této kauze. Dva ze zaměstnanců zapojení do této aféry stanuli rovněž před soudem, o vině jednoho z nich nebylo dosud rozhodnuto (podle vyjádření samotného koncernu).

Nebylo tedy rozhodnuto o vině společnosti, neboť té umožnila legislativní změna (v den podání obžaloby platná pouhý den) zprostit se. Toto rozhodnutí je ovšem nepravomocné a případ bude nadále řešit vrchní soud. I další kauza je zatím bez pravomocného rozhodnutí, proto je tento výrok neověřitelný. Nakolik byla celá kauza účelová či nikoli, neposuzujeme.

Nepodařilo se nám dohledat veškerá data k hodnocení tohoto výroku, oslovili jsme tedy ministerstvo financí s žádostí o poskytnutí zdrojů, ze kterých Andrej Babiš čerpal. Prozatím výrok necháváme jako neověřitelný.

Předmětem hodnocení není to, zda byl exministr Kalousek schopen zabezpečit státní finance. Také je třeba upozornit, že ministr měl na mysli 73 tisíc vlastníků dluhopisů. Emitent je naopak subjekt, který dluhopisy vydal.

Miroslav Kalousek byl ministrem od 13. července 2010 do 10. července 2013, poslední přibližně měsíc pak v demisi. V tomto období došlo ke čtyřem emisním vlnám, v nichž byly vydány korunové dluhopisy (jejich detailní rozpis najdete pod označením zde). Podle agregátní statistiky (str. 6) mělo korunové, tzv. spořicí státní dluhopisy, v této době v držení 82 481 osob, z toho 81 837 bylo osob fyzických tuzemských, nikoli tedy cizinců či firem. Fyzické osoby v červenci 2013 držely celkem 66,3 miliardy korunových dluhopisů.

Dohromady jich však bylo v oběhu 73,7 miliard. V pilotní vlně (11. listopadu 2011) korunových dluhopisů bylo vydáno 20,4 mld. kusů dluhopisů. V následující jarní vlně (12. června 2012) to bylo 15,3 mld. kusů dluhopisů, ve vánoční vlně (5. prosince 2012) pak téměř 30 mld. a v další jarní (str. 21) vlně (13. května 2013) nakonec 17,5 mld. dluhopisů.

Co se týče nekorunových dluhopisů vydaných za působení ministra Kalouska, ten měl na kontě vydání celkem 280 183 496 kusů dluhopisů v různé nominální hodnotě:

61. emise - 91 946 693

62. emise - 25 000 000

63. emise - 8 700 000

67. emise - 4 807 000

76. emise - 46 293 761

77. emise - 15 135 996

78. emise - 88 300 046 Nebylo tedy vydáno 230 miliard kusů dluhopisů, podívali jsme se proto na jejich hodnotu pro případ, že měl ministr na mysli „dluhopisy v hodnotě přes 230 miliard“. rok hodnota vydaných nekorunovaných dluhopisů 2010 184,7 mld. Kč 2011 191,1 mld. Kč 2012 48 mld. Kč 2013 366,3 mld. Kč Jde o souhrnnou nominální hodnotu všech nekorunových dluhopisů vydaných v daný rok ministrem Kalouskem. V souhrnu jde asi o 790 mld. Kč, ani zde tedy nenacházíme Babišem uváděné číslo. Atraktivní byly zejména korunové dluhopisy, a to díky skutečnosti, že mezi lety 2011 až 2013 nebyly příjmy z nich plynoucí předmětem daně z příjmu. Novela z roku 2012 pak zabránila do té doby běžné praxi, kdy se úroky z korunových dluhopisů nedanily, neboť byly tak nízké, že po zaokrouhlení směrem dolů nedávaly celé číslo.

S žádostí o poskytnutí informací a zdrojů, ze kterých čerpal ministr Babiš, jsme se obrátili na tiskové oddělení ministerstva financí. Do doby publikování výstupu žádná odpověď nedorazila. V návaznosti na možnou budoucí odpověď bude výrok upraven.

V červnu 2012 vydalo ministerstvo financí pod vedením Miroslava Kalouska korunové dluhopisy, které byly zamýšleny jako možnost nákupu pro domácnosti nebo fyzické osoby. Jak popisuje web ČT24, téměř polovinu mezi právnickými osobami činily obce, zapojeny byly rovněž odborové organizace.

Nejen církve, ale i nadace, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a v roce 2012 nově také kraje, města či veřejné vysoké školy si mohly korunové státní dluhopisy koupit.

Nepodařilo se nám ovšem dohledat konkrétní objemy nákupů podle různých aktérů.

S žádostí o poskytnutí informací a zdrojů, ze kterých čerpal ministr Babiš, jsme se obrátili na tiskové oddělení ministerstva financí. Do doby publikování výstupu žádná odpověď nedorazila. V návaznosti na možnou budoucí odpověď bude výrok upraven.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, nelze totiž doložit, odkud a jak Babiš za dluhopisy platil. Stejně tak nelze doložit příjmy ministra financí. Ten ovšem sám veřejně slíbil na začátku březn 2017 doložit audit svého majetku.